Agresivita v opilosti u partnera - odpustit?

A právě z těchto důvodů jsou, jak už jsem psala, nesmyslné diskuse typu - kolik znáte funguijících manželství atd. - protože co se jak navenek jeví, vůbec takové nemusí ve skutečnosti být.
Vsadím se, že blízcí známí této anonymní znásilňované a týrané ženy by řekli, že je to ideální manželství, neboť navenek se tak opravdu jeví a nikdo nemá tušení, že doma jí pak manžel nadáva do dě…k a ču…k a dělá se na ní a je mu úplně šumák, že ona při tom brečí… 

Možná jsem to napsala trochu tvrdě, ale mně je takových žen hrozně líto a cítím vztek, když vidím, jak jsou nešťastné a zároveň absolutně neschopné a neochotné s tím cokoli dělat, kromě tajného vyfňukání se na netu…
Vaši chlapi se k vám tak chovají, protože ve vás vidí slabocha, který si to nechá líbit a zvyšují si tak na vás své chatrné ego, protože paradoxně tito nějvětší machři a násilníci, když na ně dupne někdo silnější, si nase.rou do kalhot strachy.

V tomhle se prostě ani nedá cokoli radit, znám ze zaměstnání ženu, která po útoku svého manžela skončila na jipce a první, co udělala, když mohla mluvit, bylo stažení trestního ozznámení, protože on je jinak hodnej…
Co takovým lidem chcete radit nebo jak jim pomoci??? 

@Anonymní píše:
Bohužel, vy všechny, které jste nezažily, nemáte šanci pochopit…

A bohužel my, které zažíváme, tak i kdyby 1000× někdo říial, že je to špatně, tak se těžce vymaníme. Nevím, proč to tak je. Já jsem dlouhodobě týraná (sice né fyzicky, ale týraná ano), psychicky deptaná a znásilňovaná. Vím to, nesnáším to, mohla bych odejít -s velkýma obtížema, ale šlo by to, ale prostě snáším to dál.
Také kvůli sexu. Nejhorší je, že manžel za to může sám. Donutil mě nenávidět sex. Jsme spolu 13 let. Prostě normální vztah. Sex mě bavil atd. Pak po nějakých pěti, šesti letech měl chuť, já třeba ne, ale stalo se, že jsem prostě poprvé „podržela“. postupem času, ať už kvůli mé nižší potřebě, nebo proto, že se do vztahu vkrádal stereotyp, nebo že to manžel se mnou pořádně neuměl (zpětně musím říct, že asi od začátku, jakmile mu stál, mozek vypnul a šel jen po svém uspokojení), to podržení bylo častější. Tohle si ale myslím, že zažije většina vztahů, že má žena s mužem sex a myslí na to, co bude zítra vařit. Že to až zas tak alarmující není.
Svatba, dítě. Po porodu asi největší zlom. Součinost asi spousty faktorů, ale u mě byl sex nastaven na Vypnuto. živě si pamatuju ty noci, dky jsem žehlila, manžel se natřásal na křesle s jasným očekáváním, apk odcházel s významným pohledem do ložnice a já si radši donesla další hromadu plín a třeba do tří v noci žehlila, jen abych nemusela mít sex. Pak to došlo do situace, kdy bylo na denním pořádku já ležela na boku na posteli, kojila jsem a zezadu se na mě ukájel manžel. Pak od něj byla dobrá otázka - líbilo? Člověk tak nějak oddělí duši od těla. V jednu chvíli matka i milenka. Teda - milenka nic moc, bez žádný aktivity. Žádný vzdech, žádný pohyb vstříc, nic. No tak mě manžel pomalu naučit sex neprožívat. Takže když dcera spala a já taky, tak mi ani nijak nevadilo, když na mě vlezl a udělal se na mě. Pak, když po mně chtěl nějakou aktivitu, tak jsem zjistila, že mám problém na něj sáhnout. Pohladit ho je pro mě nemyslitelný, z představy, že mu sahám na… se mi zvedá žaludek. Už jen představa mužského údu je mi odporná. Brrrr.

