Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak zazdít dveře ke tchýni a udělat si vlastní vchod. Takhle to udělal můj známý a má svatej klid a pokoj ![]()
Přítel má stejný názor jako já, už jsme jí to hodněkrát řekli, ale bohužel je to jeho máma a on se s ní nechce hádat. Chápu že stěhování by vše vyřešilo, ale dali jsme do opravy baráku všechny úspory, takže to už nepřichází v úvahu.
Ono odstěhovat se je dobrá rada. Ale jak pro koho že. Taky jsem řešila něco podobného. Uź se to nedalo snášet. Tak jsem si vyměnila zámek. Chodila knám na kontrolu. Když jsem byla v porodnici tak překopala celej náš byt. Tak jsem si s tchýní sedla, a narovinu vpohodě řekla co se mi nelíbí. Naštěstí to pochopila. JInak ten kouř bych řešila tak že bych nakoupila nejrůznější osvěžovače a dala je na společnou chodbu. A stříkala jí to pod nost. A pak bych jí řekla, že ten smrad z cigaret ti leze do bytu. Ono je to těžké. Nastavte si pravidla pokud to nepomůže potom bych řešila stěhování.
@Anonymní píše:
@PetraJ nevím jestli si to špatně nepochopila, ale dům je přítele, ne jeho rodičů, on platí veškeré výdaje, tak si myslím že by mohla kouřit aspoň venku.
Dům je přítele - to znamená že si něj vydělal nebo ho má na hypotéku a nebyl nikdy jeho rodičů?
Asi takhle. Já s ena to podívám z poghledu tchýně. je to můj, resp. náš dům s manželem, a syn si přivedl ženu. Do MÉHO domu. Budu mít velký problém ten vršek odstřihnout, že to není moje. Zvláště pokud mi to přijde říct sám syn, že to je jeho.
Respektive - no jistě, čí je ten váš byt? Je to nástavba, kdo to dělal, kdo financoval? Taky důležité.
Víš co. než jsme stavěli, nabídli nám oboje rodičovstvo, že u nich můžeme bydlet. Proto jsme stavěli. A bydleli v podnájmu a platili nájem i hypotéku, rptoože přesně to, co popisuješ, jsme nechtěli. A věřím tomu, že tchýně by nám v těch půl sedmý ťukala na dveře, děti vstávejte, dole máte kakajíčko a čistý kalhotky!
Co mám poradit? Já nevím, já to říkám furt, čest výjimkám (já to teda nebudu), kde tchýně mají rozum, ale žít s ní, to fakt nedoporučuju nikomu!
A navíc čeká mimčo tak snad ohleduplnost s cigaretama snad pochopí. Jako taky jsem kuřačka. Ale vživotě bych si doma nezapálila. Zasmradí to celej byt, leze to do záclon do sedačky všude. Fuj. Je jo hnus. Dělaj to jen chrochtátka.
@Emilie píše:
Co mám poradit? Já nevím, já to říkám furt, čest výjimkám (já to teda nebudu), kde tchýně mají rozum, ale žít s ní, to fakt nedoporučuju nikomu!
Tak nějak, mám super tchýni, ale stejně s ní neplánuju bydlet, ano bude mít u nás svůj pokoj, když tu bude chtít být déle, nevadí mi (nejen, že nevadí, jsem za to ráda), když mi v rámci pomoci uklidí, ale trvale bych s ní bydlet nechtěla a ani ona s námi…
Jako vždy jsou jenom dvě možnosti.
Nic jiného Ti nikdo neporadí. Buď můžeš využívat výhod společného bydlení a tiše trpět, nebo využívat výhod bydlení samostatného a řídit se podle sebe. Tak to je, bylo a bude. Vždy.
Zakladatelka píše, že dům je přítelův. Tak pak by si měl nastavit pravidla on, ne? Jestli se bojí maminky, tak smolík, tu zřejmě z domu nevyštípe.
