Reklama

Blok, psychický problém nebo co?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.11.17 12:49
Blok? Psych. problém? Nebo co?

Ahoj.
Předem se omlouvám za anonym, ale chci se tu svěřit s pocity, které nejsou asi až tak úplně obvyklé a já nevím, jak s tím vším pracovat.
Poprosím zdejší rypny, aby si nic neříkající urážky, bez jakékoliv hodnoty, nechaly pro sebe.
Takže, je mi 25 let, partnera mám staršího o 15 let. Jsme spolu šestým rokem. Čekáme miminko, jsem ve 20 týdnu těhotenství. Moc se na něj oba těšíme :srdce:

Co se týče mojí mamky, má z toho ohromnou radost už od první chvíle, co jsem jí to řekla. Plánuje, jak bude na mimi šít, nakupovat, plést, spoustu toho už i uskutečnila :D. Nemám problém se s ní bavit o problémech, které mě od začátku provází, jako jsou nevolnosti, zvracení a podobně. Ovšem třeba si neumím představit, že by si chtěla sáhnout na břicho. Tahle představa mi není příjemná. Ale zatím to ani nechtěla. Zvládám se bavit o všem, co není nějakým způsobem už víc intimní. Tam je taková moje hranice.
No. Teďka pomalu přejdu k onomu problému, se kterým se jdu svěřit. I když pořádně nevím, jak by mi tu někdo mohl pomoct, spíš to prostě potřebuju říct a slyšet názor nezainteresovaných osob.
V době, kdy jsem zprávu oznamovala, mi bylo vážně zle a jelikož jsou všichni (mamka, táta, babička) zvyklí, že jsem na návštěvu jezdila každý víkend, bylo jim divné, že jsem přestala a pořád mě bombardovali dotazy, co že mi teda vlastně je. Proto jsem šla s pravdou ven, bohužel tedy formou smsky. Že mi teď cestování nedělá dobře a celý dny zvracím, protože jsem těhotná.
Maminčina reakce, jak jsem psala, super. Od táty přišla věta,,No, to je teda překvapení„. Od babičky přišla zpráva delší, nic moc pozitivního, na konci bylo napsáno,,Holka holka, cos to vyvedla“. No, popravdě mně to docela bylo líto. Jen pro upřesnění, mamka s tátou jsou od sebe od mých cca 4 let, táta se pak nastěhoval zpátky ke svým rodičům. Takže tam bydlí dodnes. Mamka sama.
Když jsem tam potom po polevení největších nevolností přijela, moc jsme se o tom nebavili.
Jenže, já jsem si pravděpodobně vytvořila jakýsi blok, že se absolutně neumím a NECHCI o svém těhotenství s babi a tátou vůbec bavit. Ale vůbec. Je mi to krajně nepříjemné. Potom babi pronesla, když jsem na návštěvu přijela po té delší pauze, s takovým divným hlasem a mávnutím ruky,,Já jsem to ani nikomu neříkala, táta taky ne…„. K tomu jsem neměla co dodat. Prostě, jak kdyby se za to (za mě) styděli. Ještě ani teď to nikdo další z jejich strany neví.
Vždy před návštěvou si říkám, že se snad nebudou na nic ptát. Nechci říkat své pocity, nic o mimču, neukázala jsem fotky z ultrazvuku, rostoucí bříško se snažím zakrývat. Když se náhodou na něco zeptá (babi, táta nikdy na nic), jen odseknu a dál neřeším.
Oni mě mají stále za 10letou holčičku, aspoň já to tak cítím. Jediné, co často řeší je, že,,To si už Člověče nezlob se nezahrajeme a nenasmějeme se, jako dřív“ (ano, hráli jsme pravidelně, teď mi dělá problém u toho sedět).
Popravdě jsem měla i problém jim to už oznámit, protože pro mě bylo tabu i koukat s nimi na televizi, poslouchat rádio, kde se řešilo cokoli o sexu, jen slovo sex mi v jejich přítomnosti vyvolal skoro kopřivku. A reklama,,co se děje s mojí vagínou" :pocitac: :pocitac:. Ona se teď na mě tak divně kouká, jak kdyby si předtím myslela, že žádný sex neprovozuji :roll:. Neumím se jí teď ani podívat do očí :roll:. Možná to, co cítím, je trochu i stud. Já vím, že není důvod, není sakra za co, jsem dospělá, mám svůj život, proto ani nevím, co čekám, že mi tu kdo řekne.
S partnerem, přáteli, se bavím o čemkoliv, nemám problém. Nejsem puritán, možná by to tak mohlo vyznít, ale ne. Beru sex a všechno okolo naprosto normálně. Jen tady je to úplně o něčem jiném a začalo mi být už i nepříjemné na tu návštěvu k nim jezdit. Vždy se už těším domů, a to tam ani ještě nejsem. Takhle jsem to před těhotenstvím neměla. Jezdila jsem tam ráda. Vím, že budu mít i problém s tím tam třeba přijet s miminkem. Na jednu stranu mě to hrozně mrzí, na druhou si nedokážu pomoct. Hrozně se mi vzdálili. A já ty pocity neumím v sobě potlačit.
Je tu někdo, i když s tím popravdě moc nepočítám, kdo zažil něco podobného? U sebe, někoho z okolí?? Prostě jakási forma studu, viny…nevím, jak to nazvat :nevim:.
Co mohlo až takovouhle reakci, blok, vyvolat?
Připadám si jako cvok, snad nebudu litovat, že to sem všechno píšu :?.
Děkuji.


