Bojíte se?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@Anonymní píše:
Tak já musím anonymně protože jsem přesný opak holek co jsou tady, na tyto věci jsem nikdy nevěřila. Pořád myslím že se všechno dá logicky vysvětlit, a když ne dnes tak v budoucnu určitě. Ale musím se přiznat že začínám mít pochybnosti o tom že možná něco je, říkám tomu šestý smysl, možná proto že se to dá částečně logicky vysvětlit a to se až tak nekříží s mou povahou.
Duchy jsem niky neviděla, nic nadpřirozeného se mi nestalo a nevím jak to vysvětlit, asi fakt ten další smysl, ale už víckrát se mi stalo že jsem poznala na člověku smrt. Zní to blbě a sama mám problém tomu uvěřit, pořád se snažím to nějak logicky vysvětlit, ale nějak prostě na některých lidech poznám že zemřou, není to vždycky a není to pravidlo, jednoduše někdy mám takovej pocit.
Například někde sedím a koukám kolem, vždycky jsem ráda pozorovala lidi, zastaví se mi zrak na nějakém člověku já na něj jen chvíli koukám, ani na nic nemyslím. Manžel se mě zeptal na co koukáš, a ze mě vypadla věta- ten už tady dlouho nebude. On říká jak to víš a já na to- já nevím. Tohle je jen příklad, stalo se to před měsícem a ten chlap nedávno opravdu nečekaně zemřel, byl mladej a nemocnej, ale o jeho nemoci nikdo nevěděl, já ho neznala, nikdo to nečekal.
Když se to stalo párkrát za mlada tak jsem to přisuzovala náhodě, teď už se mi to stalo mockrát, někdy prostě dlouho nic a pak najednou se na někoho podívám něco mi říká že zemře. Manžel o tom neví jen říkal že to byla teda fakt divná náhoda když jsem řekla že ten chlap zemře a pak opravdu zemřel.Prostě mám pocit že ta blízká smrt je z člověka tak nějak cítit, má to v očích, je to z něj cítit nevím jak to logicky vysvětlit, manžel to taky neví nikdomu jsem to neřekla jen mému nej. příteli je to lékař a ten říká že to má někdy taky, že prostě jednou za čas se stane že se jen podívá na člověka(pacienta) a ví že zemře. Prý to má tak hodně lidí, akorát o tom nikdo nemluví. U něj to přisuzuji vzdělání a zkušenostem, že to nějak pozná když je člověk nemocný, ale na druhou stranu přece ani doktor nemůže bez vyšetření a diagnózy vědět že ten člověk zemře. Říkal že zatím se nikdy nespletl, že ta smrt je prostě na člověku vidět, je z něj cítit a vnímavý lidé to cítí. Neumím si to vysvětliti a pořád doufám že se najde nějaké logické vysvětlení. Je pro pořádek dodám že mi to kupodivu vůbec nenahání strach, mám pocit klidu a takovou zvláštní vyrovnanost, vůbec se nebojím a nic mi to nedělá.
Nemůžu uvěřit že jsem to sem napsala. Doufám že mě nebudete mít za cvoka.
Jsem vzdělaný člověk a ne nějaký senzibil, nikdy bych nevěřila že zrovna já co na tohle vůbec nevěřím, budu mít takovéto pocity, jen mě štve že to neumím vysvětlit.
Rozhodně bych neřekla, že smrt způsobuješ ty. To je podle mne blbost. Prostě jsou jen lidi, kteří jsou víc vnímaví a druhý ne. Někdo jen cítí přítomnost duchů, jiný je i dokáže spatřit. A ty prostě dokážeš vycítit smrt. Já tomu věřím a nikdy bych tě neoznačila za cvoka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ivulk Ty brďo. To by mne kleplo kdyby se takhle otevíraly a zavíraly okna a okenice…natož kdyby se přede mnou otevřely dveře. Nikdy bych nešla vyvolávat duchy po tom co tu čtu 
Nemáš z toho do dneška nějaký trauma nebo tak?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@janusska píše:
@ivulk Ty brďo. To by mne kleplo kdyby se takhle otevíraly a zavíraly okna a okenice…natož kdyby se přede mnou otevřely dveře. Nikdy bych nešla vyvolávat duchy po tom co tu čtu
no tak jako trauma ne, ale tenrkát mě to dost dlouho děsilo.. 
