Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Učím na ZS a primo aspergera mam ve tride (jenze ve 4., takze srovnaní asi nelze) co se projevu týče, tak jich má dost podobných jako te muj…ulpivani na vecech, symbolika, bez emoci, nebo naopak emoce nezvladnute…
myslim ale, že na závěry je hrozně moc brzy…mám tušení, že se to dá rozpoznat až kolem 3 roku…
učitelkám v MS by mohl pripdat zvlastni a doporucit rodicm, ne vsak kazda uc. je ochotna se tim vubec zabyvat nebbo si mensich projevu nemusi vubec vsimnout… mozna, pokud ho budes nekdyvyzvedavat, učitelku nejak nnatukni a poptej se, zda je vse ok… ![]()
@valina1 jj, určitě to udělám, taky jsem si říkala, jestli nebude lepší ještě počkat a neplašit. Dělají mi starost ty záchvaty, někdy z nich i zvrací, nebo ho dost natahuje. Budu ho víc pozorovat a víc si s ním hrát i když ho budu hlídat a věnovat tomu větší pozornost.
Akorát mi to opravdu posledních pár dní nedá ani spát ![]()
No ono to muze byt jen obdobi vzdoru… ja bych mozna jeste pockala…ten muj žák je agresivní, nenechá sáhnout na sebe ani své věci, nedívá se do očí (a kdyyž jo tak s arogancí)nesnese změnu, vše se mu musí vysvětlit (proč odcházíme, proč chci znát odpověd při zkoušení, proč, proč…)nedokáže spolupracovat, má hroznou upravu, cmara, má „svuj svet“ (mluví pro sebe, např. počítač přtížen - počítač nereaguje) apod.
snd ti to k necemu bude..
i když pozor- KAŽDÝ AUTÍK JE INDIVIDUÁLNÍ A VŠICHNI NEMAJI STEJNE RYSY (JSOU RUZNE FORMY AUTISMU - POPŘ. MUZE MIT NARUSENE AUTIST. SPEKTRUM).
drzim pesti at je to jen blbym obdobím
@valina1 děkuji, jsi hodná
Přijde mi, že to období má odjakživa právě ![]()
Pocitově si myslím, že to nebude autizmus jako takový, spíš něco jako Aspergerův syndrom. Na první pohled vypadá totiž jako každé druhé dítě, jeho chování není až v takovém rozsahu, jak popisuješ. Taky jsem si přečetla něco o podtypech Aspergerového syndromu a emoční podtyp typu „úzkostlivý“ na něj sedí úplně přesně. Agresivní zatím určitě není. Spíš je příliš hodný.
Budu doufat, že to bude snad „jen“ přecitlivělost a úzkostlivost a věřit, že nebude ve školním věku terčem šikany a že se to časem zlepší.
V době dnešní mody integrace zdravotne postizenych ve skolách (bohužel) jsou na takové poruchy deti tak zvykle, že pokud to uč. podchyti tak mu budou deti spis pomahat a pecovat o nej (aspon tak je to u nas)
Takhle nějak jsem to právě myslela, že kdyby se to vědělo, nebo potvrdilo, tak by se mu dalo tím spíš pomoct a tudíž by se předešlo případné šikaně, že je jiný. Právěže vím, že lidi pak mají k těmto dětem/lidem vstřícnější a schovívavejší přístup.
@valina1 píše:
V době dnešní mody integrace zdravotne postizenych ve skolách (bohužel) jsou na takové poruchy deti tak zvykle, že pokud to uč. podchyti tak mu budou deti spis pomahat a pecovat o nej (aspon tak je to u nas)
Integrační snahy nejsou zase tak běžné, jak píšeš - situace je sice lepší, ale stále ještě je celkem běžné, že jsou autisté ve školách odmítáni. To, co popisuješ, je spíše světlá výjimka. Jinak to píšeš správně: před 36 měsíci sice lze o dítěti něco usoudit podle pozorování, ale nelze zodpovědně diagnostikovat autistickou poruchu.
Co se týče konkrétně aspergerova syndromu, ten lze diagnostikovat až v pozdějším věku. Teoreticky lze vyslovit diagnózu AS ve třech letech, ale málo kdo si to troufne, obvykle dítě dostane Dg atypický autismus a na AS je rediagnostikováno později.
