Třikrát a dost!?
- Rodičovství
- Jadala
- 01.03.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje pobyty v porodnici.
Když jsem před několika lety plánovala třetí těhotenství, nesly se k mým uším zvěsti, někdy od více, někdy od méně erudovaných osob, že těhotenství po dvou sekcích může být bráno jako rizikové. Mohou mě čekat časté návštěvy gynekologa, případně i dlouhý pobyt v nemocnici.
Tyto informace mě, coby osobě se syndromem bílého pláště, nezněly právě přitažlivě. Co naplat, třetí dítě jsme s manželem oba dva chtěli, a tak nezbývalo nic jiného, než to prostě risknout.
Dnes mohu říci, že se u mě nic z výše zmíněného naštěstí nepotvrdilo. Třetí těhotenství bylo snad nejpohodovější ze všech a pobyt v porodnici bezkonkurenčně nejkratší.
Pobyt číslo jedna
Rok 2012 zvolna ukusoval finální listy v kalendáři. S netrpělivostí sobě vlastní jsem čekala, kdy to konečně přijde. Na poslední poradně mi bylo sděleno, že s těhotenskou cukrovkou mě nikdo nenechá přenášet. Pokud se porod do druhého dne sám nerozjede, budu muset nastoupit do porodnice.
Po celý zbytek dne jsem synkovi domlouvala, že už nastal čas, aby se přišel přesvědčit o krásách světa osobně. Neposlechl, už tenkrát měl svoji hlavu. Následujícího dne se tedy mým dočasným domovem stal osmilůžkový pokoj pro maminky čekatelky. Nějak mě ani nenapadlo žádat o nadstandard, chtěla jsem, jako na můj vkus mírně přestárlá prvorodička, nasávat informace od zkušených maminek.
Nasávat bylo opravdu co. Během noci se třem maminkám rozjel porod, po těch všech výkřicích a stenech, jsem tak nějak nevěděla, zda se na porod stále ještě těším, nebo se začínám spíše bát.
Druhý den mě čekalo mnoho hodin neefektivních bolestí a nakonec akutní císařský řez, po něm jsem „vegetila“ na čtyřlůžkovém pokoji pro maminky po operačním porodu, nejtěžší pro mě byla nepřítomnost mého syna, který trávil dny v inkubátoru. Při pohledu na miminka ostatních maminek se mi leskly slzy v očích.
Den D nadešel a my mohli být konečně spolu – oddělení patologických novorozenců mě přivítalo krásným dvoulůžkovým pokojíkem. Po 16 dnech nastal další slavný den – opuštění porodnice.
Pobyt číslo dvě
Po necelých dvou letech jsem se ocitla zpátky na místě činu. Tentokrát se panu doktorovi nelíbily monitory, po jedné z poraden mě proto odeslal do mého oblíbeného osmilůžkového pokoje.
Nadstandard mě nelákal ani nyní, s maminkami na osmilůžáku se minule tak skvěle povídalo. Osazenstvo bylo však nyní trochu jiného ražení.
Obsazeny byly jen dvě postele. Jedna paní se mě s naprosto vážnou tváří opakovaně ptala, poté, co se vrátila snad z desáté kuřácké vycházky: „Jak jsi dokázala přestat v těhotenství kouřit?“ Moje odpověď: „Nijak, neboť jsem celoživotní nekuřák,“ ji patrně neuspokojila. Já si ale připomněla mou jedinou vykouřenou cigaretu v životě.
Bylo mi asi 13, už nevím, jak jsem k ní přišla, ale přesně vím, kde jsem si ji zapálila. U babiččiných slepic na dvorečku, schována za nízkou zídkou kurníku, „vychutnávala“ jsem opojný dým. Pak mě nenapadlo nic chytřejšího než odhodit nedopalek za zeď do pole, štěstí, že jsem ho nepodpálila.
Druhá paní neustále naříkala, že za ní přítel už tři dny nepřišel. Snažila jsem se ji utěšovat, pak na mě čekal lehký šok, když v časných ranních hodinách, přišli do našeho pokoje policisté v doprovodu sestry a intenzivně vyzvídali, zda a kdy tu byl přítel dotyčné paní naposledy, neboť ho podezřívali z vykradení jakéhosi objektu.
Zkrátka společnost k nezaplacení, byla jsem šťastná jako blecha, když mě po sekci přeložili na pooperační pokoj.
Dítko bylo tentokrát od začátku se mnou. Užívala jsem si každičký moment s ním.
Když se na něj přišel podívat starší brácha, nebyl zaujat sourozencem, fascinovala ho ale postýlka na kolečkách, s tou drandil po chodbě a dělal na dlaždičkách obrovský rachot, ostatní miminka jeho výkon příliš neoceňovala.
Celková doba druhého pobytu v porodnici byla 16 dnů.
Pobyt číslo tři
Potřetí jsem se ocitla v porodnici v neděli odpoledne, sekce byla naplánována na pondělní ráno.
Minul mě můj zamilovaný osmilůžák, šla jsem rovnou na pooperační pokoj a už z dálky na příjmu křičela: „Chci nadstandard.“
Moc jsem se těšila, jak si příchod posledního potomka do rodiny užijeme v soukromí pokoje, ne na chodbě při kanonádě koleček postýlky. Hned druhý den po sekci mi byl nabídnut přesun na nadstandardní pokoj, který se právě uvolnil. Uháněla jsem, co mi síly stačily, aby mě nikdo nepředběhl.
