Bojíte se?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Doporučuji podívat se http://www.ceskatelevize.cz/…jemna-mista/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Narazila jsem na tuto diskuzi, když jsem hledala informace o malých dětech a jejích nočních viděních. Malý 3,5r v noci v ložnici vidí nějaký „stín“, bojí se ho, ale říká, že je hodný a že vždycky uteče…nevím, zatím si myslím, že to je jen takové mihotání tmy, nebo stíny z ulice, venku nám před okny svítí lampa.
Ale chtěla jsem připsat pár mých zážitků s duchy…
Když mi bylo 18. měla jsem před maturitou a tak jsem se rozhodla, že zkusím vyvolat ducha mojí zemřelé babičky, byla hodná, tak co…chtěla jsem se zeptat, jak dopadne maturita, já blbka…měla jsem písmena do kruhu, skleničku,,, ale sklenička se ani nepohnula, nic se nedělo, tak jak to tam leželo, jsem od toho odešla, bylo to ve dne. Tu noc jsem usínala v posteli a v té fázi, jak usínáte, ale ještě nespíte a třeba malé bouchnutí nečeho vás může hned vzbudit…jsem uslyšela, jak bráchovi (v té době byl na vojně) začaly v prázdné posteli šustit peřiny, něco z nich vyskočilo, přímo jsem to neviděla, spíš jako cítila, nějaká hmota, dalo by se říct duch, přiskočilo to ke mě, šťouchlo to do mě a zase odskočilo a smálo se to, i když jsem ten smích neslyšela, jen cítila a bylo to hrozně škodolibé, ne zlé a mělo to radost, že se bojím…strašně jsem se chtěla probudit, ale vůbec jsem se nemohla probrat, nakonec se mi to povedlo…byla jsem celkem vyděšená, co se mi to zdálo za hnusný sen…chvíli jsem se rozkoukávala, uklidnila se, zhasla a šla spát…znovu v ten samý moment mezi, nevím, jak se to nazývá, jak usínáte…opět šustění peřin, znovu něco vyskočilo…ležela jsem na břiše a tentokrát si mi to sedlo na záda a zase odskočilo…po chvíli, než se mi podařilo se s úsilím probrat, bežela jsem s brekem ( v 18. letech) za našima do ložnice, že mám něco v pokojíčku a že tam nebudu spát, do rána jsem byla u maminy v ložnici (tatík chudák spal v obýváku). Druhý den jsem „ducha“ odvolala, omluvila se a byl klid.
Další zážitek jsem měla, když jsem byla malá holka, měli jsem s bráchou patrovou postel a spali s našima v ložnici, on nahoře, já dole…jednou jsme si to vyměnili a já mohla spát nahoře, moc jsme chtěla, ale v noci jsem se probudila a vidím, jak na mě někdo kouká, viděla jsem ve tmě jen siluetu, hlavu a ramena, jen to nehybně stálo a dívalo se…schovala jsem se pod peřinu a brečela a myslela na to, že chudák brácha tam má nohy…mamka se vzbudila a nic tam nebylo, od té doby jsem nahoře nespala, ale taky se mi nic takového nestalo.
A do třetice všeho duchařského…nyní bydlíme s manželem ve starším domku, máme dvě dětičky…nikdo tam nezemřel, ale původní majitelé už naživu nejsou a prý v místě, kde máme obývák zemřel voják v době bitvy u Lipan (řekl mi to jeden pán, kterého jsme si pozvali kvůli geopatogením zónám, ten samý pán mi také řekl, že jsem negativní…přitom jsem se k němu chovala mile a měl pravdu, protože v té době jsem byla věčně naštvaná, nespokojená, hádavá…)…abych přešla k zážitku, je jen takový malý…v noci jsem prvního syna chodila kojit do obýváku, seděla jsem v křesle, držela ho a kojila a najednou mě probudil závan studeného průvanu přímo přes obličej, usnula jsem s ním v náručí a něco mě probudilo, nejspíš, abych ho nepustila…všude byla okna zavřená, nikde nic netáhlo… 
to je vše…dlouho tu nikdo nebyl a třeba moje příspěvky tuto diskuzi trošku oživí, asi jako všechny si o tom moc ráda čtu, ale bojím se a duchy, už nechávám na pokoji a snažím se na ně nemyslet.
- Citovat
- Upravit
@Zuzanahla píše:
Narazila jsem na tuto diskuzi, když jsem hledala informace o malých dětech a jejích nočních viděních. Malý 3,5r v noci v ložnici vidí nějaký „stín“, bojí se ho, ale říká, že je hodný a že vždycky uteče…nevím, zatím si myslím, že to je jen takové mihotání tmy, nebo stíny z ulice, venku nám před okny svítí lampa.
