(Ne)obyčejný den

O tom, jak prožívám obyčejně neobyčejné dny.

Otevřu ještě zpola zalepené oči a pohledem na hodiny znovu zjišťuji to, co již dávno tuším. Že moje odrostlé mimčo musí mít někde schovaného budíka, kterého jsem bohužel dosud nenašla. Na hodinách je totiž každý den prakticky totožná cifra v rozmezí 5:00 až 5:30. Marný je můj pokus o znovuuspání, marné je i domlouvání, aby beruška tolik nekřičela, že vzbudí brášky.

Další spánek je mi odepřen, neboť z dětského pokoje se ozývá: „Hurááá, máma už je vzhůru!“ Kdo by takovému jásotu odolal. Opouštím svůj vyhřátý pelíšek a ptám se sama sebe, zda-li se mi ještě někdy poštěstí vyspat se dosyta.

Následuje příprava snídaně, na dotaz, zda si kluci dají buchtu, co jsme včera společně s nadšením upekli, se dozvídám, že ne. Prý jim mám raději dát rohlík s máslem. Tak hergot, kde jsem udělala chybu. Proč jsme včera strávili tolik času v kuchyni, když teď, ti moji draci, dají přednost obyčejnému rohlíku před výbornou pudinkovou buchtou, kterou jsme patlali přes dvě hodiny. Řídila jsem se totiž radou, že na čem se děti podílejí, to jim více chutná. Kdybych pekla bez asistence, měla bych hotovo ani ne v polovičním čase.

No co… pochutnám si sama, obalím si nervy a alespoň se budu moci rozčilovat, že se těch těhotenských kil navíc nikdy nezbavím. Nejmladší potomek, jediný, který se na výrobě nepodílel, také neodolá a spokojeně si pomlaskává. Snídaně je úspěšně za námi.

Následuje příprava oběda. Loupu, krájím, míchám, vařím a mezi těmito úkony nejméně stokrát vyhlédnu z okna na zahradu, abych zjistila příčiny křiku, případně důrazně připomněla, že kluci mohou být jen na písku, kam na ně vidím.

Najíme se a nastává nejoblíbenější část dne – procházka. Musím se přiznat, že dokud jsem byla bezdětná, nevšímala jsem si spousty věcí. Bylo mi úplně jedno, kde má autobus výfuk. Nezajímalo mě, že ploštice mohou lézt po stromě. Že ta špička věže bude asi vážně trochu nakřivo a že sousedův pes nějak divně štěká… Až díky dětem, jsem si začala všímat maličkostí, které dříve, jakoby nebyly.

A tak přesto, že se každý večer těším, až ti tři naši raraši zaplují do říše snů a já si budu moci v klidu vypít naprosto studený čaj z odpoledne, který jsem si uvařila v naivní představě, že si ho v zápětí vypiji. Přesto, že někdy umí řádit jako sto čertů a tvrzení, že pokud je mezi dětmi malý věkový rozdíl, budou z nich parťáci, v tu chvíli neobstojí, neměnila bych.

Děkuji osudu, že mi přivedl do života mého manžela, s nímž jsem si mohla splnit sen o velké rodině, a děkuji za každý den prožitý v tom našem malém bláznivém království.

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl

Anonymní
30.05.26
722

Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Anonymní
30.05.26
376

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní

Anonymní
30.05.26
390

Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...

Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně

Anonymní
30.05.26
536

„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...

„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly

Anonymní
30.05.26
463

Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...

Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu

Anonymní
29.05.26
2163

Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...

Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP

Anonymní
29.05.26
2621

Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...

Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl

Anonymní
29.05.26
3611

David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...

Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo

Anonymní
29.05.26
2356

Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...

Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já

Anonymní
29.05.26
1473

Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....

Přidat deníček