Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím všechny maminky i teprve maminky čekatelky. Řeším takové dilema: máme byt uprostřed sídliště v malém městě, s kočárkem na procházky se tu nedá moc chodit, protože není kde. Máme tak asi tři čtyři trasy, ale to je pořád dokola. Takže nějaké procházky do přírody vůbec neexistujou
Na druhou stranu máme možnost bydlet v domečku, teda je fakt, že je starší a v dost špatném stavu, ale časem by se snad dalo trošku to poopravit, ale problém je zas v tom, že je úplně na samotě. Příroda moc krásná, lesy, potok, louka. Myslím, že pro děti ideální, ale co až půjdu do práce a malý do školy. Jak to řešíte vy maminky? Co byste udělaly. V bytě je všechno a na domku jen spousta práce. Jenže ta svoboda mi chybí, protože jsem vyrůstala v baráku. Tak prosím napište svůj názor jak to vyřešit? Kitten
Asi si musíte ujasnit, co vše od bydlení v domku X bytě očekáváte. ![]()
Bydleli jsme v Praze na sídlišti, park byl sice hned před domem, takže procházky nebyl problém.
Ale malá musela být neustále na dohled, byla naučená, že sama nikam nesmí,aby se neztratila nebo aby jí někdo neodvedl. Dokud byla malá, tak to šlo, ale pak jezdila na kole a já jako těhule jsem jí moc nestačila a jí to moc nebavilo.
Také bylo všude spousta psů a jejich h… takže neustále špinavě botičky.
Na druhou stranu jsme měli spoustu „pískových“ kamarádů, dcerka se nebála dětí a byla taková otrkaná.
Pak jsme se odtěhovali na vesnici do rodinného domku s zahrádkou. Je fajn být s dětmi venku, mají své pískoviště, klouzačku, houpačky,bazén… Také si na zahrádce utrhnou nějakou dobrotu (jahody, maliny, hrášek…).
Nevýhodou je, že tu není kam jít, kde najít nové kamarády. Všichni kolem se znají a nemají potřebu přijmout někoho nového. ![]()
Kolem domku je více práce než v bytě, ale myslím, že to stojí za to.
A až půjdu do práce?
Dojíždět bych musela i ve městě, akorát tam autobusy jezdí častěji než u nás.
My to budeme řešit druhým autem. ![]()
Nevím, jestli jsem Ti poradila, to je moje zkušenost. Míša
Ahoj, od narozeni sem vesnicky typ, velkou cast sveho zivota sem stravila v Praze, a v dobe kdy jsem byla tehu se starsi(7l)sem bydlela ve meste(jinem) v bytovce, byt byl muj tak sem zacla pracovat na prodeji aby sme mohli do baraku. Nakonec sme vybrali Vesnicke staveni, cca 450 m ctverecnich, pred rekonstrukci ale ve stavu kdy se dalo okamzite bydlet(WC, koupelna, centralni topeni), takze asi budem cely zivot opravovat ale stoji to za to
Ale ted uz vim ze na samotu bych s detmi nechtela, uz kvuli skole, skolce, ale taky obchodu atd. Starsi to tady do skoly ma 2km. Taky zalezi jak daleko ta samota od „civilizace“ je. Sany.
Ahojky, ja bych se urcite zamyslela i nad tim, jak daleko byste meli do prace, jestli jste dostatecne pojizdni - pokud bys mela zustat na samote sama s detma a bez auta, tak to asi taky neni uplnej ideal. Jinak je jasne, ze pro deti je to prostredi super. Mas pravdu, ze kolem baraku je spousta prace a pokud mate domecek ve spatnem stavu a rekonstruovali byste jej napr. svepomoci, je to dost zahul - mame neco podobneho za sebou.
