Vy nekojíte? Proč?
Očařka se rozplývala nad mým uzlíčkem štěstí, který si spokojeně spal v autosedačce, zatímco mně bylo svíceno do očí baterkou, když jsem mžourala na tabuli, abych z těch fleků vyčetla písmenka. Tak, teď vám musím předepsat něco na ten zánět, co můžete, když kojíte. Ale já nekojím. Vy nekojíte? Proč?
„Protože nejsem supermatka“, chtělo se mi zakřičet. „Nešlo to.“ Odpovídám. „Jak nešlo?“… (dohájecojejídotoho). Vřu.
Kdo četl předchozí deníčky, ví, že jsem měla krásný porod a že i to naše nedonošeňátko zvládlo start do života skvěle. Jen já jsem s mateřstvím trochu bojovala a bojuji, ale to jistě známe každá. Chtěly bychom pro dítě to nejlepší a ono to ne vždycky jde.
Kojit nedonošeně je boj. První dny dostávala moje malá cizí mléko stříkačkou, později už v ní bylo mé odstříkané. Teprve v porodnici mi zjistili ploché bradavky a i přes protesty laktační poradkyně jsem začala na rady sester kojit s kloboučkem. A světe div se, ono to šlo. Stálo to několik probrečených nocí, protože malá neměla takovou sílu sát a musela vypít tabulkové množství, aby nás pustili domů, ale zvládly jsme to, částečně u prsa a částečně s lahví nás pustili. Po pár dnech už stačilo jen prso. Hurá, hurá, hurá.
Když byly malé tři týdny, objevila jsem jí v tříslech bouličku. Hned mě napadla kýla, ale o tříselné kýle u holčiček jsem toho moc neobjevila, bývá spíše u chlapců. Raději jsem volala doktorce, co s tím. Optala se na barvu bouličky, a když jsem jí řekla, že je v barvě kůže a necítit ji hmatem, tak bych si jí ani nevšimla, tak mi řekla, ať se s malou stavíme, až budeme mít čas.
Jeli jsme raději hned. Naštěstí. Paní doktorce se nelíbilo, že jí to zasahuje až do velkých pysků, v těch místech střevo nebývá, a tak nás poslala na chirurgii. Mladý lékař zkonstatoval tříselnou kýlu a už nás chtěl poslat domů, že to máme hlídat, aby to neměnilo barvu, ale náhodou šel kolem jeho starší kolega, tak že se na to mrkne. Stačil jeden hmat a začal hukot. To tam má skřípnutý vaječník, okamžitě jeďte do Motola!
Tak se jelo, chirurgická ambulance, ultrazvuk a rovnou na sál. Kdybychom nešly k doktorce hned, mohla o něj malá přijít. Bylo to neskutečné trápení, malá nesměla nic jíst, takže křičela hlady, než ji odvezli na sál, tam byla pod plnou narkózou, byl to hrozný pocit představit si to malé bezvládné 2,5kilové tělíčko. Všechny papíry se sepisovaly narychlo, pomalu jsem nevěděla, co podepisuji, všichni jen stresovali, že se musíme vlézt do operačního plánu, nikdo mi pořádně nic neřekl. Operace byla úspěšná a malou mi dovezli jen uřvanou. Prý ji nic nebolelo, jen byla zblblá z té narkózy, ale nevím… Vše dopadlo dobře, malé zbyla jen jizvička, bohužel moje psychická jizva se asi nezahojí nikdy.
Ač se Motol pyšní moderním vybavením a kvalitní lékařskou péčí – což musím jen a jen potvrdit, chování personálu mě šokovalo a mám noční můru z toho, že bych si tohle mohla ještě někdy zažít. Nikdo pro mě neměl milého slova, vlastně ani nemilého. Ať jsem se zeptala na cokoli, bylo mi řečeno, že buď nemají čas, nebo že neví, že mi to přijde sdělit někdo jiný. A někdo jiný nikdy nepřišel. Zato sotva se za sestrami zabouchly dveře, tak jsem přes zdi poslouchala, jak pomlouvají rodiče a baví se o tom, co kdo píše na Facebooku. Doufám jen, že jsem prostě stihla nějakou blbou směnu a ve stresu jsem to všechno vnímala negativně.
Bohužel všechno tohle zlo, které sice trvalo jen den, mě připravilo o mléko. Myslela jsem, že malá pláče, že ji ještě bolí jizva, ale když jsem zkoušela odsát, v mých prsou bylo žalostně málo mléka, do toho začala mít malá průjem, vyrážku, blila ho. Najela jsem na kojící čaje, pila Gravimilk, jedla homeopatika, odsávala jsem, ale místo zlepšení se mléko přestalo tvořit úplně.
Umělé mléko nás neminulo. Nesla jsem to těžce a nejhorší byly reakce okolí. Máma mi každý večer do telefonu říkala, jak musím kojit, že přece kojila ona, kojila i ségra, která se tomu původně bránila, tak přece musím kojit i já! A přidala se i babička… Pak už mě jen dorazilo, když jsem šla do drogerie koupit Sunar a nedostala slevu z kuponu, protože podle vyhlášky EU se na jedničkovou výživu nesmí žádné kupony a reklamy vztahovat, aby se nepodporovalo nekojení. Přišla jsem si jako nejhorší matka na světě.
Jenomže čas plynul, malé odezněl průjem, bolení bříška, zvracení, vyrážka, začala konečně přibírat a já jsem konečně pochopila to, co se říká, že nejlepší není mateřské mléko, ale spokojené dítě i maminka. A světe div se, když jsem se hodila do pohody, trochu mlíčka se zase začalo tvořit. Avšak místo radosti jsem pocítila nějakou nenávist ke svým prsům a byla z toho všeho zmatená. Mám se zkoušet rozkojit? Nemám? Do toho rady kamarádek, jak znají laktační, které rozkojily maminky po sedmi týdnech. Představa sedmi nevyspalých nervních týdnů, které by mohly skončit zase intolerancí na moje mléko, mě děsila.
Nakonec jsem našla cestu ven. Malou přikládám a dokrmuji. Neodsávám, necpu do sebe prášky, nevážím ji, kolik MM vypila. Prostě se tím nestresuji. S malou si užijeme trochu té intimní chvilky mazlení u prsa, ona si cucne aspoň těch pár prospěšných kapek a do spokojenosti jí bříško doplním Sunarem. Zase má trošku vyrážku a občas řidší bobek a sem tam zatrápí prdíky, ale jinak je spokojená a já taky.
Tímto deníčkem chci podpořit všechny maminky, které z nejrůznějších důvodů nemohou kojit, jsme stejně dobré matky jako ty, co kojí! A možná ještě o chlup silnější
A prosím „okolí“, aby k nám bylo tolerantnější. Láhev rozhodně není pohodlnější než vytáhnout prso a taky je umělá výživa finančně náročná a myslím, že většina z nás „nekojiček“ by cokoli dala za nalité prso a ohlodanou bradavku!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20592
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....