Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
11letý syn krade
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
3.3.12 20:54
- Citovat
- Upravit
3.3.12 20:54
Ahoj, manželova teta měla něco podobného s dcerou od mala. Dospělo to tak daleko, že kradla věci doma, peníze...... Zkončilo to až ve chvíli, kdy ji teta řekla Zbal si věci, ráno odjíždíš na 2 měsíce do diagnosťáku, nechala ji v tom, ráno ji opravdu do auta naložili a jeli. Ale před ústavem zastavili a řekli jí, že má POSLEDNÍ šanci. Jinak že opravdu jde. Od té doby funguje jak švýcarské hodinky. Je to půl roku, co se tohle stalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.12 20:56
tak se s ním zkus domluvit, že když něco bude moc moc chtít, může si na to vydělat domácíma pracema nebo tak něco. Aby měl šanci to získat, i když nemá peníze. Mojí malej jsou čtyři a taky jí je to šumák. Něco zničí,naposledy zrcadlo, já třeba brečím a ona šla vedle do pokojíčku a zpívala si, ale vím, že ve třech čtyřech je jim to šumák. Přijde mi spíš, že to dělá naschvál a nic ho nebaví. Nebo jo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.12 20:57
Pesee23 píše:
Ahoj, manželova teta měla něco podobného s dcerou od mala. Dospělo to tak daleko, že kradla věci doma, peníze...... Zkončilo to až ve chvíli, kdy ji teta řekla Zbal si věci, ráno odjíždíš na 2 měsíce do diagnosťáku, nechala ji v tom, ráno ji opravdu do auta naložili a jeli. Ale před ústavem zastavili a řekli jí, že má POSLEDNÍ šanci. Jinak že opravdu jde. Od té doby funguje jak švýcarské hodinky. Je to půl roku, co se tohle stalo
tak tohleto me taky napadlo,ze to by ho mohlo vydesit,ale musim rict ze me vzdycky zabrzdila obava aby to pak nebylo jeste horsi, aby se nejak nezasekl, nezavrel pred naam a my uz pak byly uplne v prd…jinak penize uz nam taky odcizil…sice to bylo jen 200,– ale i tak.....
- Citovat
- Upravit
3.3.12 20:57
Anonymní píše:
s tim dokumentem bych to určitě zkusila a když to nepomůže tak:nevím, odkud jsi, ale určitě je ve vašem okrese nějaký dětský domov či ústav, normálně ho obleč a jeď tam s nim se sbalenou taškou a zkus na něj ušít boudu, že ho tam necháš…
nebo mu řekni, ať si sbalí věcí, že ho odvezeš do ústavu, už jenom to balení věcí ho vyděsí… když si je ale sbalí, pokračuj dál, jděte do auta, a normálně vyjeď mimo město (prostě na něj ušij boudu, že fakt jedete)…
je to sice intrika jako prase, ale …u 11ti letého by mohla zabrat…
to mi jednou řekla mamina a já se rozběla a chtěla skočit pod auto
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.12 20:58
Třeba to je opravdu psychického rázu. Třeba cítí nutkání na krádež a prostě to musí udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.12 20:58
Nelluška píše:
tak se s ním zkus domluvit, že když něco bude moc moc chtít, může si na to vydělat domácíma pracema nebo tak něco. Aby měl šanci to získat, i když nemá peníze. Mojí malej jsou čtyři a taky jí je to šumák. Něco zničí,naposledy zrcadlo, já třeba brečím a ona šla vedle do pokojíčku a zpívala si, ale vím, že ve třech čtyřech je jim to šumák. Přijde mi spíš, že to dělá naschvál a nic ho nebaví. Nebo jo?
pokemoni,gormiti,lego…to je v posledni dobe to o cem nejvic mluvi
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.3.12 21:00
Moje kamarádka v době puberty trpěla kleptomanií. Tedy kradla jen v obchodech, nikdy ne spolužákům nebo u někoho doma. Vždy se mi s tím „chlubila“ co šlohla, pro ni to byl adrenalím. Kradla drobnosti, měla radosti z ukradené visačky od džínů, tak ze rtěnek, laků na nehty. Mám ji dodnes moc ráda, v té době jsem jí dělala vrbu, nic nevyčítala, jen vyslechla, dneska bych to už řešila jinak. Mě samotnou teda nenakazila 
Po dvou letech jsem se dozvěděla, že se její rodiče rozvedli, otec žil jinde, matka měla nového přítele. Kamarádka otce nesnáší dodnes, toho nového přítele měla velmi ráda, ale později zemřel a maminka se vrátila zpět k otcovi. V té době byly ty hádky rodičů pro ni asi tak strašné, že se nesvěřila ani mně. Později jsem si v chytré knize přečetla, že ten, kdo krade si chce ukrást víc lásky, což u ní platilo.
