Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Každý občas lže. S tím se buď naučíš fungovat nebo ne. A rozhodně nikoho nebude zajímat jaké máš šrámy od EX. Musíš se s tím prostě vnitřně srovnat. Jiné rady není.
Tak s tímhle přístupem spolu dlouho nebudete.
Neznám chlapa, který by chtěl mít doma stíhačku… ![]()
Pokračuj v tom a vztah půjde brzy do kytek.
Máš nízké sebevědomí.
Nerozumim tomu co udelas az zjistis ze to auto pred fitkem nema? Konfrontujes ho, praskne, ze nejsi normalni a pujdete od sebe. Neni lepsi se na to vybodnout rovnou bez ty ostudy ze ses smirak? Myslis ze tim hystercenim nejak ovlivnis to jestli zahne?
Jde o to, jestli jsi tak paranoidni, nebo jestli je to spis sesty smysl…ta hranice byva nekdy tenka a clovek casto sam nevi, jestli je blazen, nebo jestli ho vnitrni hlas upozornuje spravne…kazdopadne tak jako tak, pokud mas takove pochybnosti, asi ten vztah dlouho nevydrzi.
Narovinu si odpověz je to u tebe běžné? Měla jsi potřebu takto kontrolovat i ostatní partnery? Pokud ano rychle ze sebou něco dělej. Najdi si nějakou terapii. Začni pracovat na svém sebevědomí!
Pokud ne a to lhaní od přítele bylo dost zásadní. Tak prostě vy dva spolu být nemůžete! Tebe by to zničilo. On to dlouho neustojí. Což teda neustojí dlouho ani v prvním případě. Tohle nikdo normální nedá!
A jsi připravena nějak naložit s tím, že se třeba dozvíš, že ti fakt zahýbá? Jsi připravena se s ním třeba rozejít? Nebo ne, zůstala bys s ním dál a tím mu fakticky dala propustku dělat to znovu, protože mu to už jednou prošlo?
Pokud nevíš, co bys udělala, nepátrej, proboha, pokud nechceš ztratit i poslední zbytky sebeúcty.
Kontrolovat má jen chlap ženu a ne opačně. Jemu hrozí kukačka, ne tobě ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, musím anonymně nebo bych byla ukamenována.
Mám partnera asi půl roku, teď cítím, že ho opravdu miluju, udělal pro mě spoustu hezkých věcí, pomohl mi, když jsem byla v nouzi, dokonce s mou dcerou vymyslí různé aktivity apod..
Jenže párkrát udělal spoustu věcí, kdy jsem zjistila, že mi asi i lhal, nemám to lhaní potvrzené, ale vnitřně jsem přesvědčená, že to tak bylo…
No a po tom všem mám najednou potřebu slídit a přesvědčovat se, že nelže.
Např mi řekne, že jde cvičit a já mám sto chutí se jet kolem toho fitka podívat, jestli tam má auto. Nebo když mi večer napíše, že se nestaví a chce jen koukat na filmy, tak žárlím a představují si bůh ví co, když mu pipne zpráva, tak jsem úplně na nervy, kdo to asi může být atd
Prosím o radu, jak se toho zbavit? Taková jsem nebývalá, ale mám šrámy na duši z byvalých vztahů.
Dík
@axlpol píše:běžně se tomu říká strach a žárlivost
Bohužel lidé lžou a lžou i partneři.
U mého muže to překročilo meze, takže se jasně stanovily pravidla - pokud chce být manželem a otcem, musí / bude vše sdílet. Mám přístup ke všemu, do všeho můžu vidět, ale to bylo vyústění složitého příběhu. I když to některým zní jako sledovačka a upírání soukromí, tak to vztahu dost pomohlo.ale není to nic divného, spousta lidí v dlouhodobém svazku, tady píše, že mají společné účty, přístup k telefonu atd.
Ale vy jste spolu krátký čas, takže to vydýchej, protože takovými sledovacími / žárlivými pocity si můžeš vztah fofrem zničit.
To zní děsivé, do všeho vidět. clovek má i ve vztahu právo na své soukromi
@Cizinka 999 píše:
To zní děsivé, do všeho vidět. clovek má i ve vztahu právo na své soukromi
To jsem si taky kdysi myslela, ale pokud si lidé slíbí spolu sdílet život (před oltářem nebo společným dítětem) tak by měli spolu sdílet i své soukromí. O tom partnerství jsou…protože ohrozit druhého partnera a děti např. dluhy, nevěrou, finanční negramotností, závislostí, špatnými rozhodnutí atd je strašně snadné. A že takových příběhů jsou mraky a pak se tady ptáme „jsi nevěděla s kým žiješ?“
To není normální. Jak už někdo psal, buď na to přijde a rozejdete se nebo se z toho zblazníš. Záleží jak zásadní byli jeho lži. Pokud natolik, že ho sledovat musíš, aby sis ověřila, že zase jen lže, tak bych s takovým člověkem nebyla. Pokud je to spíš v tobě, tak doporučuji terapii. Žila jsem s žárlivcem a nic horšího jsem ve vztahu nezažila. Už nikdy víc. ![]()
Ahoj, musím anonymně nebo bych byla ukamenována.
Mám partnera asi půl roku, teď cítím, že ho opravdu miluju, udělal pro mě spoustu hezkých věcí, pomohl mi, když jsem byla v nouzi, dokonce s mou dcerou vymyslí různé aktivity apod..
Jenže párkrát udělal spoustu věcí, kdy jsem zjistila, že mi asi i lhal, nemám to lhaní potvrzené, ale vnitřně jsem přesvědčená, že to tak bylo…
No a po tom všem mám najednou potřebu slídit a přesvědčovat se, že nelže.
Např mi řekne, že jde cvičit a já mám sto chutí se jet kolem toho fitka podívat, jestli tam má auto. Nebo když mi večer napíše, že se nestaví a chce jen koukat na filmy, tak žárlím a představují si bůh ví co, když mu pipne zpráva, tak jsem úplně na nervy, kdo to asi může být atd
Prosím o radu, jak se toho zbavit? Taková jsem nebývalá, ale mám šrámy na duši z byvalých vztahů.
Dík