Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Fofrník píše:
@lentilka248 No tak každý je jinak „odolný“. CHápu že je to někdy náročnější zvláště pokud dítě není úplně „fit“. Nicméně píšeš: „Ale naprosto chápu, když někdo má pocit, že je vyčerpaný, zoufalý a neví, kudy kam..“ Já to prostě nechápu. Zvláště u jednoho dítěte. Možná ani u dvou.
co je na tom k nepochopení? Vždyť ti tu píšou matky příklady, třeba zrovna warita, kdy dítě brečelo od 6 do půlnoci.. Pořád nechápeš, že může být člověk vyčerpaný zoufalý a neví kudy kam? Podle mě máš malou představivost.
@belladonna píše:
V miminkovském věku je toho většina na matce a stačí uřvané dítko a sem tam nějaká krize je na světě. Nikdo tu nepíše, že se nedá zvládnout jedno dítě, spíš, že jsou období, kdy je to pro matku klidně i mimořádně těžké.
Ale to k tomu prostě patří.
@PenelopaW píše:
Se synem to mám často podobné a sama sebe se ptám, kde jsem udělala chybu. Takže neboj, je to normálnía osobně pořád věřím, že to jednoho dne pomine.
Co se týče školy, sama mám rozestudováno a ptám se, proč by člověk měl přestat studovat, pokud má rodinu? Navíc já sice školu nepotřebuju, ale jsou mámy, které si vzdělání doplnit nebo dodělat musí… V tomhle je na prd, když podpora chybí, to nevím, co bych poradila - jedině zkusit najít ještě nějakou náhradní slečnu na hlídání, když vybouchne ta první.
Není možnost dát holku třeba na víkend k prarodičům?
A i když je to rada na pytel, v okamžiku, kdy budeš bez děcka sama doma, nehonit jen povinnosti, ale někdy i hodit nohy na stůl a odpočívat. Protože pokud se nedostaneš aspoň jednou za čas do pohody, lepší to nebude.
Držím palce.
A co zkusit školu přerušit? U mne to nejprve šlo na 2 roky (kvůli zaměstnání), a pak na další 2 roky (mateřská a rodičovská)…
@Fofrník jistě že to k tomu patří, ale to neznamená, že z toho matka nemůže být vyšťavená. Podle mě se není čemu divit, tak právě jen koukám, že ty se tomu divíš ![]()
@PenelopaW píše:
A co zkusit školu přerušit? U mne to nejprve šlo na 2 roky (kvůli zaměstnání), a pak na další 2 roky (mateřská a rodičovská)…
Většina se pak k ty škole už nevrátí…pokud skutečně nepotřebuje…takze za mě neprerušovat a prostě toho dvouletaka šoupnout na druhou kolej..ve dvou letech by už mělo být dítě schopný být pár hodin bez mámy tak aby se ona mohla učit.
@Cuddy Jsem prostě egoista a porovnávám. Za měřítko považuji sebe (nás). Ano, asi máš pravdu v tom co jsi napsala.
@Leenvecka Já to vidím u sebe - stačil mi zážitek, kdy jsem se intenzivně potřebovala připravovat na zkoušku z angličtiny. Přes den to chvílemi šlo, když si ho vzala babička (jenže ne každý tu možnost má), ale jak přišel manžel ap ožádala jsem ho, aby se děcku věnoval, co čtvrt hodiny za mnou chodilo s nějakými požadavky, takže se přepínat do angličtiny fakt nešlo. Představa, jak při tomhle píšu disertaci, je science-fiction, obzvlášť, když mi můj drahý řekl, že nemám počítat s tím, že by měl děcko hlídat, protože on toho už dělá beztak hodně (je fakt, že kromě chození do práce, u nás doma vaří, ale jdnou týdně zabavit na celý den děcko není snad taková oběť?). Pokud máma nemá možnost šoupnout dítě do jeslí, školky, nechat ho někým hlídat, plus se k tomu musí starat o domácnost, potřebovala by, aby den měl o několik hodin navíc
.
Tomu docela rozumím, když má člověk doma malého vzteklouna a ještě sám je horká hlava, je to občas na mašli
Co jesličky nebo školka? Dítě tam má režim, spoustu jiných hraček, mnoho aktivit, je v kolektivu ostatních dětí, pěkně se zabaví, vyřádí, naučí nové věci… Vyjde to podle mne dost levněji než paní na hlídání
A nemusí tam být od rána do večera, jesle i mnoho školek nabízí docházku dle domluvy, myslím, že i pár hodin týdně docela pomůže ![]()
@Fofrník píše:
@Cuddy Jsem prostě egoista a porovnávám. Za měřítko považuji sebe (nás). Ano, asi máš pravdu v tom co jsi napsala.
To že někdo uběhne maraton neznamená, že to tak bez problémů umí každý. Sama za sebe vím, že víc jak dvě děti nechci a nezvládla bych to. Vaše volba, že tolik dětí máte ale taky váš problém.
