Třikrát a dost!?
- Rodičovství
- Jadala
- 01.03.19 načítám...
Moje pobyty v porodnici.
Když jsem před několika lety plánovala třetí těhotenství, nesly se k mým uším zvěsti, někdy od více, někdy od méně erudovaných osob, že těhotenství po dvou sekcích může být bráno jako rizikové. Mohou mě čekat časté návštěvy gynekologa, případně i dlouhý pobyt v nemocnici.
Tyto informace mě, coby osobě se syndromem bílého pláště, nezněly právě přitažlivě. Co naplat, třetí dítě jsme s manželem oba dva chtěli, a tak nezbývalo nic jiného, než to prostě risknout.
Dnes mohu říci, že se u mě nic z výše zmíněného naštěstí nepotvrdilo. Třetí těhotenství bylo snad nejpohodovější ze všech a pobyt v porodnici bezkonkurenčně nejkratší.
Pobyt číslo jedna
Rok 2012 zvolna ukusoval finální listy v kalendáři. S netrpělivostí sobě vlastní jsem čekala, kdy to konečně přijde. Na poslední poradně mi bylo sděleno, že s těhotenskou cukrovkou mě nikdo nenechá přenášet. Pokud se porod do druhého dne sám nerozjede, budu muset nastoupit do porodnice.
Po celý zbytek dne jsem synkovi domlouvala, že už nastal čas, aby se přišel přesvědčit o krásách světa osobně. Neposlechl, už tenkrát měl svoji hlavu. Následujícího dne se tedy mým dočasným domovem stal osmilůžkový pokoj pro maminky čekatelky. Nějak mě ani nenapadlo žádat o nadstandard, chtěla jsem, jako na můj vkus mírně přestárlá prvorodička, nasávat informace od zkušených maminek.
Nasávat bylo opravdu co. Během noci se třem maminkám rozjel porod, po těch všech výkřicích a stenech, jsem tak nějak nevěděla, zda se na porod stále ještě těším, nebo se začínám spíše bát.
Druhý den mě čekalo mnoho hodin neefektivních bolestí a nakonec akutní císařský řez, po něm jsem „vegetila“ na čtyřlůžkovém pokoji pro maminky po operačním porodu, nejtěžší pro mě byla nepřítomnost mého syna, který trávil dny v inkubátoru. Při pohledu na miminka ostatních maminek se mi leskly slzy v očích.
Den D nadešel a my mohli být konečně spolu – oddělení patologických novorozenců mě přivítalo krásným dvoulůžkovým pokojíkem. Po 16 dnech nastal další slavný den – opuštění porodnice.
Pobyt číslo dvě
Po necelých dvou letech jsem se ocitla zpátky na místě činu. Tentokrát se panu doktorovi nelíbily monitory, po jedné z poraden mě proto odeslal do mého oblíbeného osmilůžkového pokoje.
Nadstandard mě nelákal ani nyní, s maminkami na osmilůžáku se minule tak skvěle povídalo. Osazenstvo bylo však nyní trochu jiného ražení.
Obsazeny byly jen dvě postele. Jedna paní se mě s naprosto vážnou tváří opakovaně ptala, poté, co se vrátila snad z desáté kuřácké vycházky: „Jak jsi dokázala přestat v těhotenství kouřit?“ Moje odpověď: „Nijak, neboť jsem celoživotní nekuřák,“ ji patrně neuspokojila. Já si ale připomněla mou jedinou vykouřenou cigaretu v životě.
Bylo mi asi 13, už nevím, jak jsem k ní přišla, ale přesně vím, kde jsem si ji zapálila. U babiččiných slepic na dvorečku, schována za nízkou zídkou kurníku, „vychutnávala“ jsem opojný dým. Pak mě nenapadlo nic chytřejšího než odhodit nedopalek za zeď do pole, štěstí, že jsem ho nepodpálila.
Druhá paní neustále naříkala, že za ní přítel už tři dny nepřišel. Snažila jsem se ji utěšovat, pak na mě čekal lehký šok, když v časných ranních hodinách, přišli do našeho pokoje policisté v doprovodu sestry a intenzivně vyzvídali, zda a kdy tu byl přítel dotyčné paní naposledy, neboť ho podezřívali z vykradení jakéhosi objektu.
Zkrátka společnost k nezaplacení, byla jsem šťastná jako blecha, když mě po sekci přeložili na pooperační pokoj.
Dítko bylo tentokrát od začátku se mnou. Užívala jsem si každičký moment s ním.
