Po nás potopa!

Cestování

Poslední den naší letošní dovolené...

Poučeni z předchozích nezdarů, kdy jsme díky pozdnímu výjezdu a následným kolonám nedojeli až do Tatralandie, ale museli se spokojit s bližší Bešeňovou, nařídili jsme si v poslední den dovolené budíka na brzké ranní hodiny a úspěch se dostavil, kolony nás minuly.

Během uplynulých dnů byly již ukojeny tužby maminky po návštěvě zvířátek, zvládli jsme se i vykoupat, tak co ještě chybí, aby byla dovolená dokonalá? No přece vláček a jízda v něm!

Chvilku po otevření už jsme stepovali u Historické lesní úvraťové železnice Vychylovka. Vlaky a železnici obecně obdivuje jak můj manžel, tak všechny tři děti (jo, jo dobře sis je naočkoval), a proto nevyužít možnosti svést se takovýmto unikátem, když ho máte doslova na dosah ruky, to prostě nepřipadá v úvahu.

Vláček je součástí Muzea kysucké dědiny. Zakoupili jsme jízdenky, rozhlíželi se po malebném okolí a čekali, až se dá mašinka do pohybu.

Opravdu velmi oceňuji, že jízdenku koupíte na konkrétní čas a nejste tak vystaveni davům lidí řídících se heslem Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Svoje místo ve vagonku máte prostě jisté. Po chvilce čekání se vláček rozjel, kolem nás les, tu a tam vykoukl i vysoký kopec. Děti byly nadšené, pořád něco komentovaly, mě však přepadala tíha, poprvé jsem z blízka a na vlastní oči spatřila následky kůrovcové kalamity. Na ty mrtvé stromy byl příšerný pohled.

Jelikož se jedná o úvraťovou trať, měl nejstarší syn o zábavu postaráno. Za každou cenu musí sedět po směru jízdy, v tomto případě však mašinka kvůli stoupání svůj směr několikrát změní, aby mohla vůbec v jízdě pokračovat, přeskakoval proto z místa na místo jako splašený kamzík.

Projížďka trvá právě tak dlouho, aby ji bez problémů zvládly i malé děti, ty naše si ji opravdu užily, ještě v autě se ze zadních sedadel neustále ozývalo „Ši, ši hů vláček vyjel z tunelu,“ absolutně neřešily, že se na trati žádný tunel nevyskytoval

Popojeli jsme jen o několik kilometrů, abychom mohli zapálit svíčky na hrobě manželových prarodičů. Hřbitov je umístěn v docela prudkém svahu, začali jsme stoupat vzhůru, po pár krocích si nejstarší syn všiml, že se poblíž něho děje něco zajímavého. Jak se naše kroky k onomu místu blížily, uviděli jsme dva mladé muže. Jeden zrovna kopal hrob, druhý v žáru dopoledního prudkého slunce odpočíval a jako lože využil místo, z mého pohledu ne právě dvakrát vhodné, vedlejší náhrobek.

Hlavu skrytou pod trikem nehybně ležel. Nejstarší syn vykulil oči, že by mu jejich velikost záviděl snad i Hurvínek a zplna hrdla pronesl „Mámo, tam leží mrtvola.“ Ujistila jsem ho, že se o mrtvolu v žádném případě nejedná, a doufala, že ho muž neslyšel. Vzhledem k tomu, s jakou rychlostí se ze svého dočasného lože zvedal, snad aby syna přesvědčil o tom, kolik života v něm je, musela se hláška k jeho uším donést.

Manžel s lehce oroseným zrakem zavzpomínal na prázdniny, které každoročně u babičky a dědy trávil ve společnosti bratranců a sestřenek, ukázal dětem pár míst ze svého dětství, a pak už následoval rychlý přesun do obce Turzovka.

Posledním naším dovolenkovým zastavením totiž měla být hora Živčáková. Slíbili jsme totiž před odjezdem babičce, že jí přivezeme léčivou svatou vodu. Nejsem věřící, ale na druhou stranu ráda ukazuji dětem nejrůznější místa a toto Mariánské poutní mě, z mnoha důvodů, zaujalo.

