Porod Pavlíka
- Porod
- Vesna006
- 25.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celých 9 měsíců jsem se snažila v sobě maličkého udržet. Dva měsíce jsem strávila v nemocnici, protože jsem měla otevřený čípek a hrozil potrat (v listopadu) a následně předčasný porod. Na Vánoce mě propustili a další dva měsíce jsem poctivě ležela doma. A najednou to tu bylo: už se může narodit!
Pavlík :-* 50 cm a 3,70kg :)
- 2
Nic netušící mamina :)
Voňavoučké miminko :)
- 2
Termín jsem měla 9. 3. 2012, dle UTZ 10. 3. Čtrnáct dní před jsem tedy přestala brát magnézium, vylezla z postele a začala konat – na etapy jsem vydrhla celou koupelnu, pak ledničku, sporák, vytřela chodbu, schody. Zkrátka činnosti, u kterých jsem musela déle stát a více se hýbat. Nic. Jen mě bolel podbřišek, protože se maličký najednou hodně tlačil dolů. Při kontrole 6. 3. kroutil můj dr. nevěřícně hlavou, že se maličký drží a prý asi bude držet až do května. Při kontrolách bylo vše v pořádku, ani monitor neukazoval, že by se dělo něco zásadního. Jen jsem byla upozorněna, že je malý větší – odhadem 3,60 kg ve 40. tt. Asi jsem se toho odhadu lekla a snažila se o něco víc, protože jsem celkem drobek, a tak velké mimčo jsem rodit „nechtěla“. Neměla jsem totiž žádné údaje o pánvi – jestli jsem uvnitř dost široká. Přiznávám ale, že jsem neměla náladu na babské rady – lněné semínko, maliník, červené víno atd. Příště do toho ale určitě půjdu.
Den termínu byl tu a stále nic. Přítel byl dopoledne na přednáškách a já jsem mezitím na internetu vyhledala místa, kam jsme odpoledne zajeli – keškujeme 
Prima odpoledne, já utahaná jako to kotě a s bříškem to ani nehnulo. Ale druhý den ano! Ráno ve 4 hodiny jsem šla na záchod a koukám, že jsem se snad počůrala? Asi voda! Klid… ráno v 8 zase další trošička. Přítel spal do 11 a já jsem si zatím dobalila tašku. Měla jsem ji sbalenou už od ledna a vozila ji na každou poradnu, kdyby si mě náhodou chtěli v nemocnici zase nechat. Tak jsem musela vytahat věci, které by mi stejně v porodnici byly na nic (jako např. knihy a křížovky). Oběd, odpočinek a v 16 hodin jsme jeli – podotýkám, že jsem měla pravidelně nepravidelné poslíčky a jela jsem jen proto, že mě ostatní přesvědčili aspoň na kontrolu plodovky.
Sestřičky v porodnici mě připojily na monitor (kontrakce po 10 minutách, ale já cítila jen každou třetí). Za hodinu nato jsem už byla na porodním boxu. Pohodička, příjemná porodní asistentka, bezvadně zařízený porodní box a hlavně můj přítel – to mi dodávalo pocit pohody a klidu. Přibližně do 22. hodiny jsme se snažili odpočívat, monitor ukazoval kontrakce, ale já stále o ničem nevěděla. Pak přišla PA a řekla mi, že jsem otevřená na 4 cm. Zeptala jsem se na epidural. Věděla jsem, že budu vyčerpaná a chtěla jsem ho pro lepší zvládnutí. Řekla, že mi ho zařídí a řekne o tom dr. Doktorka přišla za půl hodiny s informací, že anesteziolog musel akutně k operaci, přivezli lidi po bouračce. Prima, budu to muset zvládnout… zvládnu to, doufám… babička porodila 7 dětí bez epi, tak to musím taky zvládnout!
