Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem nespolečenská, asi jsem divná, co vy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
29.8.14 10:33
- Citovat
- Upravit
Majulis
28.7.15 08:55
To je fajn, že je vás tady tolik. Já jsem introvertní a nespolečenská od mala. Celý dny jsem dokázala být sama zalezlá a hrát si. Babička mě jako jedinou z vnoučat chtěla hlídat, protože jsem nezlobila 
teď je to pořád stejné. Nejradši jsem doma s přítelem a se psem, občas navštívíme rodinu, cvičím doma. Učím se být hrdá na to jaká jsem, že nejsem jako všichni ostatní, ale jelikož jsem dost citlivá povaha, není to pro mě vždycky lehký. Rodina má občas řeči na to jaká jsem nekomunikativní. Bojím se že děti budou jako já a všichni pak budou srovnávat mé dítě s ostatními v rodině které jsou všechny živé, upovidane a společenské
- Citovat
- Upravit
28.7.15 09:09
Jo, já jsem taky taková, hlavně nemám ráda velké oslavy a sešlosti, kde je hafo lidí, trpím i ve velkých městech, kde jsou davy, nedělá mi to dobře. Mám ráda kolem sebe své blízké, ale klidně si vystačím i sama, což se mi bohužel se 4 dětma stává zřídka. Nenaděláš nic, nejsme všichni stejní, já bych se tím netrápila. Co si kdo myslí už dávno neřeším, protože změnit se to stejně nedá. Člověk musí hledat na všem to pozitivní. Moje děti jsou zatím celkem v pohodě, nejsou nějací tahouni kolektivu, ale ani se jej nestraní, no, syn možná trochu, ten je po mě nejvíc, ale s kamarádama funguje normálně. Mojí tchýni to taky vadí, ale ať si trhne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.15 09:11
@Majulis píše:
To je fajn, že je vás tady tolik. Já jsem introvertní a nespolečenská od mala. Celý dny jsem dokázala být sama zalezlá a hrát si. Babička mě jako jedinou z vnoučat chtěla hlídat, protože jsem nezlobila
„Učím se být hrdá na to jaká jsem, že nejsem jako všichni ostatní“
Tomu nerozumím, podle mě princip přijmutí vlastní individuality není v hrdosti, ale v uvědomění si sebe sama a svého já. Nevím, „hrdost“ bude to správné řešení. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.15 09:22
Pro mě je teda největší problém se přesvědčit a někam vyrazit, pak už to docela jde. Volím akce, kde aspoň někoho znám, třeba aspoň jednoho dva lidi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.15 09:43
@Majulis tak já myslím, že hlavní je, že jsi sama se sebou spokojená, ne? 
každý jsme nějaký, já jsem zase až moc extrovert 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.15 10:27
Taky jsem taková, ale s dětmi se to trošku zlepšilo. Mám dvě, starší je po tatínkovi extrovert, takže tam problém není, navíc mě jeho povaha „nutí“ trošku vylézt z ulity. Mladší je celý po mě, tak k němu tak i přistupuji, na základě vlastních zkušeností. Jinak sama ze sebe a své povahy už mindráky nemám, vyřídím si všechno co potřebuju, známé i kamarády si taky dokážu udělat, i když mi to trvá déle. Ale skutečně přijmout „sama sebe“ mi trvalo skoro 25 let. 
- Citovat
- Upravit
28.7.15 10:30
@páájaa2 píše:
„Učím se být hrdá na to jaká jsem, že nejsem jako všichni ostatní“
Tomu nerozumím, podle mě princip přijmutí vlastní individuality není v hrdosti, ale v uvědomění si sebe sama a svého já. Nevím, „hrdost“ bude to správné řešení.
Ale bude, on většinou kdo je nespolečenský introvert má často problémy i nízkým sebevědomím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.15 10:44
Anonymní - no hele, to je „mé“ téma!! 
Jo, mám to stejně. A trochu se za to stydím taky, protože si říkám, že zase z druhý strany nevím, jestli mi vlastně někdy nepřijde líto, že se málo stýkám s kamarády. Máme nově chatu v horách a tam jsem ve svým živlu. Lesy, samota, klid. KOncem loňského podzimu se s námi seznámili sousedé a já se během zimy radovala, že tam nikdo nejezdí, že jsme tam sami a obávala se jara a léta co bude, protože představa víkendových společných dýchánků mě nějak děsila!! 
Ale někdy jsou chvíle, kdy cítím, že bych potřebovala to holčičí potlachání a přijde mi líto, že na kamarádky myslím málo a snažím se alespoň občas se sejít. Nicméně mám hold prostě takový kamarádky, že když se sejdeme, jsem věrný posluchač, sejmu jejich břímě na své 
a mám pocit, že mě nějak zvlášť ani nevnímají, takže i když mám nějaký starosti, mám pocit, že jsem si je musela stejně vždycky pořešit sama. Takže můj nejlepší a věrný přítel je můj manžel a potom rodiče, protože mamku mám pořád stejně ráda a jsme furt kamarádky. Ale tý svěřím jen to, co jí nebude nějak zvlášť trápit. Nechci jí přidělávat starosti.
