Podzimní očekávání 78 - Jak se nezbláznit a neumrznout
- Rodičovství
- Mmiiaa
- 28.01.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, jak jsem tak koukla na poslední novinky, trápí vás mráz a deprese. Tak sem s úsměvným deníčkem, jak je na Emiminu obvyklé a nahlédněte pod pokličku k druhým, jak to chodí jinde. Napsat, že je jeden jako druhý, to bych lhala. Je pravda, že když tolik mrzne, naše pobyty s Dcerkou venku se omezily na nutné minimum.
Minimum takové, že člověk nakoupí v nejbližším, byť i dražším krámě, protože k tomu vzdálenějšímu by mu čumák cestou umrzl. Tak aspoň na chvilku jiné podněty ke koukání, protože růžově-žluté, bílé, okrové, vínové a modré stěny našeho bytu se Dcerce za celý den okoukají. A taky hračky a cetky v šití a všechno domácí náčiní. Ani ty práce, které mamka vykonává během dne nejsou tak zajímavé, takže proto aspoň na chvilku ven. Když už mi to přesto doma někdy leze na palici, vzpomenu si na děti v nemocnicích, které musí ležet na lůžku a nemají jinou možnost - ani tu, být s maminkou. A snažím se tu depresi čtyř stěn zahnat.
Abych do ní neupadla, snažím se plánovat týden. Tento mi vyšla dvě dopolední hlídání, jak jsem jela k zubařce na kontrolu a jak jsem byla v práci. A ta další jsem si zase vychutnala, že jsem doma. Dopoledne toho člověk nejvíc stihne, a pak má polední klid…kdy dítě spí. To je taková lahoda. Sice se nemůže rámusit, ale i tak se dá spousta věcí udělat, hlavně na počítači. Vyřídit poštu a pokecat s kámoškami.
Po spánku je oběd, ten se nějak stihne uvařit, ne sám, naši skřítci domácí to ještě nepochopili, že jich tu je k tomu zapotřebí, takže vařívám buď večer nebo to stíhám s klávesnicí.
A je čas k odchodu ven. Strojíme se i půl hodiny. Ne snad proto, že bychom se tolik vrstvily oblečením, ale tím, že Dcerku odchytávám na motorce-odstrkovadle, nebo ji hledám za závěsem, vytahuji za nohu z domečku nebo ji honím jinak po bytě. Jsme vystrojené, všechny důležité věci k použití mimo domov nachystané, Dcerka čeká před schody, já zamykám. Pak zavelí „skřch" - jako skřítek, kterého vidí na chodbě nebo zaštěká „haf, haf", protože pod námi bydlí pejsek.
Při sobotním odpoledním kafíčku zaštěkal a Dcerka nadskakovala ve své židličce a štěkala. Tak dlouho se kochala těmi zvuky, až mi to nedalo a vzala ji do náruče, že se za Džimíkem půjdeme podívat. Sousedka nás jistě ráda uvidí a Dcerka se aspoň před „dlouhou před koupací" chvilkou rozptýlí. Zaklepaly jsme, sousedka nás hned pozvala dál, už krájela Dcerce štrúdl a Dcerka štěkala a Džimíkovi házela kost. Co na tom, že jim přišla právě návštěva a my se tam objevily nevhod! Byly jsme uvnitř vlastně poprvé. Zatímco mi oči šmejdily nad bytovým zařízením (celkem vkusná osmdesátá) a omlouvala jsem se za své vpadnutí řkouc, že spěchám, že mám nahoře rozpité kafe, sousedka se veselila s Dcerkou a pořád ji mačkala na svou hruď.
Návštěvnice si přisedla k nám do kuchyně a mně bylo jasné, že pokud bude Dcerka dlabat ten závin tím tempem (mamka ulomí a do pusy vstrčí, přitom Dcerku zpod stolu nahání), bude tady ještě hodinu.
Bylo mi trapně. Děsně trapně. Víc trapnější situaci si nedovedu vybavit. Takže jsem do Dcerky tlačila ten štrúdl, ona naháněla Džimíka a já se těšila na své nedopité kafe. I tenhle okamžik skončil. Taťka si to bez nás mezitím užil sportovně před televizí a pak bylo jako obvykle před koupáním rámusu plno. Bitky na posteli, volání „ham ham" na celou kuchyň, honičky po bytě s nahatým zadkem.
Co ale dělat během týdne odpoledne, kdy tatínek na rozptýlení není doma? Nakoupit, na poštu, ale co pak?
Koukat zase do 4 stěn, někoho si pozvat nebo se k někomu vetřít. Řešit mrazy návštěvami byl celkem chytrý tah. Je sice trochu problém najít zdravé děti, teď jsou povětšinou nějaké churavé nebo těch zdravých maminky zaneprázdněné. Ale co. V úterý dopoledne jsme se vydaly do klubu a ve čtvrtek odpoledne jsme si to zopakovaly. To byla pohoda! To bylo bezva. Nemusela jsem vymýšlet čím a jak zabavit odpoledne Dcerku, podnětů měla okolo dost. Hoďka a půl utekla jako voda, seznámily jsme se s novými kamarády a jejich rodiči, dokonce byl přítomen i jeden tatínek!