@MichalRosky jsme velká škola - cca 500 deti a na 1. stupni mame děti s ruznými PAS pouze 4 a všechny jsou velmi dobře integrovány…ale pravda je taková, že já co by uč. to velmi těžce nesu - nevím, jak se postavit k určitým situacím, jk kluka pochopit a kolikrát mi přijde, že si moc dobře uvědomuje co děla a svého postaveí zneužívá…a v teto chvili mam dilema ukočíírovat své emoce a „dobře to uchopit“
nevim zda jsem to napsala srozumitene ![]()
je to fakt tezka situace nejen pro rodice ale taky po ucitele…
ja mam treba ve tride Asp. s, LMR, 3× ADHD a 4 SPU- - celkem dětí 25, takže indiviualit jao hrom…prto si myslim, že v urč. případech by byla lepší spec. třída pro autisty ![]()
@valina1 píše:
@MichalRosky jsme velká škola - cca 500 deti a na 1. stupni mame děti s ruznými PAS pouze 4 a všechny jsou velmi dobře integrovány…ale pravda je taková, že já co by uč. to velmi těžce nesu - nevím, jak se postavit k určitým situacím, jk kluka pochopit a kolikrát mi přijde, že si moc dobře uvědomuje co děla a svého postaveí zneužívá…a v teto chvili mam dilema ukočíírovat své emoce a „dobře to uchopit“
nevim zda jsem to napsala srozumitene
je to fakt tezka situace nejen pro rodice ale taky po ucitele…
Napsala jsi to naprosto srozumitelně, v takové situaci jsou pedagogové často. Na jedné straně jsou si vědomi, že i postižené dítě je nutné vychovávat jako každé jiné a na druhé straně nedovedou rozlišit, co z nestandardního chování takového žáka je důsledkem postižení a co obyčejná neposlušnost. To je situace zralá na to domluvit se s nějakým konzultantem.
Někteří autíci opravdu někdy využívají situace, ale není to zase tak časté (u AS je to takřka vyloučeno), mnohem častější nesprávná interpretace jednání autisty má původ v behaviorální motivaci konkrétních prvků chování. Dám příklad: 11tiletý chlapec trpěl rušivých chováním, při kterém při hodině plácal rukou o desku školní lavice. Byl za to pravidelně trestán, což nakonec tak zvýšilo jeho negativní postoj k výuce, že rodiče začali hledat jinou školu nebo formu výuky. Nakonec se po pozorování a rozhovoru s chlapcem ukázalo, že to dělal tehdy, když chtěl požádat o pomoc asistenta pedagoga, který měl na starosti ještě další dva žáky a styděl se asistenta si přímo zavolat, protože ten když se věnoval jinému žákovi, neměl takové ty „oči na zádech“, co potřebuje každý pedagog. Následně jeho chování bylo pozitivně posíleno tím, že ostatní žáci toto chování (tak jako učitelka) nesprávně interpretovali jako záměrné rušení a jeho kredit ve třídě tím stoupl.
Všechno se dá řešit a to s vědomou spoluprácí klienta, ale musí to začít u správné interpretace situace.
ja mam treba ve tride Asp. s, LMR, 3× ADHD a 4 SPU- - celkem dětí 25, takže indiviualit jao hrom…prto si myslim, že v urč. případech by byla lepší spec. třída pro autisty
To dost záleží na potřebách těch dětí, jak vážné jsou ty AD a jak HD, jestli jsou stabilizovaní, kolik je tam asistentů (předpokládám že aspoň dva) a vůbec jak se s těmi dětmi pracuje. Osobně jsem zastáncem integrace resp. inkluze a jsem přesvědčen, že tím získávají „obě strany“, ale důležitá je správná organizace a správné nastavení pravidel.
Největší riziko bývá v tom, když se některý z těch žáků dostane do krize: pokud ve třídě není nikdo, kdo by věděl, jak mu pomoci, tak se mohou řetězovou reakcí přidat ostatní a než to pedagogové nějak uřídí, uběhne i deset minut. Koncentrace třídy je rázem na nule - než se uklidní i třída, bude to trvat min. dalších pět minut a osnova hodiny letí komínem…
Každopádně svojí poznámku jsem myslel tak, že pro školu obecně jsou žáci s SPU a podobní přítěží v mnoha směrech - musejí se doprošovat na kraji o peníze, kolem školy krouží různí „odborníci“, kteří jsou žhaví poradit, dokud nemusejí za svá slova zodpovídat a ještě jim ti žáci zhoršují studijní výsledky školy - bohužel při porovnávání celkových čísel se jaksi nikdo neptá, kolik škola integruje autíků apod, nakonec to tedy vypadá, že pedagogové špatně učí. To je vůči integrujícím školám strašně nefér.