Automobil jsme zanechali v obci Turzovka a vydali se do kopce, kde cesta poměrně strmě stoupá… občas lesem, občas mezi pasekami. Je lemována jednotlivými zastaveními křížové cesty, na stromech rovněž najdete mnoho svatých obrázků od poutníků.

Drápali jsme se nahoru, dcerka chvíli šlapala po svých, ale pak uznala, že takové převýšení její malé nožky zatím nezvládají, a tak vzala zavděk jízdou na koni, chvíli u mámy, chvíli u táty. Kluci ale statečně stoupali vzhůru, obdivovala jsem je, představila jsem si samu sebe v jejich věku a myslím, že bych se po prvních pár metrech stoupání šprajcla a významně pronesla: „Dál už nejdu!“ Oni to však nevzdali, lehce remcat začínali až téměř před cílem.

Nejstarší synek si u posledních zastavení křížové cesty oddychl, když zjistil, že Ježíš po ukřižování zase ožil, začínal se totiž obávat, jak to bude letos s Vánocemi. To už jsme ale před sebou spatřili Kaplenku a kousek od ní i zázračné prameny.

Lahve opustily svůj úkryt v batohu a my se pustili do jejich plnění. Když jsme je vložili zpět na jejich místo, byl batoh těžší než břicho vlka z Červené karkulky. „Ještě, že nás čeká už pouze sestup a ne výstup,“ rezonovalo mi hlavou.

Rozhodli jsme se na chvíli posadit, udělat pár fotek a také posvačit. Jenže ve chvíli, kdy jsem otevírala zásobárnu jídla, otočil manžel hlavu a z jeho úst vyšlo nepěkné slovo. Můj pohled se stočil stejným směrem. Nad vrcholem kopce zlověstně visela těžká černá mračna. Moje drahá polovička, po zkušenostech s bouřkou v těchto místech, zavelela k rychlému sestupu. Na focení už tedy bohužel nedošlo. Nejstarší synek klopýtal z kopce dolů sám, prostřední děcko si vzal na koně manžel, to nejmladší já a uháněli jsme dolů, co nám síly stačily. Bouřka se za zvuku hromů strašidelně přibližovala. Zatímco nám děti zvesela drobily rohlíky do hlavy a nejstarší syn bral celý úprk jako dobrou bojovku, my s manželem v hlavě dolovali, jak se zachovat, když vás bouřka zastihne v přírodě. Letěli jsme dolů doslova rychlostí blesku a nevěřili vlastním očím, naproti nám, v naprostém poklidu, proudily davy poutníků vzhůru, někteří z nich drželi v ruce růženec, jiní dokonce kráčeli bosí.

Zajímalo by mě, jestli někdo zvládl sestup takovým terénem a se třemi malými dětmi v čase, v jakém se to podařilo nám. Když zaklaply dveře auta a my byli bezpečně uvnitř, opravdu nám spadl kámen ze srdce.

Těsně před hranicemi jsme se ještě zastavili v jednom malém obchůdku a koupili si sýrové nitě a taky vynikající ovčí jogurt, lepší jsem snad nikdy v životě nejedla. Paní prodavačka byla velmi hovorná a ptala se, odkudpak, že se to vracíme. Podělili jsme se s ní o náš zážitek a ona nám prozradila, že kdybychom šli z druhé strany, dojeli bychom autem pohodlně až téměř na vrchol hory. Nu což už, alespoň jsme se krásně adrenalinově prošli.

Po pár kilometrech jízdy se spustil neskutečný ceďák, během chvíle se chodníky i silnice proměnily v dravé řeky. Mnoho aut zastavovalo u krajnice, ne tak můj manžel. Ten stále jel voda nevoda, pak v dáli konečně vysvitlo slunce.

Když jsme se po cca šesti hodinách blížili k domovu, chtěla jsem se vrátit do reality a pročíst si zprávy, hned jako první na mě vyskočilo toto: Obce v okrese Čadca zasáhla blesková povodeň, hasiči osvobozovali několik osob uvízlých ve vozidlech.

