Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@karinxxx píše:
Mám téměř 4 letého syna a snažím se s ním vycházet fér, tj. domluvit se, nebít ho a zbytečně na něj neječet. Do školky půjde až v září, mám ho už půl roku doma a máme sedmiměsíční miminko po velmi vážné nemoci. Se starším synem jsme celou zimu nikam nesměli aby miminko nechytlo další infekci. Takže ponorka vrcholí. Jediná babička ochotná se postarat alespoň jednou v týdně na 2 hodiny skončila v Bohnicích na psychyatrii po nemoci malého a po vyhazovu z práce. Tatínek se snaží jak jen to jde, ale má dost náročnou práci a není také vždy fit. Dnes dostal hlava nehlava přesně jak to píše paní v prvním příspěvku. Celý dešn jsem snášela jeho nálady rozlady a neposlouchání celkem s přehledem, že se obléká půl hodiny, zuby čistí po 25 upozornění a jídlo odmítá jiné než chleba s máslem se nějak řěšit dá, ale když přijde k miminku a schválně ho uhodí, mrskne s ním o zem atd. tak to už je pro mne konečná. Dostal tak že má na zadku jelita a jestli na mne někdo pošle sociálku tak jim dítě ráda na 3 měsíce půjčím. Tak to prosím je u nás… Všem maminkám pevné nervy a hodné děti alespoň jednou do týdne. Držte se
Chudák dítě jestli má jelita. Vždyt jsou mu jen 4roky, ven s ním nechodíš tak zlobí, vžij se do něj co má cely den dělat? Chápu že máš nemocné mimčo, ale máš i zdravého syna.
@karinxxx píše:
Mám téměř 4 letého syna a snažím se s ním vycházet fér, tj. domluvit se, nebít ho a zbytečně na něj neječet. Do školky půjde až v září, mám ho už půl roku doma a máme sedmiměsíční miminko po velmi vážné nemoci. Se starším synem jsme celou zimu nikam nesměli aby miminko nechytlo další infekci. Takže ponorka vrcholí. Jediná babička ochotná se postarat alespoň jednou v týdně na 2 hodiny skončila v Bohnicích na psychyatrii po nemoci malého a po vyhazovu z práce. Tatínek se snaží jak jen to jde, ale má dost náročnou práci a není také vždy fit. Dnes dostal hlava nehlava přesně jak to píše paní v prvním příspěvku. Celý dešn jsem snášela jeho nálady rozlady a neposlouchání celkem s přehledem, že se obléká půl hodiny, zuby čistí po 25 upozornění a jídlo odmítá jiné než chleba s máslem se nějak řěšit dá, ale když přijde k miminku a schválně ho uhodí, mrskne s ním o zem atd. tak to už je pro mne konečná. Dostal tak že má na zadku jelita a jestli na mne někdo pošle sociálku tak jim dítě ráda na 3 měsíce půjčím. Tak to prosím je u nás… Všem maminkám pevné nervy a hodné děti alespoň jednou do týdne. Držte se
Vybila jsi si vztek, to je celé, ale to není výchova. On za to nemůže, že musí být s tebou doma, nudíte se a máte ponorku už všichni, možná kromě batolete.
On uhodí miminko, ty zmydlíš jeho, jak se má naučit jak se chovat k druhým, když u tebe vidí, že uhodit někoho je normální. Děti pak pochoopitelně bijou ty slabší, protože je taky bije někdo silnější a na tebe si netroufne.
Náročný je to pro tebe, ale i pro něj, ale ty jsi dospělá, máš udržet nervy na uzdě a nejsi toho schopná (pokud má dítě jelita, tak opravdu nejsi), jak to má zvládnout čtyřletý kluk, zkus to vidět i z tohoto úhlu. Nejdřív popřemýšlej, kde děláš chybu ty a pak třeba najdete se synem nějaké řešení.