Když se na něj přišel podívat starší brácha, nebyl zaujat sourozencem, fascinovala ho ale postýlka na kolečkách, s tou drandil po chodbě a dělal na dlaždičkách obrovský rachot, ostatní miminka jeho výkon příliš neoceňovala.
Celková doba druhého pobytu v porodnici byla 16 dnů.
Pobyt číslo tři
Potřetí jsem se ocitla v porodnici v neděli odpoledne, sekce byla naplánována na pondělní ráno.
Minul mě můj zamilovaný osmilůžák, šla jsem rovnou na pooperační pokoj a už z dálky na příjmu křičela: „Chci nadstandard.“
Moc jsem se těšila, jak si příchod posledního potomka do rodiny užijeme v soukromí pokoje, ne na chodbě při kanonádě koleček postýlky. Hned druhý den po sekci mi byl nabídnut přesun na nadstandardní pokoj, který se právě uvolnil. Uháněla jsem, co mi síly stačily, aby mě nikdo nepředběhl.
Odpoledne přišli kluci s manželem. Na pokoji mohli být, jak dlouho chtěli, a já se nemusela bát, že někoho rušíme. V nestřeženém okamžiku sebrali fotoaparát položený na posteli, nestačila jsem se divit, co vše zvěčnili – miminko to opravdu nebylo, zaujaly je maminčiny dreny, obsah lednice, odpadkový koš…
Napotřetí jsem v porodnici strávila přesně 4 a půl dne.
Tři pobyty na jednom místě, každý byl úplně jiný, důležité ale je, že jsem si z něj pokaždé přivezla vrnící uzlíček. Tři děti byly vždy mým snem a ten se mi splnil. Občas si řeknu, že kdyby měl náš domeček o jednu místnost navíc a můj věk se povážlivě neblížil čtyřicítce, možná bych si dala říct ještě jednou, pak ovšem převáží moje racio a musím uznat, že naše rodinka už je nejspíš kompletní.
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 3245
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 2424
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1217
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1233
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 816
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4679
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3707
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 1098
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 3372
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 3264
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Poprve by se byl i hodil, to jsem diky tomu, ze mé spolubydlici nemely jeste moc mlicka, za cele necele 4 dny naspala asi tak 2h a domu sla v dost tristnim stavu (malej ty 3 a pul dne prakticky prospal, mlicka dost, ale mne nepomohly ani spunty a po navratu z porodnice jsem nebyla schopna spat jeste asi tyden normalne, i kdyz maly spal krasne, des bes, srovnaly to az homeopatika a uprava davky leku na stitnou zlazu, ktera se mi trochu zblaznila a nebyt te nespavosti, mozna bych s tim snizenim jeste pockala, protoze kila sla dolu sama;)), podruhe jsem mela stesti na same hodne holcicky vc.te moji 
. Napoprvé jsem si pobyla dvě noci s asi 16letou rodičkou, která nemluvila, ale za to za ní chodila celá široká rodina (otec dítěte byl jiné etnicity než děvče), dveře se u nás netrhly, ale nikoho nenapadlo jí třeba donést mýdlo nebo ručník. Nemluvě o tom, že když jsem pod košilí diskrétně pumpovala odsávačkou, zkušenější 18letá návštěva ženského pohlaví mi dávala nevyžádané rady, že i tak mít mléko nebudu. Takže při stěhování na nadstandard jsem nejen jásala radostí, ale dotyčné slečně věnovala i celý sprcháč a nějaké jídlo, za něž mi ani jednou nepoděkovala, ale což, snad se mi to karmicky jednoho dne vrátí 
děkuji!
Nelitovala jsem. Osazenstvo ostatních pokojů bylo všelijaké. To by bylo asi taky na deníček 
Ja si uzila 2× nekolikatydenni cekani. Podruhe uz jsem mela alergii na vsechny spolubydlici, protoze zatimco ony opoustely pokoj po par dnech ja zustavala a uz me nebavilo s kazdou novou obyvatelkou sdilet vsechny podrobnosti o mem cipku. Jedna to dovedla k dokonalosti-nejvic se zajimala o meho muze a kazdy den se me ptala v kolik prijde a zatimco ostatni se diskretne otacely k nam zady ona si naopak lehla celem, poslouchala a zapojovala se do hovoru (ja jsem nesmela z postele, ale ona klidne mohla). Na druhou stranu jsem si z kazdeho pobytu “dovezla” fajn kamosku (trvalku jako ja) a i po nekolika letech jak nase deti rostou jsme stale v kontaktu.
i já si se dvěma maminkami z prvního pobytu občas pošlu smsku, nebo mail, je zajímavé vidět, co z těch tříkilových uzlíků za pár let vyrostlo 