Kromě toho někteří peagogové mají k integračním strategiím takový postoj, že by zasloužili. Jednoho mého klienta takhle jeden jediný pedagog vyhnal nejdřív do domácího vyučování a nakonec do jiné školy. Je to smutné, když se pedagog neodvažuje ostatním přiznat svůj negativní postoj k postiženým žákům a raději se je snaží ze své třídy vytlačit a diskreditovat tak, aby to vypadalo, že integraci znemožňuje sám žák (který se takové šikaně nedovede bránit). Moc často se to nestává, ale i tak je to smutné.
Napsal jsi to přesně…asistenta mám jednoho, který se venuje vyhradne klukovi s asp. s.s hyperaktivnmi a poruchami ucenii si musim poradit sama…
jak jsi napsal::
než to pedagogové nějak uřídí, uběhne i deset minut. Koncentrace třídy je rázem na nule – než se uklidní i třída, bude to trvat min. dalších pět minut a osnova hodiny letí komínem…
toto je nejvetsi problem asi…
zitra rozdaam vysvedceni a ohromne se tesim na prazdniny, protoze pocituju ze uz jsem hrozne unavena… a to mi prijdou pristi rok do tridy dalsich 6 žáku…
takze nacerpat sily ![]()
hezky vecer
@valina1 píše:
Napsal jsi to přesně…asistenta mám jednoho, který se venuje vyhradne klukovi s asp. s. s hyperaktivnmi a poruchami ucenii si musim poradit sama…
Njn ale to je blbě, pokud vím tak asistent má mít max 5 klientů, protože víc jich nestihne, to je prostě vyzkoušené. A často jsou to třeba i tři nebo když je opravdu problémový tak jen jeden. Já vím no, druhá věc je sehnat na to z kraje peníze… Ono to není samoúčelné uspořádání ten asistent pedagoga, to, že se o ty speciální žáky má starat speciální osoba je i o tom, že asistent není jen pomocník, ale taky arbitr, tlumočník a parlamentář.
zitra rozdaam vysvedceni a ohromne se tesim na prazdniny, protoze pocituju ze uz jsem hrozne unavena… a to mi prijdou pristi rok do tridy dalsich 6 žáku…takze nacerpat sily
Chápu. Každopádně všichni pedagogové, kteří pečují o ty drobečky, mají u mě velkou medaili, tak si jí užij ![]()
Teď mi ještě dochází:
@valina1 píše:
hrozne unavena… a to mi prijdou pristi rok do tridy dalsich 6 žáku…
To jako že 25 + 6 = 31, z toho 6 SPU? To tě teda obdivuju…
@MichalRosky jojo 31
no jak riks kraj nema penize a v bezne tride muze byt pridelen pouuze 1 asistent pedagoga bohuzel…a navic je pridelen pouze na zaklade dolozky zz poradny o ivp…ja mam ivp jen 2× a zbyttek jsou dle poradny a zakona „zohledneni“
a ty jsi asisent pedagoga, ci jak pracujes?
Já jsem vlastně povoláním autista
, mám lehkou formu aspergerova syndromu. Dělám poradenství rodinám s autisty, dospívajícím a dospělým autistům, konzultace/supervize pečujícím (pedagogové, psychologové, asistenti) a tak. Pořádám taky seminář „Autismus zevnitř“, který umím zaměřit podle toho, kdo je přítomen (např. jestli rodiče nebo učitelé), případně na konkrétní téma/problematiku. Specializuji se hlavně na rozvoj komunikačních dovedností, redukci nežádoucího chování, řešení a prevence autistických krizí atd. Většinou si ti, se kterými spolupracuji, nejvíc cení toho, že umím interpretovat jednání autisty a že s nimi snadno navazuji kontakt.