Každopádně ve společnosti se málokdy cítím dobře, usínám 
. Byly doby, kdy jsem bývala třídní šašek a nespolečenská jsem asi nebyla.
No a vlastně proto jsem se „založila“ teď na rodině , počtu si a vykecám se alespoň vám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.15 10:46
@Anonymní píše:
@TereuliJa mám to podobně jako ty, někdy mám taky chuť si někam vyrazit s kámoškama a jít do společnosti, ale někdy se mi prostě nechce a tak to mám i doma, ale štve mě, že mě neberou takovou jaká jsem, nebo do jisté míry berou, ale vadí jim to, dyť by měli bejt rádi, že jsem si zalezlá a neotravuju je..no můj měl jednu bejvalku, která tu bydlela asi rok a ta byla prý úplný opak mě, ta k nim přišla a klidně jim vlezla do ledničky…já se tady necejtim prostě jako doma, jenom tady u nás v „bytě“ jo a venku na zahradě a tak prostě ne no..já jsem hodně stydlivá no…ale zas mezi kamarádama jsem středem pozornosti a dokážu je bavit a jsem komunikativní, někdy až moc, ale tady doma se držim zpátky no a nemůžu si pomoct prostě
Mám to úplně stejně 
Anonym K
- Citovat
- Upravit
Majulis
28.7.15 14:35
@Mici1 to je přesně ono. Jsem na tom úplně stejně. Manžel a mamka, to jsou moji nejlepší kamarádi, ale stejně jako ty, mamce nemůžu říct všechno. Nemám ale ani žádnou kámošku, které bych dokázala svěřit všechno. Mám jenom známé z práce a ze školy, tak trochu pokecáme (i když já spíš 90% času poslouchám je) ale mimo se nestýkáme. Taky mám jednou za čas touhu potlachat s někým, ale když už se nějaká příležitost naskytne, tak stejně skoro nic nepovídám. Člověk hold chce vždy aspoň trochu toho co nemá
- Citovat
- Upravit
29.7.15 13:27
@Majulis píše:
@Mici1 to je přesně ono. Jsem na tom úplně stejně. Manžel a mamka, to jsou moji nejlepší kamarádi, ale stejně jako ty, mamce nemůžu říct všechno. Nemám ale ani žádnou kámošku, které bych dokázala svěřit všechno. Mám jenom známé z práce a ze školy, tak trochu pokecáme (i když já spíš 90% času poslouchám je) ale mimo se nestýkáme. Taky mám jednou za čas touhu potlachat s někým, ale když už se nějaká příležitost naskytne, tak stejně skoro nic nepovídám. Člověk hold chce vždy aspoň trochu toho co nemá
Majulis, ano, ano, přesně! Jsem se nad tím zamyslela a byla jen jedna kamarádka, který jsem se svěřila skoro se vším. Bylo totiž období, kdy bych sama sobě zasloužila pár facek a bylo to tak choulostivý téma, že jsem se svěřovat hned tak někomu nemohla a nakonec jsem si to tedy jen sama musela nějak prožít a odžít a možná zase o to silnější jsem. Zachránila jsem si manželství a rodinu a i když by mi bývalo popovídání si pomohlo, nemohla jsem si ho dovolit. Alespoň ne s těmi kamarádkami, které mám. Je to tak jak píšeš Ty - známé z práce a ze školy..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.12.15 22:43
Ahoj.
Našla jsem tento článek a i když je starší, musím zareagovat.
Já sama jsem taky velmi nespolečenská, je mi 22.let, měla bych se bavit, chodit mezi lidi a jak mi neustále opakuje přítel,,užívat si života", ale asi málo kdo v mé blízkosti chápe, že si svého života užívám možná více, jak oni, jenom trochu jinak. 
Partner je velmi, velmi, velmi společenský , takže s tím máme občas docela problémy.
Taky z toho bývám trochu smutná, protože přítele to hodně mrzí a chtěl by, abych občas zašla za kamarádkama, nebo někam do hospody, ale já kamarádky moc nemám a hospody a žádné společenské akce mě nebaví a velmi ráda se jim vyhnu.
Jde o to, že bych si raději zalezla někam na samotu k lesu do nějakého domečku a žila si svým poklidným životem, který by sice chápala v této době malá část lidí, ale alespon bych byla statna .
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@TereuliJa mám to podobně jako ty, někdy mám taky chuť si někam vyrazit s kámoškama a jít do společnosti, ale někdy se mi prostě nechce a tak to mám i doma, ale štve mě, že mě neberou takovou jaká jsem, nebo do jisté míry berou, ale vadí jim to, dyť by měli bejt rádi, že jsem si zalezlá a neotravuju je..no můj měl jednu bejvalku, která tu bydlela asi rok a ta byla prý úplný opak mě, ta k nim přišla a klidně jim vlezla do ledničky
..ale to jim teda prej taky vadilo, že zas neměla žádný zábrany 
…já se tady necejtim prostě jako doma, jenom tady u nás v „bytě“ jo a venku na zahradě a tak prostě ne no..já jsem hodně stydlivá no…ale zas mezi kamarádama jsem středem pozornosti a dokážu je bavit a jsem komunikativní, někdy až moc, ale tady doma se držim zpátky no a nemůžu si pomoct prostě 