Ackoliv bydlime v RD, i tak si myslim, ze celkem dobra varianta je bydlet v byte, ale v peknem prostredi, kde neni daleko do prirody - nevim, jak to funguje u vas, ale tady v Brne jsou treba i mensi sidliste na okrajich a odtud se da chodit na super vychazky do lesa a neni to vubec daleko. Nekdy kdyz se divam na ten nas domecek a na to, co by jeste vsechno potreboval, tak si rikam, ze by to s bytem byvalo bylo jednodussi ![]()
Ja jsem zase naprosto mestsky typ a jsem v byte spokojena. Vyhovujeme jenom ten pocit, ze kdyz se ted rozhodnu, ze nekam pudu, tak se oblecu a hned jsem tam (nakupy, restaurace, kina apod.). A to treba i bez auta.
Zalezi na tobe jestli uprednostnujes klid a pohodu, nebo radsi trochu hektictejsi mestsky zivot.
U nas vyhral kompromis: v tydnu ve meste - vsude je blizko a rychle zarizeno a o vikendu na chalupe (vesnice o 12 stavenich a skoro samy chalupari).
Ahoj,přestěhovali jsme se z paneláku na sídlišti do domku za Prahou. Není to samota,ale změna je to velká. Po roce musím říct,že k lepšímu.Staršího syna musím vozit do školky 10kilometrů,ale dá se to zvládnout.Ta pohoda vlastní zahrady je úžasná,mladšího dám spát na terasu a mám volno,nemusím chodit kolem paneláku a vyhýbat se psím…Děti jezdí na kole,bruslí na rybníku atd.Té samoty bych se bála jenom z důvodu izolace dětí od vrstevníků,ale jestli nějaké sousedy s dětma mít budeš,šla bych do toho,ta svoboda je úžasná! ![]()
Osobně myslím, že pokud je tvůj problém především v prostředí bytu, kde nemáš kam chodit na procházky, prostě bych to kombinovala. Myslím, že i děti si potom víkendů na „chatě“ užijí víc, než kdyby tam celý týden bydlely. Vrstevníci jsou v dětství moc důležití, proto bych na samotu určitě nechodila.
nemůžu dobře soudit ale žádná samota není samota absolutní a věřím, že je aspoň někde poblíž vesnice, kam se dá jezdit do krámu (pro sblížení s lidmi z okolí to bude bezva příležitost) určitě bude pro tebe těžké si ze začátku na lidi zvyknout ale u dětí to problém nebude - poznají se s dětmi ze školky a vrstevníky mít budou. a pro děti je možná lepší mít jen několik vrstevníků kteří žijí na okolních samotách (partička 3-5) než 100 dětí na stejném hřišti nehledě na to, že nasají vesnický způsob života a nejen ten „měststký“ s nejnovějšími mobily, nejrychlejším internetem a značkovým oblečením…
nevím, je to můjnázor… a nic není absolutní takže se klidně čassem můžete přestěhovat zpět do města, ne???
ahoj,
i my se hodláme stěhovat do domečku … až najdeme pozemek a postavíme… jenže v našem městečku pozemky nejsou nebo se prodávají za 2500 Kč metr… takže kvůli fin. důvodům budeme muset dál od našeho města… a dál i od Brna…
ale já nechci baráček za každou cenu a navíc v městě kde bydlíme tak žije celá naše rodina - tedy všechny hlídací babičky…
během půl roku jsem si zcela ujasnila…
Nechci do malé vesnice
nechci daleko od našeho města
v tom místě musí být školka i škola - aspoň do 4 třídy aby prcci nemuseli dojíždět
nechci být izolovaná… vždy jsem toužila po malém domku někde na Vysočině… ale co tam??? práci neseženu, na menší vesnici je jen málo lidí kteří s vámi komunikují… prostě jsem společenská a vím, že za čas by mi lidi scházeli
ale každá jsme jiná… v tomhletom ti myslím nikdo neporadí..... mě taky nikdo neporadil a to jsem se furt někoho ptala… vždy ti jen řeknou jak to vyřešili nebo hodlají vyřešit oni… ale to ti dle mého názoru moc nepomůže, protože každý jsme jiný, co vyhovuje jednomu, může dostat do blázince druhého…