Odpoledne přišli kluci s manželem. Na pokoji mohli být, jak dlouho chtěli, a já se nemusela bát, že někoho rušíme. V nestřeženém okamžiku sebrali fotoaparát položený na posteli, nestačila jsem se divit, co vše zvěčnili – miminko to opravdu nebylo, zaujaly je maminčiny dreny, obsah lednice, odpadkový koš…
Napotřetí jsem v porodnici strávila přesně 4 a půl dne.
Tři pobyty na jednom místě, každý byl úplně jiný, důležité ale je, že jsem si z něj pokaždé přivezla vrnící uzlíček. Tři děti byly vždy mým snem a ten se mi splnil. Občas si řeknu, že kdyby měl náš domeček o jednu místnost navíc a můj věk se povážlivě neblížil čtyřicítce, možná bych si dala říct ještě jednou, pak ovšem převáží moje racio a musím uznat, že naše rodinka už je nejspíš kompletní.
Přečtěte si také
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 2692
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 2551
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 4769
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 2147
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 15490
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
Tchýně mi doporučila zamrazit vajíčka. Mám už dvě děti a další neplánujeme
- Anonymní
- 07.09.26
- 5665
Mám mou tchýni celkem ráda, je pravda, že nějaké životní situace nebyly nejlehčí, ale všechno jsme ustály a teď jsem ráda, že je z ní skvělá hlídací babička. Když za mnou nedávno přišla s...
Syna neposadili ve škole vedle kamaráda. Jeho matka si to prý výslovně nepřála
- Anonymní
- 07.09.26
- 11296
Syn se těšil, že bude ve škole sedět se svým nejlepším kamarádem. Místo toho ho učitelka posadila na druhý konec třídy. Později mi přiznal, že si to přála kamarádova maminka. Můj syn má na její...
Kamarádka mi hlídala děti. Pak sepsala všechno, co podle ní dělám špatně
- Anonymní
- 07.09.26
- 7955
Kamarádka mi na víkend pohlídala děti a já jí za to byla opravdu vděčná. Po návratu mi ale poslala dlouhý seznam chyb, kterých se prý ve výchově dopouštím. Možná má v něčem pravdu. Přesto nevím,...
Dcera dostala horečku a zůstala doma. Pak po ní škola chtěla potvrzení od lékaře
- Anonymní
- 07.09.26
- 4680
Dcera jednoho rána přišla s tím, že jí není dobře. Naměřila si horečku a bylo jasné, že do školy nepůjde. Je už plnoletá, takže si absenci omluvila sama. Já jsem to dál neřešila. Byla nemocná,...
Manžel tvrdí, že na rodičovské odpočívám. Nechala jsem mu děti na víkend
- Anonymní
- 07.09.26
- 34966
Manžel se každý večer vrací unavený z práce a očekává teplou večeři i klid. Já podle něj nárok na únavu nemám, protože jsem celý den doma. Když mi to řekl znovu, sbalila jsem si věci a nechala ho s...
Poprve by se byl i hodil, to jsem diky tomu, ze mé spolubydlici nemely jeste moc mlicka, za cele necele 4 dny naspala asi tak 2h a domu sla v dost tristnim stavu (malej ty 3 a pul dne prakticky prospal, mlicka dost, ale mne nepomohly ani spunty a po navratu z porodnice jsem nebyla schopna spat jeste asi tyden normalne, i kdyz maly spal krasne, des bes, srovnaly to az homeopatika a uprava davky leku na stitnou zlazu, ktera se mi trochu zblaznila a nebyt te nespavosti, mozna bych s tim snizenim jeste pockala, protoze kila sla dolu sama;)), podruhe jsem mela stesti na same hodne holcicky vc.te moji 
. Napoprvé jsem si pobyla dvě noci s asi 16letou rodičkou, která nemluvila, ale za to za ní chodila celá široká rodina (otec dítěte byl jiné etnicity než děvče), dveře se u nás netrhly, ale nikoho nenapadlo jí třeba donést mýdlo nebo ručník. Nemluvě o tom, že když jsem pod košilí diskrétně pumpovala odsávačkou, zkušenější 18letá návštěva ženského pohlaví mi dávala nevyžádané rady, že i tak mít mléko nebudu. Takže při stěhování na nadstandard jsem nejen jásala radostí, ale dotyčné slečně věnovala i celý sprcháč a nějaké jídlo, za něž mi ani jednou nepoděkovala, ale což, snad se mi to karmicky jednoho dne vrátí 
děkuji!
Nelitovala jsem. Osazenstvo ostatních pokojů bylo všelijaké. To by bylo asi taky na deníček 
Ja si uzila 2× nekolikatydenni cekani. Podruhe uz jsem mela alergii na vsechny spolubydlici, protoze zatimco ony opoustely pokoj po par dnech ja zustavala a uz me nebavilo s kazdou novou obyvatelkou sdilet vsechny podrobnosti o mem cipku. Jedna to dovedla k dokonalosti-nejvic se zajimala o meho muze a kazdy den se me ptala v kolik prijde a zatimco ostatni se diskretne otacely k nam zady ona si naopak lehla celem, poslouchala a zapojovala se do hovoru (ja jsem nesmela z postele, ale ona klidne mohla). Na druhou stranu jsem si z kazdeho pobytu “dovezla” fajn kamosku (trvalku jako ja) a i po nekolika letech jak nase deti rostou jsme stale v kontaktu.
i já si se dvěma maminkami z prvního pobytu občas pošlu smsku, nebo mail, je zajímavé vidět, co z těch tříkilových uzlíků za pár let vyrostlo 