Zebra versus tygr

Návštěva ZOO Zlín – Lešná.

Byla jsem přesvědčena o tom, že všem pohromám, které nás od začátku prázdnin potkaly, už musí být prostě a jednoduše konec. Bohužel, jedna pecka na mě ještě čekala…

Je pozdní pondělní večer, děti se spokojeně propadly do říše snů a já sedím v křesle, v hlavě si dávám dohromady seznam věcí, které bude potřeba sbalit na prodloužený víkend v Beskydech. Přes den na to tak nějak není čas. Společnost mi teď dělají jen zvířecí členové naší domácnosti, neboť manžel jel malovat ke své mámě chodbu. Nějak se mi moje láska nevrací. Chystám se zvednout telefon a zavolat manželovi, kde se zdržel, v tu chvíli slyším klíče v zámku. Oddechnu si. Při následném pohledu na manželův styl chůze mi však padá čelist, něco není tak, jak by mělo být.

Manžel statečně pajdá do schodů a oznamuje mi, že z dovolené nejspíš nic nebude, neboť se pod ním při malování propadla židle a zřítil se z poměrně vysokého schodiště. Noha ho bolí, že téměř nemůže řídit, záda také dostala zabrat.

Ráno po probuzení mám pocit, že jsem se před pár lety provdala za Šmoulu, spousta míst na manželově těle získává sytě modrou barvu. Do dovolené naštěstí ještě několik dnů zbývá, a jelikož nejhorší bolest pomalu odeznívá, nakonec odjíždíme.

Při cestě děláme odbočku a zastavujeme se v zoologické zahradě, o které jsem slyšela spoustu superlativ, v Zoo Zlín–Lešná.

Cesta, až na pár kolon a semaforů, pokojně ubíhala. Ke konci už se však děti, upoutané do svých autosedaček, začínaly nudit. Ze zadních sedadel se tak stále častěji ozývaly hlášky typu: „Von mě štípnul! Nejez mi to, to je můj bonbón…“

Když jsem konečně uviděla ceduli Zlín polil mě pocit štěstí. Chvíli nám trvalo, než jsme našli volné parkovací místo. U pokladen bylo kupodivu prázdno, a tak jsme se záhy ponořili do víru divočiny.

Mladší syn si velmi brzy všimnul, že po zoologické zahradě jezdí vláček, přesně od toho okamžiku ho přestala zajímat veškerá fauna a kňouravým hlasem se stále dokola ptal, kdy konečně do vláčku nasedneme.

Tento nepříjemně pisklavý tón zřejmě způsobil, že cedule Směr prohlídky zůstala naším očím utajena. Zhruba po tři sta metrech nám začínalo být podezřelé, že většina návštěvníků chodí opačným směrem než naše maličkosti. Neustálé uhýbání se ostatním osobám nebylo právě příjemné. V tu chvíli nám to došlo: „Jdeme obráceně.“ Nechtěli jsme působit jako exoti, takže následovalo čelem vzad a výšlap do kopce zpátky ke vstupní bráně. Děti tuto změnu směru opravdu ocenily.

Nejstarší syn se nemohl dočkat Zátoky rejnoků, když spatřil ukazatel, skákal nadšením, jenže toho dne se s námi cedule prostě nechtěly kamarádit, zátoku jsme minuli a následovalo další vracení se a další protesty dětí. Ty se však rozplynuly v okamžiku, kdy rejnoky spatřily. Bez odmlouvání si umyly ruce a šly číhat k nádrži, byly bez sebe blahem.

Dcerka miluje slony, nemohla se dočkat, až konečně tyto obry afrických savan spatří. Když jsme se přiblížili k jejich výběhu, ubírali se její miláčci do nitra pavilonu, neboť ošetřovatel se právě chystal na úklid výběhu. V očích dcerky se zaleskly slzičky, začala pofňukávat, že svoje nejoblíbenější zvíře viděla sotva pár vteřin, ani se jí nechtělo šlapat dál. Obkroužili jsme výběh a vstoupili do pavilonu, v tu chvíli se dcerka rozzářila jako světla vánočního stromečku, její oblíbenci zrovna konzumovali listy z větví, měla je doslova na dosah ruky, slzičky okamžitě zmizely.