Reklama

Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.11.17 13:21
@Anonymní píše:
Ahoj.
Předem se omlouvám za anonym, ale chci se tu svěřit s pocity, které nejsou asi až tak úplně obvyklé a já nevím, jak s tím vším pracovat.
Poprosím zdejší rypny, aby si nic neříkající urážky, bez jakékoliv hodnoty, nechaly pro sebe.
Takže, je mi 25 let, partnera mám staršího o 15 let. Jsme spolu šestým rokem. Čekáme miminko, jsem ve 20 týdnu těhotenství. Moc se na něj oba těšíme :srdce:Co se týče mojí mamky, má z toho ohromnou radost už od první chvíle, co jsem jí to řekla. Plánuje, jak bude na mimi šít, nakupovat, plést, spoustu toho už i uskutečnila :D. Nemám problém se s ní bavit o problémech, které mě od začátku provází, jako jsou nevolnosti, zvracení a podobně. Ovšem třeba si neumím představit, že by si chtěla sáhnout na břicho. Tahle představa mi není příjemná. Ale zatím to ani nechtěla. Zvládám se bavit o všem, co není nějakým způsobem už víc intimní. Tam je taková moje hranice.
No. Teďka pomalu přejdu k onomu problému, se kterým se jdu svěřit. I když pořádně nevím, jak by mi tu někdo mohl pomoct, spíš to prostě potřebuju říct a slyšet názor nezainteresovaných osob.
V době, kdy jsem zprávu oznamovala, mi bylo vážně zle a jelikož jsou všichni (mamka, táta, babička) zvyklí, že jsem na návštěvu jezdila každý víkend, bylo jim divné, že jsem přestala a pořád mě bombardovali dotazy, co že mi teda vlastně je. Proto jsem šla s pravdou ven, bohužel tedy formou smsky. Že mi teď cestování nedělá dobře a celý dny zvracím, protože jsem těhotná.
Maminčina reakce, jak jsem psala, super. Od táty přišla věta,,No, to je teda překvapení„. Od babičky přišla zpráva delší, nic moc pozitivního, na konci bylo napsáno,,Holka holka, cos to vyvedla“. No, popravdě mně to docela bylo líto. Jen pro upřesnění, mamka s tátou jsou od sebe od mých cca 4 let, táta se pak nastěhoval zpátky ke svým rodičům. Takže tam bydlí dodnes. Mamka sama.
Když jsem tam potom po polevení největších nevolností přijela, moc jsme se o tom nebavili.
Jenže, já jsem si pravděpodobně vytvořila jakýsi blok, že se absolutně neumím a NECHCI o svém těhotenství s babi a tátou vůbec bavit. Ale vůbec. Je mi to krajně nepříjemné. Potom babi pronesla, když jsem na návštěvu přijela po té delší pauze, s takovým divným hlasem a mávnutím ruky,,Já jsem to ani nikomu neříkala, táta taky ne…„. K tomu jsem neměla co dodat. Prostě, jak kdyby se za to (za mě) styděli. Ještě ani teď to nikdo další z jejich strany neví.
Vždy před návštěvou si říkám, že se snad nebudou na nic ptát. Nechci říkat své pocity, nic o mimču, neukázala jsem fotky z ultrazvuku, rostoucí bříško se snažím zakrývat. Když se náhodou na něco zeptá (babi, táta nikdy na nic), jen odseknu a dál neřeším.
Oni mě mají stále za 10letou holčičku, aspoň já to tak cítím. Jediné, co často řeší je, že,,To si už Člověče nezlob se nezahrajeme a nenasmějeme se, jako dřív“ (ano, hráli jsme pravidelně, teď mi dělá problém u toho sedět).
Popravdě jsem měla i problém jim to už oznámit, protože pro mě bylo tabu i koukat s nimi na televizi, poslouchat rádio, kde se řešilo cokoli o sexu, jen slovo sex mi v jejich přítomnosti vyvolal skoro kopřivku. A reklama,,co se děje s mojí vagínou" :pocitac: :pocitac:. Ona se teď na mě tak divně kouká, jak kdyby si předtím myslela, že žádný sex neprovozuji :roll:. Neumím se jí teď ani podívat do očí :roll:. Možná to, co cítím, je trochu i stud. Já vím, že není důvod, není sakra za co, jsem dospělá, mám svůj život, proto ani nevím, co čekám, že mi tu kdo řekne.
S partnerem, přáteli, se bavím o čemkoliv, nemám problém. Nejsem puritán, možná by to tak mohlo vyznít, ale ne. Beru sex a všechno okolo naprosto normálně. Jen tady je to úplně o něčem jiném a začalo mi být už i nepříjemné na tu návštěvu k nim jezdit. Vždy se už těším domů, a to tam ani ještě nejsem. Takhle jsem to před těhotenstvím neměla. Jezdila jsem tam ráda. Vím, že budu mít i problém s tím tam třeba přijet s miminkem. Na jednu stranu mě to hrozně mrzí, na druhou si nedokážu pomoct. Hrozně se mi vzdálili. A já ty pocity neumím v sobě potlačit.
Je tu někdo, i když s tím popravdě moc nepočítám, kdo zažil něco podobného? U sebe, někoho z okolí?? Prostě jakási forma studu, viny…nevím, jak to nazvat :nevim:.
Co mohlo až takovouhle reakci, blok, vyvolat?
Připadám si jako cvok, snad nebudu litovat, že to sem všechno píšu :?.
Děkuji.

