Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Lusy1 píše:
Taky to zrovna řeším u dcery, čekají nás nějaké vyšetření. Taky nemluvíme, žádné hraní, ale lidí se vůbec nebojí, je velmi společenská a oční kontakt dobrý. Dnes mi dokonce poprvé ukázala prstem, nevím jestli to byla náhoda a nebo už začínáme všechno dohánět.
Pokud jde o to, co autismus obnáší, tak jsem se od jedné maminky autisty dozvěděla, že je to neustálý boj, 24 hodin denně, velmi stresující, neustálé napětí a jste celý život pod tlakem a v podstatě si nikdy neodpočinete, pokud nemáte asistenta nebo dítě nedáte do ústavu. Hodně lidí to nezvládne, hodně manželství se rozvede.
Ale ona sama říká, že svého prcka miluje nade vše a že by ho nikdy do ústavu nedala, ať se děje cokoliv.
Kdo to nezažil, tak nepochopí, ty každodenní situace, které se pořád dokola opakují, vztek, záchvaty a různé amoky, no asi to musí být opravdu šílené.
Ale milující rodiče, kteří k tomu mají podmínky, to pravděpodobně ustojí, nic jiného vám stejně nezbude.
Ja pevne doufam ze toto se nam obloukem vyhne.Už ted mam z toho strach a hodne špatne usínam.
Nemám vlastní zkušenost, ale hrozně se mi líbí tenhle článek od Petra Třešňáka… http://www.ranapece.eu/…ktuality/115
„Postižené dítě je dar od Boha. Tradovaná věta, kterou mi – v dobré víře – jednou řekla jedna kamarádka, skrývá pozoruhodný rozpor: a) je nehorázná, b) je pravdivá. “
gračajzna píše:Lusy1 píše:Ja pevne doufam ze toto se nam obloukem vyhne.Už ted mam z toho strach a hodne špatne usínam.
Taky to zrovna řeším u dcery, čekají nás nějaké vyšetření. Taky nemluvíme, žádné hraní, ale lidí se vůbec nebojí, je velmi společenská a oční kontakt dobrý. Dnes mi dokonce poprvé ukázala prstem, nevím jestli to byla náhoda a nebo už začínáme všechno dohánět.
Pokud jde o to, co autismus obnáší, tak jsem se od jedné maminky autisty dozvěděla, že je to neustálý boj, 24 hodin denně, velmi stresující, neustálé napětí a jste celý život pod tlakem a v podstatě si nikdy neodpočinete, pokud nemáte asistenta nebo dítě nedáte do ústavu. Hodně lidí to nezvládne, hodně manželství se rozvede.
Ale ona sama říká, že svého prcka miluje nade vše a že by ho nikdy do ústavu nedala, ať se děje cokoliv.
Kdo to nezažil, tak nepochopí, ty každodenní situace, které se pořád dokola opakují, vztek, záchvaty a různé amoky, no asi to musí být opravdu šílené.
Ale milující rodiče, kteří k tomu mají podmínky, to pravděpodobně ustojí, nic jiného vám stejně nezbude.
Neboj, každý autista je jiný, někteří nemají záchvaty, někteří nemají sebepoškozování, u spousty z nich to není neustálý boj. Musíš se s tím naučit žít. Ale copak neumíš už teď se svým dítětem alespoň nějak žít? Zjištěním diagnózy si projde změnou tvá psychika, ne tvé dítě, to se bude nadále vyvíjet podle svého. Sophinka má pravdu, je třeba se s tím naučit žít a přijmout dítě takové, jaké je. Jinak budeš trápit nejen sebe, ale i to dítě (matka a dítě jedno jsou, zvlášť to platí u autistů) a potažmo své okolí.
Ahoj holky,
snad jsem vás moc nevystrašila, napsala jsem pravdu, tak jak mi to bylo řečeno. Jak jsem si to znovu přečetla, tak mi došlo, jak negativně to působí. Moc se omlouvám, ani jsem si to neuvědomila. Ale sto lidí, sto názorů. Každý má své zkušenosti a každý to vidí svýma očima. A to že každý autík je úplně jiný, je pravda, a tak možná i ty zkušenosti jsou pak hodně rozdílné. Ale kdybych tu napsala, že je to procházka růžovým sadem, tak bych lhala a stejně by mi nikdo nevěřil. Mám názory dalších dvou maminek, byly ochotné mi trošku o tom něco říct. A tak prý hodně záleží na tom, jestli to dítě medikujete a jestli je právě jen ten autismus nebo ještě nějaká další přidružená nemoc. To jsem nevěděla. Já si říkám buď a nebo. Pokud to tak bude, stejně s tím už nic nenaděláme, můžu udělat jen jedno, aby byla malá s námi šťastná. Zvládnem to.
