Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@ahhotep píše:
hele, pokud si nekojil co2-3 hodky nonstop i v noci po x mesícu, nevstáváš k dítěti po x měsíců, nejsi 24 hodin denně s děckem x měsíců v kuse, nemůžeš ani na záchod, nemůžeš si ani sníst jídlo apod. tak nevykládej, hezky se to píše, ale pravda je, že chlap moc neví co to obnáší byt je sebelepší otec, nevyspání, ponorka, být 24 hodin ve střehu a pro nekoho večně k dispozici, nemí t ani minutu pro sebe je prostě náročné a podobné pocity má skoro každá matka. samopzřejme, že se to dá zvládnout a člověk si kvůli tomu nehodí, dokonce si poříásí i další dítě, ne teda všechny, ale fakt je, že jsou dny, kdy by člověk od toho nejradějiu vypadl a cítí se pod psa.
Tak až na to kojení bych věděl. Nepopírám že manželka (matky obecně) jsou o stupínek „jinde“ než jsem byl já. Nicméně je to o spolupráci v rodině. Když jsem zvládl (zvládli) čtyři batolata současně tak tu proboha netvrďte že se nedá zvládnot jedno dítě.
![]()
@ahhotep píše:
já dávám též ve 2 letech, 2× týdne na 2 - 3 hodky a víš co? malej si to užívá, kdyžme do herny, ani po mně neštěkne, má rád kolektiv, ne být večně s matkou co muá něco zakazuje, dám ho na ty 2 hodky a obstarám co poptřebuji, on nadšený s dětma, nechce ani domů, občas ho tahám, socializuje se a časem bude snad i přechod do školky v poho, nepřipadám si jak macecha
Neber to osobně. Každé dítě je taky jiné. Pokud vám to tak vyhovuje. Já bych ty naše ve dvou letech prostě do školky nedal. Pravda je že u nás si vystačili sourozenci mezi sebou. ![]()
@Fofrník tak já mám řekla bych náročnou práci, ale první rok se starším byl X krát náročnější..Nyní je to už docela v pohodě ale jsou dny, kdy jsem hodně unavená, hlavně psychicky.. On Teda nebyl úplně fit, mel náročnější start do života, rehabilitace, plno specialistů, prakticky nezrezimovatelny a já se pořád ptala, co dělám špatně.. Špatně ji, špatně spí doteď (skoro 4)..Druhé dítě je pohodar, režim od narození, chová se predvidatelne a srozumitelně, ji, spí.. Oba tezci potravinovi alergici, takže jídlo chystáme téměř všude vlastní, oba stejný přístup, přesto jsou jak noc a den..Ja občas s úžasem sleduji, jak si mladší hraje, u staršího to nehrozilo do 2,5 let.. Pracuji vesměs kontinuálně (z domova, v oboru, občas něco přednáším či zkouším, občas někam něco napíšu), čekáme přírůstek a nemám pocit, že bych se nějak hroutila, necítím se nijak ochuzene, nebo že by mi něco nějak výrazně chybělo, děti jsem si pořizovala ve „vyšším“ věku a s tím, že nějakou dobu nebudu chodit do divadla, na večeře jsem pocitala, hlídání nemáme..Ale naprosto chápu, když někdo má pocit, že je vyčerpaný, zoufalý a neví, kudy kam..
@kacka52 píše:
@Fofrník Sedím v ložnici, podruhé během půl hodinu uspávám to malý stvoření a sním o lepším zítřku. Ale další 4 roky? To jsem byla v minulém životě minimálně vrah novorozeňat
@kacka52 píše:
@Fofrník Sedím v ložnici, podruhé během půl hodinu uspávám to malý stvoření a sním o lepším zítřku. Ale další 4 roky? To jsem byla v minulém životě minimálně vrah novorozeňat
Klid.
Představ si že bys měla dvojčata. Třeba se ti při pohledu na to jedno zvedne nálada.
![]()
@lentilka248 No tak každý je jinak „odolný“. CHápu že je to někdy náročnější zvláště pokud dítě není úplně „fit“. Nicméně píšeš: „Ale naprosto chápu, když někdo má pocit, že je vyčerpaný, zoufalý a neví, kudy kam..“ Já to prostě nechápu. Zvláště u jednoho dítěte. Možná ani u dvou. ![]()
@Fofrník píše:
Klid.Představ si že bys měla dvojčata. Třeba se ti při pohledu na to jedno zvedne nálada.
![]()
![]()
presne tohle mi behalo hlavou, kdyz jsem nosila nase kolikove nekolika tydenni mlade, ktere doslova brecelo od 6 rana az do pulnoci. V dobe, kdy kolika vrcholila, jsem jela od 6 rana do 1:30 rana, takze 20h zatah. Ja se uz klepala unavou a psychickym vycerpanim. Ten nekoncici rev mi drasal nervy tak, ze jsem zazivala stavy, ze budto skocim z okna ja, nebo tim oknem prohodim to decko, ale tohle HNED TED prestane. Nastesti mi hodne pomahal manzel, bez jeho pomoci by to spatne skoncilo.
A predstava, ze to mam ve dvojim vyvedeni doma?
![]()
@warita píše:
presne tohle mi behalo hlavou, kdyz jsem nosila nase kolikove nekolika tydenni mlade, ktere doslova brecelo od 6 rana az do pulnoci. V dobe, kdy kolika vrcholila, jsem jela od 6 rana do 1:30 rana, takze 20h zatah. Ja se uz klepala unavou a psychickym vycerpanim. Ten nekoncici rev mi drasal nervy tak, ze jsem zazivala stavy, ze budto skocim z okna ja, nebo tim oknem prohodim to decko, ale tohle HNED TED prestane. Nastesti mi hodne pomahal manzel, bez jeho pomoci by to spatne skoncilo.A predstava, ze to mam ve dvojim vyvedeni doma?![]()
![]()
Máme doma dvojčata dva roky od sebe.