Ahoj, cjhi tě uklidnit a podpořit, prožila jsem si něco podobného s dědou, nejintenzivnější to bylo paradoxně u třetího těhotenství. Děda se odjakživa neumí bavit o osobních věcech, prostě vím, že mu to dělá problém a neumí to, stejně jako vyjadřovat emoce. Tím ale nechci říct, že je nemá, jen to prostě neumí ventilovat a myslím, že je to tak i u vás. Takže když jsem dědovi oznámila např., že čekáme třetí dítě, tak pak ani dotaz, vlastně nikdy dotaz, jak se cítím, co to bude, kdy to bude, prostě jako kdybych těhotná nebyla. Vždy se to ale zlomilo tím, jak se miminko narodilo, to už potom reaguje, dětí si všímá. Věřím, že i u vás se to změní. Děda mě taky podle mě považoval za dítě a vlastně možná i považuje. Volávám mu pravidelně, povídáme si a když mu říkám, jak se mají děti, tak ho to zajímá, ale nikdy se sám od sebe nezeptá, jak se mají, co nového apod. Dřív mě to taky trápilo, přišlo mi to jako nezájem, stud, stejně jako tobě, ale vím, že to tak není, že to prostě jen neumí. Myslím, že až se vám miminko narodí, že se to zlomí :hug:

 
Petruna21
Echt Kelišová 9863 příspěvků 29.11.17 13:21

Mě osobně je jedno co si ostatní myslí nebo jak se tváří myslím si že je to vaše věc máte se ráda čekáte rodinu tak si to užívejte a vyprdni se na ostatní babičku, tatu spíš by měli mít radost a ne být z toho naštvaný. Máš blok z toho důvodu jak se chovají což mi přijde normální a cvok nejspíš nejsi též bych to tak měla být v tvé situaci držím palečky ať se ti daří :srdce:

 
barrbucha
Kecalka 397 příspěvků 29.11.17 13:25

Vůbec ty sama neměj nějaký špatný pocity, babička s taťkou se nezachovali hezky, jediné co mě napadlo, je že:
tátova rekace: no to je teda překvapení…je to jako od člověka co si myslí, že dítě lidem zničí život, třeba jemu?
babiččina reakce: má tě stále za malou holku a hlavně si asi představovala možná že budeš mít dítě s někým jiným, možná se jí nelíbí tvůj partner, napřipadá jí moc dobrý pro tebe, je o dost starší…navíc ti prarodiče mají neustále potřebu nám cpát moudra jako ve smyslu, do dětí se netlač, měj je až okolo 35…a bla bla a přitom sami rodily v 17… takže asi tak.
Vůbec si z nich nic nedělej, na tvým místě bych se stýkala jen s maminkou a k nim celé těhu už nejela a pokud by se sami ozvali proč, prostě bych jim to řekla, že jejich přístup a řeči mě tolik mrzely, že to nechci podstupovat zas a znova…

 
Heivka
Závislačka 3104 příspěvků 29.11.17 13:27

A je nutné tam jezdit, když se těšíte na odjezd, ještě než přijedete? Já bych asi dočasně kontakt přerušila. V období kdy je žena často citlivá to babička zabila neuváženou zprávou nad kterou by jste asi jinak mávla rukou. Pokud o kontakt s vámi stojí ať přijedou, já v těhotenství taky nerada cestovala, prostě jsem měla potřebu držet se doma.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.11.17 13:31

Svojí babičce jsem svoje těhotenství oznámila jenom „z povinnosti“, protože jsem pracovala ve firmě se samými drbnami a spousta z nich bydlí ve stejné vesnici, jako moje babička, takže jsem čekala, že se to od nich brzo dozví, a tak jsem chtěla, ať to „radši“ ví ode mě.. Ale rozhodně to nebylo „podělení se o šťastnou novinu“.. Její reakce byla téměř stejná, jako reakce tvé babičky a před svým okolím se za to také styděla.. Teď za ní se svým synem jezdím a vždycky nás ráda vidí, ale já se tam většinou necítím dobře.. Někdy jsou ale světlejší chvilky.. Takže, ano - zažila jsem něco podobného a ano - je možnost, že to v sobě zpracují a bude to lepší :) Jenom bych asi nenutila k nějakým „návštěvám ze slušnosti“ a třeba počkala, až oni sami řeknou, že tě chtějí vidět.. Já jsem babičce dokonce jednou řekla, že dokud bude mít takovéhle řeči (že to budu mít těžké, jak to budu zvládat…), tak se s ní nechci vidět.. A to jí asi trochu otevřelo oči.. Tak ti přeju, ať to dopadne dobře

 
Russet
Extra třída :D 10936 příspěvků 29.11.17 13:51

Jsi dospělá, jak píšeš. Vy dva máte vztah a budete rodiči. Ostatní to musí přijmout jako fakt. Co si myslí nebo nemyslí, je jejich věc Ale opravdu jsi už dospělá a svéprávná.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.11.17 14:10

