Třikrát a dost!?
- Rodičovství
- Jadala
- 01.03.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje pobyty v porodnici.
Když jsem před několika lety plánovala třetí těhotenství, nesly se k mým uším zvěsti, někdy od více, někdy od méně erudovaných osob, že těhotenství po dvou sekcích může být bráno jako rizikové. Mohou mě čekat časté návštěvy gynekologa, případně i dlouhý pobyt v nemocnici.
Tyto informace mě, coby osobě se syndromem bílého pláště, nezněly právě přitažlivě. Co naplat, třetí dítě jsme s manželem oba dva chtěli, a tak nezbývalo nic jiného, než to prostě risknout.
Dnes mohu říci, že se u mě nic z výše zmíněného naštěstí nepotvrdilo. Třetí těhotenství bylo snad nejpohodovější ze všech a pobyt v porodnici bezkonkurenčně nejkratší.
Pobyt číslo jedna
Rok 2012 zvolna ukusoval finální listy v kalendáři. S netrpělivostí sobě vlastní jsem čekala, kdy to konečně přijde. Na poslední poradně mi bylo sděleno, že s těhotenskou cukrovkou mě nikdo nenechá přenášet. Pokud se porod do druhého dne sám nerozjede, budu muset nastoupit do porodnice.
Po celý zbytek dne jsem synkovi domlouvala, že už nastal čas, aby se přišel přesvědčit o krásách světa osobně. Neposlechl, už tenkrát měl svoji hlavu. Následujícího dne se tedy mým dočasným domovem stal osmilůžkový pokoj pro maminky čekatelky. Nějak mě ani nenapadlo žádat o nadstandard, chtěla jsem, jako na můj vkus mírně přestárlá prvorodička, nasávat informace od zkušených maminek.
Nasávat bylo opravdu co. Během noci se třem maminkám rozjel porod, po těch všech výkřicích a stenech, jsem tak nějak nevěděla, zda se na porod stále ještě těším, nebo se začínám spíše bát.
Druhý den mě čekalo mnoho hodin neefektivních bolestí a nakonec akutní císařský řez, po něm jsem „vegetila“ na čtyřlůžkovém pokoji pro maminky po operačním porodu, nejtěžší pro mě byla nepřítomnost mého syna, který trávil dny v inkubátoru. Při pohledu na miminka ostatních maminek se mi leskly slzy v očích.
Den D nadešel a my mohli být konečně spolu – oddělení patologických novorozenců mě přivítalo krásným dvoulůžkovým pokojíkem. Po 16 dnech nastal další slavný den – opuštění porodnice.
Pobyt číslo dvě
Po necelých dvou letech jsem se ocitla zpátky na místě činu. Tentokrát se panu doktorovi nelíbily monitory, po jedné z poraden mě proto odeslal do mého oblíbeného osmilůžkového pokoje.
Nadstandard mě nelákal ani nyní, s maminkami na osmilůžáku se minule tak skvěle povídalo. Osazenstvo bylo však nyní trochu jiného ražení.
Obsazeny byly jen dvě postele. Jedna paní se mě s naprosto vážnou tváří opakovaně ptala, poté, co se vrátila snad z desáté kuřácké vycházky: „Jak jsi dokázala přestat v těhotenství kouřit?“ Moje odpověď: „Nijak, neboť jsem celoživotní nekuřák,“ ji patrně neuspokojila. Já si ale připomněla mou jedinou vykouřenou cigaretu v životě.
Bylo mi asi 13, už nevím, jak jsem k ní přišla, ale přesně vím, kde jsem si ji zapálila. U babiččiných slepic na dvorečku, schována za nízkou zídkou kurníku, „vychutnávala“ jsem opojný dým. Pak mě nenapadlo nic chytřejšího než odhodit nedopalek za zeď do pole, štěstí, že jsem ho nepodpálila.
Druhá paní neustále naříkala, že za ní přítel už tři dny nepřišel. Snažila jsem se ji utěšovat, pak na mě čekal lehký šok, když v časných ranních hodinách, přišli do našeho pokoje policisté v doprovodu sestry a intenzivně vyzvídali, zda a kdy tu byl přítel dotyčné paní naposledy, neboť ho podezřívali z vykradení jakéhosi objektu.
Zkrátka společnost k nezaplacení, byla jsem šťastná jako blecha, když mě po sekci přeložili na pooperační pokoj.
Dítko bylo tentokrát od začátku se mnou. Užívala jsem si každičký moment s ním.
