Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@scentini Tak jen pro pobavení, já měla první dítě naprosto ukázkové, poslouchal, naslouchal, nezlobil, neodmlouval, nevztekal se, téměř neplakal, nevymručoval, nic. Jako z katalogu. Tak jsme mu ve dvou letech zadělali na sourozence, protože „teď už to bude jen a jen lepší, než se druhé narodí, bude to parťák“. A víš co? Přišlo to i na něj. Ve třech letech. Ze dne na den. Totální revolta všeho. Řev, že dnes svítí slunce. Řev, že máme na semaforu zrovna červenou, pak že tam je zelená! Že už není ve Večerníčku Káťa a Škubánek. Že nebude dělat nic, čistit zuby, jíst, spát, čůrat. NIC! Trochu mě to šokovalo, protože jsem to už vůbec nečekala. Ale po pár scénách (uznávám že i z mé strany), jsem se zklidnila, najela na důslednou výchovu a za dva měsíce bylo po scénách. Nějaké vztekání v roce je sranda proti tomu, co ti dovede předvést revoltující tří/čtyřleťák. „Já tu bydlet nebudu, zůstanu u babičky, nemám vás rád!“ mě dostávalo do kolen.
@scentini A když by Ti mluvení nepomohlo, tak necháš dítě svíjet se hodinu na hřišti nebo bez vyčištěných zubů? Asi těžko. Prostě ho bafneš a jde se, protože musíš být důsledná. A to už pak není o kamarádském přístupu, ale prostě tu autoritu a svým způsobem i fyzickou převahu, za už x tého opakování a vysvětlování, proč to musí být tak a tak a ne po jejím, uplatníš. ![]()
Taky děti nebuzeruju zákazy a příkazy, ale vysvětluju jim proč. Ale pokud Ti dítě po 10 vysvětlení po 11 vytáhne kabel z počítače, protože mu to přijde děsně zábavné, tak prostě nějaký negativní důsledek (a tím nemyslím facka) přijde.
@Svistice píše:
Můj syn by si mezi rokem a půl a tak těmi třemi lety nečistil zuby, poměrně pravidelně by se nekoupal, večer by nespal, nechodil by ven, doma by chodil v botech, skákal po postelích a nemyl by si ruce. Taky by celé dny klidně vydržel v pyžamu nebo počůraném či mokrém oblečení. No, překvapivě jsme rodiče kruťáci a nic z toho jsme mu (i přes jeho vytrvalý odpor a protesty) nepovolili.
Přesně, ono vysvětlovat a domlouvat ano, ale ocuď pocuď. Pokud třikrát něco vysvětlím a dítě to zcela schválně jde udělat znovu, tak už tu autoritu a fyzickou převahu prostě uplatním. Protože není nic hloupějšího, než matka, která monotónně opakuje „Pepíčku neházej tím písečkem po dětech“ a nezakročí. A že se jich poslední dobou objevilo ![]()
@unuděná u nás když neposlechne po dobrém tak pomáhá když začneme počítat do tří a to ví, že už je zle a bude následovat tvrdý trest, obvykle poslechne
@Emno píše:
@Aletheia Proč by jí měla prosit, aby postavila dům?
Jistě, lepší je to nařizovat a v případě neuposlechnutí dítěti dát na zadek ![]()
A ano, u nás se prosí a děkuje a dítě je chválené ve školce že to jako jedno z mála umí a když je poproseno tak udělá co je třeba
Je to tvoje volba, já jsem šla jinou cestou a vyplatilo se.
@unuděná Ne, maminka si s ní nepřestane hrát, maminka jí jen přestane lhát - ona si s ní ani hrát nechce a dělá to nerada. Dítě to vnímá, byť podvědomě. Psala jsem, že to je třeba postupně. Ale za mě jedině upřímnost a pravda. A jestli je tam těch nepříjemností víc, asi tam pro to je určitej základ, podstata. Takže když začnou pátrat, jako rodina, zjistěj, že to maj celý postavený na něčem, co třeba nechtěj a nedělaj rádi. Samozřejmě všechno nese následky. Podle mě jediná varianta je začít u sebe, u zdroje… vymezit se a nedělat si domněnky (je třeba si s ní hrát… řev ne nepatřičnej… nezvládne si hrát sama, nevydrží sama… nudí se a nuda je nežádoucí atd). Hodiny nic neřešej - hodinama může bejt ona sama - teď ne, za chvíli ano.. dítě stejně žije v bezčasovosti, dokud ho tim nepostihnem.
