Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@kacka52 Snad to trochu zvednu náladu. Můj první byl taky uřvaný a často se budil. Nejhorší byly první 4 měsíce, než začal spát v noci 3 hodiny v kuse. Ten řev pomalu přestával jak se začal pohybovat, brzo chodil, tak v roce se to už dalo. Taky jsem měla osypky při představě druhého dítěte. Prostě ten první rok byl dost náročný, moc si toho nepamatuju, jen jak řval.
@Fofrník píšeš, že jste koliku nezažili. Já bych se spíš bála třeba případu od kacka52, 8 měsíců dítě 95 % času bdělého stavu brečí. Je to na budku a to má jen jedno dítě. Prostě i jedno náročné dítě umí dát zabrat až z toho je žena vyčerpaná. Ne, že ne. A je jedno, že vy máte dětí víc. To s tím přeci nemá co dělat. Tady jde o jinou rodinu a jiné dítě, zrovna velmi náročné.
@Cuddy píše:
To ale neni o tom, ze ubehne maraton a jiny ne, to mu zbytecne lichotis. Nebo pokud budeme pouzivat to prirovnani ke sportu, tak co je vic? Ubehnout maraton v podprumernem case nebo petku ve vynikajicim? A ma pravo ten z petky byt zadychany? To v jakem bezime case, se neukaze ted, ale za 20, 25 let, az budeme deti vypoustet z hnizda. Pak se mozna ukaze, jaci jsme byli jako rodice, zda jsme se meli vybodnout na sve zajmy ci zda naopak bylo dobre, ze jsme se vedle deti i sami realizovali.
I v tomhle s tebou naprosto souhlasím.
@kacka52 píše:
@Fofrník Děkuji, jen ta představa mi stačí. Hele ono fakt stačí to uřvaný mimino a je to docela na budku. 95% bdělého stavu to naše mimino prořve, doslova. Když si hraje 2 minuty a já si dojdu na záchod, je to úspěch. Jinak řve, slzy jako hrachy a já netuším proč. Trvá to už téměř 8 měsíců, jasně, žádná extra doba, ale stačí to k tomu zoufalství a vyčerpání. Den za dnem je stejný, šeď střídá šeď a nic se nelepší. To je další zoufalost, denně se ptám, kdy už to skončí. Ano patří to k tomu, neznamená to však, že z toho nemůžu být už unavená. Zvládli jste tolik dětí, klobouk dolů. Každý to zvládá svým způsobem a jinak.
Tak to co tu popisuješ neznáme (u jednoho dítěte). Aby jedno dítě prořvalo 95% bdělého stavu? To bych v tom hledal zdravotní problém. Prostě mi to nepřipadne normální.
@Lidym U dcery je to takový konstantní celou dobu. 2-3 dny zlepšení a pak měsíc šílený. Snad to nezakřiknu, noci jsou lepší, budí se jen 3-4× a spí, uspávám třeba jen jednou. Dřív běžně uspávání každé 2 hodiny. Obecně má s usínám šílený problémy, musíme skákat na míči, houpat v náručí, plácat po zadku a stejně u toho řve a pere se. Kdo to vidí, ten jen kouká. S pohybem zatím zlepšení nepřišlo. 2 měsíce péruje, lézt se zatím nechystá, občas se někam doplazí. Snad na to brzy přijde. Ale díky ![]()
@belladonna K té malé satance máme ještě starší dceru. O to je to „horší“ a náročnější. Ta starší nemá tolik pozornosti a je mi to líto. Jen prostě nemám tolik kapacity se oběma věnovat na 100%, teď se víc věnuji té malé, a doufám, že starší mi to nebude mít jednou za zlé.
@belladonna píše:
@Fofrník píšeš, že jste koliku nezažili. Já bych se spíš bála třeba případu od kacka52, 8 měsíců dítě 95 % času bdělého stavu brečí. Je to na budku a to má jen jedno dítě. Prostě i jedno náročné dítě umí dát zabrat až z toho je žena vyčerpaná. Ne, že ne. A je jedno, že vy máte dětí víc. To s tím přeci nemá co dělat. Tady jde o jinou rodinu a jiné dítě, zrovna velmi náročné.
Koliku zažili ale ne to co se tu popisuje. A to co tu popisuje kačka52 je vůbec extrém. To bych měl strach jestli je vše v pořádku.
