Bojíte se?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
No mě ta kamarádka říkala jednu scénu, jak najednou z odpadu v umyvadle začne téct krev a pak z toho odpadu vyleze ten klaun a už nevím, co přesně po tom udělá, ale někdy si čistím zuby nebo jsem ve sprše, koukám, jak mi odtéká voda a začnu si tuhle scénu živě představovat. Brr A já se bojím tmy, takže by tam určitě byla nějaká scénka i pro mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@dryada píše:
No taky se mi občas dějou věci. Ale zas ne všechny viděné postavy a hluky musí být duchové. Táta si lebedil ve vaně, sám v bytě, najednou se otvírají dveře a tam zloděj. to samý máma v noci se vzbudí sama v bytě-a vida kolem ní někdo prošel-taky zloděj-je sice v patře, ale vylez po lešení.
A teď co je horší a nebezpečnější? Jestli mít a vidět přeludy, nebo zlo převtělené do člověka.
To měli vaši oba velký štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@dryada píše:
No taky se mi občas dějou věci. Ale zas ne všechny viděné postavy a hluky musí být duchové. Táta si lebedil ve vaně, sám v bytě, najednou se otvírají dveře a tam zloděj. to samý máma v noci se vzbudí sama v bytě-a vida kolem ní někdo prošel-taky zloděj-je sice v patře, ale vylez po lešení.
ty blaho, tak tohohle bych se dozit nechtela… Fuj, to je snad horsi nez duch… 
- Citovat
- Upravit
@1simona1 píše:
Hele, Ty coby těhulka bys na kraviny čumět neměla
No mám asi málo vzrůša v životě, tak to kompenzuji filmy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ty jo, holky, nechápu jak se můžete koukat na takovýhle horory. Po svých zkušenostech už nekoukám ani na Věřte, nevěřte, nebo Akta X. U toho prvního nevěřím, že když řeknou, že si to vymysleli, že to tak opravdu je 
A Akta - to je sice někdy takový přitažený za vlasy, ale něco pravdy v tom stopro je.
Jinak zatím statečně odolávám rozkliknout tu diskusi o těch zrcadlech. Páč z toho mám taky respekt. Máme domě v patře koupelnu s velkým zrcadlem. Zásadně tam nechodím - jen když se tam dcera koupe ve vaně, tak musím. Jinak ne, nějak mi tam není vůbec příjemně. Takže pořád lítám jak cvok z pracovny v tom prvním patře do přízemí na záchod 
Ale třeba u dcery máme skříň se zrcadlovýma dveřma a to mi vůbec nevadí.
Joo a ještě k tomu duchovi co mi sedá na postel a hladí mne. Sousedka z něj má dodnes trauma, páč ona je už v důchodu a je první dům od pole a pak až ob dva pozemky je další obydlený barák. No a ona mi vyprávěla jak šla jednou spát a když už ležela v posteli, všude tma, tak jí najednou něco lákalo se podívat do francouzského okna a tam uviděla chlapa v kostkované flanelové košili a vůbec v oblečení jak ze začátku 20. stol. Koukal na ni skrz ty dveře a pak najednou zmizel. Prý usnula až k ránu únavou, ale do dneška to nemůže vyhnat z hlavy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@janusska píše:
Ty jo, holky, nechápu jak se můžete koukat na takovýhle horory. Po svých zkušenostech už nekoukám ani na Věřte, nevěřte, nebo Akta X. U toho prvního nevěřím, že když řeknou, že si to vymysleli, že to tak opravdu jeJinak zatím statečně odolávám rozkliknout tu diskusi o těch zrcadlech. Páč z toho mám taky respekt. Máme domě v patře koupelnu s velkým zrcadlem. Zásadně tam nechodím - jen když se tam dcera koupe ve vaně, tak musím. Jinak ne, nějak mi tam není vůbec příjemně. Takže pořád lítám jak cvok z pracovny v tom prvním patře do přízemí na záchod
Joo a ještě k tomu duchovi co mi sedá na postel a hladí mne. Sousedka z něj má dodnes trauma, páč ona je už v důchodu a je první dům od pole a pak až ob dva pozemky je další obydlený barák. No a ona mi vyprávěla jak šla jednou spát a když už ležela v posteli, všude tma, tak jí najednou něco lákalo se podívat do francouzského okna a tam uviděla chlapa v kostkované flanelové košili a vůbec v oblečení jak ze začátku 20. stol. Koukal na ni skrz ty dveře a pak najednou zmizel. Prý usnula až k ránu únavou, ale do dneška to nemůže vyhnat z hlavy.
ježiš, a ty s tím duchem nák mluvíš nebo né? nechceš se ho zeptat proč tě hladí?
