Bojíte se?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Teda ja na tyhle veci verim, tak me nestraste, holky! 
Nastesti se mi nic podobneho zatim nestalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Fuj, fuj fuj. Takové příběhy mi způsobují infarkt a já blbka to pokaždé stejně čtu. 
Onehdá diskuse o andělu strážném a zrcadlu… od té doby se bojím podívat do zrcadla…
Ale těším se na příspěvky, to bude večírek, až to budu v noci číst a manžel v ppráci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Brr… nad takovýma vecma radši nepřemýšlím, protože pak si v noci musím všude rozsvítit, když jdu na wc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já na tyhle věci věřím, ale na tý chatě bych už teda asi nevydržela bejt…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@1simona1 píše:
Ty voe a co se dělo v té kuchyni? tp se děje do teď???
A zase se budeme bat, vid? ale dneska to ctu nastesti pres den.
A dik tedy…vecer na emimino nejdu. Bych se neudrzela, docetla pokracovani a pak celou noc svitila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já už se holky dávno nebojím Bydlíme na vsi, sice v novostavbě, ale v místech, kde byla nějaká vojenská ležení při válce. Takže taky spoustu mrtvých a tak. Ale to co chci napsat se týká „novější“ duše, která tu bloudí…máme domek na kopci a pod tím kopcem je lesík, kde se oběsil kluk, který se vrátil z 2. sv. války a nezvládl to, že se jeho milá provdala za někoho jiného. A teď tu chudák bloudí od domu k domu a si ji hledá. U nás už byl několikrát u sousedů taky. Lidi ze vsi ho „vídávají“. Ale pán je hodný, jen si sedne ke mne na postel, maximálně mne pohladí po hlavě a krku a zase zmizí. Já se ho nebojím, necítím, že bych z něj měla mít strach. I kartářka řekla, že je to hodná duše. Zato manžel se tu bojí spát sám Tak jsme si museli pořídit druhého kocoura, aby všechny zvuku přisuzoval kočkám a ne duchům
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jé to mi připomíná našeho Stanleyho 
nastěhovaly jsme se do nového domu (je postavený před první světovou válku) a asi 4 měsíce potom se začalo dít něco takového jako popisuješ v té kuchyni. Občas jsme měli dokonce pocit, jako by někdo prošel. taková energie nebo průvan.. prostě jako když kolem tebe projde člověk. musela jsem to pojmenovat, abych se nebála, neubližovalo nám to. a tak se to něco začalo nazývat stanley 
když jsem šla po chodbě a na druhé straně se otevřely dveře, řekla jsem jen:,,čau stanley" a bylo mi hned líp 
každopádně jak to přišlo, tak to taky zmizelo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mne se tyhle veci nastesti nedejou, jinak bych se pos…strachy Ale i tak se do dneska bojim, bojim se v noci jit na zachod, bojim se jit do sklepa - i pres den 
Sklepu obecne se hodne bojim, nevim proc, nikdy se mi tam nic nestalo Cely zivot se bojim, ze nekde zahlidnu nejakyho ducha a preju si, aby se to nikdy nestalo Ale samozrejme jakykoli ducharsky historky si vzdycky prectu, neda mi to a pak se bojim jeste trikrat tolik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@janusska píše:…máme domek na kopci a pod tím kopcem je lesík, kde se oběsil kluk, který se vrátil z 2. sv. války a nezvládl to, že se jeho milá provdala za někoho jiného. A teď tu chudák bloudí od domu k domu a si ji hledá. U nás už byl několikrát u sousedů taky. Lidi ze vsi ho „vídávají“. Ale pán je hodný, jen si sedne ke mne na postel, maximálně mne pohladí po hlavě a krku a zase zmizí.
Teda ke mne kdyby si nejaky duch sedl na postel a jeste me pohladil - no to bych nevydejchala!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Easinka píše:
Teda ke mne kdyby si nejaky duch sedl na postel a jeste me pohladil - no to bych nevydejchala!
Asi tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Maddlen píše:
Fuj, fuj fuj. Takové příběhy mi způsobují infarkt a já blbka to pokaždé stejně čtu.
to vypadáš tak strašně, ze se bojíš kouknout do zrcadla?
Ne, zlehčuju, tu diskuzi jsem nečetla, můžu poprosit o odkaz?
Jinak já se snažím tvářit, ze nevěřím, protože bych se s malou sama podelala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Se sny má zkušenosti moje babička, taky se jí zdává, když někdo umírá. Někdy se jí zdá sen, někdy ji naopak ze spaní vzbudí klepání na okno. Prý se tahle vlastnost u nás v rodině dědí, u babičky se to začalo projevovat, když se jí narodily děti. Tak doufám, že se mi to vyhne
A u nás ve městě je panelák, postavený na místě, kde za války stával špitál, lidi co tam bydlí prý často slyší bouchání skříněk, hrnců, sám splachuje záchod atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Easinka Ale néé. Když se to stalo poprvý, tak by se ve mne taky krve nedořezal Je to takový…zvláštní pocit. Víš, že se něco děje. Cítiš jak usedá na postel…a pak tě pohladí po vlasech až jakoby na krk. Tam tu „ruku“ nechal dýl a cítila jsem hrozný chlad. A pak najednou vstal a odešel. Když víš, že se ho nemusíš bát, tak je to v pohodě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Narazila jsem tu na téma duchařina, energie atd. I já mám pár příběhů ze života co se mě nebo mé blízké rodině stalo. Rozdělím je do pár přehledných sekcí.
Začnu u sebe
Dětství
Jako malá 9-ti letá holčička jsem milovala svoji babičku, že byla nemocná, jsem netušila. Na prázdninách jsem byla na táboře a tam se mi o babičce zdálo, že ke mě přišla, sedla si vedle mě a říká, že musí odejít, na dlouho, ale abych se nebála, že mne má ráda. Když jsem po 3 dnech přijela z tábora domů, naši nic říkat nemuseli-věděla jsem, že zemřela. Rok na to, moje prababička-její maminka- byla už velice stará a já do dnes vidím sen, kdy tatínek sedí s hlavou v dlaních, že babička zemřela.. ráno se probudím a kolem oběda to co se mi zdálo, stalo se.
Puberta
každopádně tyhle zvuky jsou slyšet jen v patře. Když spíme v obýváku je klid pro ty co spí dole, ale nahoře v ložnicích to slyšet je..
Byla jsem se sestrou a mamkou na chatě. Ostatní rodina v práci a měli dorazit za cca 2hodiny. Ležíme v postelích v jednom pokoji, když se ze spodního patra ozve rána, jakoby průvan. Myslely jsme, že se vrátil taťka tak mamča šla dolů a nic. Nikde nikdo. Ulehly jsme s tím, že sousedi. Za chvíli se ozvalo z kuchyně jako by někdo chystal oběd. Prostě otvírání skříněk, vyndávání talířů, co cinkají o dlažbu(měli jsme linku z dlažby)to už jsme znejistěly, ale dolů nešla ani jedna z nás, přepodkládaly jsme že by ten dotyčný přišel za náma (babi, děda taťka)..nikdy jsme nepřišli na to, co to je
Pokud vás zajímá pokračování, napíšu během večera co se děje v dospělosti a v rodině..mám pocit, že jsme trošku vnímavější na tohle než jiní.. máte s tím zkušenosti..?
Radši anonym-nechci tu být za cvoka