Můj postoj k autismu například zde (je to příspěvek na letošní České konferenci):
1. část: http://www.youtube.com/watch?…
2. část: http://www.youtube.com/watch?…
3. část: http://www.youtube.com/watch?…
Ahoj holky. Příspěvek vkládám anonymně, jedná se o členy rodiny. Chtela bych vás v první řadě poprosit o posouzení situace, jelikož jsem laik a s tímto problémem jsem se doposud nesetkala. Nedávno jsem pročítala diskuze tady na emiminu a všimla jsem si nějaké diskuze ohledně Aspergerového syndromu, nevím jak přesně už název zněl. Ze zvědavosti jsem diskuzi rozklikla a na základě toho jsem si o tom přečetla několik článků. Vyvedlo mě z míry, nakolik jsem v projevech poznávala svého synovce. Potřebuji poradit, nebo alespoň posoudit, zda jsou moje obavy opodstatněné. Vím, že na to máme odborníky a že nikdo jiný diagnózu nepotvrdí, či nevyvrátí, ale potřebuji se alespoň od něčeho odpíchnout. Takže pro upřesnění:
Synovci je 27 měsíců. Když si tak zpětně vzpomenu, tak už jako kojenec vydával zvlášní zvuky, které jsem u dětí neslyšela. Jako batole to už nedělá, tehdy jsem si myslela, že jen na něm zbytečně hledám chyby, niméně mě ty zvuky zarazily, nebyly přirozené. Moc jsme se s jeho rodiči nestýkali, takže nevím, jak jeho vývoj v kojeneckém věku probíhal. Teď se stýkáme poměrně často a konečně spolu i lépe vycházíme. Několikrát jsem malého hlídala u něj doma, jednou u nás doma a jednou na zahradě, kde to vůbec neznal. Malý vypadá, že je v klidu, když je na známém místě, tzn u sebe doma. Pokud je jinde, tak je nesvůj, má záchvaty pláče, které neustanou klidně i několik hodin. Má svojí oblíbenou modrou dečku, bez ní je také nesvůj, pozná, kdyby mu jí někdo chtěl zaměnit. Pokaždé, když vstane, přinese bačkůrky, aby mu je někdo obul, jinak si hrát nepůjde. Je to vždy první věc, kterou udělá. Pokud je vzrušený, či nadšený, nebo pokaždé, když projevuje radost, tak třepe významně ručičkama a u toho udělá pokaždé takovou zvlášní grimasu. Když jsem u nich na návštěvě se svým synem, tak takhle třepe třeba i deset, dvacetkrát za dvě hoďky a pokaždé když tam jsme.
Jinak si na hřišti cizích dětí nevšímá, jakoby tam nebyly, přehlíží je. Nepodívá se, co zajímavého dělají, když blbnou. Do písku ho člověk musí posadit, moc hrát si neumí.
Tam, kam ho člověk postaví, tam stojí…nerozeběhne se ani za mámou, když od něj odkráčí. Jen stojí a kouká.
Když mu ukázuju nějaký předmět, který je pět kroků od něho, tak se tím směrem ani nepodívá, dívá se pořád upřeně do mých očí. Zmiňovaný oční kontakt se zlepšil, jako menší se do očí podíval zřídka. Málokdy reaguje na jméno, je potřeba ho oslovit vícekrát. Mívá časté záchvaty pláče, když ho třeba můj syn chce obejmout, nebo ho vzít za ruku. Taky, pokud se věci dělají jinak, než jak je zvyklý, vyvolá to v něm úzkost a strach. Jednou mu jeho tatínek opláchl hlavičku při mytí jinak, než to dělá jeho máma a od té doby má panický strach z vody. Také, když bylo nesnesitelné horko, tak mu doma sundali tričko a on byl do té doby nešťastný a chodil za nimi s tím trikem, dokud mu ho zpátky neoblíkli, ptz to tak má být.
Co se týče mluvení, tak vůbec nemluví, je schopný zopakovat některá jednoduchá slova, které slyší v televizi /mimi, nene…/, jinak mi přijde, že nedokáže ke slovu přiřadit význam, nebo vztah. Táta, máma a slova, které děti v jeho věku používají, neumí vůbec.
Skoro vůbec neukazuje prstem, pokud je někde něco zajímavého.
Odjakživa si nedával nic do pusy, pokud mu někdo dá rohlík do ruky, neví co s ním. Když dávám svému malému třešně ze stromu, nabídnu taky synovci, tak si nevezme. Obecně nejí to, co nezná.
Občas běhá po špičkách…
Taky se chci zeptat, jestli je možné, že při zápisu, nebo při docházce do školky učitelky vypozorují, že s dítětem není něco v pořádku a dají doporučení k odborníkovi?
Já totiž na sto procent vím, že pokud bych je chtěla na tohle upozornit, tak by to ode mně nevzali, nebrali by moje obavy o jejich syna vážně a jeho chování by si vystětlovali, nebo odůvodnili jinak. Je to jejich první dítě, nemají moc velkou možnost srovnání, jeho máma moc kamarádek nemá, s moc dětma se nepotkává. Neurolog jim jednou řekl, že je přecitlivělý a tím to pro ně hasne.
Jsou tyto projevy podle vás možným projevem aspergerového syndromu, nebo autismu?
Děkuji za pomoc, snad mě pochopíte.