Jsem opravdu ráda, že jsem si tento zážitek ušetřili, i když věřím, že nejstarší dobrodružně založený syn, by o něm všem vykládal ještě za rok.

Váš příspěvek
sinapis.alba
Ukecaná baba ;) 1302 příspěvků 14.08.19 07:04

Tche, dojet na vrchol autem.. to by pak ta svatá voda určitě nebyla léčivá, to dá rozum :D doufám, že pak aspoň zlatíčka padla do pelechů a spala nejmíň dvanáct hodin v kuse :dance:

Jadala
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 14.08.19 07:15

@sinapis.alba to je asi fakt, ale bylo mi to v tu chvíli tak nějak jedno :mrgreen: naše děti jsou nejspíš atomové, zatímco my padali s manželem na ústa, na nich nebyla žádná únava znát :zed: :mavam:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 903 příspěvků 4 inzeráty 14.08.19 07:32

Jsem ráda, žes to nakonec sepsala ;) :potlesk: Tebe čtu moc ráda :).

Jadala
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 14.08.19 07:45

@PenelopaW děkuju :hug:

Heivka
Závislačka 4236 příspěvků 14.08.19 08:30

Moc hezky napsáno, ale je pravda že v ohrožení člověk i s dětmi prchá velice rychle. My takhle jednou prchali se synem z hub, když jsme nechtěně podráždili roj lesních včel a kupodivu ten šílený kopec, co jsem se synem v šátku slézala opatrně po čtyřech šel najednou velice snadno seběhnout.

Jadala
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 14.08.19 13:49

@Heivka mockrát děkuji :) přiznám se, že takové houbaření bych opravdu zažít nechtěla :mavam:

Jahudka82
Závislačka 2949 příspěvků 1 inzerát 14.08.19 16:32

:potlesk: :palec: Mazec, denicek nabitý zazitky jeste vic nez obvykle :lol: Husty no, jestli oni na tom nebyli lip ty poutnici na kopci :D :think: Se mohli aspon schovat v kaplicce :lol: tu to snad nesplachlo… Jste dobry, na Slovensku je tech uvratovych trati vic myslim, neco i v Tatrach… Nas malej se zatim svezl jenom korenovskou zubackou, ale tohle musi byt jeste zajimavejsi!

Příspěvek upraven 14.08.19 v 16:36

Jadala
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 14.08.19 18:32

@Jahudka82 díky za zajímavý nápad na výlet, tam jsme ještě nebyli :dance: manžel měl strach jít až po bouřce, že by bylo vše mokré a kluzké :think:

Jahudka82
Závislačka 2949 příspěvků 1 inzerát 15.08.19 14:31

@Jadala Neni zac ;) Ta zubacka a Jizerske hory jako takove jsou vdecny cil na vylety s detma…jezdi tam nizkopodlazni moderni vlak RegioSpider, takove ty klasicke stare lokalky jezdi uz jen pri nejakych akcich nebo výročích… My jeli napr. z Tanvaldu/Desne do Harrachova a zpet pesky do Korenova, cca 5 km mj podél krasne trati s viaduktem, po pohodove ceste s prechodem hranice Krkonos a Jizerek (most pres Jizeru) a atraktivnim cilem v podobe Korenovskeho muzea zubacky primo na nadrazi, malej ma odtamtud tricko a byli jsme se podivat i ve stare vytopne, ktera je otevrena asi ale jen obcas, to chce si to zjistit. S muzem jsme to jeste pred narozenim mladsi dosli pak az do Desne, kde jsme byli ubytovani - cca 15 km, ja byla v tehu v super kondici :lol: :mavam: Trat vede z Jablonce az do Polska, Jizerky celkove doporucuju i na dovcu, ted tam byla s detma znama i na kolech. Ale je tam hodně cest i pro kocarky, vetsinu jsme toho sli s tlupou deti :D

