(Ne)obyčejný den

O tom, jak prožívám obyčejně neobyčejné dny.

Otevřu ještě zpola zalepené oči a pohledem na hodiny znovu zjišťuji to, co již dávno tuším. Že moje odrostlé mimčo musí mít někde schovaného budíka, kterého jsem bohužel dosud nenašla. Na hodinách je totiž každý den prakticky totožná cifra v rozmezí 5:00 až 5:30. Marný je můj pokus o znovuuspání, marné je i domlouvání, aby beruška tolik nekřičela, že vzbudí brášky.

Další spánek je mi odepřen, neboť z dětského pokoje se ozývá: „Hurááá, máma už je vzhůru!“ Kdo by takovému jásotu odolal. Opouštím svůj vyhřátý pelíšek a ptám se sama sebe, zda-li se mi ještě někdy poštěstí vyspat se dosyta.

Následuje příprava snídaně, na dotaz, zda si kluci dají buchtu, co jsme včera společně s nadšením upekli, se dozvídám, že ne. Prý jim mám raději dát rohlík s máslem. Tak hergot, kde jsem udělala chybu. Proč jsme včera strávili tolik času v kuchyni, když teď, ti moji draci, dají přednost obyčejnému rohlíku před výbornou pudinkovou buchtou, kterou jsme patlali přes dvě hodiny. Řídila jsem se totiž radou, že na čem se děti podílejí, to jim více chutná. Kdybych pekla bez asistence, měla bych hotovo ani ne v polovičním čase.

No co… pochutnám si sama, obalím si nervy a alespoň se budu moci rozčilovat, že se těch těhotenských kil navíc nikdy nezbavím. Nejmladší potomek, jediný, který se na výrobě nepodílel, také neodolá a spokojeně si pomlaskává. Snídaně je úspěšně za námi.

Následuje příprava oběda. Loupu, krájím, míchám, vařím a mezi těmito úkony nejméně stokrát vyhlédnu z okna na zahradu, abych zjistila příčiny křiku, případně důrazně připomněla, že kluci mohou být jen na písku, kam na ně vidím.

Najíme se a nastává nejoblíbenější část dne – procházka. Musím se přiznat, že dokud jsem byla bezdětná, nevšímala jsem si spousty věcí. Bylo mi úplně jedno, kde má autobus výfuk. Nezajímalo mě, že ploštice mohou lézt po stromě. Že ta špička věže bude asi vážně trochu nakřivo a že sousedův pes nějak divně štěká… Až díky dětem, jsem si začala všímat maličkostí, které dříve, jakoby nebyly.

A tak přesto, že se každý večer těším, až ti tři naši raraši zaplují do říše snů a já si budu moci v klidu vypít naprosto studený čaj z odpoledne, který jsem si uvařila v naivní představě, že si ho v zápětí vypiji. Přesto, že někdy umí řádit jako sto čertů a tvrzení, že pokud je mezi dětmi malý věkový rozdíl, budou z nich parťáci, v tu chvíli neobstojí, neměnila bych.

Děkuji osudu, že mi přivedl do života mého manžela, s nímž jsem si mohla splnit sen o velké rodině, a děkuji za každý den prožitý v tom našem malém bláznivém království.

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti

Anonymní
15.07.26
892

Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...

Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím

Anonymní
15.07.26
517

Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...

Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících

Anonymní
15.07.26
889

Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...

Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku

Anonymní
15.07.26
401

Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Amsetka
15.07.26
242

Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?

Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu

Anonymní
14.07.26
18583

Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.

Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii

Anonymní
14.07.26
2469

Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...

Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži

Anonymní
14.07.26
2676

Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...

Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka

Anonymní
14.07.26
2410

Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...

Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku

Anonymní
14.07.26
1607

Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....

Přidat deníček