Poradna duly
Jana Čurdová
Ja jsem se snazila sama sebe presvedcit ze to BYL dalsi markysek, aby to tak nebolelo, ale nebyl. bohuzel. musi to byt strasne tezke se neobvinovat tak adus a kdo jeste muzete snazte se dusicce pomoct jak se da, protoze to urcite neni snadne. prace urcite pomuze, odvede myslenky a donuti te pokracovat dal. preju ti dusicko nase moc moc moc sily. vsechny na tebe porad myslime.
anel ja presne nevim, nebyla jsem tu v te dobe, vim jen ze si vymyslela cele tehu a ruzne bachorky a ze to nebylo poprve
Anelko, kauza Markýsek se tu řešila někdy na podzim, šlo o to, že jsme se tu bavily s někým, kdo nám ve všem lhal, ta dotyčná /nebo ten dotyčný/ si vymyslela těhotenství, pak potraty, pak porod holčičky Vanessy ve 32. týdnu a nakonec ta holčička měla po týdnu umřít, no, hrůza děs, prožívaly jsme to taky strašně moc, protože jsme tehdy měly pár týdnů do porodu a strašně se o ty svoje poklady v bříšku bály.
Pak se to nějak začalo řešit přes administrátory na popud někoho, komu se to už nezdálo, dostalo se to až do novin, řešil to i ten známý právník pan Antl, prostě aféra jak blázen. Pak to ale nějak utichlo a ted vlastně nevíme, jak to dopadlo. Nebo jo, holky?
Takže když nám Dušička ve středu oznámila, co se jim stalo, tak asi všem okamžitě naskočila v mysli Markýsek… Jojo, kéž by to bylo všechno vymyšlené, ale není bohužel…
![]()
Tak snad jsem to aspon trošku srozumitelně vysvětlila… Celou diskuzi o kauze Markýsek najdeš v diskuzním foru v Dotazech pro adminy pod názvem Markýsek…
Moc děkuji,napsala si to pěkně,já se pak někdy podívám,já s tím naším čertíkem nemám moc času,vlastě žádný,jen po večerech když už spinká…
Magdi, myslím, že všechny tady bychom raději „skously“ další zrůdnou lež, než truchlit nad skutečnou smrtí děťátka…
Ach jo, to zní tak strašně, když se to napíše nebo vysloví… ![]()
ja vim andul, nezni to strasne to strasne je! a tak nespravedlive! a mas pravdu musime si jich uzivat a vazit si toho, ze jsou, a jsou zdravi. Ach jo nemuzu na Dusicku prestat myslet, prala bych si aby byl leden 2010 a bolest trosku mensi… Kdyz uz nic jineho.
Je zvláštní, že doted jsem chtěla, aby se čas dal nějak zbrzdit, aby mi Niky tak nerostl a „nemužněl“
, aby byl pořád takové miminečko, protože to hrozně utíká, ale po tom, co se stalo, bych zase chtěla čas popohnat, aby už měl tak 1 rok a podobná tragédie nás už postihnout nemohla. Do toho roku prostě budu furt na nervy… Vždycky jsem si říkala, že SIDS postihuje jen nějaké nemocné děti, nebo nedonošené, nebo děti kuřáků a alkoholiků, a to jen v těch prvních týdnech po porodu, ale ne zdravé, čiperné, krásné dítě v 5,5 měsících! Život je fakt taková SVINĚ NESPRAVEDLIVÁ…
![]()
tak nejak, ja jsem zase porad spechala s tim ze ji dam vedle do pokoje, ale nedam! neni kam spechat, a nauci se to az bude vetsi no a co. chci ji porad videt a hlidat, kdyby byla vedle porad bych se bala, obdivuju vas ktere to dokazete.
Zdravím všechny maminky......................
omlouvám se, že Vám sem vpadám, ale Janinku-Dušičku znám ještě ze Snažilek a teprva jsem sebrala odvahu a sílu napsat....................
Janinko přijmi ode mě Ty i celá Tvá rodina hlubokou upřímnou soustrast...............
Víc není co dodat-všechna slova by vyzněly prázdně a malicherně................je to obrovská tragédie....................
