Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Adorace holčiček...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.6.16 11:43
Nejlíp uděláš, když se vykašleš na to, co říká okolí. Nechápu, jak se tím někdo může vůbec zaobírat 
Jinak možná ta touha po holčičce může být spokojena s tím, že obvykle ne vždy má dcera blíž k matce než snacha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Petronellina
8.6.16 11:48
Mít chlapečka je šance vychovat z něj prima zodpovědného chlapa, který je fakt chlap…dneska jich moc není a hodně za to může ta výchova těch maminek… 
Kolem sebe mám páry, které preferují chlapečka (tam to je i tím, že ten muž touží po tom pokračovateli rodu, i když z holčiček jsou tatínkové poprdění ještě víc)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 11:48
U nás v rodině byly vždy samé holky, mám sice bratra, ale je jediný kluk… babicka 5sourozenců, všechny holky, děda tři a též holky, mamka má sestru, táta sestru, Bio táta další dvě dcery a taky sestru… šíleně jsem se kluků bála. První syn, to jsem okomentovala, že dle UZ mu už pindík neodpadne, a trochu nevěděla, co čekat. Ale ok, u druhého se mi i o holčičce zdálo… a mám dva kluky. A jsou úžasní, jsem šťastná, že mám zrovna kluky. A babicka, mamka, Teta, říkají, jak jsou kluci pohodovější. Nevím, ale nakonec jsem spokojená. A mám to hozené tak, že pokud bude další mimčo za pár let, je mi to jedno, ale možná se víc kloním ke klukovi. Jsou fakt jiní než holky, tu má sousedka, stejně starou, jako já staršího syna…A fakt jsem šťastná, ze je mám. Navic kluci si hrají jinak, takhle si ti naši budou moct hrát spolu.Uz teď to je vidět, a to maji 3,5roku a jeden rok a 5 dnů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 11:53
Kamarád má už „ZASE“ holku - třetí jeeeeeeeeee co on by dal za kluka, aspoň jednoho 
to souložili za úplňku na rosou pokropeném trávníčku - to prý bude jasně kluk a prd nevím můj syn je taky jako čertík z krabičky a teda v životě bych takovéto otázky neřešila 
Příspěvek upraven 08.06.16 v 12:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 11:55
Tak jsem asi divná, ale já chci tři kluky. Jeden uz je doma, druhy na cestě a třetí snad časem 
Podle mne to moc resis, až budeš podruhé těhotná a bude to třeba další kluk stejně ho budeš milovat. Ovlivnit to nemůžeš a okolí ma blby řeči vždycky ať uz čekás cokoli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 11:56
Taky js toužila po holcicce. Prvni kluk. Rikam: ok, naoko se tesim, ale holcicku bych moc chtela.
Druhe tehotenstvi, dvojcata. Vsichno resi, kestli aspon jedno bude holka. Jsou jednovajecna, hmmm, snad to budou holky. Potvrzeny holcicky a ve 22tt o ne prichazime.
3. tehotenstvi: nikdo mi nechce verit, ze pohlavi opravdu neresim. Když nam potvrdi kluka, tchan nas lituje. Dostane strasny kour a kazdy, kdo by mi to jen pripomnel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 11:59
Na tom není nic divného. Tisíciletí chtěli nastávající rodiče syna (a v části světa stále chtějí), protože syn se o ně postaral, měl fyzickou sílu, mohl je ochránit… Dcery se vdaly k někomu a pak se staraly o jeho rodiče, protože o tom rozhodoval muž. Vnoučata jim dal syn, stačilo se oženit.
V poslední generaci se karta trochu obrátila. Fyzická síla už není tak důležitá, o tom, o které rodiče se bude starat, rozhodí ženy. A ty se postarají spíš o svoje než o tchánovce. Mnohokrát zařídí, že se syn přestane se svojí rodinou stýkat a nebo kontakty hodně omezí (tchyně manželovi nechybí, přeci nebudeš mamánek, mám na tchyni averzi, takže k ní nejezdí ani muž…) Ženská se mámy většinou drží. O tom, zda budou děti, rozhodují ženy. Když nechce, nedonutí ji. Když chce, zařídí si to. Když se rozvedou, o vnoučata od syna mohou přijít.
A pak… S dcerou můžeš mít vztah i v dospělosti, chodit na kafíčka atd. Se synem těžko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 12:00
Teda…tohle kdyby někdo řekl mně, tak mu urazím palici. Mám dva chlapečky. Kdysi dááávno byli dva kluci moje noční múra, teď už nemám ani tušení, proč jsem byla tak blbá. Když se v prvním těhotenství potvrdil chlapeček, neměla jsem vůbec potíž to přijmout, a u druhého jsem si to strašně moc přála…a splnilo se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 12:02
Tak snad na prvním místě by jsi si měla přát, aby mimčo bylo zdravé ne? A né to, že než kluka, tak raději nic…a co si pořídit zvíře…Víš, pohlaví si vybereš..a pohoda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 12:15
Jo, občas něco takového taky zaslechnu, ale jedním uchem tam, druhým ven.