Čekám druhé dítě. Počato při znásilnění. Měl chuť, stokrát jsme mu řekla, že nechci, že nejsem vzrušená. ŽE NECHCI. Celou dobu se mi při tom díval do obličeje a viděl, že brečím. Pak když skončil řekl - vždyť to bylo hezký, ne?

Teď jsem nemocná, něco jako chřipka, potíže s dechem, nejsem skoro schopná dojít si na záchod. Chtěl sex, tak se na mě vyřádil. Pak řekl, že mu to jako bylo blbý, když nemůžu moc dýchat, ale že už to prostě dlouho neměl.

Tak 2× - 3× v roce se v hospodě opije. Hodně. Někdo něco slaví, nebo tak nějak. Jsem v šestém měsíci. Když přišel, 3 hodiny na mě řval. Jsem pí.., kráv., bla bla bla. no, bylo toho hodně, že chce šuk. t s nějakou holkou, co mi je podobná, že je chudák ve vztahu neštastnej, že má maálo sexu, že nevím, co je fungující rodina, bla bla bal… (pro něho fungující rodina = každodenní sex)Jo, taky dítě, který čekám, prý není jeho. No, trvalo to 3 hodiny. když se vykvákal, začal mě osahávat a chtěl sex!!! Blázen!

Druhý den si nic nepamatoval. Když jsem mu to řekla, prý to není pravda, prý by to nikdo neřekl. No, řekl a věřím, že když řekl v opilosti, že si to vše o mě opravdu i myslí. řekla jsem mu, že mám problém na něj sáhnout, že mám k němu fyzický odpor. No a večer mě zezadu v posteli ojel.

Teď je pět dní po a fungujeme zase běžně. Necítím nenávist, necítím lásku, necítím nic. Mám dceru, čekám miminko. Jsou pro mě vším. Neodejdu, nedokážu to. A asi ani nechci odejít. přineslo by to spoustu problémů, finančních, a jiných, které nemám sílu řešit. Duše patří mě a dětem, s tělem ať si dělá co chce. Nevím, jak funguje normální vztah, neznám to. A asi to nikdy nepoznám. Nejsem s ním pro peníze, aby si třeba někdo nemyslel. Na venek jsem normální rodina. Je skvělej táta, přítel, dokáže se za mě postavit, když řeším nějakej problém… jen ten blbej sex…

ty jo! nevím co napsat… ale asi si teď toho mého vztahu vážím zase o něco víc… A tebe je mi líto, líto, že nemůžeš mít normální hezký vztah s člověkem, kterého večer s otevřenou náručí přivítáš doma, dáš mu pusu, pohladíš ho, v noci se k němu přitulíš. Ale věřím, že i u tebe jednou nastane ten čas a tohle budeš mít, jen někdo si musí počkat dýl.

Jinak jsem těhotná a na sex teď moc pomyšlení taky nemám a kolikrát to dělám jen kvůli němu, ale ty dvě minuty to prostě bez problémů dám. Nedokázala bych s ním být kdyby mi byl odpornej.

Přeju hodně síly a doufám, že víš co děláš.

