Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Mně to přijde teda šílený cpát dvě děti do tak malého bytu. To jste nad počtem dětí nepřemýšleli při koupi bytu?
@Kriss Tina asi řeším blbosti, kvůli pár m2 se nevzdám dítěte, jenže dneska je to prostě na hlavu. Všichni nalm cpou, jak jsou děti žijící v bytě chudáci. Každý musil mitl svůj pokoj, zahradu, bazén, hřiště, xkrát ročně k moři…začilnalm se cítit jako socka
Dneska je jiná doba, tlak na děti na výkon ve škole je velký jak nikdy. To, co kdysi normálně fungovalo, dneska moc nefunguje a děcka časem potřebují svoji místnost, kde se budou moci učit. Já jsem se dočasně obětovala a pustila jsem svoji ložnici, aby každý měl svůj pokoj a studovnu. A nelituji toho, protože by to fakt nešlo. Takhle si každý zaleze do svého a tam se učí. Dcera se třeba učí nahlas. Ale samozřejmě asi by to muselo jít i ve společném pokoji, ale ti moji dva by se snad sežrali
K dotazu…přesto všechno bych dvě děti do vašeho 3+1 přivedla, protože rodina je víc než metry čtvereční.
@Anonymní píše:
Ano, v soukromí ložnice
A tam ti dítě přijít nemůže?
@kocourGarfield píše:
A tam ti dítě přijít nemůže?
Tam se, obvykle, dá zamknout. U dnešních průchozích obývákokuchyní moc ne. Aspoň u nás teda nešlo a nejde
Máme tedy větší prostory, ale stačila by nám ložnice a obývák. Možná by nám stačila jen postel v obýváku. Protože děti (4 a 7) spí semnou. Hračky tahaj do obýváku a u jídelního stolu jim občas jen já.
Ne vážně, já si vždycky myslela, že každé dítě musí mít velkorysé prostory, svoje soukromí a musí to být hlavně od designera.
No, mě se to líbí, ale je to jen na okrasu. A to naštve mnohem víc.
Tak klidně do dalšího jděte.
@Anonymní píše:
@Kriss Tina asi řeším blbosti, kvůli pár m2 se nevzdám dítěte, jenže dneska je to prostě na hlavu. Všichni nalm cpou, jak jsou děti žijící v bytě chudáci. Každý musil mitl svůj pokoj, zahradu, bazén, hřiště, xkrát ročně k moři…začilnalm se cítit jako socka
Jsem taky „socka“ v 3+1 stejně jako půlka republiky ![]()
@kocourGarfield píše:
@P.petru jasně že žila, žije a bude žít. Spoustě dětí je to fuk, ale jsou děti kterým to může vadit. Měla jsem pokoj se sourozencem. Poslouchala, že naši se nikdy ložnice nevzdají. Při první možné příležitosti jsem se odstěhovala a domů se bydlet už nikdy nevrátila. Ale beru, že takhle žije mraky lidí. Píšu to jen z pohledu druhé strany. Za místnost ( klidně kumbál) bych tehdy dala království:)
Já měla pokoj se segrou a bylo to fajn, ačkoliv sem introvert, tak segra mi nijak neprekazela. Jako malé sme si spolu povídali a hrály před spaním, hned jak se probudily sme dělaly blbinky, jako větší sme třeba koukaly na film, nebo sme si každá něco potichu četla. Když jedné z nás přišla kamoska na prespani, tak z toho hned byla pyzamova party a spaly sme všechny 3 v jedné posteli. Občas bych to brala zpátky, ani s muzem se mi nesdílí společný prostor tak dobre
dneska sme se segrou nejlepší kamosky. Chápu, ze to muze byt problém, když je odlišné pohlaví nebo velký věkový rozdíl, ale každý kdo má společný pokoj se sourozencem fakt neutika v 18 z domu a nezazliva rodičům, ze mu neprenechali ložnici. Vlastně v okolí snad ani nemám nikoho, kdo by měl v dětství vlastní pokoj a nikdo z toho nemá trauma ![]()
@kocourGarfield píše:
A tam ti dítě přijít nemůže?
Nechci se hádat
jen z toho tvého prvního príspěvku je cítit strašná křivda směrem k rodičům, ale já ti tu dávám druhý pohled, že možná kdyby ti rodiče přenechali ložnici, měla bys daleko větší traumata, když by rodiče spali a souložili v „centru“ bytu, tedy obýváku.
@Anonymní píše:
Náš byt vypadá zhruba tak, že vejdete do bytu, z chodby napravo jsou dva pokoje za sebou, vlevo je obývák, přes který se projde dále do kuchyně.Příspěvek upraven 27.10.23 v 20:42
Tak to je ale hodně blbá dispozice bytu, tam nemá soukromí vůbec nikdo.
To asi nebyla zrovna nejlepší koupě.
Jako děti to dají, když budou muset, ale jako starší fakt moc rádi asi nebudou.
@Dollorres píše:
Máme tedy větší prostory, ale stačila by nám ložnice a obývák. Možná by nám stačila jen postel v obýváku. Protože děti (4 a 7) spí semnou. Hračky tahaj do obýváku a u jídelního stolu jim občas jen já.Ne vážně, já si vždycky myslela, že každé dítě musí mít velkorysé prostory, svoje soukromí a musí to být hlavně od designera.
Tak klidně do dalšího jděte.
No, mě se to líbí, ale je to jen na okrasu. A to naštve mnohem víc.
To, až jim bude 14 a 17, bude to podstatně jiná situace, to mi věř. ![]()
Tohle se mělo líp promyslet, když se byt kupoval. Že ta plocha je malá, až přijde čas na děti, že to nebude úplně vyhovující. Druhá strana mince je, že tak žije spousta rodin. Teď máš karty rozdané. Tak musíš operovat s tím, co máš. Ložnice bývá obvykle větší, než je ten pokoj. Tak alespoň ty pokoje prohodit. Že menší pokoj bude ložnice. To pro rodiče na přespání stačí a dětem nechat tu původní ložnici. Tam dvě vlezou.
Můj muž vyrostl v paneláku. Oni jsou tři v jeden rok narození. Takže byl pokoj pro tři (kluk a holky dvojčata).
@Dollorres 4 a 7 jsou stále malý děti. Naše děti chtěly své vlastní soukromí od puberty cca 10-12 let. Myslím si, že je to normálně přirozené s věkem. Časem to mělo benefit při učení, online období Covidu úplně, až po rozdílné vše a v neposlední řadě kamarádi, drahé polovičky, atd… Ale ve 4 a 7 letech taky touzily spát s mámou. Ve 14 si byly rádi že si mají kam zalést a má to dveře.