Mám dva kluky a hrozně si je užívám. Ano, jsou úplně jiné než holky a právě to na nich miluji. Že jsou úplně jiní než já. Hodně mě to obohacuje a hodně mi to dává. Jsou to úžasní pohodáři, skvělí parťáci a já jsem pro ně středobod vesmíru. Postavení jediné ženské v domácnosti si vyloženě užívám. Třetí dítě neplánujeme, ale občas mě myšlenka na třetího chlapa někde vypluje… já bych fakt v případě dalšího dítěte chtěla zase chlapce do party.
Manžel je ze dvou kluků a oba dva mají s mamkou skvělý vztah. Ano, na kafíčko a nakupovat s ní nepůjdou (ale já třeba zrovna tyhle kafíčka a „šopingy“ z duše nenávidím, takže na toto bych tu holku fakt nepotřebovala ), ale je to pro ně máma s velkým M, za kterou se pořád rádi vrací. Jak se občas přetřásá, že se o rodiče postarají spíš dcery… no, nevím, realita mi přijde jiná. Chodím na praxi do různých domovů pro seniory a ten, kdo se stará a zajímá o své rodiče, sourozence a prarodiče, jsou z valné většiny právě muži, synové, vnuci a pravnuci, bratrové. O manželovu prababičku se až do konce života třeba též staral tchán (syn), tedy zase kluk. V psychologii nám profesorka říkala, že ten, kdo je víc spjatý s domovem a kdo se během života vrací domů, jsou z velké části právě synové, než dcery, i když je ten vztah jiný, než s tou dcerou.
No a co se té puberty týče. U nás doma jsem víc na zabití byla já.
Můj brácha si tím prošel mnohem lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 12:18
@Fima píše:
Jo, občas něco takového taky zaslechnu, ale jedním uchem tam, druhým ven.Mám dva kluky a hrozně si je užívám. Ano, jsou úplně jiné než holky a právě to na nich miluji. Že jsou úplně jiní než já. Hodně mě to obohacuje a hodně mi to dává. Jsou to úžasní pohodáři, skvělí parťáci a já jsem pro ně středobod vesmíru. Postavení jediné ženské v domácnosti si vyloženě užívám.
Manžel je ze dvou kluků a oba dva mají s mamkou skvělý vztah. Ano, na kafíčko a nakupovat s ní nepůjdou (ale já třeba zrovna tyhle kafíčka a „šopingy“ z duše nenávidím, takže na toto bych tu holku fakt nepotřebovala
No a co se té puberty týče. U nás doma jsem víc na zabití byla já.
Můj brácha si tím prošel mnohem lépe.
Tak hlavně abys měla štěstí na snachu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 12:25
Zajímavé téma, já jsem chtěla holčičku a mám jí. Druhé bych chtěla taky holčičku, ale klidně vezmu i kluka Hlavně aby byly děti zdravé. A to není jen klišé.
Ovšem zakladatelko já moc nechápu co řešíš. Nelíbí se ti postoj ostatních ale sama píšeš, že druhého kluka nehcceš, že kvůli tomu ani nevíš jestli otěhotnět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Přemýšlela jsem teď nad jednou věcí…
mám malého chlapečka, jsem moc šťastná, neměl to úplně nejjednodušší a nemá, ale válčíme a je zlatý…
já jsem od dětství samozřejmě vždy chtěla holčičku - mám totiž bratra a která z nás holky má bráchu, tak ví, že je to někdy boj. U nás byl, protožemůj bratr opravdu nebyl ten hodný a čestný kluk a v pubertě si s ním naši užili peklo… A tak jsem si vždy přála holčičku.
Muj chlapeček je ovšem samozřejmě báječný a je zlatý
manžel by rád ovšem ještě jedno dítě a já tedy časem také, ale mám strach. Opět se to zase vynořilo, opět chci zase tu holčičku Nechci dva kluky.
A tak nevím zda těhotenství vůbec zkoušet.
Navíc mě v poslední době zdá, že celá společnost obecně nepřeje klukům, tedy těm dvěma - dvěma bráchům. Asi oprávněně, s kluky to těžší je, a ženská pak toho testosteronu doma, v obležení, že… ale proč se to sakra musí tolik přetřásat?
POŘÁD slyším:
kámoška:„no, naštěstí čekám holčičku, jako druhou. kdyby to byl kluk, to by Jenda ode mě teda dostal.“
kolegyně: „ta snad to bude holčička…ty se drží víc doma a u mámy…ty kluci, to je hrůza..“
kamarádka č.2: „no já jsem si tak přál holčičku a budu ji míííít!! Já ani na kluka nevymýšlela jméno, tam se nedá nic moc vybrat“
další: " no kluci jsou super, ale mít doma dva, tři, to bych nedala"
sousedka: " no my máme tolik dětí, protože jsem moc chtěla holčičku a neodradilo m ani to, že máme dva kluky. do třetice to vylo"
kamarádka: „babička se teď o mě v těhotenství ted víc stará, víc než s Toníkem, když jsem byla těhotná. Nevím proč, asi je to tím, že to bude holčička.“ (
W T F??? )
jedna známá druhé známé: „takže to bude holčička? Zaplaťpámbůh…“
na mně, když jsem se dověděla co to bude: „aha, no, tak to gratuluju…no…tak holka by byla lepší, viĎ..“
já: " já jí tu holčičku závidím…
"
teta: „no ona má dva kluky. chudák…“
1. co ti kluci těm matkám v ty generace udělaly?
(ale nechci ji proto, že vím, že kluci se v mém okolí tolik neslaví?)
2. já chci taky holčičku…