Musím dodat, že kamarádka se té kleptomanie zbavila asi až ve dvaceti letech, zřejmě v době, kdy si našla toho pravého přítele a té lásky se jí dostalo prostě odjinud. Ona měla to „štěstí“ že je velmi inteligentní, nikdo ji nikdy nechytil při krádeži a na školu nekašlala nikdy, dokonce se dostala na VŠ.
- Citovat
- Upravit
3.3.12 21:01
tak vidíš, řekni, tak když si napíšeš úkol, dostaneš za to bod a když jich nasbíráš pět, dostaneš 10 korun, co ho takhle motivovat, byla by to pro něj hra ne? Já bych to třeba jako malá dělala a taky jsem byla teda případ:-) ale krást jsem teda nekradla, ale přijde mi spíš, že je to aby na sebe upozornil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.12 21:01
Anonymní píše:
Moje kamarádka v době puberty trpěla kleptomanií. Tedy kradla jen v obchodech, nikdy ne spolužákům nebo u někoho doma. Vždy se mi s tím „chlubila“ co šlohla, pro ni to byl adrenalím. Kradla drobnosti, měla radosti z ukradené visačky od džínů, tak ze rtěnek, laků na nehty. Mám ji dodnes moc ráda, v té době jsem jí dělala vrbu, nic nevyčítala, jen vyslechla, dneska bych to už řešila jinak. Mě samotnou teda nenakazila
Musím dodat, že kamarádka se té kleptomanie zbavila asi až ve dvaceti letech, zřejmě v době, kdy si našla toho pravého přítele a té lásky se jí dostalo prostě odjinud. Ona měla to „štěstí“ že je velmi inteligentní, nikdo ji nikdy nechytil při krádeži a na školu nekašlala nikdy, dokonce se dostala na VŠ.
takze davat najevo vic lasky?aby nemel duvod a nutkani krast?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.3.12 21:03
Nelluška píše:
tak vidíš, řekni, tak když si napíšeš úkol, dostaneš za to bod a když jich nasbíráš pět, dostaneš 10 korun, co ho takhle motivovat, byla by to pro něj hra ne? Já bych to třeba jako malá dělala a taky jsem byla teda případ:-) ale krást jsem teda nekradla, ale přijde mi spíš, že je to aby na sebe upozornil.
ja nevim,ale takhle ho jakoby uplacet za to co musi udelat,co je pro nej jakoby povinnost,nevim jestli to je taky to spravne reseni…
- Citovat
- Upravit
3.3.12 21:03
holky je to hustý, ale já mám takový divný pocit ze svého blízkého okolí, že když se něco moc řeší domluvama a maminky mají obavy, aby těm svým dětičkám neublížili psychicky ještě víc, tak ty děcka jim přerostou přes hlavu a je to s nima ještě horší a oni s těma rodičema manipulujou…
Sice mám teprve miminko, ale dovolím si zakladatelce poradit, ať se s ním moc nemazlí, už to, jak se její syn směje vtipům vlastně v den jeho „průseru“ o něčem svědčí, neváží si mámy, ale autíčko moc chtěl.