@Fofrník Extrémně nespokojená, všechno je v podstatě špatně a se vším ma problém. Kromě jídla, alespoň v něčem mě těší a je to žrout. Po zdravotní stránce je v pohodě, doktorka je spokojená. Přibírá, pohybuje se přiměřeně věku, jinak prospívá. Mám synovce a ten byl úplně stejný, prořval první rok života. Právě, kdo nezažil, nepochopí. Já to měla stejně a švagrovou nechápala. Moje starší byla zlatá, spala, samý úsměv, pohodářka. Po narození mladší jsem se musela švagrové omluvit, že jsem si kdy myslela, že ten řev je její chyba.
@kacka52 Teď u druhého (10 měs.) si to užívám zase. První půl rok to bylo dítě za odměnu a teď jak je nemocný, tak budíček co 2 hodiny. Jak ho pustím z ruky, řev…
Ale tak nějak vím, že z toho vyroste, tak se už tak nehroutím. S prvním jsem brzy začala chodit na brigádu, to u tohohle nejde. Nemám jak utéct.
Edit. a musím pořád kojit, nežere.
@Lidym Já to mít v první kopii, tak do druhého snad nejdu
Malá má teď šestou nemoc a taky je to horší. Snad to brzy přejde a bude řvát jen zas tak 80% času a třeba se i na 15-20 minut zabaví. V pondělí jdeme k dětské, tak to s ní chci opět konzultovat. Ale přikláním se spíš k tomu, že z toho vyroste. U starší bych takové stavy nesla určitě hůř, teď to beru nějak lépe. Na tohle se připravit stejně nedá.
@kacka52 No tak mít něco takového rodového u nás tak se asi houpu. Ono stačilo naučit se vnímat, zapamatovat a odpovídat čtyřem dětem nezávisle na sobě. Nebo stačí když řvou na střídačku. No zas tak často to není.
![]()
@kacka52 Já mám teď 11ti měsícní holčičku a to co popisuješ u svého druhého dítka je u nás velice velice podobné.. Pláč se začal trochu lepšit ve chvíli, kdy je schopná dolézt tam kam potřebuje. Nicméně to zase vyvolalo neuvěřitelné vztákání, když chce někam kam to nejde nebo jí tam nechci pustit. Mám kolem sebe plno příkladu klidných a nenáročných miminek a taky těch kdy je to prostě peklo. Osobně bych klidně brala dvoje dvojčata co má sousedka a byla by to pohoda proti tomu jaké mi to umí udělat ta moje princezna. Samozřejmě s nadsázkou.. nikdy bych toho mýho vzteklouna nedala.. ale věřím, že nás ještě čekají náročné časy..
Jo a do 10m vstávání co 2h.. vyřešil to až prechod na umělý mlíko, takže díkybohu začíná spát. A o uspávání snad ani nebudu mluvit. Vživotě nám dítko neusnulo samo od sebe.. když je vzhůru absolutně nevydrží v kočáře, nesnáší nostíko, šátek.. Snad až začne chodit tak přestane být peklo se kamkoliv dostat.. A to mi připomělo autosedačku.. to je další peklo.. Proto naprosto soucítím se zakladatelkou, protože mi nastiňuje co mě asi čeká
Nicméně já na dítě čekala 5let.. tak si pořád říkám, že mám co jsem chtěla
Ale kolikrát si řikám jak to asi zvládají lidi, co dítě nechtěli tak moc jako já ![]()
Příspěvek upraven 16.12.17 v 22:16
@kacka52 Jj vyroste, neboj
Když vidím toho staršího, mám radost, jaký šikovný kluk z něho vyrostl. Jsem na něho pyšná. Ale jako kojence jsem měla chuť ho strčit do babyboxu.
@Fofrník já jsem jako miminko taky řvala. Do tří let. Moje matka z toho měla rozházené spaní a nervy na pochodu ještě 5 let poté. A to byl rok 1985 a matce bylo 21 a nikdo se tenkrát s výchovou moc nemazal. Děláš tady úplně zbytečně machra. Chlap, no
to tu na nikoho nezabere, ženy vědí svoje.
@Fofrník píše:
Koliku zažili ale ne to co se tu popisuje. A to co tu popisuje kačka52 je vůbec extrém. To bych měl strach jestli je vše v pořádku.
A to je to. Není to počtu, ale o konkrétním případu, konkrétním dítěti. I jedno může být velmi náročné.
@Fofrník píše:
Tak to co tu popisuješ neznáme (u jednoho dítěte). Aby jedno dítě prořvalo 95% bdělého stavu? To bych v tom hledal zdravotní problém. Prostě mi to nepřipadne normální.
Budeš se divit, ale je to v pořádku.. a dokonce to ani není nic extrémně neobvyklého..