@Anonymní píše:
Nevím jestli ti to pomůže, ale nejsi sama co má takové stavy. Já po dvou mateřských po sobě má nervy totálně v háji. Odnáší to celá rodina. Tímhle náročným obdobím procházím už po druhé. U prvního dítěte jsem si myslela, že je to drsné, ale to druhé mě vyvedlo z omylu, že to může být ještě horší. Teď jsem se nějakou dobu pohybovala ve školce (nejsem učitelka) a můžu ti říct, že nemám problém s hromadou dětí ve školce, domluvím se s nimi. Všechny mé teorie na ně fungují, mají úspěch. Děti mě mají rády. Vůbec mě nevytáčí ani to nejzlobivější dítě. Ale doma totálně selhávám nic nefunguje, nějak nemám tu trpělivost, okamžitě startuju. Což z ní hrozně, že cizí děti mi nevadí a to moje vlastní ano. Po prvním dítěti jsem si myslela, že to prostě neumím a jsem hrozná, ale teď v té školce vidím, že tam mi to funguje, nechápu proč to nejde i doma. Tohle samé mi potvrdila i jedna kolegyně - ve školce s kupou dětí to jde, doma s jedním ne. Naštěstí teď, jak to první odrůstá, myslím si, že u něho alespoň nějaké působení klaplo, je to hodné dítě, co pomáhá a tyhle hrozné stavy už nemá. Jenže ono má jinou povahu než to druhé. Takže fakt nevím, jestli tam se ten efekt časem dostaví. Jinak momentálně mám už hooodně dlouho stejné pocity, že bych nejraději utekla, protože mi připadá, že těm dětem by snad beze mě bylo asi i líp, než s nervní matkou. Otec to s nimi momentálně zvládá mnohem lépe… Nevím co poradit, hrozně se ve mě všechno pere. Každopádně problém je asi dost ve mě, za těch 6 let doma jsem totálně vyhořela, protože nejsem typická matka pečovatelka a bohužel několik let nebylo žádné hlídání a manžel tenkrát taky tolik nefungoval, takže se to ve mě nahromadilo a teď i když se vše zlepšilo pořád mám dojezd z toho, jak to bylo před tím a moje stavy se vůbec nelepší. Teď si tak různě pouštím videa na YouTube s různými názory, náhledy na svět, děti. Snažím se, si nějak utřídit myšlenky, co sama se sebou i s dětmi. Na jednu stranu je to hrozně zajímavé inspirativní, zní to hezky, dává mi to smysl, logiku. Na druhou stranu, vidím ještě víc, co dělám a co jsem dělala hrozně špatně a co mi už vlastně uteklo a totálně jsem to prošvihla…
Ale si je nutné si udělat v sobě jakousi inventuru a nějak si to v sobě urovnat a poskládat…Držím pěsti ať se ti to povede.--Dušek - čtyři dohody, plus další jeho besedy - Duše K
--Nevýchova
--Irena Kubantová - Moterssori - má dost videí na různá témata, stačí si vybrat co tě zajímá
https://www.youtube.com/watch?…
Zrovna na tenhle komenrat…jesle, jesle, jesle…takovy stavy by to vyřešilo. Ty bys byla spokojená v praci, malý by možná v jeslích třeba úplně moc ne, ale ve výsledku by to bylo pořád lepší než nervni matka od rána do večera a neposlouchajici dítě..
@pikola píše:
To že někdo uběhne maraton neznamená, že to tak bez problémů umí každý. Sama za sebe vím, že víc jak dvě děti nechci a nezvládla bych to. Vaše volba, že tolik dětí máte ale taky váš problém.
To ale neni o tom, ze ubehne maraton a jiny ne, to mu zbytecne lichotis. Nebo pokud budeme pouzivat to prirovnani ke sportu, tak co je vic? Ubehnout maraton v podprumernem case nebo petku ve vynikajicim? A ma pravo ten z petky byt zadychany? To v jakem bezime case, se neukaze ted, ale za 20, 25 let, az budeme deti vypoustet z hnizda. Pak se mozna ukaze, jaci jsme byli jako rodice, zda jsme se meli vybodnout na sve zajmy ci zda naopak bylo dobre, ze jsme se vedle deti i sami realizovali.
@Fofrník Děkuji, jen ta představa mi stačí. Hele ono fakt stačí to uřvaný mimino a je to docela na budku. 95% bdělého stavu to naše mimino prořve, doslova. Když si hraje 2 minuty a já si dojdu na záchod, je to úspěch. Jinak řve, slzy jako hrachy a já netuším proč. Trvá to už téměř 8 měsíců, jasně, žádná extra doba, ale stačí to k tomu zoufalství a vyčerpání. Den za dnem je stejný, šeď střídá šeď a nic se nelepší. To je další zoufalost, denně se ptám, kdy už to skončí. Ano patří to k tomu, neznamená to však, že z toho nemůžu být už unavená. Zvládli jste tolik dětí, klobouk dolů. Každý to zvládá svým způsobem a jinak.
@belladonna píše:
co je na tom k nepochopení? Vždyť ti tu píšou matky příklady, třeba zrovna warita, kdy dítě brečelo od 6 do půlnoci.. Pořád nechápeš, že může být člověk vyčerpaný zoufalý a neví kudy kam? Podle mě máš malou představivost.
Představivost mám myslím dobrou. Zakladatelce bych řekl aby školu nevzdávala a že může být ještě hůř.
Pokud se na tobě střídají dvě děti nebo tři tak je to ještě ten lepší případ. Horší je když to máš v několikerém provedení současně.
@pikola Ale u nás v tom problém nevidíme. Chtěli jsme to a máme to. Neměnili by jsme. ![]()
@kacz píše:Řezat malé dítě za to, že vylije pití, je zvěrstvo a matku bych za to natáhla na skřipec. Kdybych byla tohoto názoru, tak bychom naše dítě už dávno museli umlátit k smrti
Aspoň má motivaci vytvořit dítěti režim. Že se to zatim nedaří, je druhá věc. Dvouleté dítě potřebuje pevný režim jako sůl. Já jsem spíš zastánce staré školy, kdyby děcko vylezlo na stůl a vylilo mi pití do klína, tak dostane nařezáno a maže do pokojíčku “zpytovat svědomí” bez ohledu na to, jestli matka studuje Harvard nebo je full time doma.