Ale chtěla jsem připsat pár mých zážitků s duchy…
Když mi bylo 18. měla jsem před maturitou a tak jsem se rozhodla, že zkusím vyvolat ducha mojí zemřelé babičky, byla hodná, tak co…chtěla jsem se zeptat, jak dopadne maturita, já blbka…měla jsem písmena do kruhu, skleničku,,, ale sklenička se ani nepohnula, nic se nedělo, tak jak to tam leželo, jsem od toho odešla, bylo to ve dne. Tu noc jsem usínala v posteli a v té fázi, jak usínáte, ale ještě nespíte a třeba malé bouchnutí nečeho vás může hned vzbudit…jsem uslyšela, jak bráchovi (v té době byl na vojně) začaly v prázdné posteli šustit peřiny, něco z nich vyskočilo, přímo jsem to neviděla, spíš jako cítila, nějaká hmota, dalo by se říct duch, přiskočilo to ke mě, šťouchlo to do mě a zase odskočilo a smálo se to, i když jsem ten smích neslyšela, jen cítila a bylo to hrozně škodolibé, ne zlé a mělo to radost, že se bojím…strašně jsem se chtěla probudit, ale vůbec jsem se nemohla probrat, nakonec se mi to povedlo…byla jsem celkem vyděšená, co se mi to zdálo za hnusný sen…chvíli jsem se rozkoukávala, uklidnila se, zhasla a šla spát…znovu v ten samý moment mezi, nevím, jak se to nazývá, jak usínáte…opět šustění peřin, znovu něco vyskočilo…ležela jsem na břiše a tentokrát si mi to sedlo na záda a zase odskočilo…po chvíli, než se mi podařilo se s úsilím probrat, bežela jsem s brekem ( v 18. letech) za našima do ložnice, že mám něco v pokojíčku a že tam nebudu spát, do rána jsem byla u maminy v ložnici (tatík chudák spal v obýváku). Druhý den jsem „ducha“ odvolala, omluvila se a byl klid.Další zážitek jsem měla, když jsem byla malá holka, měli jsem s bráchou patrovou postel a spali s našima v ložnici, on nahoře, já dole…jednou jsme si to vyměnili a já mohla spát nahoře, moc jsme chtěla, ale v noci jsem se probudila a vidím, jak na mě někdo kouká, viděla jsem ve tmě jen siluetu, hlavu a ramena, jen to nehybně stálo a dívalo se…schovala jsem se pod peřinu a brečela a myslela na to, že chudák brácha tam má nohy…mamka se vzbudila a nic tam nebylo, od té doby jsem nahoře nespala, ale taky se mi nic takového nestalo.
A do třetice všeho duchařského…nyní bydlíme s manželem ve starším domku, máme dvě dětičky…nikdo tam nezemřel, ale původní majitelé už naživu nejsou a prý v místě, kde máme obývák zemřel voják v době bitvy u Lipan (řekl mi to jeden pán, kterého jsme si pozvali kvůli geopatogením zónám, ten samý pán mi také řekl, že jsem negativní…přitom jsem se k němu chovala mile a měl pravdu, protože v té době jsem byla věčně naštvaná, nespokojená, hádavá…)…abych přešla k zážitku, je jen takový malý…v noci jsem prvního syna chodila kojit do obýváku, seděla jsem v křesle, držela ho a kojila a najednou mě probudil závan studeného průvanu přímo přes obličej, usnula jsem s ním v náručí a něco mě probudilo, nejspíš, abych ho nepustila…všude byla okna zavřená, nikde nic netáhlo…
Brrrr 
Fuj fuj fuj…JA se bojim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak ja mam taky 2 zkusenosti. Prvni kdyz jsem byla mala 6 let neumela jsem rikat pismenko r misto toho jsem rikala l. Jednou jsem byla na tabore a deti se mi kvuli tomu smaly, utekla jsem na hriste posadila jsem se na zemekouli a zacala brecet, najednounse zahrmelo a zacalo z niceho nic prset ja se utekla schovat a najednou jsem to umela na tom hristi jsem byla sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ta druha zkusenost kdyz onemocnel tata a sel do nemocnice najednou jsem vedela ze umre proste jsem to citila za 3 mesice umrel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak to je uplně první diskuze u které sem se pořádně bála 
,hlavně ten příspěvěk o bytě v Bohnicích tten mi vystrašil nejvíc. Pokud tady je někdo kdo má nějaké příběhy tak at napíše, ráda si je přečtu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uf, co to tu máte za diskuzi . Já naštěstí nic takového nezažila a nechápu jak někdo může třeba vyvolávat duchy. Bohužel jsem klikla i na diskuzi Strážný anděl, teď tu mám obrácené zrcadlo . Nikdy bych do toho nešla, ale někoho to hold láká a nebojí se. Teď jsem si vzpomněla na film Obecná škola, na scénku kde lizaji zábradlí. Vloni asi jsem četla, že patnáctiletý kluk lizal dopravní značku, jazyk už neodlepil, museli mu pomáhat hasiči. No, taky to chtěl zkusit 
. Teď jsem trochu odbocila, ale s duchovnem bych si nezahravala nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Honzuovka píše:
Věříte někdo na zlou duši v nějaké věci? Nebo s tím máte zkušenost?