jejda, asi nechám zabednit naše fr. okno.. nechcu ho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@janusska píše:
Ty jo, holky, nechápu jak se můžete koukat na takovýhle horory. Po svých zkušenostech už nekoukám ani na Věřte, nevěřte, nebo Akta X. U toho prvního nevěřím, že když řeknou, že si to vymysleli, že to tak opravdu jeJinak zatím statečně odolávám rozkliknout tu diskusi o těch zrcadlech. Páč z toho mám taky respekt. Máme domě v patře koupelnu s velkým zrcadlem. Zásadně tam nechodím - jen když se tam dcera koupe ve vaně, tak musím. Jinak ne, nějak mi tam není vůbec příjemně. Takže pořád lítám jak cvok z pracovny v tom prvním patře do přízemí na záchod
Joo a ještě k tomu duchovi co mi sedá na postel a hladí mne. Sousedka z něj má dodnes trauma, páč ona je už v důchodu a je první dům od pole a pak až ob dva pozemky je další obydlený barák. No a ona mi vyprávěla jak šla jednou spát a když už ležela v posteli, všude tma, tak jí najednou něco lákalo se podívat do francouzského okna a tam uviděla chlapa v kostkované flanelové košili a vůbec v oblečení jak ze začátku 20. stol. Koukal na ni skrz ty dveře a pak najednou zmizel. Prý usnula až k ránu únavou, ale do dneška to nemůže vyhnat z hlavy.
pro odlehčení: A nemohl si tam nějakej úchyl honit brko a paní z úleku omdlela, tak pak měla pocit ze zmizel?! Flanelky se dají koupit i dneska 
fuj ale mráz mi jezdi po zadech, musel to byt strašný šok. já si všechno zdůvodňuju, protože jinak bych byla strachy podelana pořád.
Proto moc nechci verit ani léčitelum a kartarkam, přijde mi, ze jen tahaji z lidi peníze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@1simona1 Já se s ním raději nebavím Pokoušeli jsme se zjistit jak vypadala ta jeho přítelkyně kvůli které se zabil. Ale nepovedlo se. Možná mu ji připomínám, já nevím…ikdyž mám krátké vlasy a to v té době určitě mít nemohla.
@Lucajs Ona je právěže taková praktická. Proto si taky nejdřív myslela, že to je nějaký zloděj. Ale pak jak se rozplynul a podle toho „dobového“ oblečení, by to sedělo jen na tohohle ducha.
Já jsem taky spíš toho praktickýho ražení. Snažím se všechno obhájit nějak racionálně. Ale někdy se to prostě nedá
Našim kamarádům se zase stalo něco co se dá samozřejmě logicky zdůvodnit, ale taky to tak být nemusí… Bydleli v malé chaloupce a jejich dcerce byl cca rok. Oni - rodiče - byli venku na dvoře, Roza doma spinkala v postýlce. Najednou rána jak prase. Přiběhli dovnitř a na zemi v kuchyni pekárna, která už nehnětla, ale pekla. Říkají OK tak se to nějak prostě sesunulo, dobrý. Ale že se ještě podívají na malou - přijdou k ní do pokojčku a ona nedýchala a byla úplně modrá. Tak začali šílet samozřejmě, volali rychlou. Naštěstí ji tedy rozdýchali sami, ale kdyby pekárna nespadla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak se taky přidám. Bydlela jsem v domě bývalé psychiatrické léčebny, později předělané na městské byty. Je to dům hned u hřbitova. Když jsem se stěhovala, tak mi sousedka říkala, že tam nikdo nevydrží déle než rok. Tak jsem valila oči, co je to za nesmysl (ten barák je fakt krásně opravený s luxusními stropy a podobně).
No a my se s přítelem a synem (v té době 2 roky) nastěhovali. Celkem nic se nedělo, měla jsem takové hloupé pocity, ale spíš jsem si myslela, že mě vyděsila sousedka. Občas někdo chodil po půdě, ale to je přece normální. Na půdě byl nábytek a jiné věci, takže proč by tam nemohli lidi chodit 
…takže všechno relativně ok, než jsme koupili skříně do ložnice. Takové ty se zrcadlem - šoupací. Nemohla jsem spát, nemohla jsem se do toho zrcadla podívat (skříň byla naproti oknu)… (do té doby jsem měla jen malé zrcátko v koupelně)
Pak se začaly otvírat dveře na chodbu. Občas jsem zaslechla kroky, ale pořád nic co by mě pořádně vyděsilo…než jsem v tom zrcadle viděla něčí obličej 
(asi je to směšné, ale vypadal vážně podobně jako tenhle smajlík, byla to postava jakoby černá, tmavá, s dlouhými vlasy a přesně tímhle naštvaným výrazem). To jsem se lekla dost, ale fakt jsem si myslela, že už blázním!
Na půdě občas něco slyšet šlo, někdy přišla sousedka ať se tam jdu podívat, jestli někdo něco nekrade, ale nikdy tam nikdo nebyl.
Jak měsíce plynuly dveře se otvíraly častěji, padaly skleničky, kroky byly hlasitější. Syn začal mluvit (to už se blížil rok toho našeho pobytu tam). Jednoho krásného večera jsem dělala večeři a byly otevřené dveře na chodbu. Naproti mě byly ty dveře, pak prázdná velká čtvercová chodba a na konci bílá zeď. Synátor přicupital, já si s ním povídám o tom co vařím a zahlídnu stín. Tak jsem si řekla, že jsem fakt už praštěná a zasmála jsem se sama sobě. Zahlédla jsem ho podruhé. Můj stín to být nemohl, protože můj byl vidět jasně, vedle mě synův stín a pak ten třetí. Koukám na to jako blázen a v tom mi Martínek řekne „Je tam pán, mami viď? Ahoj pane!“ a zamával. Málem to se mnou seklo.