@Anonymní píše:
Bohužel, vy všechny, které jste nezažily, nemáte šanci pochopit…

A bohužel my, které zažíváme, tak i kdyby 1000× někdo říial, že je to špatně, tak se těžce vymaníme. Nevím, proč to tak je. Já jsem dlouhodobě týraná (sice né fyzicky, ale týraná ano), psychicky deptaná a znásilňovaná. Vím to, nesnáším to, mohla bych odejít -s velkýma obtížema, ale šlo by to, ale prostě snáším to dál.
Také kvůli sexu. Nejhorší je, že manžel za to může sám. Donutil mě nenávidět sex. Jsme spolu 13 let. Prostě normální vztah. Sex mě bavil atd. Pak po nějakých pěti, šesti letech měl chuť, já třeba ne, ale stalo se, že jsem prostě poprvé „podržela“. postupem času, ať už kvůli mé nižší potřebě, nebo proto, že se do vztahu vkrádal stereotyp, nebo že to manžel se mnou pořádně neuměl (zpětně musím říct, že asi od začátku, jakmile mu stál, mozek vypnul a šel jen po svém uspokojení), to podržení bylo častější. Tohle si ale myslím, že zažije většina vztahů, že má žena s mužem sex a myslí na to, co bude zítra vařit. Že to až zas tak alarmující není.
Svatba, dítě. Po porodu asi největší zlom. Součinost asi spousty faktorů, ale u mě byl sex nastaven na Vypnuto. živě si pamatuju ty noci, dky jsem žehlila, manžel se natřásal na křesle s jasným očekáváním, apk odcházel s významným pohledem do ložnice a já si radši donesla další hromadu plín a třeba do tří v noci žehlila, jen abych nemusela mít sex. Pak to došlo do situace, kdy bylo na denním pořádku já ležela na boku na posteli, kojila jsem a zezadu se na mě ukájel manžel. Pak od něj byla dobrá otázka - líbilo? Člověk tak nějak oddělí duši od těla. V jednu chvíli matka i milenka. Teda - milenka nic moc, bez žádný aktivity. Žádný vzdech, žádný pohyb vstříc, nic. No tak mě manžel pomalu naučit sex neprožívat. Takže když dcera spala a já taky, tak mi ani nijak nevadilo, když na mě vlezl a udělal se na mě. Pak, když po mně chtěl nějakou aktivitu, tak jsem zjistila, že mám problém na něj sáhnout. Pohladit ho je pro mě nemyslitelný, z představy, že mu sahám na… se mi zvedá žaludek. Už jen představa mužského údu je mi odporná. Brrrr.

Čekám druhé dítě. Počato při znásilnění. Měl chuť, stokrát jsme mu řekla, že nechci, že nejsem vzrušená. ŽE NECHCI. Celou dobu se mi při tom díval do obličeje a viděl, že brečím. Pak když skončil řekl - vždyť to bylo hezký, ne?

Teď jsem nemocná, něco jako chřipka, potíže s dechem, nejsem skoro schopná dojít si na záchod. Chtěl sex, tak se na mě vyřádil. Pak řekl, že mu to jako bylo blbý, když nemůžu moc dýchat, ale že už to prostě dlouho neměl.

Tak 2× - 3× v roce se v hospodě opije. Hodně. Někdo něco slaví, nebo tak nějak. Jsem v šestém měsíci. Když přišel, 3 hodiny na mě řval. Jsem pí.., kráv., bla bla bla. no, bylo toho hodně, že chce šuk. t s nějakou holkou, co mi je podobná, že je chudák ve vztahu neštastnej, že má maálo sexu, že nevím, co je fungující rodina, bla bla bal… (pro něho fungující rodina = každodenní sex)Jo, taky dítě, který čekám, prý není jeho. No, trvalo to 3 hodiny. když se vykvákal, začal mě osahávat a chtěl sex!!! Blázen!

Druhý den si nic nepamatoval. Když jsem mu to řekla, prý to není pravda, prý by to nikdo neřekl. No, řekl a věřím, že když řekl v opilosti, že si to vše o mě opravdu i myslí. řekla jsem mu, že mám problém na něj sáhnout, že mám k němu fyzický odpor. No a večer mě zezadu v posteli ojel.

Teď je pět dní po a fungujeme zase běžně. Necítím nenávist, necítím lásku, necítím nic. Mám dceru, čekám miminko. Jsou pro mě vším. Neodejdu, nedokážu to. A asi ani nechci odejít. přineslo by to spoustu problémů, finančních, a jiných, které nemám sílu řešit. Duše patří mě a dětem, s tělem ať si dělá co chce. Nevím, jak funguje normální vztah, neznám to. A asi to nikdy nepoznám. Nejsem s ním pro peníze, aby si třeba někdo nemyslel. Na venek jsem normální rodina. Je skvělej táta, přítel, dokáže se za mě postavit, když řeším nějakej problém… jen ten blbej sex…