Holky, popravdě jsem nečekala takovéhle komentáře, ale o dost horší :) Děkuji. Anonymní 1: asi to bude něco opravdu podobného, je pravda, že o nějakých hlubších citech, pocitech se spolu nebavíme. Ona mi i mamka říkala, že oni si vždycky žili svůj izolovaný život a to naše mimi pro ně stejně bude,,cizí„.
@Petruna21
To mi taky je jedno - u cizích lidí. Tady to řešim z toho důvodu, že to je rodina, no. A jo, taky si říkám, že ta jejich reakce ty,,chladnější“ a spíše povrchní vztahy, dodělala.
Jsem jediné dítě/vnouče, tak jsem čekala trochu jinou reakci.
@barrbucha
Jo, svým způsobem jsi to vystihla. Kdyby bylo na tátovi, dítě by asi neměl ani on sám. Oni na něj tlačili jeho rodiče, že by chtěli vnouče. Takže z jeho strany jsem asi nebyla až tak úplně chtěná a děti mu nic extra neříkají. Neříkám, že mě nemá rád, to ne. Ale žil si vždycky spíš ve svém světě. A výběr partnera jim asi taky nesedí, už od začátku, no. Přitom bych lepšího člověka k sobě a otce pro moje dítě těžko hledala. Ale to zas oni nevidí. Vidí mého ex, se kterým jsem byla od tři roky a to bylo řečí, když jsem se s nim rozešla.
@Heivka
Nutné asi úplně ne, ale snažím se ty vztahy nedodělat úplně, hlavně když vědí, že i za mamkou jezdím. Ale u té mi je dobře. Bydlíme v jiném městě, takže že by přijeli oni, to nehrozí.
Anonymní 2: Tak to je asi totožné. No, zpracovávají to od nějakého mého 9tt a zatím nic moc. A já také pořád zpracovávám ty reakce. Jojo, i to mi říkala, jak to bude těžký, přitom nám nic nechybí a ani nebude. Ale já neargumentuji, prostě vnitřně nechci. Až tak mě to zablokovalo.
Ale jsem tak nějak klidnější, že v tom nejsem sama a není ta chyba ve mně.
Zakladatelka

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.11.17 14:13

@Russet
Já vím :) je jsem si říkala, jestli mám tak zvláštní rodinu jen já. Dle komentářů ne :D.
 Zakl.

 
barrbucha
Kecalka 397 příspěvků 29.11.17 14:25

No vidíš, tak nestresuj, užívej si těhotenství, buď v kontaktu se svou milující a pozitivní maminkou a přítelem a je nech, oni buď zájem mít budou a nebo ne, tak je prostě nenuť :kytka: a hlavně se nestresuj :hug:

 
lilithlilith
Kecalka 233 příspěvků 29.11.17 14:37
@Anonymní píše:
Popravdě jsem měla i problém jim to už oznámit, protože pro mě bylo tabu i koukat s nimi na televizi, poslouchat rádio, kde se řešilo cokoli o sexu, jen slovo sex mi v jejich přítomnosti vyvolal skoro kopřivku. A reklama,,co se děje s mojí vagínou" :pocitac: :pocitac:. Ona se teď na mě tak divně kouká, jak kdyby si předtím myslela, že žádný sex neprovozuji :roll:. Neumím se jí teď ani podívat do očí :roll:. Možná to, co cítím, je trochu i stud. Já vím, že není důvod, není sakra za co, jsem dospělá, mám svůj život,

mám tohle s vlastní mámou, a to je mazec. Navíc jsem si dřív myslela, že je to všechno tak nějak moje vina a že stud je oprávněný. Když jsem dospívala, strčila mi jen nějakou brožurku a přiškrceným hlasem řekla „tohle si přečti“…sex, tabu. Když běžela v televizi vášnivější scéna, cítila jsem se šíleně trapně. Když jsem ve třiceti čekala miminko, sice nečekaně :D ale o to nejde, taky jsem si připadala, jako bych tím mámě vlastně přiznala, že ano, vedu pozhlavní život 8o. Tak si říkám proboha proč??? Jak je možné, že matka nezvládne mít s dcerou blízký otevřený vztah? Jsou věci které se nedají napravit, o intimnostech jsme se nebavily nikdy, nedokázala jsem se zeptat kdo je můj otec, menstruace tabu, projevování citů tabu, jakýkoliv fyzický kontakt neexistuje, stydím se vlastní mámě dát pusu k narozeninám a vlastně ani nechci. Ze všech sil se snažím, abych to se svojí dcerou měla jinak.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.11.17 14:51