@Anonymní píše:
@PetraJ nevím jestli si to špatně nepochopila, ale dům je přítele, ne jeho rodičů, on platí veškeré výdaje, tak si myslím že by mohla kouřit aspoň venku.
Pokud jste si dům koupili a nastěhovali k sobě tchyni (nevím proč jste to dělali) tak platí opět to samé. Domluvit se na pravidlech, které budou vyhovovat všem, nebo ať se zase zpátky odstěhuje ona. (Pokud ovšem dostal dům od rodičů, tak je to něco jiného, morální nárok na něj budou mít vždy a platí to co jsem napsala prve).
S tchýní by to měl domluvit manžel. Tohle společné bydlení přináší spoustu nevýhody, ale taky výhod, proto by bylo dobré se domluvit. Kouřit asi kvůli tobě nepřestane, ale snad by s ní šlo domluvit, aby alespoň nekouřila na chodbě, kvůli miminku. Ty nečekané návštěvy zarazíš těžko, jedině opravdu tou koulí na dveřích nebo přímo tchýni říct, ať k vám aspoň nechodí ráno a večer od nějaké hodiny a ať ťuká, že by opravdu mohla přijít nevhod ![]()
Neuděláš vůbec nic. Pořád to bude stejné, a pokud si to nějak vyříkáte, efekt bude velmi krátkodobý. Takže na tvém místě bych se s přítelem odstěhovala do vlastního. Zvlášť, když čekáte malé, jelikož po narození to bude ještě daleko horší…
@Anonymní píše:
@PetraJ nevím jestli si to špatně nepochopila, ale dům je přítele, ne jeho rodičů, on platí veškeré výdaje, tak si myslím že by mohla kouřit aspoň venku.
Takže přítel koupil dům, do kterého si nastěhoval svoje rodiče a tchýně si tam připadá jako doma? Nebo byl dům rodičů a oni ten dům přepsali na syna? nebydleli tam rodiče celý život?
Podívej mě domů přijít (naštěstí nepřijde) snacha, která si bude určovat v mém domě (ať už papírově nebo tím, že jsem tam celý život žila a pak přepsala na dítě) jestli můžu nebo nemůžu kouřit uvnitř tak bych byla hodně nepříjemná. O tom že by mi taky vadilo porušování soukromí o tom nemluvím, ale buď si o tom promluvte nebo zamkněte. Co se vánoční večeře týče nevím proč byste nemohli jíst společně
přijde mi zbytečný v jednom baráku dělat dvojí salát, dvojí rybu, atp. místo toho si sednout jako rodina mi přijde daleko hezčí. Ale asi jako každá snacha chceš mít všechno podle sebe a neustoupit ani o krok. V tom případě, ale budete bojovat a ne v klidu žít.
Ja sice s tchyni nebydlela, ale 4 roky jsem jezdila k priteli, ktery bydlel s mamkou, starsim bratrem (kteremu tahlo na 30) a s mamcinou TCHYNI, ktere rikali babka
,hnusne slovo. Byla jsem s ni „jen“ o vikendech a svatcich, ale uz to pro me bylo peklo. Vetsi peklo bylo, ze on se ani neplanoval odstehovat(splacel auto), jsou to skoro 2 roky, co spolu nejsme, je mu 25 a nechce pryc. Splaci drazsi auto
trosku OT, ale v postate bych s tchyni nebydlela nikdy, dost na to, ze prijede na svatky ![]()
Vzhledem k vaší situaci- dala bych se snažila dát ještě jedny zamykatelné dveře, aby byla vaše část oddělená a tchýně tam nemohla vtrhnout. Pomůže ti to, až dítko jednou začne spouzet po domě, částečně i od smradu z cigaret.
A na cigára tchýni řekni, že to to teď hrozně vadí, když jsi těhotná a pak nechceš, aby mimčo vyrůstalo v zakouřeném prostředí.