Vy nekojíte? Proč?
Očařka se rozplývala nad mým uzlíčkem štěstí, který si spokojeně spal v autosedačce, zatímco mně bylo svíceno do očí baterkou, když jsem mžourala na tabuli, abych z těch fleků vyčetla písmenka. Tak, teď vám musím předepsat něco na ten zánět, co můžete, když kojíte. Ale já nekojím. Vy nekojíte? Proč?
„Protože nejsem supermatka“, chtělo se mi zakřičet. „Nešlo to.“ Odpovídám. „Jak nešlo?“… (dohájecojejídotoho). Vřu.
Kdo četl předchozí deníčky, ví, že jsem měla krásný porod a že i to naše nedonošeňátko zvládlo start do života skvěle. Jen já jsem s mateřstvím trochu bojovala a bojuji, ale to jistě známe každá. Chtěly bychom pro dítě to nejlepší a ono to ne vždycky jde.
Kojit nedonošeně je boj. První dny dostávala moje malá cizí mléko stříkačkou, později už v ní bylo mé odstříkané. Teprve v porodnici mi zjistili ploché bradavky a i přes protesty laktační poradkyně jsem začala na rady sester kojit s kloboučkem. A světe div se, ono to šlo. Stálo to několik probrečených nocí, protože malá neměla takovou sílu sát a musela vypít tabulkové množství, aby nás pustili domů, ale zvládly jsme to, částečně u prsa a částečně s lahví nás pustili. Po pár dnech už stačilo jen prso. Hurá, hurá, hurá.
Když byly malé tři týdny, objevila jsem jí v tříslech bouličku. Hned mě napadla kýla, ale o tříselné kýle u holčiček jsem toho moc neobjevila, bývá spíše u chlapců. Raději jsem volala doktorce, co s tím. Optala se na barvu bouličky, a když jsem jí řekla, že je v barvě kůže a necítit ji hmatem, tak bych si jí ani nevšimla, tak mi řekla, ať se s malou stavíme, až budeme mít čas.
Jeli jsme raději hned. Naštěstí. Paní doktorce se nelíbilo, že jí to zasahuje až do velkých pysků, v těch místech střevo nebývá, a tak nás poslala na chirurgii. Mladý lékař zkonstatoval tříselnou kýlu a už nás chtěl poslat domů, že to máme hlídat, aby to neměnilo barvu, ale náhodou šel kolem jeho starší kolega, tak že se na to mrkne. Stačil jeden hmat a začal hukot. To tam má skřípnutý vaječník, okamžitě jeďte do Motola!
Tak se jelo, chirurgická ambulance, ultrazvuk a rovnou na sál. Kdybychom nešly k doktorce hned, mohla o něj malá přijít. Bylo to neskutečné trápení, malá nesměla nic jíst, takže křičela hlady, než ji odvezli na sál, tam byla pod plnou narkózou, byl to hrozný pocit představit si to malé bezvládné 2,5kilové tělíčko. Všechny papíry se sepisovaly narychlo, pomalu jsem nevěděla, co podepisuji, všichni jen stresovali, že se musíme vlézt do operačního plánu, nikdo mi pořádně nic neřekl. Operace byla úspěšná a malou mi dovezli jen uřvanou. Prý ji nic nebolelo, jen byla zblblá z té narkózy, ale nevím… Vše dopadlo dobře, malé zbyla jen jizvička, bohužel moje psychická jizva se asi nezahojí nikdy.
Ač se Motol pyšní moderním vybavením a kvalitní lékařskou péčí – což musím jen a jen potvrdit, chování personálu mě šokovalo a mám noční můru z toho, že bych si tohle mohla ještě někdy zažít. Nikdo pro mě neměl milého slova, vlastně ani nemilého. Ať jsem se zeptala na cokoli, bylo mi řečeno, že buď nemají čas, nebo že neví, že mi to přijde sdělit někdo jiný. A někdo jiný nikdy nepřišel. Zato sotva se za sestrami zabouchly dveře, tak jsem přes zdi poslouchala, jak pomlouvají rodiče a baví se o tom, co kdo píše na Facebooku. Doufám jen, že jsem prostě stihla nějakou blbou směnu a ve stresu jsem to všechno vnímala negativně.