Když jsem byla malá, teta mi s nadšením přivezla velikou panenku. Já se na ni podívala a hned jsem věděla, že je zlá a nechtěla jsem ji. Teta byla zklamaná, moje mamka naštvaná, že jsem nevychovaná......Aby to tetě nebylo líto, tak mi ji vnutili večer do postele, abych jako dělala, že jsem z ní nadšená. A tím to začalo. Začala jsem mít zlé sny, jak mě ta panenka chce zabít a leze po stěně paneláku až do mého pokoje s kudlou v ruce a v tom snu měla takový hrozně zlý oči. Dobře, to by se dalo vysvětlit dětskou fantazií, ale do teď z toho mám slzy v očích, když si na ten sen vzpomenu. Zvláštní bylo, že se mi každou noc zdál pořád ten samej sen dokola, jak na mě ta panenka jde s kudlou. Naši nevěděli co se mnou, tak tu panenku zavřeli do skříně. Jenže zlý sny pokračovaly. Táta jí pak vzal a řekl, že mi, že ji vyhodil do popenlice a že se už nemusím bát. Jenže ten sen pokračoval další noci. Pak jsme se stěhovali a když jsme vyklízeli sklep, ta panenka tam byla. Mamka ji nechtěla vyhodit, protože ji byla škoda, jen mě nakecali, že ji vyhodili. Po přestěhování jsem tenhle zlej sen měla pořád. Skončilo to až když jednou táta šel pálit dřevo a tu panenku hodil do ohně. Od toho dne jsem měla klid. Celkem to trvalo asi rok. Naši mě tahali od jednoho doktora k druhýmu a nikdo nevěděl.
Takže si říkám, opravdu ta panenka měla v sobě něco zlýho? Je to možný?
Mrkni na toto http://www.csfd.cz/…lle/prehled/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tahle diskuze mě zaujala. Sama nemám moc „štěstí“ na tyhle věci, i když mě hodně zajímají a ráda takové příběhy čtu.
Když jsem byla malá (asi tak 1. nebo 2. třída), bydleli jsme ve druhém patře obyčejného paneláku. Hned vedle nás na patře bydlel jeden moc milý pán. Bylo mu asi okolo 30 a byl to učitel - tuším, že učil na střední škole. Pan učitel mi jednou, když se bavil s tatínkem mezi dveřmi, chtěl dát tabulku čokolády a taťka říkal něco v tom smyslu že ne, že mám doma sladkostí dost a že už stejně musím jít psát úkoly, a že si od něj nic brát nebudeme, i když mu ji pan učitel několikrát strkal do rukou ať mi ji dá. Taťka mě nakonec odvedl do pokoje a nechal otevřené dveře. Pan učitel využil situace a jak jsou v panelácích hned za dveřmi na stěně ty telefony, tak tam čokoládu položil. V chodbě byla tma, takže jsem to zjistila až večer, když jsem šla na záchod a na chodbě rozsvítila. Taťka samozřejmě zuřil, že čokoládu druhý den vrátí, ale dá se předpokládat jak to dopadlo. Byli jsme s panem učitelem takový spiklenci, nebo kumpáni . No a k příběhu - bylo to večer a ozval se zvonek u domovních dveří. Taťka šel otevřít a já v závěsu za ním. Byla to policie a nějací příbuzní od pana učitele a ptali se taťky, kdy naposledy viděl souseda, že se nikomu neozývá. Moc si z toho nepamatuju, jen vím, že ti příbuzní mu na chodbě volali a za dveřmi bytu bylo slyšet vyzvánění mobilu. Nakonec to končilo tak, že se volali hasiči a pana učitele našli v bytě oběšeného 
. Tu noc, jsem spala s mamkou v ložnici a taťka v obyváku, vlastně ani nevím proč. Nemohla jsem spát. Ložnice sousedila zdí s bytem souseda a já přísahám, že jsem u stropu u zdi viděla, jak se tam vznáší nějaký bílý opar nebo nevím jak to popsat, ale vím, že to tam bylo. I přesto, že to byl vlastně úplně cizí člověk, měla jsem ho hrozně ráda a do dneška na něj vzpomínám (možná se na něj upla ta moje dětská dušička a už to tak zůstalo). Jakmile slyším slovní spojení „Pan učitel“ vybaví se mi on - žádný můj učitel ze základky, nebo střední, ale on, který mě v životě nikdy neučil, jen jsme se potkávali na chodbě.