Užívali jsme si poklidnou procházku, prohlíželi jednotlivé výběhy a byli doslova okouzleni průchozí expozicí klokanů. Tuto idylu ukončil pád prostředního syna. Neustále chodil po obrubnících jako po kladině, jednou to prostě nevyšlo, synek se rozplácl jak dlouhý, tak široký, opatrně prohlížel svá zranění, ale především byl strašně naštvaný, že došlo na mámina slova. Od té chvíle mu bylo jakékoliv další zvíře ukradené definitivně, jediné, po čem toužil, byla jízda vláčkem. Konečně jsme došli k jeho nástupišti.

Vláček zebra právě nabíral pasažéry, k naší velké škodě v něm už nezbývala téměř žádná místa. Mladší syn chtěl jet jen a právě vláčkem zebra. Starší syn měl škodolibou radost, že se do něj nevejdeme, neboť chtěl jet jedině tygrem. Ten taky následně přijel, rozhodně jsme nechtěli čekat několik dalších minut, a tak jsme se jali mladšího syna přesvědčovat o výhodách jízdy tygrem. Moc nám sice naše řeči nebaštil, ale nakonec se nechal přesvědčit. V tu chvíli byl však téměř obsazený i tento vláček. Vyskytl se další zádrhel. Starší syn nechtěl sedět v protisměru a to byla jediná místa, která na nás zbyla. Následovalo další sáhodlouhé vysvětlování, které skončilo prakticky až s odjezdem dopravního prostředku.

Vláček nás dovezl k bráně a já ještě jednou seběhla mírný kopeček a doufala, že ve výběhu spatřím moje milované kapybary, které při našem příchodu do zoo nebyly nikde k nalezení. Nic se nezměnilo ani nyní, to mě opravdu mrzelo.

Dlouhou cestu i procházku po zoo děti, až na pár malých kopanců zvládly, a celé natěšené čekaly, co přinese nadcházející den…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Veveří
5775
30.7.19 16:24

Škoda, že vám návštěva nevyšla. ZOO Lešná je moje srdeční záležitost, drze tvrdím, že je nejkrásnější ZOO v Česku :srdce: Tak třeba jindy se na vás štěstí usměje a projdete si ji od začátku do konce včetně tropického skleníku nebo japonské zahrady. Prostě k vidění je tam toho opravdu hodně a navíc i to členění podle kontinentů je super :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
30.7.19 16:47

@Veveří ale my si procházku i tak užili a souhlasím, prošli jsme už hodně zoo a tahle patří k těm opravdu hezkým :palec: jen už člověk nemá na kochání se tolik klidu jako dříve. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
S.Verka
223
30.7.19 21:38

Moc vtipne napsané, jo s dětma jsou všechny výlety mnohem veselejsi :lol: hlavně že je manželovi už lépe! Díky za fajn čtivý deníček :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
30.7.19 23:03

@S.Verka a já děkuji za pochvalu :hug: s dětmi se prostě člověk nemá šanci nudit ani pět minut :lol: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
stinga
81454
1.8.19 19:57

@Jadala OT - co to je - bezsrsté morče?

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
1.8.19 20:08

Jo, jo, je to moje Skinny morče

Příspěvek upraven 01.08.19 v 20:09

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
1.8.19 20:10

@stinga mám dva kousky, jedno takto tmavé, druhé růžové :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
stinga
81454
1.8.19 20:29

@Jadala taky jsem mívala morčata jako holka, ale chlupaté :)
tak hlavně ať nemáte časem 10 růžovočerných dětiček :D

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
1.8.19 20:34

@stinga kromě těchto krasavců mám ještě tři chlupatá, ale po naháčích jsem dlouho prahla, mláďátka jsou v plánu :lol: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
stinga
81454
1.8.19 20:36

@Jadala aha, tak to je jiná - většinou se morčátka množí nečekaně a nechtěně

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
1.8.19 20:44

@stinga jo,jo taky jsem si takový nečekaný bonus donesla před lety ze zveráku, tohle jsou papíráci, takže předpokládám, že u nich podobné překvapení nehrozí, samička ještě nemá potřebnou váhu, takže žijí dočasně na samotce a chodí se jen navštěvovat, a to pod pečlivým dozorem :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
stinga
81454
1.8.19 20:52

@Jadala jó, slovy jedné paní tady z diskusí, dohled, aby nedělali nekalé věci :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vzhůru do náruče Máminky

Zpátky v pracovním procesu

Ztráty a nálezy

Cesta tam a zase zpátky

Čtyři těhotenství – čtyři příběhy

Nuda? V žádném případě!

Promiň mi to, holčičko!

Jako moucha v pavučině

Matka v zajetí paradoxů

Tohle mě dostalo