(Ne)obyčejný den
- Rodičovství
- Jadala
- 24.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak prožívám obyčejně neobyčejné dny.
Otevřu ještě zpola zalepené oči a pohledem na hodiny znovu zjišťuji to, co již dávno tuším. Že moje odrostlé mimčo musí mít někde schovaného budíka, kterého jsem bohužel dosud nenašla. Na hodinách je totiž každý den prakticky totožná cifra v rozmezí 5:00 až 5:30. Marný je můj pokus o znovuuspání, marné je i domlouvání, aby beruška tolik nekřičela, že vzbudí brášky.
Další spánek je mi odepřen, neboť z dětského pokoje se ozývá: „Hurááá, máma už je vzhůru!“ Kdo by takovému jásotu odolal. Opouštím svůj vyhřátý pelíšek a ptám se sama sebe, zda-li se mi ještě někdy poštěstí vyspat se dosyta.
Následuje příprava snídaně, na dotaz, zda si kluci dají buchtu, co jsme včera společně s nadšením upekli, se dozvídám, že ne. Prý jim mám raději dát rohlík s máslem. Tak hergot, kde jsem udělala chybu. Proč jsme včera strávili tolik času v kuchyni, když teď, ti moji draci, dají přednost obyčejnému rohlíku před výbornou pudinkovou buchtou, kterou jsme patlali přes dvě hodiny. Řídila jsem se totiž radou, že na čem se děti podílejí, to jim více chutná. Kdybych pekla bez asistence, měla bych hotovo ani ne v polovičním čase.
No co… pochutnám si sama, obalím si nervy a alespoň se budu moci rozčilovat, že se těch těhotenských kil navíc nikdy nezbavím. Nejmladší potomek, jediný, který se na výrobě nepodílel, také neodolá a spokojeně si pomlaskává. Snídaně je úspěšně za námi.
Následuje příprava oběda. Loupu, krájím, míchám, vařím a mezi těmito úkony nejméně stokrát vyhlédnu z okna na zahradu, abych zjistila příčiny křiku, případně důrazně připomněla, že kluci mohou být jen na písku, kam na ně vidím.
Najíme se a nastává nejoblíbenější část dne – procházka. Musím se přiznat, že dokud jsem byla bezdětná, nevšímala jsem si spousty věcí. Bylo mi úplně jedno, kde má autobus výfuk. Nezajímalo mě, že ploštice mohou lézt po stromě. Že ta špička věže bude asi vážně trochu nakřivo a že sousedův pes nějak divně štěká… Až díky dětem, jsem si začala všímat maličkostí, které dříve, jakoby nebyly.
A tak přesto, že se každý večer těším, až ti tři naši raraši zaplují do říše snů a já si budu moci v klidu vypít naprosto studený čaj z odpoledne, který jsem si uvařila v naivní představě, že si ho v zápětí vypiji. Přesto, že někdy umí řádit jako sto čertů a tvrzení, že pokud je mezi dětmi malý věkový rozdíl, budou z nich parťáci, v tu chvíli neobstojí, neměnila bych.
Děkuji osudu, že mi přivedl do života mého manžela, s nímž jsem si mohla splnit sen o velké rodině, a děkuji za každý den prožitý v tom našem malém bláznivém království.
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 850
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 986
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 610
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 741
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 493
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 791
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 931
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 632
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 503
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 474
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
a vykouzlil úsměv 