Když se na něj přišel podívat starší brácha, nebyl zaujat sourozencem, fascinovala ho ale postýlka na kolečkách, s tou drandil po chodbě a dělal na dlaždičkách obrovský rachot, ostatní miminka jeho výkon příliš neoceňovala.
Celková doba druhého pobytu v porodnici byla 16 dnů.
Pobyt číslo tři
Potřetí jsem se ocitla v porodnici v neděli odpoledne, sekce byla naplánována na pondělní ráno.
Minul mě můj zamilovaný osmilůžák, šla jsem rovnou na pooperační pokoj a už z dálky na příjmu křičela: „Chci nadstandard.“
Moc jsem se těšila, jak si příchod posledního potomka do rodiny užijeme v soukromí pokoje, ne na chodbě při kanonádě koleček postýlky. Hned druhý den po sekci mi byl nabídnut přesun na nadstandardní pokoj, který se právě uvolnil. Uháněla jsem, co mi síly stačily, aby mě nikdo nepředběhl.
Odpoledne přišli kluci s manželem. Na pokoji mohli být, jak dlouho chtěli, a já se nemusela bát, že někoho rušíme. V nestřeženém okamžiku sebrali fotoaparát položený na posteli, nestačila jsem se divit, co vše zvěčnili – miminko to opravdu nebylo, zaujaly je maminčiny dreny, obsah lednice, odpadkový koš…
Napotřetí jsem v porodnici strávila přesně 4 a půl dne.
Tři pobyty na jednom místě, každý byl úplně jiný, důležité ale je, že jsem si z něj pokaždé přivezla vrnící uzlíček. Tři děti byly vždy mým snem a ten se mi splnil. Občas si řeknu, že kdyby měl náš domeček o jednu místnost navíc a můj věk se povážlivě neblížil čtyřicítce, možná bych si dala říct ještě jednou, pak ovšem převáží moje racio a musím uznat, že naše rodinka už je nejspíš kompletní.
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 1981
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1605
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3294
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1740
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1714
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 9261
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1783
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3911
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2717
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 2170
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
Poprve by se byl i hodil, to jsem diky tomu, ze mé spolubydlici nemely jeste moc mlicka, za cele necele 4 dny naspala asi tak 2h a domu sla v dost tristnim stavu (malej ty 3 a pul dne prakticky prospal, mlicka dost, ale mne nepomohly ani spunty a po navratu z porodnice jsem nebyla schopna spat jeste asi tyden normalne, i kdyz maly spal krasne, des bes, srovnaly to az homeopatika a uprava davky leku na stitnou zlazu, ktera se mi trochu zblaznila a nebyt te nespavosti, mozna bych s tim snizenim jeste pockala, protoze kila sla dolu sama;)), podruhe jsem mela stesti na same hodne holcicky vc.te moji 
. Napoprvé jsem si pobyla dvě noci s asi 16letou rodičkou, která nemluvila, ale za to za ní chodila celá široká rodina (otec dítěte byl jiné etnicity než děvče), dveře se u nás netrhly, ale nikoho nenapadlo jí třeba donést mýdlo nebo ručník. Nemluvě o tom, že když jsem pod košilí diskrétně pumpovala odsávačkou, zkušenější 18letá návštěva ženského pohlaví mi dávala nevyžádané rady, že i tak mít mléko nebudu. Takže při stěhování na nadstandard jsem nejen jásala radostí, ale dotyčné slečně věnovala i celý sprcháč a nějaké jídlo, za něž mi ani jednou nepoděkovala, ale což, snad se mi to karmicky jednoho dne vrátí 
děkuji!
Nelitovala jsem. Osazenstvo ostatních pokojů bylo všelijaké. To by bylo asi taky na deníček 
Ja si uzila 2× nekolikatydenni cekani. Podruhe uz jsem mela alergii na vsechny spolubydlici, protoze zatimco ony opoustely pokoj po par dnech ja zustavala a uz me nebavilo s kazdou novou obyvatelkou sdilet vsechny podrobnosti o mem cipku. Jedna to dovedla k dokonalosti-nejvic se zajimala o meho muze a kazdy den se me ptala v kolik prijde a zatimco ostatni se diskretne otacely k nam zady ona si naopak lehla celem, poslouchala a zapojovala se do hovoru (ja jsem nesmela z postele, ale ona klidne mohla). Na druhou stranu jsem si z kazdeho pobytu “dovezla” fajn kamosku (trvalku jako ja) a i po nekolika letech jak nase deti rostou jsme stale v kontaktu.
i já si se dvěma maminkami z prvního pobytu občas pošlu smsku, nebo mail, je zajímavé vidět, co z těch tříkilových uzlíků za pár let vyrostlo 