V poslední době se mi takové věci už nedějí. Před rokem mi zemřela babička. Nikdy se mi o ní nezdálo až jednou v noci. Nebrala jsem to nijak vážně, jen jsem byla ráda, že jsem se s ní znovu setkala alespoň ve snu. Druhý den jsem seděla u sebe v pokoji a slyšela jemné ťuknutí. Mamka se lekla a šla se podívat na chodbu, pak za mnou jestli mi něco někde nespadlo a až nakonec šla do pokoje, ve kterém bývala babička (pokoj už nevyužíváme, máme tam jen oblečení). Máme hodně stará okna taková ta dvojokna, a vnější okno se samo od sebe otevřelo a jemně naráželo do toho vnitřního, které zůstalo zavřené. Podotýkán, že nebyl v bytě žádný průvan a že za celou dobu (těch 8 let, co tu bydlíme) se ni podobného nestalo. Myslím, že to byla babička, protože jsem na ni po tom snu celý den myslela 
.
Podobné sny se mi moc nezdají a kdyžtak jsou to takové sny, které už si ráno nepapamatuju, ale když už mi nějaký sen zůstane v paměti, téměř 100% vím, že se stane v reálu něco, co se částečně podobá snu. Naposledy se mi zdálo, že jsme neměli jednoho z našich pejsků, hledali jsme ho a nenašli, tak jsme v tom snu šli na vycházku s tím druhým psíkem a ocitli jsme se při autonehodě tří mladých kluků - v tom snu vím, že jeden z chlapců to přežil. Byl to divný sen a nepřikládala jsem mu váhu. Ráno jsme šli na veterinu, protože jednoho z našich psíků jsme léčili na chronický zánět. Před veterinou bylo auto a v něm tři velcí psi. Majitel k autu přišel a otevřel kufr, jeden ze psů vyběhl ven a nabral směr přímo na našeho nemocného yorkshirka, kterého se mamka pohotově snažila zvednout do vzduchu, když po něm ten velký pes klapal zubama, a neuvěřitelně křičela, dokud nevyběhla sestra i s veterinářkou. Nevím, možná jsem nějak paranoidní a dávám si všechno do souvislostí, ale když jsem nad tím přemýšlela, opravdu jsme o toho pejska mohli přijít, jako v tom snu, kde jsme ho marně hledali, možná to souvisí s tím počtem 3 kluci při autonehodě - 3 psi v kufru auta (1 kluk přežil - 1 pes z kufru auta vyběhl). Nevím, možná vám to příjde k smíchu, ale už se mi zdálo víc takových snů, které se zdají, že nemají děj ani pointu a nakonec se nějak promítly do reálného života, takže si na to dávám radši pozor 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Duchové
Předně asi není duch jako duch. Když jsem byla malá měla jsem problémy, myslím že s duchy. A pomohlo mi od nich vyvolání jiného ducha, něco jako diblíka. Po tom co se mi diblík objevil tak všechny ty problémy okamžitě ustaly a už se nikdy neopakovaly. ( http://www.lawbright.com/…phulint.html ) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mám tu jen takovou maličkost stalose to když jsem se nuděla tak jsem natočila spomalení zaber kde jsem delala stojku 
pak jsem se na to podívala a tak jsem se dívala a najednou tam na zemi neco proletelo a o chviličku asi tak cca3 sekundy neco proletelo nahoře v rohu tak sem se lekla a obojí bylo černý! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Máte ještě někdo nějaké takové ,,zážitky,,? Bojím se toho ale na druhou stranu mě to zajímá všechny příspěvky jsem přečetla snad na jeden nádech a mám z toho husí kůži, občas se mi taky stalo něco takového divného .