No konečně

V té době už byl můj cyklus pravidelný, i když slabý, což ale prý není na překážku. Rok a půl jsme se v té době snažili. Manžel šel na spermiogram, což v něm zanechalo hluboký dojem Dopadl dobře, já byla objednaná na všechny ty vyšetření za tři měsíce. Menstruace byla pořád slabší, místo aby se rozjela, tak mě napadlo - zase cysta Udělala jsem si test (vždycky se mě na to ptali před vyšetřením). Byl negativní, jak jinak, že. Objednala jsem se k lékaři a test švihla do koše.

V šoku jsem zůstala, když jsem pak šla cosi vyhodit. Byla tam! No konečně! Na testu dvě čárky. Jenže odečteno po půl hodině a tak následoval dalši lepší test, pak šok a strašná radost. Posadilo mě to na zadek, miminko s manželovýma očima! Jenže špinění tu bylo pořád, takže v pondělí k doktorovi.

V neděli už jsem v jednu chvíli krvácela a plakala. V pondělí jsem dostala Utrogestan a neschopenku, lékař se profesionálně zdržel jakýchkoli soudů a další den znova na kontrolu. Moc jsem nespala, bohužel lékař nebyl moc spokojený. Pouze gestační váček a to má být mimi víc jak šest týdnů staré , alespoň špinění ustalo. Kontrola za týden.

Mimi poporostlo, ale nemělo srdíčko. Sdělení pana doktora, abych přišla druhý den na kontrolu a od půlnoci nejedla a nepila, jestli si rozumíme, mě doslova odrovnalo. Rozuměla jsem tak jasně, že jsem se musela posadit, udělalo se mi zle. Následoval zatím snad nejhorší den a noc v mém životě. Snažila jsem se být statečná, ale k ránu jsem plakala, že mi přece to miminko nemůžou jen tak vzít a manžel mě utěšoval.

Čekali jsme na chodbě do deseti, byl operační den a pacientky vozili na sál. Byla jsem už docela otupělá a hlady a žízní jsem šilhala. Ale stálo to za to! Srdíčko bilo jako zvon! No konečně! Tenkrát jsem myslela, že krásnější pocit už nemůžu zažít. Ale zažila jsem a zažívám pokaždé, když vidím svoji (naši ) Emu!

Snad tento deníček povzbudí některou nešťastnou čekatelku, jako mě povzbudily ty vaše.