@Aletheia Nepsala jsem nic o nařizování ani zadku. Psala jsem, že neni třeba prosit někoho o to, že si nechci teď hrát…
U mladsich deti chapu, ze tam je to na budku. Jen u 3 lete holky me to uz prijde zvlastni
. S dcerou jsem si taky uzila. Ted zpetne to myslim bylo i tim, ze mi nerozumela. Kdyz se valela po zemi, prekrocila jsem ji a sla dal
ta se zvedla a ze revem valila za mnou. Cisteni zubu byla komedie a dramo zaroven
Ted vidim jak je to sni parada. Cim vic se k ni chovam, jak kamoska ti vic me posloucha a je v poho. Nejlepsi kdyz prijde a rekne maminko rada a da me pusinky to bych se po
jinak vim ze kazdy dite je jiny. Nikoho nekritizuji, jen pisu jak to mam ja-my.
@unuděná To je jen otázka úhlu pohledu. Ty vidíš revoltující dítě jako něco, co je potřeba zkrotit, a nereviltující jako dítě z katalogu. Přitom v jedinci se v době revolty děje to, že se stává sám sebou, odprošťuje se od matky. Bez revolty nemůže poznat, že je Já. Že za sebe rozhoduje on, ne ostatní. Že to, že odmítá čistit si zuby, znamená potřebu zjistit, kdo jsem já, potřebu u jistit se, že o sobě a svym těle rozhoduju já sám. Že já jsem svéprávná bytost, která má nárok na SEBE. Někdo nastoupí důsledně a vzejde z toho pracovní článek do něco jako socialistický společnosti, někdo to vnímne tak, že prochází ozdravnym, jedinečnym procesem, kterej pro něj do budoucna bude znamenat celej základ sebepojetí (to, jak okolí přistupuje k tomu, že ty jsi Ty, Sám sebou). Myslim, že striktně zpracovat za 2 měsíce dítě v době nalézání svobody neni vhodný.
„Já tu bydlet nebudu, zůstanu u babičky, nemám vás rád!“ mě dostávalo do kolen.
To by mě hodně zranilo… (ne dostalo do kolen)
@scentini Je fajn, že vám to funguje. Ale evidentně jsi v těch krušných momentech taky musela být důsledná a asi jsi u toho nehynoucí úsměv na tváři neměla. ![]()
starší už z toho taky tak nějak vyrostl, čištění zubů si sám připomíná, návštěvu posílá po příchodu do koupelny umýt si ruce a sestru občas upúozorňuje, že nemá skákat po gauči, aby nemusela jet do nemocnice.
Nicméně to teda trvalo dost dlouho, než to nějak pojal za své a stálo nás to dost nervů.
A i tak tu mám 10 minut starou situaci, kdy se pohrabal v obědě rukama a pak si chtěl jít hrát, mou zmíňku o mastných rukou apotřebě je umýt odignoroval, zdrhl ke htračkám, když jsem tam přišla a znovu zopakovala, že si může hrát, ale až bude mýt čisté ruce, tak dělal, že mě nejen neslyší, ale i nevidí. Tak jsem ho prostě chňapla a do té koupelny odnesla. Pak už to najednou šlo. Ale za této sitauce s ním pouze mluvit, tak se nikam nehnem. Jak píše @unuděná, mluvit a vysvětlovat, ale odsaď podsaď.
@Emno píše:
@unuděnáTo by mě hodně zranilo… (ne dostalo do kolen)
Zlato jakze mas stare deti? Chapu dobre ze jen jedno ve veku kolem 2let?
@Emno píše:
@unuděnáTo by mě hodně zranilo… (ne dostalo do kolen)
Ono to nechce brát doslova a osobně. Je to dáno jen tím, jak neumí jinak verbálně vyjádřit nespokojenost, přesně definovat, co jim vadí. Prostě vnímají problém (někdo mu něco nechce dovolit), tak logickým řešením je, aby byli někde jinde (kde ji nikdo nic nezakazuje) nebo aby se vymezili vůči zakazovači.
@Svistice To je mi jasný, i tak platí, že tohle od nich slyšet by mě zranilo.