U nás to nebyla představa. ![]()
@Fofrník píše:![]()
![]()
Máme doma dvojčata dva roky od sebe.
![]()
![]()
U nás to nebyla představa.
a meli vase dvojcatka 3 mesicni koliku? Pokud ano, jak jse to resili? Nejak si nedovedu predstavit, jak chovam 2 mimina naraz.
@Fofrník já tím, že děti nejsou úplně zdravé a standardní tak to prostě chápu.. Nelze pausalizovat.. Druhý je pohodar a já říkám, že o něm nevím.. Presto musím hlídat každé sousto (po mikromnozstvi vejce nebo mléka má 3 dny krvavý průjem a hrabe se z toho další h 14 dnů) a to prostě náročné je, zvlášť, když člověk není doma.. U staršího je horší to, že ji asi tak 5% z toho, co smí (a toho moc není), vypadá ve 4 letech jako lecktere 2 lete dite, někdo na něj kychne a je hned nemocný, navíc je ADHD(to je kapitola sama o sobě a adrenalin
.. Hodně jsem se u nich nebo od nich naučila.. Dříve jsem taky měla některé názory, které už teď vidím prostě jinak..
A zapojení otce.. Když je doma, funguje perfektne.. Ale jsou dny kdy odjede v 7 ráno a vrátí se v 11 večer, nebo bývá několik dnů mimo domov a to toho prostě moc neudělá, no… Jasně, kdyz má člověk 8 nebo kolik dětí, přijde mu hodně věcí usmevnych.. Mě taky „pobavila“ kamarádka, které dítě den nejedlo a ona byla zralá na hospitalizaci na akutní psychiatrické lůžko.. Ale..
Se synem to mám často podobné a sama sebe se ptám, kde jsem udělala chybu. Takže neboj, je to normální
a osobně pořád věřím, že to jednoho dne pomine.
Co se týče školy, sama mám rozestudováno a ptám se, proč by člověk měl přestat studovat, pokud má rodinu? Navíc já sice školu nepotřebuju, ale jsou mámy, které si vzdělání doplnit nebo dodělat musí… V tomhle je na prd, když podpora chybí, to nevím, co bych poradila - jedině zkusit najít ještě nějakou náhradní slečnu na hlídání, když vybouchne ta první.
Není možnost dát holku třeba na víkend k prarodičům?
A i když je to rada na pytel, v okamžiku, kdy budeš bez děcka sama doma, nehonit jen povinnosti, ale někdy i hodit nohy na stůl a odpočívat. Protože pokud se nedostaneš aspoň jednou za čas do pohody, lepší to nebude.
Držím palce.
@Fofrník píše:
Tak až na to kojení bych věděl. Nepopírám že manželka (matky obecně) jsou o stupínek „jinde“ než jsem byl já. Nicméně je to o spolupráci v rodině. Když jsem zvládl (zvládli) čtyři batolata současně tak tu proboha netvrďte že se nedá zvládnot jedno dítě.![]()
V miminkovském věku je toho většina na matce a stačí uřvané dítko a sem tam nějaká krize je na světě. Nikdo tu nepíše, že se nedá zvládnout jedno dítě, spíš, že jsou období, kdy je to pro matku klidně i mimořádně těžké.
@warita píše:
a meli vase dvojcatka 3 mesicni koliku? Pokud ano, jak jse to resili? Nejak si nedovedu predstavit, jak chovam 2 mimina naraz.
Tak připouštím že tříměsíční kolika nás opravdu minula. Ale ono stačilo normální nachlazení s teplotama a tudíž nespavostí. Tenkrát jsem pochopil proč mám dvě ruce a dvě nohy (noky na houpání jedněch dvojčat a ruce na druhé dvojčata).
![]()
@Fofrník píše:
Tak připouštím že tříměsíční kolika nás opravdu minula. Ale ono stačilo normální nachlazení s teplotama a tudíž nespavostí. Tenkrát jsem pochopil proč mám dvě ruce a dvě nohy (noky na houpání jedněch dvojčat a ruce na druhé dvojčata).![]()
![]()
![]()
![]()
tebe by meli pozlatit
jses zaslouzily otec!
Ja vzdycky dvojcatka chetla, diky bohu se mi podarilo splodit jenom jedno. ![]()
@lentilka248 Proto nikdy nikoho neodsuzuji. Jen mám sem tam jiný názor na věc a některé věci mi přijdou opravdu trochu úsměvné. Mám prostě pocit že se „hroutí“ ti co k tomu zrovna pádný důvod nemají. A ti druzí (včetně tebe) u kterých by se to dalo předpokládat to berou relativně v pohodě. ![]()
@Fofrník Ty kazdou diskuzi, kde se objevis, shodis ci stocis na sebe. Ano, mate troje dvojcata, jste ukaz prirody, presto to neznamena, ze vy jste to meli nejtezsi, nejlepe to zvladli a ostatni s 1,2 detmi, kteri toho maji plne zuby ci mysli i na sebe, nevi, co jsou ty spravne starosti s detmi a maji si srovnat priority. Proste prijmi, ze i zena s jednim ditetem muze byt uplne vyrizena, zoufala a presto to jeste neznamena, ze je neschopna ci dela neco spatne.