Hezký způsob řešení u náročné vzteklé holčičky, která je adoptovaná a má za sebou týrání, takže dávání na zadek nepřichází v úvahu, tu popsala jedna holka v diskusi 4 letýá je agresivní… Jako inspirace dost dobrý, že to jde i jinak.
@Mišanila
a jeste bych dodala, ze on na nemocne miminko pochopitelne zarli a vyzaduje pozornost. A jakou dostane odpoved? Vyprask..zakladatelko, zadelavas si na problem vetsich rozmeru nez je jedno zlobeni ![]()
Je to selhání, samozřejmě, a opravdu se mi neulevilo. Jen reaguju na úplně první příspěvek který spustil tuto diskuzi. Podotýkám, že večer mu čtu pohádky koukáme na Krtka, Fíka, včelku Máju, pejska Vipo apodobně, ven s ním chodím téměř každý den, na procházku a odpoledne na hřiště a napomenutí, plácnutí po zadku je mu jen a jen k smíchu. Tak jsem se uchýlila k drsnějšímu výprasku. Do dvou let na zadek nedostal téměř vůbec nebo jen lehce a asi to byla chyba. Myslím že je zvyklý že mu vše projde jen s domluvou a z toho si houby dělá.
A ještě chci dodat, že chápu, že ujedou nervy (i když ty jelita, to je už privela), obzvlášť pokud to máš takhle náročný, nemocné dítě, nedostatek pomoci, tatínek dlouho v práci…jsme jen lidi a děláme chyby, ale podstatný je na sobě ty chyby vidět a poučit se a zkusit to příště líp.
A snažila bych se pracovat i na sobě a svém sebeovládání a hledala, jak na to, aby kluk nežárlil a jak to zvládnouit bez těch výbuchů vzteku na všech stranách.
@karinxxx píše:
Je to selhání, samozřejmě, a opravdu se mi neulevilo. Jen reaguju na úplně první příspěvek který spustil tuto diskuzi. Podotýkám, že večer mu čtu pohádky koukáme na Krtka, Fíka, včelku Máju, pejska Vipo apodobně, ven s ním chodím téměř každý den, na procházku a odpoledne na hřiště a napomenutí, plácnutí po zadku je mu jen a jen k smíchu. Tak jsem se uchýlila k drsnějšímu výprasku. Do dvou let na zadek nedostal téměř vůbec nebo jen lehce a asi to byla chyba. Myslím že je zvyklý že mu vše projde jen s domluvou a z toho si houby dělá.
Tak syn nedostal nikdy ani plácnutíčko a okolo 4 let, kdy vrcholilo období vzdoru, to s ním taky bylo náročné. Tvrdohlavý, k něčemu ho přimět bylo těžké, domluvit se dalo ztuha, chtěl si často prosadit svoji a jakmile něco chtěl, tak to těžko zvládal, když to nešlo. Agresivní vůči sestře nebyl, možná povaha, ale možná i proto, že něco takového neviděl u nás.
S věkem to ale bylo o dost lepší a postupně se to změnilo o dost k lepšímu. Dneska je mu skoro 6, dá se s ním domluvit, je v pohodě, vzteká se mnohem méně, protože už dokáže líp zvládnout, když něčeho nedosáhne.
Ono to o tom dávání na zadek být nemusí, zkusila byh to jinak, když děti vidí lepší přístup a míň autoritativní styl u rodičů, tak se spíš začnou chovat podobně, obvlášť ti vzdornější. ti jen s rodiči bojují, já to vidím čato okolo sebe.
A tvůj syn třeba žárlí, to je pak i o tom.