Abychom ta mrazivá odpoledne příjemně završily, dostaly jsme pozvánku na pojednoroční párty. Ne snad, že by trvala celý rok, ale kamarádčina Klárka už dosáhla jednoho roku a kousek dortu ještě zbyl. Navíc jsme se teď v klubu nepotkaly a říct jsme si za ty dva týdny měly co. Tak jsme se k nim dneska napakovaly a měli jste vidět ten tanec. Tu polonézu, kterou holky spolu tančily! Mají se rády a ať mi nikdo netvrdí, že si takto malé děti spolu nehrají. Holky si spolu začaly hrát, sotva se uzřely. Klárka ukazovala Dcerce hračky, ani se o ně netahaly, pak se schovávaly za závěs a bafaly na sebe, pak hrály honičku a chytře vyčkávaly jedna na druhou, pak na sebe jukaly zpoza dveří, pak společně hopsaly u míče, kdy Dcerka se jej snažila odtrhovat a Klárka se snažila opírat. Stojí, ona už stojí! A dokonce udělala pár pidikrůčků. To bylo tak krásné. Vratké a nejisté! To už nejsou ty jisté Dcerčiny kroky, co kroky! Rychlé do běhu, protože Dcerka ujde pět kroků, pak 10 popoběhne a pak zase jde. A tak pořád. Venku i doma.
Takže zatímco si holky spokojeně hrály, mamky probraly život nad kafíčkem a posléze i s kouskem dortu. Bylo to moc fajn. Vědět, že člověk je v teple, nenudí se ani on ani dítě a vypadne tak na chvíli z toho čtyřstěnného stereotypu.
Takže v mrazech je to všelijaké. S dětmi, s náladami, s děním okolo.
A já pořád nemůžu pochopit, jak to naši předkové přežili v jeskyních či chalupách s doškovou střechou…
Tak hodně tepla…DO DUŠE!!!
Posílá Mia s 16 měsíční Aničkou Amálkou
Přečtěte si také
Manželka kouká celé večery na Netflix. Bál jsem se, že je problém ve mně
- Anonymní
- 16.06.26
- 3
Myslel jsem si, že je to mnou. Že už se se mnou nechce ani bavit. Dřív jsme s Danielou po večerech často seděli spolu. Dali jsme si sklenku vína, probrali den nebo si pustili nějaký film. Nic...
Sestra rodila u plotny. Bála se jet do porodnice, protože manžel neměl navařeno
- Anonymní
- 16.06.26
- 44
Šla jsem k ní na obyčejnou návštěvu. Moje mladší sestra Maruška byla v pokročilém stádiu těhotenství a já ji chtěla jen zkontrolovat, popovídat si a zjistit, jestli nepotřebuje pomoct s úklidem...
Co mě teď bolí, víc než porod? Že mi mateřství vzalo i kus manželství
- Anonymní
- 15.06.26
- 5437
Když se narodí dítě, všichni vám gratulují. K novému životu, nové roli, nové rodině. Nikdo ale moc nemluví o tom, co při tom často umře. Váš vztah.
Obě dcery děti nechtějí a syn je gay. Vnoučat se tak asi nikdy nedočkám
- Anonymní
- 15.06.26
- 2030
Je mi 65 let a někdy mám pocit, že jsem jediná z kamarádek, která ještě nemá vnoučata. Kam se podívám, tam někdo hlídá vnoučka, vozí kočárek nebo ukazuje fotky z narozeninové oslavy. A já nic....
Kadeřnice mi řekla větu, která mě hluboce ranila. Už k ní nebudu dál chodit
- Anonymní
- 15.06.26
- 5313
Pět let chodím ke stejné kadeřnici a vždycky jsem odcházela spokojená. Byla šikovná, milá a člověk měl pocit, že ho zná. Za tu dobu jsme spolu probraly ledacos. Děti, práci, vztahy i běžné...
Partner chce dítě. Přeskočilo mu, nebo mám risknout mateřství po čtyřicítce?
- Anonymní
- 15.06.26
- 1775
Jdu si pro pohled zvenčí, protože moje hlava je teď v totálním chaosu a srdce se hádá s rozumem. Je mi 41 let (příští rok dvaačtyřicet, což zní ještě děsivěji). A najednou chce partner další...
Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět
- LWalkstar
- 15.06.26
- 608
Na doporučení administrátorů (milé) jsem si našel čas, na vložení svého přiběhu.... Koho zajímá si může počíst, ale ať si nemyslí , že to je nějaký styl fňukaní, jak někteří tvrdí..... I chlapi...
Manžel se nebaví se svou matkou. Tchyni mám na krku já!
- Anonymní
- 14.06.26
- 2515
Já už fakt nemůžu. Můj muž je tvrdohlavý jako mezek a já kvůli tomu zažívám čisté psychické peklo. Abyste byly v obraze: manžel se před dvěma měsíci strašně pohádal se svou matkou (mojí tchyní)...
Na té škole mě psychicky zničili. Teď se prý budou starat o duševní zdraví
- Anonymní
- 14.06.26
- 1596
Až si přečte tyto řádky někdo, kdo mě zná, bude vědět, že jsem to psala já, ale je mi to jedno, musím to ze sebe dostat a říct, co mě tak strašně vytočilo. Nedávno na mě totiž na internetu vyskočil...
Už mě nebaví sex s manželem. Je to povinnost, u které odpočítávám minuty
- Anonymní
- 14.06.26
- 3277
Tohle téma je velké tabu, nikde s kamarádkami o tom nemluvím, protože se stydím. Všechny se na sociálních sítích tváří, jak jim to v ložnici klape i po deseti letech, a já si připadám jako frigidní...