Moje milá Verunko

Když jsem zjistila, že tě čekám, byl to pro mě šok. Doma jsem už měla 8měsíční mimi a představa dalšího mě děsila. Ale ani na okamžik jsem nezauvažovala, že bych si tě nenechala. Když ses pak narodila, netušila jsem, jak strašně náročné to bude.

Od narození jsi špatně jedla, kojení vůbec nešlo, z flašky jsi téměř nepila. Do toho jsi stále brečela. Já rozbolavěná po CS jsem brečela nevyspáním a tvým pláčem. Pak jsi jídlo odmítala čím dál víc. Musela jsem sáhnout po stříkačce a násilném krmení. Jinak to bohužel nešlo. Kolikrát jsem vybuchla vzteky, proklínala jsem tě, litovala jsem, že tě mám.

Následovaly tři pobyty v nemocnici s verdiktem: je zdravá, musíte ji nějak nakrmit. Úderem 3 měsíce jsi přestala dobrovolně jíst úplně. Chtěla jsem skončit se životem, nechtěla jsem tě ani vidět. Představa dalšího krmení ve mně vzbuzovala hrůzu. Po výbuchu vzteku se vždycky zase uklidním a vím, že to musím vydržet. Lžičku jsi zatím taky nepřijala. Cokoliv máš v puse = řev. Nevím proč, jsem zoufalá. Ale pak usneš a já si uvědomím, že tě miluju.

Nosila jsem tě 9 měsíců pod srdcem, a i když občas řvu vzteky a zoufalstvím, už si nedokážu představit, že bych tě neměla. Jsi náročná, nejíš, ale jsi moje. Asi je to osud, proč sis vybrala mě jako mámu. Nejsem dokonalá. Mám dost často velmi ošklivé myšlenky, ale díkybohu jsou to jen myšlenky.

Moje Verunko. Za pár dnů ti bude 5 měsíců. 5 dlouhých měsíců, které jsem probrečela zoufalstvím. Ale pevně věřím, že jednou sama otevřeš pusu a řekneš HAM. Doufám, že se tohoto okamžiku ve zdraví dožiji. Jsi moje dcerka, a i když nepapáš, jsi krásná. Proč? Protože jsi moje.

Přeji ti do dalších měsíců chuť k jídlu a statečnou maminku, která snad už nebude tolik zoufalá a přijme tě takovou, jaká jsi.

Tvoje mamka

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
LadyLada
4624
14.8.12 07:41

Ahoj Aleno,
i starší děti a dokonce i dospělí (růžní hladovkáři za různá práva, ale i bulimičky, anoretičky) odmítají potravu jako projev vzdoru vůči autoritě. Po přečtění Tvého třetího deníčku se domnívám, že i u vás to je z obdobného důvodu. Naonec mám dojem, že pomoc potřebuješ vyhledat ty. Možná si nebyla úplně srozumněná s tím, že se malá narodí a ona to cítila - už v bříšku. Všechen stres z tebe před narozením i po narození a i dnes cítí a absorbuje. Výsledkem je vzdor, který projevuje odmítáním potravy. Nevzdávej se a bojuj, ale s klidem. Vyhledej odbornou pomoc, ať můžete vystoupit z tohoto začarovaného kruhu.
Je toho na tebe opravdu mnoho, ale děti tě moc potřebují. Obě. Přeji, ať se dáš do pohody. To je to, co děti potřebují :srdce: Je to běh na dlouhou trať, věřím, že to zvládnete :hug:

Ještě jsem chtěla říct, že mi to teď dává smysl - nevěděla jsem, že Verunka je druhé dítě a ještě k tomu, tak brzy po prvním.

Příspěvek upraven 14.08.12 v 07:58

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
14.8.12 08:30

Ahoj, a byly jste u te logopedky? Musi to byt strasne, ale ver, ze holcicka to nedela schvalne ani za to nemuze a ty taky ne. Urcite v tom bude nejaky fyzicky problem. Vydrz, mamo!! A tlac na doktory, at ti sakra reknou, co te tvoji male je. Preju hodne sil!

  • načítám...
  • Zmínit
Lucik.Kop
762
14.8.12 08:33

Milá Alenko,
tvůj deníček mi tak trochu nahání hrůzu. Moje druhorozená dcerka mi odmítala jíst od 3 do 5 měsíce. Pro mě to byly dva měsíce plné vzteku, pláče a prosení. Upřímě…nikdy jsem jí ale jako ty proklít nedokázala. Vztekala jsem se, nadávala, ale to bylo vše. Po,,jídle" jsem jí zase s láskou objala a děkovala bohu, že jí mám. Stejně jako po každé, když se na ní podívám. Kolem 5 měsíce začala zase konečně doprovolně papat, začaly jsme s příkrmy a mě spadl kámen ze srdce. Dneska už papá 3 měsíce příkrmy a moc jí chutná. Tobě přeju ať to máte brzy za sebou, pevné nervy a hlavně nepřestávej doufat. Třeba se to s prvníma příkrmama změní stejně jako u nás. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Manticora
1865
14.8.12 08:51

Alenko, to je mi moc líto, nedokážu si představit, jak náročné to musí být. Překvapuje mě, že doktoři zatím nenašli žádný problém. Nemůže se jednat o syndom Prader-Willi? Miminka s tímto syndromem nemají sací reflex, nebo jen velmi slabý. Přeju hodně sil a hlavně, aby se brzy objevila příčina.