Hezký, a někdo ti tady napíše, dobře ti tak.
Nikdo, kdo nezažil nepochopí. Popisuješ to velmi podobně jako jsem to měla já… tohle se do vztahu vplíží tak nepozorovaně a když je v tom finanční závislost, je to peklo. Prožívala jsem téměř to samé co ty, včetně souloží u kojení, lámání rukou a vydírání. Natřásal si vedle mě penis a významně se na mě díval. Divil se, že nic. Po sexu jsem zvracela, brečela…
Píšeš, že duše je dětí a tvoje, s tělem, ať si dělá kdo chce, co chce. Moc bych ti přála potkat lásku, potkat normálního muže, vyhrát v loterii, jakkoliv sebrat sílu a jít. Teď, klidně i před porodem, protože já měla stejný názor. Duše je moje, tělo jsem vyřadila. Výsledkem byly neustálé nemoci, záněty a posléze i nemoc ledvin a ve finále úzkosti, panické ataky a léčím se na psychiatrii. Tělo neudrží všechno a tělo a duše jsou úzce spojeny. To, že trpíš na duši, jakože trpíš…se objeví i na těle. Časem… a léčit se z následků pro mě byl takový horor, že to byla poslední kapka, a já jsem ŠLA…
Co se děje v duši takové ženy nejde pochopit, a těch odsuzujících komentátorek bych se ráda zeptala?
Zažily jste znásilnění?
Psychické týrání?
Vzal vás někdy manžel pod krkem?
Pak suďte…ono v tu chvíli, kdy se tohle stane nebo začíná dít, máte jaksi dost co to pobrat, probudit se z toho šoku „tohle se přece nemůže dít, to není pravda. To se děje jen ve filmech, proč já? Jsem špatná?“ a roztáčí se hodně nebezpečné kolo. Ty ženy jsou ve stavu ochromení, stresu a psychického šoku.
Napsat dobře ti tak, když jsi slabá… no comment. Jen mi je smutno. 

Já ale nepochopím to, jak ta žena může říct - ano, není mi oporou, je mi nepřítelem, bojím se ho, štítím se ho, týrá mě a znásilňuje, ale já s tím prostě nechci nic dělat!!! Ženu, kterou někdo unese do cizí země a tam jí obchodníci s bílým masem pod výhružkou smrti nutí do sexu, který je jí odporný, velice velice lituji a chápu, že s tím nemůže nic dělat, pokud si chce zachránit život.
Tohle je ale jiný případ - tuto ženu nikdo k ničemu nenutí, ona takové chování NEMUSÍ snášet, ona se může kdykoli sebrat a jít - ano, musela by asi slevit ze svých finančních nároků, pokud má manžel dobrý plat, ale tohle příkoří a absolutní neúctu snáší zcela dobrovolně a nechce s tím nic dělat!!! Co jí potom jiného napsat, než dobře ti tak - máš to tak, jak to chceš… kdyby to nechtěla, tak to tak nebude…

http://www.priznaky-projevy.cz/…evy-symptomy

http://www.priznaky-projevy.cz/…evy-symptomy

Našly jste se v tom? Holky, holky co s váma? To nemáte nikoho v okolí komu se můžete svěřit a kdo by vám pomohl?

@káťa píše:
Já ale nepochopím to, jak ta žena může říct - ano, není mi oporou, je mi nepřítelem, bojím se ho, štítím se ho, týrá mě a znásilňuje, ale já s tím prostě nechci nic dělat!!! Ženu, kterou někdo unese do cizí země a tam jí obchodníci s bílým masem pod výhružkou smrti nutí do sexu, který je jí odporný, velice velice lituji a chápu, že s tím nemůže nic dělat, pokud si chce zachránit život.
Tohle je ale jiný případ - tuto ženu nikdo k ničemu nenutí, ona takové chování NEMUSÍ snášet, ona se může kdykoli sebrat a jít - ano, musela by asi slevit ze svých finančních nároků, pokud má manžel dobrý plat, ale tohle příkoří a absolutní neúctu snáší zcela dobrovolně a nechce s tím nic dělat!!! Co jí potom jiného napsat, než dobře ti tak - máš to tak, jak to chceš… kdyby to nechtěla, tak to tak nebude…

Jenže někdy je to slevení z finančních nároků znamená pro matku na mateřské nejen žít z ruky do huby (což je snesitelné), ale tahat děti po azylácích a brát si půjčky na nájem…(to už je pro mě ta míra, přes kterou nejdu).
Nehledě na to, že podobné typy mužů umí udělat ženě peklo ze života i PO rozvodu.