@lilithlilith
Tak to je naprosto přesný!!! Akorát ve verzi babička/táta. Neříkám, že s mamkou se běžně bavím o sexu a podobně, to ne, ale není to extrém.
Jo, je to jakási forma přiznání, že nejsem v 25 letech panna a vedu sexuální život. Na návštěvě, když jsem měla menstruaci, jsem si tampony měnila tajně, potichu, aby nikdo nic neslyšel, žádné zašustění toho obalu, tampon jsem vždy zabalila a vyhodila až doma nebo někde venku do popelnice. Vyhodit ho tam bylo naprosto nemyslitelné.
Určitě to s dcerou budeš mít jinak, stačí být od začátku otevřená. Já si i pamatuji, když jsem si jako malá, tak cca 4-5 let, sáhla u babičky mezi nohy, tak to bylo samé fuj a blé a kdesi cosi.
 Zakl.

 
lilithlilith
Kecalka 233 příspěvků 29.11.17 15:40
@Anonymní píše:
Na návštěvě, když jsem měla menstruaci, jsem si tampony měnila tajně, potichu, aby nikdo nic neslyšel, žádné zašustění toho obalu, tampon jsem vždy zabalila a vyhodila až doma nebo někde venku do popelnice. Vyhodit ho tam bylo naprosto nemyslitelné.
Určitě to s dcerou budeš mít jinak, stačí být od začátku otevřená. Já si i pamatuji, když jsem si jako malá, tak cca 4-5 let, sáhla u babičky mezi nohy, tak to bylo samé fuj a blé a kdesi cosi.
Zakl.

no, díky za tenhle příspěvek. To jsem ani nezmínila - že když jsem měla menstruaci, chodila jsem zabalené vložky vyhazovat červená studem, a zbytek snad ani psát nebudu :oops: strašně jsem se styděla.
Když jsem kdysi slyšela kamarádku, už dospělou, jak své dceři říká ať si nesahá mezi nohy nebo jí budou smrdět ruce…tak mě málem omylo a vynadala jsem jí…asi tak byla taky vedená z domova, ale proboha, tak právě proto to změním ne…

 
Ou
Kelišová 5095 příspěvků 29.11.17 16:05

Myslím že je nevyšší čas, abyste se učila skutečně dospět, odpoutat se od rodiny, když konečně budete mít svoji vlastní. Smířit se s tím, že jste dospělá a zodpovědná a nesnažit se zavděčit své původní rodině, získat jejich souhlas a řídit svůj život podle nich.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.11.17 16:12

@lilithlilith
Jo, rozumím. Opravdu bude problém už od mala, kdy to bylo brané jako něco, co je špinavé a měly bychom se za to stydět. Kamarádka by to měla změnit, ségra takhle vychovávala zase kluky. Prostě nesmíš, je to fuj, smrdí to :roll:.
@Ou
V tom asi budeš mít pravdu taky, chtěla bych mít všechno a se všemi super vztah, ale ono to prostě asi nepůjde. Až bude mimi na světě, stejně budu muset to všechno omezit, bude úplně jinej režim a já se na to opravdu těším. Akorát prostě myslím na pocity těch druhých, a to asi až moc. Ale myslím, že tohle se pak,,přeprogra­muje" samo.


Reklama

 Váš příspěvek
Reklama

Reklama

Poslední články

České porodnice nedodržují standardy pro podporu kojení, ukázal průzkum

Jak před pár dny informoval portál iDNES.cz, porodnice by podle UNICEF a... číst dále >

Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem... číst dále >

Články z Expres.cz

S přítelem předvádějí svaly a filtry na Instagramu. Andreu omlouvá, že je zamilovaná

Andrea Pomeje (30) patří k nejkrásnějším ženám našeho showbyznysu, má velké... číst dále >

Nejhlubší dno, ultralevice zneuctila mši: Ovčáček se pustil do mluvčího z UK

Aktivistka Aneta Petani protestem proti představitelům církve spustila... číst dále >

Články z Ona Dnes

Sedm hříchů, které škodí pleti. Pozor na mačkání pupínků i dietu

Péče o pleť je pro většinu z nás každodenní součástí života. Často se však... číst dále >

Příběh Jaroslava: Svatba, nebo rozchod. Nedokážu se rozhodnout

V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy si nebudu vědět rady... číst dále >