Bohužel všechno tohle zlo, které sice trvalo jen den, mě připravilo o mléko. Myslela jsem, že malá pláče, že ji ještě bolí jizva, ale když jsem zkoušela odsát, v mých prsou bylo žalostně málo mléka, do toho začala mít malá průjem, vyrážku, blila ho. Najela jsem na kojící čaje, pila Gravimilk, jedla homeopatika, odsávala jsem, ale místo zlepšení se mléko přestalo tvořit úplně.
Umělé mléko nás neminulo. Nesla jsem to těžce a nejhorší byly reakce okolí. Máma mi každý večer do telefonu říkala, jak musím kojit, že přece kojila ona, kojila i ségra, která se tomu původně bránila, tak přece musím kojit i já! A přidala se i babička… Pak už mě jen dorazilo, když jsem šla do drogerie koupit Sunar a nedostala slevu z kuponu, protože podle vyhlášky EU se na jedničkovou výživu nesmí žádné kupony a reklamy vztahovat, aby se nepodporovalo nekojení. Přišla jsem si jako nejhorší matka na světě.
Jenomže čas plynul, malé odezněl průjem, bolení bříška, zvracení, vyrážka, začala konečně přibírat a já jsem konečně pochopila to, co se říká, že nejlepší není mateřské mléko, ale spokojené dítě i maminka. A světe div se, když jsem se hodila do pohody, trochu mlíčka se zase začalo tvořit. Avšak místo radosti jsem pocítila nějakou nenávist ke svým prsům a byla z toho všeho zmatená. Mám se zkoušet rozkojit? Nemám? Do toho rady kamarádek, jak znají laktační, které rozkojily maminky po sedmi týdnech. Představa sedmi nevyspalých nervních týdnů, které by mohly skončit zase intolerancí na moje mléko, mě děsila.
Nakonec jsem našla cestu ven. Malou přikládám a dokrmuji. Neodsávám, necpu do sebe prášky, nevážím ji, kolik MM vypila. Prostě se tím nestresuji. S malou si užijeme trochu té intimní chvilky mazlení u prsa, ona si cucne aspoň těch pár prospěšných kapek a do spokojenosti jí bříško doplním Sunarem. Zase má trošku vyrážku a občas řidší bobek a sem tam zatrápí prdíky, ale jinak je spokojená a já taky.
Tímto deníčkem chci podpořit všechny maminky, které z nejrůznějších důvodů nemohou kojit, jsme stejně dobré matky jako ty, co kojí! A možná ještě o chlup silnější
A prosím „okolí“, aby k nám bylo tolerantnější. Láhev rozhodně není pohodlnější než vytáhnout prso a taky je umělá výživa finančně náročná a myslím, že většina z nás „nekojiček“ by cokoli dala za nalité prso a ohlodanou bradavku!
Přečtěte si také
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 264
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 276
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 183
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 303
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 276
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká
- Anonymní
- 17.10.26
- 6834
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...
Našla jsem způsob, jak manžela udržet po sexu vzhůru. Za vším hledej peníze
- Anonymní
- 17.10.26
- 1529
Existuje několik věcí, které jsou po sexu téměř jisté. Člověk je příjemně unavený, spokojený a má pocit, že by svět mohl na chvíli počkat. U mého manžela je ale jisté ještě něco. Usne. Prakticky...
Manžel zastavil rekonstrukci. Vadí mu trvalé bydliště mého bratra v našem domě
- Anonymní
- 17.10.26
- 3494
Žijeme v rodinném domě, který nám darovali moji rodiče. Ti si na stáří pořídili malý byt, můj bratr se osamostatnil, naši mu dali peníze na jeho bydlení a dům zůstal nám s manželem a dětmi. Rodiče...
Manžel jezdí stále častěji na služebky. Když usnou děti, tajně pláču
- Anonymní
- 17.10.26
- 1751
Ještě před pár lety bych si myslela, že mám doma ideálního chlapa. Pracuje, stará se o rodinu, a když musí odjet na služební cestu, přiveze mi čokoládu nebo alespoň nějakou historku z hotelu....
Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela
- Anonymní
- 17.10.26
- 2899
Představa, že moje čtrnáctiletá dcera nezvládne přijímačky a zničí si budoucnost, mě v posledních týdnech budila ze spaní. Jenže dnes ráno jsem pochopila, že hranice mezi motivací a nebezpečným...