ale zase jak jsem taková, že sice na to, že něco existuje věřim, ale snažim se si to nějak racionálně vysvětlit, ale ono to moc nejde no 
takhle aspoň vim, že nás tam bylo několik a nejsem blázen 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak pokračujem :-)
Příběh druhý
Když mi bylo 14 let, zdál se mi sen, že mě unášejí kentauři. V tom se objeví kluk s delšími blod vlasy a zachraňuje mě. Rok na to jsem na střední začala chodit s blonďákem s delšími vlasy. Tam jsem ho i poznala. Jednou ráno, když jsme se vedle sebe probudili, mi povídá, že měl sen, jak mě unášejí kentauři a on mě zachraňoval. Nikdy jsem mu ten sen nevyprávěla. Ani jsem si nepamatovala tvář kluka ze snu. Dneska spolu máme dceru 
Taky jsem se později dozvěděla, že dle řecké mytologie kentauři unášeli mladé panny. O tom jsem neměla potuchy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Příběh třetí mi vyprávěla přítelova maminka:
„Syn byl ve věku, kdy ještě neuměl pořádně mluvit. Jednou k nám přišel, postavil se a začal žřetelně mluvit. Říkal, že tady v baráku byly červený lapmičky, koberce a polstrování. Že vylezl na střechu a skočil dolů. Tak jsem zapátrala u místního kronikáře. Tam jsem se dozvěděla, že v tomle baráku byl před válkou nevěstinec. Zemřel tam malý kluk, který skočil do výtahové šachty.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ráda bych se zmínila o další věci. O bytovce, kde bydlí moje mamka. Je to barák vypadající jako stará vila. Mé dvě patra, sedlovou střechu. A dohromady jen čtyři byty. Dcera mi tam špatně spí. Rozumem se přikláním k tomu, že není doma ve svém. Jednou jsem jí tam dala spát. Vzbudila se a dost intenzivně palkala. Šla jsem pro ní. Koukala vystrašeně do prázdna, nevím na co, a plakala. Za chviličku přišla i teta (moje sestra), Terka sebou škubla, měla hrozně vyděšenej výraz, jako by jí n epoznala a pořád plakala. Přitom tetu miluje. Zná jí dobře. Chvíli jí trvalo, než jí došlo, že je to teta.
V tom samém baráku žijí naši známí. Kamarádka mi vyprávěla, že šla zkontrolovat děti, jestli dobře spí. Její tříletý syn seděl na posteli v rohu s pokrčeními nožičkami, celý se třásl, vzlykal a byl vyděšený. Otázkou právě zůstává proč neplakal nahlas - což dělá, když má zlý sen, nebo nezavolal mamku, že je vzhůru a chce napít nebo čůrat atd. Vypadal prý jako paralizován stachem.
Samozřejmě skeptici to nějak vysvětlí. Mě to ale přinejmnším připadá divné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@MeloryNox Teda ty mas zazitku! 
Ja uz se uplne bojim, kdyz vidim, zes zase neco napsala, to otevrit, co tam zase bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Easinka jsi mě pobavila. A to to ještě není všechno. Jelikož jsem člověk chaotický a dělám věci páté přes deváté, tak to sem píšu, jak mě napadne. Proto to není v jednom příspěvku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mě před 14 dny vyděsil 3,5 syn.. Spíš jsem se cítila pak blbě a měla i strach .
Sedíme venku a stmívá se, grilovali jsme.. A on povídá:,, Oni chodí z tama- ukázal na starou dílnu.. a ptám se ho co říkal a on:,, Oni chodí večer z tama a já se ptám kdo?, A on říká.. duchové..
Podotýkám, že jsem si to nevymyslela, ale zase si říkám, jestli něco neslyšel v televizi, nevím, ale co, a taky mi přijde, divné, takové spojení u tak malého dítěte..