Kontrakce se rozjely a tak jsem trávila další 2 hodiny ve sprše. PA mi řekla úlevové pozice na míči. Držela jsem se madel ve sprše, pod sebou mega míč a přítel mi sprchoval záda a bříško. Ve 12 hodin zavelela PA, že se píchne voda. Poté se kontrakce rozjely více a to už jsem neměla sílu držet se na míči, tak mi napustili vanu. Ulevilo se mi. O půl druhé jsem dostala oxytocin, protože kontrakce byly slabé. Ve dvě hodiny jsem musela z vody. Zkoušela jsem tlačit, podle rad PA jsem prodýchávala kontrakce, ale maličkému se ven nechtělo. Ležela jsem i na boku, aby správně rotoval a také nic. Ve tři hodiny přišel pan doktor (až po porodu mi přítel říkal, že doktorka ze mě byla nešťastná, tak zavolali jeho). Pamatuji si, že mu říkala, že má malý asi omotanou šňůru 
Pan doktor to ale vyloučil a pomáhal mu dobře se otočit. O půl čtvrté byl najednou šrumec – PA se nezdály ozvy srdíčka malého, tak mi dali kyslík. Pořád jsem tlačila a nic, cítila jsem malého, jak tlačí na konečník, ale dál to nešlo.
Před 4. hodinou jsem vydechla: „už nemůžu“. V duchu jsem počítala s císařem, hlavně aby byl maličký venku, vždyť už byl 4 hodiny bez plodové vody! Pan doktor mi sdělil, že použije nejšetrnější metodu – vax. Nástřih jsem necítila, ale byl tak trochu na nic, stejně jsem byla roztrhlá až na zadku. Po zavedení vaxu jsem 3× při čtyřech kontrakcích zatlačila a najednou tlak a cítila jsem, jak ze mě vychází hlavička. Nejhorší asi bylo netlačit v tu správnou chvíli, a pak zas honem tlačit. Najednou byl maličký venku. Nádherný pocit. Proto říkám, že mám „přemazanou pásku“, protože vidět svoje děťátko přemaže všechnu bolest a vlije energii do žil.
Maličký zakřičel, PA a dětská sestřička u něj stály a otíraly ho – no a on je za odměnu počůral 
Měli z toho všichni srandu. Apgar skóre měl nakonec 10-10-10, což se mi ulevilo. Celý porod si nepamatuji, jen mlhavě. V podstatě to, co vím, mi všechno dovykládal přítel. Vnímala jsem ho i nevnímala, vím, že byl celou dobu u mě, hladil mě, otíral čelo, držel mě, abych se při kontrakcích neprohýbala dozadu atd. Nevím, jak bych to všechno zvládla bez něj, moc si ho za to cením. Maličkého mi přiložili k prsu, sál ani ne minutku. Pak byl na vyhřívaném lůžku a sestřičky se o něj staraly. Chtěla jsem ho u sebe – před porodem, ale pak jsem byla ráda, že už nemusím tlačit a na hodinu jsem usnula, tak byl u sestřiček. Přítel si rozložil křeslo, zhasnul a spal také. Sestřička ze šestinedělí, co si pro mě přijela, pak říkala, že za dobu od otevření nové porodnice ještě žádní rodiče po porodu nespali
A závěrem: čekala jsem to horší! A zvládla jsem to i bez epiduralu. Na maličkého jsme čekali skoro 4 roky. Je nádherný, zdravý a moc ho miluji. Stejně tak mého přítele, který mi dnes s láskyplným pohledem řekl, že jsem sexy (můj stav – rozcuchané skoro týden nemyté vlasy, kruhy pod očima, triko se skvrnami od mléka, užmoulané a oslintané od miminka).
No nic, jdu napustit vaničku a bude koupání, natírání, oblíkání, krmení, houpání… no klasika
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 708
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1231
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 317
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19147
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2756
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2478
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1661
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Moc velká gratulace k mrňouskovi a hlavně Tpbě že jsi to tak nádherně zvládla 
a přeji ať Vám mimčo dělá jen samou radost 
ale je fakt, že takto to funguje. Alespoň u mě to taky tak bylo. Ještě jednou gratuluji k Pavlíkovi 
Jo a mimochodem, nevím, jestli ještě máš mou sms po porodu, ale Pavlík měl snad úplně stejné míry jako náš Maty.
Sms nejspíš už nemám, mám nový mobil. No máme pořádné chlapáky 