Takže přju ať rozvážně zvážíte všechna pro a proti a rozhodnete se pro tu nejoptimálnější variantu… a hlavně ať jste šťastní:o)
jo ještě bych chtěla dodat jak tak koukám v ID čku mám bydliště Brno, ale bydlím 10 km od brna ve městě s 10.000 obyvatel
Holky moc vám všem děkuji, vím, že rozhodnutí je na nás, ale je moc hezké si přečíst, jak by to řešil někdo jiný a vidět všechny pro a proti i z jiného pohledu. Přeci jen jsou věci, které mě vůbec nenapadly. Já bych do toho asi šla, ale pořád váhám, přeci jen do vsi je to 3km a vlastně stejně to je i k nejbližšímu autobusu, nebo k vlaku. Je tam fakt jen les a pár dva domky, ve kterých nikdo nebydlí a tudíž se stalo, že už tam bylo několik vloupání. Navíc momentálně to k bydlení vůbec není, není tam topení, rozvody vody ani koupelna s wc, ale to by se snad dalo časem vyřešit. Problém je ten, že držet byt a zároveň domek prostě z finančního hlediska nejde. Byt sice máme moc hezký, a bylo by mi ho líto prodat, ale kdo ví. Pokud to zůstane jak je, tak domeček bude jen dál chátrat. Ach jo, je to dilema, ale fakt jsem ráda, za každou reakci. Díky Kitten
KatoS, před chvílí jsem ti psala do jiné diskuse - chtěla jsem si tu počíst a ty tu opět testuješ. Opakuji, na testování metříků tu diskuse jsou, dokonce i s návodem.
G
Tak a teď k tématu: taky se chcem odstěhovat. Odstěhovala jsem se původně za manžou z Phy na vesnici. Fajn prostředí jako takové, jenže - nikde ani noha, žádná osoba blízká mému věku. Děti jsou až teď (jenže sousedka nechodí ven, takže jako by tu nikdo nebyl).
Není tu kam jít. Není tu školka. Možnost práce. K doktorovi se musí dojíždět, na druhé auto zatim nemáme (a dokud nebudem mít svoje bydlení, ani do toho investovat nechci), jsem závislá na autobusu a vlaku. Z čehož plynou taky potíže.
Vybavenost kdejaká nijaká. Až malá odroste na školku, znamená to i s ní dojíždět, velký problémy sehnat práci, která bude muset být ještě na kratší úvazek než kdybych měla možnost být v občansky vybaveném místě. Hlídání nemám.
Všechny známé (díky emimču, jinak jsem tu jak na samotě) máme v Pze a okolí, takže když někam chcem, i na plavčo, musíme do Prahy. Aby nás to nestálo peníze na spoj v případě, že se vyspíme v klidu, vstáváme ráno s manžou (v 5,30), protože nás vysazuje cestou u mojí mamky (pracuje kousek od ní v Pze).
Další věc je, že když domek, je tu stránka finanční - většinou se splácí hypotéka. Do toho náklady udržovací a že jich bude. A to, že až půjdu do práce, už budem většinu času trávit mimo domov. A nechtěla bych dopadnout jako tchýně, která se nezastaví a neodpočine ani o víkendu a je z ní nerudná ženská. Navíc krom domácnosti a starosti o rodinu a vaření a práce bych měla na krku všechno kolem baráku, protože manža je od nevidim do nevidim v práci.
Takže já jsem pro byt, ale chtěla bych do menšího města, v okolí Prahy. Na domku už tolik netrvám a manžel názor mění taky. A nechci, aby to vyznělo, žejsem snad líná kolem baráku něco dělat - svůj barák s okolím bych přizpůsobila tomu, aby to vyhovovalo mě, ale…
G
Ahojka
bydlela jsem v Plzni v domku, manžel bydlel na vesnici v domku, odstěhovali jsme se na vesnici do bytu (pro mě je to obrovská degradace).
Tady také není kde procházkovat, není tu žádný kamarád, kamarádka, není tu kde nakupovat.
Jakmile bych měla možnost rozhodnout se byt x domek …
Okamžitě i do polorozbouraného i na samotu. Oba se nudíme, není tu co pracovat. V domku je milion možností co dělat… My teda bychom byli šťastnější
jééééééééééé a spousta zvířátek
![]()