Já musím přiznat, že i mě to zasáhlo víc, než jsem si ochotna přiznat.......
Bohužel ta nejhorší noční můra všech rodičů se pro Janu a Martina stala skutečností..................
Jak už tu mnoho z Vás napsalo-kéž bych měla jedno, jediné přání............
Přála bych si vrátit čas ........................
Cítím obrovský tlak na hrudi-nemůžu na Janinku taky přestat myslet.......Stávají se bohužel věci, se kterými se člověk nikdy nesmíří...............
Opatrujte se maminky a svá děťátka..........já sama vím, že ten strach o děti je až do konce života.............
Dusicko, je mi to velice lito a neni ani slov, k tomu se proste neda nic rici, myslime na tebe a celou tvou rodinu!!! Uprimnou soustras a opravdu se moc drzte!!!!
posilam mnoho sil a lasky, aby jste to ustali!!!
Holky, omlouvam se, ze sem takto vpadam, ale rada bych poprala Dusicce uprimnou soustrast, to co se ji stalo, je opravdu nocni murou nas vsech.
Dusicku jsem znala ze Snazilek, (snazily jsme se vpodstate ve stejnou dobu a byla jsem tenkrat hrozne moc rada, ze se ji podarilo otehotnet).
Takze Dusicko, uprimnou soustrast a hlavne hodne sily, ktera bude nutna k prekonani tak velike bolesti, kterou ted Ty i Tva rodina prozivate.
Ahoj holky, já Vás tady moc neznám, ale chtěla bych popřát Janičce a Martinovi mnoho mnoho sil. Také bych popohnala čas, aby tu strašnou a nepopsatelnou bolest vystřídaly krásné vzpomínky na Erinku. Bude to dlouhá cesta, ale společně ji zvládnete. Jsem tak strašně zklamaná a je mi zle jak si s námi osud pohrává. To přeci není možný, to se nesmí stávat nikomu!!!! Oči mám zalité slzami a je mi z toho špatně. Holky promintě mi za emoce, já cítím tak strašný vztek.
Myslím na Vás a zapálím za malou svíčku.
Moc moc vsem dekujeme za podporu. Hodne to pomaha, pokud se to tak da rict.
Jen me moc mrzi, ze misto toho,abyste se radovali ze svych malych zlaticek, truchlite s nami.
Taky moc dekujeme vsem za nabizenou pomoc. Bohuzel si tohle ale musime vybojovat sami a popravde zatim nejsem schopna mluvit o tom s nikym jinym nez s Martinem. Ani nemusim dokoncit vetu a oba presne vime co a jak…
Postupne balime vsechny veci a ty nejpouzivanejsi uz jsou ulozene v zadnim koute pudy.
Jinak to jakz takz zvladame
Snazime se myslet na neco jineho, ikdyz je to strasne tezky. Nejhorsi jsou asi rana, vecery a kdyz musime neco zaridit. Ale nekdy staci uplna malickost a jsme totalne v haji.
Snad nas neodsoudite, kdyz jsme se rozhodli, ze pohreb nebude. Chceme se rozloucit jen v rodinnem kruhu. Bylo by to jak nasypat do tech ran sul. Bude nam bohate stacit, ze hrob bude az nekdy v dubnu, protoze pres zimu zkratka do zeme nemuzou, a tak se to vse zase vrati…
Holky moje zlaty, mam vas strasne moc rada a prosim, pokuste se co nejdriv vratit do „starych koleji“ a psat tu o tom, co vasi milackove umi, co je a vas s nimi trapi a z ceho se naopak radujete.
Musite se snazit uz kvuli nim byt zase vesele!!!!
Tak jsem si zas prohlížela fotky a zas bulim
Já už to sem ani nebudu psát…
Zítra máme křest, vůbec na to nemám náladu, stejně budu myšlenkama jinde… Ale aspoň ostatní, hlavně babičky, si to užijou.
Dušičko, těžko být veselý když se dějou takové věci. Je to ještě příliš čerstvé… Obdivuju vás jak to zvládáte, a posílám spoustu síly ať tuhle strašně těžkou životní zkoušku společně překonáte.