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Gabi32 Ahoj, mám jeden zážitek z tábora, bylo mi tak osm, devět, byly jsme 4 děti silněji nachlazeny, tak nás vychovatelé nechali marodit společně na pokoji a jen párkrát za dopoledne nás přišli zkontrolovat. byli jsme v přízemí. Kamarádku napadlo vyvolávat duchy, byla jsem jedinná proti, ostatní souhlasili, takže jsem se nakonec přidala, i když jsem nechtěla. Opřeli jsme balíček fixů o zamknuté dveře a ještě jsme nainstalovali několik dalších věci, aby jsme dostali důkaz přítomnosti, ale už si to přesně nepamatuji, co to bylo, jen kamarádka instalovala s provázkem nůžky do knihy a chtěla, aby se otočily. Začala vyvolávat, my se chichotaly. Na druhy pokus jako důkaz přítomnosti najednou fixy spadly, ale nepodklouzly, ale zcela se převrátili proti logice a vzápěti vypadla ze zamčených dveří klika z obou stran. Kamarádka začala ječet, celá se klepala, schovala se pod peřinu, druhá s jekotem otevřela okno a vyskočila ven, mě prudce začala bolet hlava, což jsem do té doby nikdy migrénu neměla a intenzívně mě bolelo koleno a když jsem si vyhrnula kraťasy, tak jsem měla na noze rudý kříž, který mi tam ještě asi půl hodiny zůstal a to nejhorší byl pohled na kamarádku, které doslova stály vlasy hrůzou na hlavě, měla kratší vlasy pod uši a ječela a ukazovala mi na svou hlavu a já jen zírala a nedokázala nic říct. vidím to dodnes…Vychovatel nás nekontroloval, toho další půl hodinu nemohl nikdo najít, a posléze nechápal, jak mohla vypadnout klika, prý to byla záhada, tož tak. Už nikdy jsem nic podobného nezkoušela, ale jsem citlivá na různá znamení, sny i pocity a jeden reálný jsem před rokem zažila.
Jela jsem autem z práce, vzadu jsem vezla dvě školkové děti. Projížděla jsem obydlenou oblastí, děti vždy plno řečí, potichu snad nikdy nejezdíme. Najednou nastalo v autě ticho, takové divné, hmatatelné, až jsem musela mrknout do zrcátka, jestli se něco neděje. měla jsem pocit, že se na chvilku zastavil čas, venku svítilo slunce a najednou jsem v těch páru okamžicích ucítila teplo na levé ruce a zcela reálně jsem viděla, jak mi z ruky stéká teplá krev. Okamžitě jsem sundala nohu z plynu. Vzápětí jsem sjížděla z kopce a v zatáčce zrovna ležel mrtvý motorkář.....Velmi intenzívní zážitek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pročetla jsem si pár příspěvků, a oproti většině jsou moje zážitky ještě docela pohádka ale chci se taky podělit, možná si vyslechnout nějaký názor že jen přeháním atd…
Nikdy jsem nic neviděla, říkám rovnou, ale pocity že se mnou něco je mám pořád. Mám to už od dětství, v dětském pokoji jsem to měla nejsilnější…vždycky jsem se bála tmy, ale né pocitu že je tma, ale prostě že tam něco je a já to nevidím, nebo nedej bože že to opravdu uvidím, i když to se mi nikdy nestalo. V pokoji jsem byla se starším bráchou, který nikdy nic nepociťoval, nevěří na to a vždycky říkal že přeháním a tak..když se brácha odstěhoval bylo to ještě horší, měla jsem stavy kdy jsem nemohla zavřít oči, furt jsem se musela rozhlížet, nebo pocit že nemůžu oči otevřít protože jsem věděla že na mě někdo kouká a já se prostě bála je otevřít…tehdá jsem o tom mluvila i s mámou a řekla že jsou to jen špatné sny a koupila mi lapač snů..nepomohlo to vůbec + se začali objevovat zvuky (praskání podlahy jak když po pokoji někdo chodil, vypínání televize jen tak, klepání na okno v 6 patře). Nikdy to neustalo, bylo to pořád každou noc. Když jsem byla starší koupila jsem si různé léčivé kameny, které mám do teď vedle postele a stejně nic…dokonce nosím křížek na krku, pro svůj pocit jistoty, věřící nejsem, a když ho sundám neustále mě bolí hlava, ale to mám možná už vsugerovaný…každopádně to něco je se mnou furt, a osobně si myslím že to není žádný hodný duch, protože v době kdy mi v dětství umřel kamarád tak se nejspíš přišel rozloučit, cítila jsem jeho vůni a velké teplo jako kdyby mě objal a byl to rozhodně jiný pocit než mám u tohodle… už jsem si na to i celkem zvykla a když už mám hodně špatné pocity tak to něco poprosím aby odešlo ale stejně se to vždycky vrátí, a už se mi to občas stává i přes den, kdy mám strašný strach že je u mě něco zlého i v davu lidí za bílého světla..prostě divný…
snad text dává alespoň trochu smysl…
- Citovat
- Upravit