Nečekala jsem dlouho, v zrcadle se ten obličej objevil znovu. A já se stěhovala. Bez přítele. Prý jsem praštěná.
Takže ano, do roka jsem byla pryč z toho hnusného domu a než jsem si našla nový, tak jsem si řádně prověřila jestli v něm někdo neumřel a jakou má historii. Od té doby co bydlím tady (už je to rok) jsem se ničeho nemusela bát. I když jsem byla ze začátku opatrná. Mám to tu moc ráda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak tohle je na mě moc 
ze já kráva to čtu,
dneska spime s malou na chate a chci se zase v noci vidět.
Hlavně ze mám zrcadlo naproti posteli
Já teda nevím, čím to, jestli za to muže tahle ducharska diskuze, ale dnes v noci se mi zdálo o moji babičce, co zemřela nečekane po krátké nemoci před rokem a půl.
V tom snu jsme jeli v aute a babicka stála na kraji silnice, tak jsme ji zastavili, sedla si do auta na sedadlo spolujezdce a otočila se na mě. nic neříkala, jen se tak krásně smala a vypadala úžasně. A já se ji ptala, jak se má a ze nám moc chybí a mame ji rádi- to byli poslední slova, co jsem ji tenkrát v nemocnici stihla říct.
A v tom snu mi řekla, ze ji je dobře, má nás ráda a děkuje, ze s náma mohla byt. Byl to tak příjemný pocit, hladit ji po ruce a ráno jsem se probudila s pocitem, ze jsem měla zase na chvíli svojí milovánou babičku. Těchto snu bych si přála víc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
já si ale myslím, že aby ten duch nebo prostě ta bytost mohla být bytě/domě/chatě musí tam být nějaká historie. Třeba ten hřbitov poblíž nebo někdo tam zemřel (nebo byl třeba v pozemku hrob). 
Jinak sem si koupila dvě kočky a mám klid. Všechny zvuky který se mi nezdaj prostě dělaj ony a je to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Žirafátko to je drsný…já už tu onehdá četla jak jedna paní popisovala hnusnou babiznu co vídá u ní v bytě. No fakt hnus…se mi ani na to nechce myslet. Já bych se taky hned stěhovala!
Ještěže máme ty kočky na ochranu. Zrovna teď mi tu jeden spí vedle na křesle, tak můžu být klidná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Žirafátko píše:
Tak se taky přidám. Bydlela jsem v domě bývalé psychiatrické léčebny, později předělané na městské byty. Je to dům hned u hřbitova. Když jsem se stěhovala, tak mi sousedka říkala, že tam nikdo nevydrží déle než rok. Tak jsem valila oči, co je to za nesmysl (ten barák je fakt krásně opravený s luxusními stropy a podobně).No a my se s přítelem a synem (v té době 2 roky) nastěhovali. Celkem nic se nedělo, měla jsem takové hloupé pocity, ale spíš jsem si myslela, že mě vyděsila sousedka. Občas někdo chodil po půdě, ale to je přece normální. Na půdě byl nábytek a jiné věci, takže proč by tam nemohli lidi chodit
Pak se začaly otvírat dveře na chodbu. Občas jsem zaslechla kroky, ale pořád nic co by mě pořádně vyděsilo…než jsem v tom zrcadle viděla něčí obličej
Na půdě občas něco slyšet šlo, někdy přišla sousedka ať se tam jdu podívat, jestli někdo něco nekrade, ale nikdy tam nikdo nebyl.
Jak měsíce plynuly dveře se otvíraly častěji, padaly skleničky, kroky byly hlasitější. Syn začal mluvit (to už se blížil rok toho našeho pobytu tam). Jednoho krásného
Nečekala jsem dlouho, v zrcadle se ten obličej
Takže ano, do roka jsem byla pryč z toho hnusného domu a než jsem si našla nový, tak jsem si řádně prověřila jestli v něm někdo neumřel a jakou má historii. Od té doby co bydlím tady (už je to rok) jsem se ničeho nemusela bát. I když jsem byla ze začátku opatrná. Mám to tu moc ráda
to bych teda nerozdejchala 
bych letěla pryč už p prvém zjevu v zrcadle, a nevíš kdo nebo co to bylo? A přítel je jako pořád tam?? nebo jsem to špatně pochopila
ty vogo.. už nikdy se nepodívám do zrcadla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Teda, my jsme bydleli rok v bytě kde strašilo, věci se hýbali a slyšeli jsme kroky, někdy šeptání ale díkybohu jsme je neviděli taky jsme se do roka stěhovali
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
fakt jsem po tom nepátrala
expřítel teď bydlí u svých rodičů (pak se taky odstěhoval, ale z finančních důvodů), v tom bytě bydlí nějaká paní s dítětem. Jak se jí vede - nevím. Ale třeba prolomí smůlu, teď to bude rok co je tam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
