vajo - 8. týden

Takže nejprve vajo. Musím říct, že i když v mém týdnu je to předčasné, tak se začínám cítit velice dobře. Už mě přestalo píchat a bolet v bříšku, nemám už rozhoupaný žaludek a i další problémy (krvácení) přestaly. Jen ty rajčata stále ještě nemůžu. Za to začínám mít hlad i v době kdy ho normálně nemívám, což mě trochu děsí. Snažím se ho přebít nějakým ovocem nebo zeleninkou, ale uvidíme, jaký to bude mít vývoj. Ještě jedna věc mě dost zarazila, protože mě asi před dvěma dny trošku vyskočilo bříško ( hned dole a je tvrdý). Podle Vašich deníčků, máte ten jeden knedlík navíc tak ve 14. týdnu. Tak nevím bud se v mém týdnu spletli a nebo mám pštrosí vajo - uvidíme, budu nadále referovat. Jak už jsem psala cítím se velice dobře, jen odpoledne jsem trochu unavená na což jsem při své aktivitě taky nebyla zvyklá - když lenoším, tak mám pocit, že se flákám a mám z toho trochu špatný svědomý. Ale ted si říkám, že mám s vajem nárok na trochu toho lenošení a snažím si ho užít. Jelikož nové zprávičky o vaju budu mít až příští týden - v úterý jdu do poradny, takže poreferuji po 27.5. a plynule se pokusím přejít na slíbený výlet do Turecka.

V prvé řadě Vám musím říct, že Istanbul a Ankara a možná ještě Izmir nejsou Turecko, ale o Istanbulu to platí především. Je to evropské velkoměsto se závanem orientu a co platí pro rodiny v Istanbulu neplatí vždy pro zbytek Turecka. V Istanbulu žijí za prvé velice bohaté rodiny, které strčí i deset nejbohatších čechů do kapsy a hned za nimi jsou bohaté rodiny, které si taky mohou dovolit co chtějí. Všichni tito obyvatelé tvoří největší kupní sílu pro hlavní nákupní třídy, prvotřídní restaurace i soukromé nemocnice. Ženy většinou nepracují a baví se nakupováním, cestováním a návštěvou příbuzných. Na domácí práce mají uklizečku a dokonce, když si nakoupíte v supermárketu, jsou u pokladny baliči - nosiči, kteří vám za spropitné odnésou nákup domů nebo k autu. Když mají bohaté ženy dítě, tak mají každopádně paní na hlídání, přebalování a všechny ty únavné věci - většinou ale své děti kojí, protože je vždy milují a chtějí pro ně jen to nejlepší. Další zvláštností Istanbulu a ještě asi pár větších měst je to, že skoro všechny ženy - 60- 70% rodí císařským řezem na základě své svobodné volby. Dokonce moje kamarádka, která zvažovala všechny možné způsoby a byla vcelku nakloněna přirozenému porodu s epiduralem se nakonec rozhodla pro císaře, aby to zaspala. To asi my tady nemůžeme pochopit - tedy já moc ne, protože proč bránit přírodě ? Od mého manžela maminka nepochází z žádných bohatých poměrů a měla 3 syny a všechny rodila císařským řezem. Tím chci jen ukázat, že to není modní trend, ale už zažitá věc. Možná je to i pohodlnost doktorů, že se neotravují s rodičkama a zabranují tím možným komplikacím. Samozřejmě, že na vesnicích se rodí doma a přirozenou cestou a určitě i na malých městech je poměr porodů přirozenou cestou a císařským řezem jiný než ve velkých městech. Vratme se ale k normální rodině - střední vrstvě. Obecně je zažitá tradice, že dívka odchází od své rodiny do rodiny manžela. Toto se děje i fakticky, protože byty si kupují mladí většinou blízko manželových rodičů (dost často byt jim koupí rodiče ). Tato blízkost je příjemná i nepříjemná - to zná každý i od nás a myslím si, že to nemusím rozvádět. Problémem v Turecklu je, že neexistují státní školky, pouze soukromé a ty vyjdou rodiče asi na 300 USD měsíčně ( v lepším případě). Když zvážíte, že střední vrstva si vydělává v Istanbulu podobně jako střední vrstva v Praze, tak je to pěkná pálka. Z tohoto důvodu se ta tchýně za rohem někdy hodí. Je to i tradice, že tchýně pomáhá své snaše a ta je povinna nejprve požádat o pomoc s dítětem tchýni, aby se necítila ustrkovaná oproti její vlastní mamince. V této souvislosti, mě manžel strašil, že po porodu pozve alespon na měsíc své rodiče k nám domů. On je vcelku moderní a vtipálek a já v těchto situacích nevím, zda si dělá legraci nebo to myslí vážně. Minulý týden si mě dost dobýral a vajo se potom z toho roznemohlo. A tak jsem mu řekla, že i vajo má strach z dlohého pobytu babičky a tak se uklidnil ( nevím zda jen nevyčkává, ale my se s vajem nedáme !) Jak vidíte, nejsem správná turkyně a nenechám se moc tradicemi ovlivnit. Na druhou stranu musím říct, že mám hrozně bezva tchýni i tchána, kteří mě berou takovou jaká jsem a mají mě moc rádi. Ale stejně je to jiná kultura a každá z vás sama ví, že by nenechala tchýni měsíc ve své kuchyni. Zadalší bych určitě byla dost citlivá na to, jak by mi radila, jak se mám k vaju chovat atd… Vždyt vy to znáte samy i kdyby byla tchýně zlatá je nejlepší jí vídat jednou týdně v neděli na obědě a vztahy jsou pak úžasný a všichni se milujou. Abych se dostala ještě k vychovávání těch dětí a k rodině. Otec je navenek hlavou rodiny, ale doma je jí většinou žena. Muž miluje a ctí matku svých dětí, ale taky hodně turků se rádi podívají za jinou sukní - naštěstí ten můj je vcelku stydlivej a není ten typ (alespon já si to myslím a on mi to tvrdí - hihi). Jinak bych ho hnala. Problémem tureckých žen je většinou to, že díky dětem přestanou pracovat a starací se o ně a o domácnoust. Tím jsou na mužích zcela závislý a jelikož žádná sociální podpora nefunguje v případě nejvyšší nouze se o ně postará rodina a příbuzenstvo. Toto tam funguje opravdu úžasně, bráchové si pomáhají a nejenom finančně ale všeobecně. Když něco potřebuje člen rodiny má to většínou přednost. Dokonce i srýcové i sousedé si vzájemně pomáhají. Například od jednoho známého díky krizy jeho bratrovi zkrachoval podnik, který byl zatížený půjčkou a ten známý prodal nemovitost, aby dluh za bratra zaplatil ( a to nebyl žádný boháč). Ještě pár slov k turecké výchově dětí. Rodiče tam děti bezmezně milují a projevují svou lásku tím, že jim vše dovolí. Takže dítě je většinou uzurpátor rodiny. Pokud ho vezmou do restaurace nebo mezi lidi, tak uzurpátor všech kolemsedících/kolemjdoucích, ale to by vydalo na samostatný příspěvek deníčku, takže o tom zase někdy příště.

Těm z Vás, které se dočetly až sem ze srdce gratuluji a mám pro Vás dobou zprávu, že už víc Vás dnes svým rozvláčněným psaním unavovat nebudu.

Přeji Vám slunečný výkend a brzkou dovolenou at mateřskou nebo jinou.

Eva a vajo