(Ne)obyčejný den

O tom, jak prožívám obyčejně neobyčejné dny.

Otevřu ještě zpola zalepené oči a pohledem na hodiny znovu zjišťuji to, co již dávno tuším. Že moje odrostlé mimčo musí mít někde schovaného budíka, kterého jsem bohužel dosud nenašla. Na hodinách je totiž každý den prakticky totožná cifra v rozmezí 5:00 až 5:30. Marný je můj pokus o znovuuspání, marné je i domlouvání, aby beruška tolik nekřičela, že vzbudí brášky.

Další spánek je mi odepřen, neboť z dětského pokoje se ozývá: „Hurááá, máma už je vzhůru!“ Kdo by takovému jásotu odolal. Opouštím svůj vyhřátý pelíšek a ptám se sama sebe, zda-li se mi ještě někdy poštěstí vyspat se dosyta.

Následuje příprava snídaně, na dotaz, zda si kluci dají buchtu, co jsme včera společně s nadšením upekli, se dozvídám, že ne. Prý jim mám raději dát rohlík s máslem. Tak hergot, kde jsem udělala chybu. Proč jsme včera strávili tolik času v kuchyni, když teď, ti moji draci, dají přednost obyčejnému rohlíku před výbornou pudinkovou buchtou, kterou jsme patlali přes dvě hodiny. Řídila jsem se totiž radou, že na čem se děti podílejí, to jim více chutná. Kdybych pekla bez asistence, měla bych hotovo ani ne v polovičním čase.

No co… pochutnám si sama, obalím si nervy a alespoň se budu moci rozčilovat, že se těch těhotenských kil navíc nikdy nezbavím. Nejmladší potomek, jediný, který se na výrobě nepodílel, také neodolá a spokojeně si pomlaskává. Snídaně je úspěšně za námi.

Následuje příprava oběda. Loupu, krájím, míchám, vařím a mezi těmito úkony nejméně stokrát vyhlédnu z okna na zahradu, abych zjistila příčiny křiku, případně důrazně připomněla, že kluci mohou být jen na písku, kam na ně vidím.

Najíme se a nastává nejoblíbenější část dne – procházka. Musím se přiznat, že dokud jsem byla bezdětná, nevšímala jsem si spousty věcí. Bylo mi úplně jedno, kde má autobus výfuk. Nezajímalo mě, že ploštice mohou lézt po stromě. Že ta špička věže bude asi vážně trochu nakřivo a že sousedův pes nějak divně štěká… Až díky dětem, jsem si začala všímat maličkostí, které dříve, jakoby nebyly.

A tak přesto, že se každý večer těším, až ti tři naši raraši zaplují do říše snů a já si budu moci v klidu vypít naprosto studený čaj z odpoledne, který jsem si uvařila v naivní představě, že si ho v zápětí vypiji. Přesto, že někdy umí řádit jako sto čertů a tvrzení, že pokud je mezi dětmi malý věkový rozdíl, budou z nich parťáci, v tu chvíli neobstojí, neměnila bych.

Děkuji osudu, že mi přivedl do života mého manžela, s nímž jsem si mohla splnit sen o velké rodině, a děkuji za každý den prožitý v tom našem malém bláznivém království.

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život

Anonymní
29.09.26
7402

Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...

Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít

Anonymní
29.09.26
2540

Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...

Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém

Anonymní
29.09.26
1658

Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...

Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál

Anonymní
29.09.26
2127

V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...

Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky

Anonymní
29.09.26
2703

Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...

Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také

Anonymní
28.09.26
1048

Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...

Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají

Anonymní
28.09.26
687

Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...

Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek

Anonymní
28.09.26
10283

V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.

Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší

Anonymní
28.09.26
5856

Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...

Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou

Anonymní
28.09.26
8668

Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...

Přidat deníček