Opravdu to nebylo příjemné… 
Začal se bát tmy až jsme se nastěhovali do našeho rodinného domu, před 5 měsíci, kde přes zahradu má taťka starou dílnu, kde pracuje.. Prý se bojí tmy atd.. Nevím, jesltli už nemá bujnou fantazii nebo co
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, to jsem si mohla myslet, ze to jeste neni vsechno! No tak pis, pis, at se muzeme pekne bat! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kvaček Tak to bych se taky bala. Nejspis bych se snazila opatrne se ho na to vyptat - jaci duchove, proc se jich boji a tak. Kdyz se doted nebal tmy a najednou jo, snazila bych se prijit na duvod. Pomoct mu, aby se tmy nemusel bat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Manžel se mi pak smál, protože jsem spala v jeho pokoji a nemohla jsem celou noc spát, opravdu se mi tam špatně spalo..
Dřív jsem tam měla pokoj já, a prostě takto špatně jsem se necítila - nebo nebála nebo jak to napsat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Příběh pátý
Spala jsem na chalupě. Rozhodla jsem se, že uvařím segedým a šla do podkroví pro cibuli. Nevím, jak se to stalo, lezla jsem po sdřevěných schůdkách nahoru a najednou jsem byla dole. Bylo to na šití. Když šok z úrazu odezněl, pořád jsem přemýlala, jak se to vlastně stalo. Měla jsem totiž pocit, že když jsem přecházela ze schodů do podkroví, jako by mě něco zarazilo. Nebo lépe řečeno - do něčeho jsem narazila. Jenže nic tam nebylo. Často jsem měla pocit, že v tom baráku někdo je. Starý budovy takhle „dýchají“. Jednou v noci jsem se probudila a zdálo se mi, že na nás ode dveří někdo kouká. Vyšší mužská postava s neurčitou tváří. První, co mě napadlo, že je to bývalý nežijící majitel. Měli jsme nějaké informace o historii baráku od žijícíh příbuzných. Řekla jsem mu v duchu první, co mi přišlo na mysl: že tady teď bydlíme my a ať odejte. Od tý doby pocity, že tam někdo je, nepřicházely.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No s tímto duchovnem, nebo jak tonapsat, jsem měla problémy jako dítě a tak doufám, že Kuba nebude to samé..
Já jako malé dítě- tak 2,5 3 roky, co jsem spávala i u babičky, tak jsem měla sny, o kterých vím já, co si pamatuji, ale i babička mi říkala, že nevěděli co s tím..
Prostě první.. Jsem zavřená v místnosti s dospelýma a najednu mám panický strach, bezmoc, a najednou někdo pustí do mísntosti plyn a já se dusím.. A druhý sen byl že jsem opět v nějaké mísnosti a přijdou tam muži a začnou střílet a já citím velkou bolest.. Toto jsem vyprávěla ve 3 letech a pamatuji si to taky.. ALe to jsem mívala tyto sny pravidelně jenom jako malé dítě.. Pak už ne.
Babička mi říkala, že nikdy předmnou nemluvily o nějaké válce a tak, že neví, kde jako malé dítě jsem k otmu přišla, když nebyla televize nic v té době…
Tak nebude i můj syn mít nějakéi takové divné sny..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kvaček píše:
Mě před 14 dny vyděsil 3,5 syn.. Spíš jsem se cítila pak blbě a měla i strach
Sedíme venku a stmívá se, grilovali jsme.. A on povídá:,, Oni chodí z tama- ukázal na starou dílnu.. a ptám se ho co říkal a on:,, Oni chodí večer z tama a já se ptám kdo?, A on říká.. duchové..
Podotýkám, že jsem si to nevymyslela, ale zase si říkám, jestli něco neslyšel v televizi, nevím, ale co, a taky mi přijde, divné, takové spojení u tak malého dítěte..
Opravdu to nebylo příjemné…
Začal se bát tmy až jsme se nastěhovali do našeho rodinného domu, před 5 měsíci, kde přes zahradu má taťka starou dílnu, kde pracuje.. Prý se bojí tmy atd.. Nevím, jesltli už nemá bujnou fantazii nebo co
Rozhodně bych nepodceňovala, co syn říká. Děti, nejvíce do předškolního věku, jsou na tyhle věci vnímavé. My dospělí jim tvrdíme, že si to vymýšlí, že je to fantazie. Já osobně s tím nesouhlasím. Brzdíme tím jejich vnímání „jiných světů“. Dřív záležitosti jako zbloudilé duše, spiritismus, vymítání atd. byly brány vážně a jako samozřejmost - že to JE - existuje. Měli bychom dětem věřit. Povídat si o tom, co vidí a chránit je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