  • načítám...
  • Zmínit
annaei
12921
14.8.12 10:42

@LadyLada To je zajmavá myšlenka s která by lecos vsvětlovala

  • načítám...
  • Zmínit
Petullka82
2156
14.8.12 10:56

Máš to moc těžký, vůbec se nedivím, že vybuchuješ a máš ošklivý myšlenky, mít dvě malinkatý děti a jedno z toho takhle šíleně náročný…asi bych ti taky doporučila, aby sis našla terapii a mohl se někde vypovídat, kde by tě nikdo nesoudil a tobě by se ulevilo, jsi na to moc sama…

  • načítám...
  • Zmínit
alena36
1537
14.8.12 11:33

@Vermilion fyzický problém není, je proklepnutá od hlavy k patě včetně endskopie pod narkózou

  • načítám...
  • Zmínit
Romka723
79
14.8.12 12:11

Drž se...

Ahoj Alenko, vím čím procházíš. Mám 12-ti letého syna, který byl na tom stejně. Kojení nepřicházelo v úvahu, lahev vytlačoval jazykem, lžičku nechtěl. Co jsem se naprosila a nazlobila, aby něco snědl. Jak píšeš, tak jedině násilím, aby mi „neumřel“. Nechápala jsem proč to tak musí být. Jak rostl, tak se to pomaloučku zlepšovalo. Dnes je na tom tak, že stále tomu jídlu moc nedá.
Přeju Ti pevné nervy, protože to není jednoduché a věř, že Ti to malá jednou v dobrém vrátí.

  • načítám...
  • Zmínit
niky.surmanova
175
14.8.12 13:50

Ahoj Aleno,

připomínáš mi moje období kdy se mi narodila dcera. Chodila jsem neustále k doktorovi že mi dítě nechce jíst mudr to neřešila začlo se to řešit až když zkolabovala a skončili jsme ve FN Olomouc. Do devíti měsíců mi tvrdili že ji nic není až jednou si všiml mladý praktikant který se učil co malá u jídla dělá a byla nám diagnostikovaná BKM (alergie na kravské mléko) máte i tohle vyšetření za sebou?
Je to boj ale vydrž nám už je skoro 6 let a jídlo není žádná sláva za celý den max rohlík ale chce to čas.
Přeji Ti aby se vše v dobré obrátilo

  • načítám...
  • Zmínit
alena36
1537
14.8.12 13:57

@niky.surmanova alergii na BKM nemá

  • načítám...
  • Zmínit
niky.surmanova
175
14.8.12 14:01

Tak ti přeji hodně sil a malé taky

  • načítám...
  • Zmínit
Genovesa
11620
14.8.12 17:18

Já bych řekla, že pokud je Verunka zdravotně v pořádku, může opravdu být zakopaný pes v tom, jak to píše @LadyLada :nevim:. Aspoň já být na Tvém místě, určitě bych se v tomto směru snažila něco podniknout, neb tonoucí se stébla chytá ;).
Držím palce a moc přeju, ať už co nejdřív krásně papá! A vydrž, určitě bude líp. :hug:!

  • načítám...
  • Zmínit
smon83
1244
14.8.12 17:56

Alenko, přeji ti pevné nervy. Až malá přijme lžičku, uvidíš, že se vše v dobré obrátí. Neumím si představit, jaké to je… Já čekám v lednu svoje druhé dítě a rozdíl mezi prvním a druhým bude 20 měsíců, takže to taky není moc a bude to náročné. Ale jsme maminky, příroda nám nadělila mnohem víc síly, než si samy umíme někdy představit… Budu na vás obě moc myslet…

Příspěvek upraven 14.08.12 v 17:56

  • načítám...
  • Zmínit
Minki
750
14.8.12 19:37

Milá Alenko, držím tu pěsti, aby jsi měla sílů dál zvládat těžkosti s malou a doufám, že se to brzo ustálí. Třetí prcek mi přešel stejně nečekaně a rychle jako u tebe a musím říct, že těch 5 měsíců byl horor, horor a litovala a proklínala jsem jako ty mockrát…a pak mockrát neskutečně toho zlobivého tvora milovala…teď se nám to den ze dne začíná pomalu zlepšovat a já doufám, že už bude jen dobře… přeji ti ze srdce to samé :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
IIvu
43
22.8.12 16:30

Ahoj Alenko, jak to tu tak čtu, říkám si, že my dvě se budeme muset jednou někde potkat. Chápu ty, které tě odsuzují kvůli tomu, že proklínáš vlastní dítě a chápu i tebe, protože já to dělám taky. Doufám, že to Ivance jednou vysvětlím a omluvím se jí za to, že jsem na ni nemluvila pokaždé hezky…stejně jako ty bych jí ale nikdy neublížila, to už radši sama sobě. Nahromaděný vztek se ale občas někde projeví a už to prostě nejde se pořád jen usmívat, být milá, laskavá, i když to naše dítka potřebují od nás nejvíc. Obdivuju ty, kteří mají problémy a přesto se nad ně dokáží povznést. Já to ještě nedokázala. Možná u dalšího dítěte (jestli nějaké bude) nebo v příštím životě. Stejně tak si nemyslím, že je nutná odborná pomoc. Spíš by to chtělo víc se věnovat koníčkům, chodit na procházky a užívat si života…ale s prckem, který nechce jíst a musí se pořád krmit??? Je to začarovaný kruh. Občas se mi o víkendu povede od malé utéct a pak jsem ráda, že se k ní vrátím, někdy bych se raději navracela........snad se najde víc takových, které pochopí a neodsoudí…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Verunka počtvrté

Aneb jak snadno se člověk zmrzačí

Verunka potřetí

Vánoční zamyšlení

Verunka ve 2 letech

Jak je to s Verunkou v roce a půl

Když máte doma (ne)jedlíka III

Když máte doma nejedlíka II

Když máte doma nejedlíka

Zvládnu to se dvěma dětmi?