Příspěvek upraven 15.08.19 v 14:36

finduska
Neúnavná pisatelka 17255 příspěvků 16.08.19 11:00

@Jadala My jsme na dovolené teď, v úterý jsme šli z Jetrichovic údolím do Studeného, byl jen deštik sem tam, včera v civilizaci (signal) jsem zjistila, že v úterý v jiné vsi kousek od nás uhodil blesk do ženy s dětmi 8o, včera nas samozřejmě déšť chytil zase, v lese (před přečtením). No my tedy blesky nepotkali, ale člověku je tak nějak všelijak :think:

Jinak denicek :palec:

Jadala
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 16.08.19 11:24

@Jahudka82 Jizerky mám moc ráda, hlavně Josefův Důl, kam jsem jezdila s rodiči a taky na Janov nad Nisou mám hezké vzpomínky. Někdy se tam možná vypravíme :think: :mavam:

Jadala
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 16.08.19 11:28

@finduska děkuji, to máte dobrodružnou dovolenou, nějak moc adrenalinu najednou. V Jetřichovicích byl před pár týdny na dovolené můj brácha s rodinkou a přijeli všichni nadšení. Užívej, a ať už se Vám hromy a blesky vyhýbají :mavam:

Jahudka82
Závislačka 2949 příspěvků 1 inzerát 16.08.19 13:51

@Jadala :palec: Jee, myslim ze v Josefodole nebo v Bedrichove jsme zrovna taky bydleli na dovce s našima, byli jsme tam tehdy jeste se strejdovo rodinou a zrovna jsme si na to tuhle se sestrenkou zavzpominaly a nasmaly se az na pudu :lol: Treba jsme se tam potkaly, ani o tom nevime :lol: :think:

Jadala
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 16.08.19 19:40

@Jahudka82 já milovala sbírání drobných úlomků sklíček, které se tam všude povalovaly. Svět je malý, tak kdo ví :think: :mavam:

Jahudka82
Závislačka 2949 příspěvků 1 inzerát 17.08.19 12:54

@Jadala Tak sklicka si ani nevybavuju, jestli jsem tam nejaky videla, ale v Janove jsme byli předloni ubytovany, kdyz tam měl muz jizdu se psim sprezenim, co dostal ke 40.narozkam od jeho mami a trochu i ode me (napad byl muj a zaplatila mu to mami - tak trochu jsem ji tuhle myslenku podsunula, jinak ta by byla schopna mu koupit seskok padákem a do toho by 100% nesel, to vykrikoval uz tak pul roku dopredu, at nas to ani nenapadne, ze z letadla schopnyho letu, ktery nepada, ho vyskocit nikdo nedonuti :lol: to on zase uplne vsechny druhy adrenalinu nevyhledava:-)). Nad Janovem chová nejakej Amik psy rasy husky a tohle tam provozuje, tak to byl muz nadsenej, akorat si myslel, jak se jen poveze a byl prekvapenej, ze do kopce se musi makat taky - davaji nezkusenym turistum jen 6 psu a ty by to neutahli :mrgreen: No rekla bych ze byl utahanejsi vic nez ty hafani :lol: A nas malej psy miluje, takze ten mel z exkurze na psi farmu taky obrovskej zazitek:) :mavam:

Jadala
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 17.08.19 13:02

@Jahudka82 je, tak to ani nevím, že tam něco takového je, manžel by rád letěl balónem, tak jen doufám, jestli do toho v budoucnu půjdeme, že nedopadneme jako ve Vratných lahvích :think: :mavam:

Jahudka82
Závislačka 2949 příspěvků 1 inzerát 17.08.19 13:10

@Jadala :lol: My uz jednou leteli, to zase dostal ten muj ke 30ce :lol: Startovali jsme z Offparku v Susici a pristali jsme - celkem drsne, pekne to drncalo - nekde u Prestanic coz bylo cca 15,20 km, docela zrovna foukalo :lol: Krasnej zážitek - toho se vubec neboj, pokud poletite s nekym, kdo ten balon ovlada, jako jsme to meli my, je to v pohodě:) Tohle mi nevadilo, s padakem do prazdna bych se taky asi jen tak nevrhla :think: :mavam: Tak at vam to vyjde, mas hezky tip na zazitkovy darek k manželovo prip. kulatinam ;)

Příspěvek upraven 17.08.19 v 13:16

Vložit nový komentář