Já bych mu jako máma UKRADLA jeho věci VŠECHNY a dostal by je až by se napravil, i kdybych si měla dát tu práci všechno zamknout někam do sklepa nebo vyházet do popelnice, ať pocítí, že za špatné činy se musí platit… že každá sranda něco stojí…
pokud první domluvy nezabraly, už bych se s ním fakt nemazlila zakladatelko 
myslím, že psychicky mu už neublížíš, naopak si myslím, že on potřebuje psychickou VZPRUHU v podobě ztráty svých osobních věcí, ke kterým má vztah, a ochutnat jaký to je BÝT OKRADENÝ…
Zakladatelko, držím ti palce, ať to ustojíš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.12 21:05
Anonymní píše:Pesee23 píše:tak tohleto me taky napadlo,ze to by ho mohlo vydesit,ale musim rict ze me vzdycky zabrzdila obava aby to pak nebylo jeste horsi, aby se nejak nezasekl, nezavrel pred naam a my uz pak byly uplne v prd…jinak penize uz nam taky odcizil…sice to bylo jen 200,– ale i tak.....
Ahoj, manželova teta měla něco podobného s dcerou od mala. Dospělo to tak daleko, že kradla věci doma, peníze...... Zkončilo to až ve chvíli, kdy ji teta řekla Zbal si věci, ráno odjíždíš na 2 měsíce do diagnosťáku, nechala ji v tom, ráno ji opravdu do auta naložili a jeli. Ale před ústavem zastavili a řekli jí, že má POSLEDNÍ šanci. Jinak že opravdu jde. Od té doby funguje jak švýcarské hodinky. Je to půl roku, co se tohle stalo
I tak! Udělala bych to… Taky furt váhali, ale tam už to tenkrát bylo hooodně krušné. Furt to odkládali, pak ukradla u známých svých rodičů telefon v hodnotě 15 000Kč. Chtěla ho prodat...... A furt se to stupňovalo… pak věnovala své velmi drahé klávesy menšine, protože se s nimi začala kamarádit… A tím to zkončilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.12 21:07
Lejla77 píše:
holky je to hustý, ale já mám takový divný pocit ze svého blízkého okolí, že když se něco moc řeší domluvama a maminky mají obavy, aby těm svým dětičkám neublížili psychicky ještě víc, tak ty děcka jim přerostou přes hlavu a je to s nima ještě horší a oni s těma rodičema manipulujou…Sice mám teprve miminko, ale dovolím si zakladatelce poradit, ať se s ním moc nemazlí, už to, jak se její syn směje vtipům vlastně v den jeho „průseru“ o něčem svědčí, neváží si mámy, ale autíčko moc chtěl.
Zakladatelko, držím ti palce, ať to ustojíš.
Já bych mu jako máma UKRADLA jeho věci VŠECHNY a dostal by je až by se napravil, i kdybych si měla dát tu práci všechno zamknout někam do sklepa nebo vyházet do popelnice, ať pocítí, že za špatné činy se musí platit… že každá sranda něco stojí…
pokud první domluvy nezabraly, už bych se s ním fakt nemazlila zakladatelko
myslím, že psychicky mu už neublížíš, naopak si myslím, že on potřebuje psychickou VZPRUHU v podobě ztráty svých osobních věcí, ke kterým má vztah, a ochutnat jaký to je BÝT OKRADENÝ…
dekuji nebudete tomu verit,ale tohle uz jsme taky udelali.nechali mu jednoho plysaka a jednu figurku a zbytek se to vsechno schovalo do sklepa a reklo se mu ze se to odevzdalo jinym detem ktere nekradou a budou si jich vice vazit
- Citovat
- Upravit
3.3.12 21:08
normálně by se vrátil ze školy a pokojíček by byl „vybílenej“ vykradenej…
jenom postel a ve skříni pár věcí do školy… hračky ŽÁDNÉ!!!
až by se divil nebo to řešil, zeptala bych se ho, jak se cítí být okradený, samozřejmě bych mu ty věci hned nevrátila, nechala bych ho v tom
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
s tim dokumentem bych to určitě zkusila a když to nepomůže tak:
nevím, odkud jsi, ale určitě je ve vašem okrese nějaký dětský domov či ústav, normálně ho obleč a jeď tam s nim se sbalenou taškou a zkus na něj ušít boudu, že ho tam necháš…
nebo mu řekni, ať si sbalí věcí, že ho odvezeš do ústavu, už jenom to balení věcí ho vyděsí… když si je ale sbalí, pokračuj dál, jděte do auta, a normálně vyjeď mimo město (prostě na něj ušij boudu, že fakt jedete)…
u 11ti letého by mohla zabrat…
je to sice intrika jako prase, ale …