Já mám doma atyp. autistu a vzpomínám si, že na ukazování používal mojí ruku. Když chtěl třeba podat hrnek, vzal mojí ruku a na hrnek jí namířil. Bohužel jak reagoval, když jsem ho někde nechala hlídat, si už nepamatuju.
hodne zajimavy clanek o pricine autismu a mozne lecbe,knizka od teto lekarky vysla ve slovenstine http://articles.mercola.com/…program.aspx
@Gladys píše:
Třeba zde http://www.autismus.bloguje.cz/…-autismu.php
Tak podle tohoto mám polovičního autistu doma taky
Hlavně některé body jsou jak vyšité… Ale zas něco vůbec, tak snad je jenom introvertní samorost ![]()
@Angua píše:
Tak podle tohoto mám polovičního autistu doma takyHlavně některé body jsou jak vyšité… Ale zas něco vůbec, tak snad je jenom introvertní samorost
V tom případě je tvůj černý kůň atypický autismus, pod který se už dá lecos schovat ![]()
Náš autík začal používat budoucí čas, delší věty a celkově se odautistovává ![]()
@Gladys píše:
V tom případě je tvůj černý kůň atypický autismus, pod který se už dá lecos schovat
Náš autík začal používat budoucí čas, delší věty a celkově se odautistovává
Zrovna o tom čtu
No snad ne… Jako taky se hodně zlepšuje. S mluvením u nás problém není (až na to, že má přehozenou první a druhou osobu). Akorát ta sociální stránka mu moc nejde - chlapeček se ho na něco ptá a on mu začne odříkávat z Medvídka Pú
V podstatě si nepovídá o něčem - mluví, když něco chce, potřebuje, když na něco odpovídá (ale to dělá i MM
) nebo když mele dokola ty fráze z pohádek. Zas jsou děti, co nemluví vůbec, že jo ![]()
V té sociální oblasti by splnil více bodů, ale jenom ve vztahu k dětem. A období házení už nám, chválabohu, po dvou letech taky skončilo ![]()
Teď mě trochu trápí ty přehnané reakce na zvuky, to se bojí dlouho, teď se začal bát pípající pračky a hmyzu (ale to psali v mailu z Rodiny, že je normální
).
A toto je teda taky trefné (to bylo u Aspergerova syndromu): Bývají perfekcionističtí, často odmítají novou aktivitu, protože si nejsou jisti, jestli ji dokonale zvládnou. To je to jeho „ne, ty to neumíš“
Kvůli tomu nechce kreslit a každá novinka typu odrážedlo nebo boby leží měsíc v koutě.
Holky a kde jste našli ty body v tom článku ,nemůžu to najít?Docela bych si to početla.Dík
Tady na tom odkaze, jak dávala Gladys: http://www.autismus.bloguje.cz/…-autismu.php
@Angua
Díky mě tam skočilo úplně něco jinýho když jsem na odkaz klikla. ![]()
Hmm,tak podle těchto bodů jsme autisti jak vyšitý.
Podle těch bodů prvních jsme všechno začali dělat o hodně později a některý znaky ubývají,ale cose týká dětí tak s těmi kontakt nechce.Maximálně s jedním nebo dvěmi,ve školce má s tím problém pořád.
Mluvili jsme už i s psycholožkou,ale nebylo to nějak podrobný vyšetření.Neschledala že by byl nějaký divný
A nemluvíme ![]()
Tak třeba za čas ještě vyšetření zopakovat…
Zas jsou i děti, co se rozmluví později…
U nás ten kontakt s dětma je taky blbý, ale zas když jsem se o tom bavila s manželem, tak on dělá všechny tyhle věci i v dospělosti (jakože si radši dělá svoje věci, než by vyhledával kontakt apod.) - tak snad o jenom zdědil po něm ![]()
Je to vlastně pár věcí, ve kterých vidím, že je jiný, tak budu doufat, že to přejde nebo to dožene. V pondělí se prý dokonce na cvičení válel se čtyřma holkama na žíněnce a to v září, když jsme začali chodit, by nesnesl, aby na té žíněnce bylo ještě nějaké dítě s ním - nedejbože, aby na něho sáhlo ![]()
My jdeme i na logopedii v dubnu.A taky jsme to měli ,že utíkal když nějaký dítě chtělo na něj sáhnout,ale už se to lepší.Všechno co mu dělalo problém když byl mladší tak dohání teď postupně a pomalu.