Příjde mi normální dát dětem sem tam na zadek…Nevím, co je to za americkou modu, dítě nebít a jen domlouvat, stejně to jde jedním uchem tam a druhým ven…Děcko si pak myslí, že může vše a podle toho se chová k okolí! Klidně mně ted ukamenujte, ale to je můj názor. Naše rodiče nás mlátili hlava, nehlava jak se říká a dneska vím proč a měli k tomu důvod a myslím, že z nás vychovali slušné lidi, což se o dnešní mládeži nedá říct, hlavně, že jim budeme domlouvat a oni nám pak budou slušně s. át na hlavu ![]()
@strace 1,5 a 6 let…mladší nedostává, starší sem tam, ale ona ví, za co…A co se týče pubertáku, vidím to na ségře…
Kámoška ma syna (9let),nikdy ho neuhodila, stále jen domlouvala a dneska ji skáče po hlavě, je neštastná, z nervama v pr…
Každá z nás máte nějakou výchovu, neříkám dítě mlátit, ale sem tam dát výchovnou není od věci…
A za co třeba dostane? Vyřeší se tím něco? Opravdu už to, za co dostala, nikdy neudělala znovu?
Neber to jako útok, chci diskutovat, zajímá mě to.
Jenže ono je dát na zadek a dát na zadek.. se synem (necelé 3 roky) diskutuju.. klekám si k němu na jeho úroveň a důrazně opakuju že toto ne.. když to nezabere, volím jinou alternativu - příklad - jsme na dětském hřišti, kousek dál vede cesta a on tam jezdit nesmí - ví to, jsem takto „domluveni“. Neposlechne, jede tam s dalšíma dětma, vysvětlím, že ne, že tam se nesmí, jezdí tam auta, budeš to dělat, půjdeme domů.. za chvíli je tam zas - je mi líto, jdeme domů.. dítě brečí, ale sám mi pak řekne, že to nesmí dělat.. samozřejmě jsou momenty, kdy dostane na zadek, ale je to hodně málo, a i tak vím, že mi ujely nervy a že to takhle být nemá.. taky je rozdíl trestat tříleťáka a 10letý dítě, v tom nemám zkušenost..
Ale i tak, za mě - domluva na prvním místě
@strace Nedostává nějak moc, jen po zadku…Neposlouchá, absolutně nevnímá, dělá si co chce…Zkoušeli jsme domluvu, počítání do 3 a až tohle zabralo.Ne každý má štěstí, že má hodné a poslušné dítě…
Takže dělá něco nežádoucího. Ty jí řekneš, ať to nedělá, ona neposlechne. Dostane na zadek a pak poslechne a přestane to dělat.
Ale ptala jsem se, jestli to má nějaký výchovný smysl v širším časovém úseku. Jestli tu nežádoucí činnost, kvůli které dostala na zadek, už nikdy neudělá. Nebo to stejně udělá a zase musí dostat nebo minimálně jí musíš vyhrožovat, že pokud nepřestane, tak zase dostane?
Strace: pak to totiz povede k tomu, ze bud bude drsne bita, ma slabsi povahu, rezignuje a zacne poslouchat (ale za jakou cenu) nebo bude bita mene, stejne neposlechne, obrni se proti biti a just nebude delat to co chces, a bude muset byt bita vice nebo dostane nalepku „neposlusne dite“. ![]()
Ja sve dite nebiju, pouzivam metodu prirozenych dusledku, vedu ho k samostatnosti. Jsou mu 4. Obcas me jeste vytoci tak, ze zurim (ale neberu to tak, ze je zly a neposlusny, spise premyslim co ho vede k tomuto chovani a snazim se tu pricinu eliminovat), ale uz celkem pobira rozum, hlavne vi proc co dela a k cemu vede to kdyz neco udela/neudela. V zivote bych o nem nerekla, ze neni hodne dite nebo ze je neposlusny. Nikomu to nehodlam vnucovat a sama jsem zvedava co bude dale.
P. S. Mozna se mi budete smat, ale normalne musim souhlasit s faktem, ze mira „zlobivosti“ nebo rekneme neposednosti ditete uzce souvisi s hladinou rychlych cukru v krvi. Proste kdyz to prezene se sladkym, pak mi prijde dost neklidny a byva tezky se s nim domluvit. ![]()