Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
S nachlazením bez horecky bych šla. Se zapalem plic bych doma byla. Kdybych se sotva táhla. Stejně bych práci nezvládla. Leda blbě.
V případě nachlazení - to do práce chodím, popř. si vezmu v pátek volno a přes takový prodloužený víkend se dám do kupy. Jinak teda, pokud jsem měla nějaké chřipky, angíny, kdy jsem nemohla ani mluvit (což při práci s lidmi je potřeba), zůstávala jsem doma.
@Netopirek píše:
V mém okolí chodí do práce nemocní všichni. Dokud se zvednou z postele ta jdou. Neschopenku si finančně nemůžou dovolit. Jen pár vyvolených co má pak možnost si to dopracovat.Lidi z nižších vrstev chodili nemocný do práce vždycky. A nejspíš to tak i vždycky bude. Léčit se doma v klidu je a byl luxus co si ne každý může dovolit. A prohlašovat ty lidi za sobce, jen protože já se mám dobře. Je samo o sobě sobecký
To je sice pěkný, ale zase proč já mám potom doma ležet v horečkách a utratit x stovek v lékárně kvůli tomu, že je někdo na tom finančně špatně?
Chodím, pokud mi není tak zle, že fakt nemůžu. Ale pracuju v uzavřený kanceláři, nejsem v kontaktu s lidma a můžu si tu režim trošku přizpůsobit tomu, že mi není úplně dobře. Docela trpim na nachlazení - rýmu, kašel, bez teplot, bejt s tím pokaždý doma, asi bych toho zvlášť v chladnějších měsísích moc nenapracovala
Předtím zkušenost ze školství - chodily jsme všechny, i s horečkama (kolegyně), i bez hlasu (já), nebyla moc jiná možnost
Co už jsem pak nedala - svoje nemocný dítě, s tím jsem opravdu doma zůstat musela. A bylo dost velký zle, vlastně to vyústilo až ve změnu zaměstnání. Prosím anonym kvůli těm poslendím větám především.
Ja myslim ze spousta lidi chodi do prace nemocnych hlavne proto ze jim zamestnavatel proste nedovoli byt doma.Je to smutny, ale je to tak.
Hmmmm, ted jsem si vzala 3 dny dovolenou, abych vylezela to nejhorsi a zitra supajdim do zamestnani. O vikendu snad vylezim zbytek. Neschopenku si vzit muzu, nikdo neprudi, nevyhrozuje. Ale pak ta vyplata
Samozrejme, kdyz jsem musela na operaci, tak to bez neschopenky neslo, ale virozy resim takto ![]()
Ještě dodám - v tom školství to byl kolotoč. Rodiče nám dávali děti s kašlem, rýmou, fakt hodně „nachcípaný“ - protože si nemohli dovolit zůstat doma. My to pak chytly od dětí a opět - bez možnosti to doma vyležet. Já pak svoje dítě taky posílala do školky, dokud to šlo, ze stejnýho důvodu. A není to úplně o penězích konkrétně za tu jednu neschopenku nebo OČR - aspoň u mě. Spíš o tý práci jako takový. Kterej zaměstnavatel si bude držet zaměstnance, co je třeba od podzimu do jara dohromady třeba dva měsíce doma? Sám s nachlazením, s dítětem… Já měla za absenci 6 dní za celej podzim a zimu takový peklo, že to vyústilo dost nepříjemným odchodem.
Kdybych zůstávala s nachlazením doma, tak bych za chvíli letěla pro neuspokojivé pracovní výsledky. Ta práce se sama neudělá.
@Anonymní píše:
Já měla za absenci 6 dní za celej podzim a zimu takový peklo, že to vyústilo dost nepříjemným odchodem.
Upřímně, pokud je zaměstnavatel takový blbec, tak by si zasloužil, aby mu odešli komplet všichni… jako jo, 2 měsíce od podzimu do jara, pokud mu celkem nic není a jsou to klasické virozy je dost, ale prskat kvůli vlastně týdnu je naprosto mimo.
@Lychee13 píše:
To je sice pěkný, ale zase proč já mám potom doma ležet v horečkách a utratit x stovek v lékárně kvůli tomu, že je někdo na tom finančně špatně?
No, to je ale otázkou, zda to ale opravdu chytneš od toho dotyčného v práci nebo třeba od někoho kdo jede od doktora nebo ho potkáš v krámě, aby neumřel hlady.
Zažila jsem v porodnici na šestinedělí sestru s rouškou, viditelně silně nachlazenou - to mi teda nebylo vůbec příjemný, i když naštěstí nebyla z dětskýho, takže vždycky jen tak prolítla a zkontrolovala pokoje (a byla pěkně protivná, asi jí bylo fakt blbě), ale jako čerstvá máma jsem z toho neměla vůbec dobrej pocit. Zlatý kolegové v práci i celej uchrchlanej autobus - to se vždycky pozná „chřipková sezóna“
- nesnášim to, ale když to pak chytim taky (nachlazení, ne opravdovou chřipku s horečkama), dělám samozřejmě totéž.
@j.a.n.i1 píše:… no, ono pak vlastně něco takovýho nastalo. Resp. nastávalo průběžně - před náma a tipuju, že i dál po nás, ale třeba ne, třeba se poučil i zaměstnavatel. Škoda, že jsme to nějak nechtěly vidět dřív, ale tak holt zkušenost do života, že tohle už nikdy víc. A zaměstnavatel mi vmet několikrát, že jsem všechny u pohovoru podvedla - jenže já dítě netajila a do jeho nemocí se celou dobu snažila zapojovat, koho šlo - manžela, babičky… tak, jak jsem právě na pohovoru slíbila. Třeba neštovice jsme zvládli s mojí asi dvoudenní absencí, což dodnes považuju za zázrak. V práci jsem byla i po docela komplikovaným trhání osmičky se šitím. Jenže pak se jednou prostě nedalo dělat nic jinýho a doma jsem s nemocným dítětem zůstat musela, celý týden - a bylo velký zle.
Upřímně, pokud je zaměstnavatel takový blbec, tak by si zasloužil, aby mu odešli komplet všichni… jako jo, 2 měsíce od podzimu do jara, pokud mu celkem nic není a jsou to klasické virozy je dost, ale prskat kvůli vlastně týdnu je naprosto mimo.
@krtek93 Tak já třeba takhle silně nachlazená rodila… jo, taky ze mě myslím neměly ty další dvě paní na pokoji radost, ale co se dalo dělat, samostatný pokoj volný nebyl a bylo dost plno, takže ani personál s tím nic nevykouzlí.
Jo, s rýmičkou taky chodím. Byla jsem tak pitomá, že jsem chodila i s antibiotiky a nehezky se mi to vrátilo. Takže loni se mi zhoršily všechny choroby a zůstala jsem 2 měsíce doma, protože jsem se z té postele nezvedla. Za ta léta se to prostě nastřádalo a dospěla jsem do fáze, že zdraví mám jen jedno, navíc už podlomené a nemocná do práce chodit nebudu. A nejvíc mě štvou kolegové, kteří chodí i s horečkami a nakazí všechny ostatní. ![]()
Byla jsem v práci i ze zápalem plic a spálovou angínou
Nutno dodat, že jsem ohrožovala jen sama sebe a kolegyni, která se mnou v kanclu seděla (a která to mimochodem měla souběžně se mnou, takže nám to sem někdo musel přijít prsknout
). Pravdou je, že kdybych na tom byla zdravotně tak blbě, že bych svou práci odvést nedokázala, tak by nemělo smysl vůbec do práce chodit. Pracuju na poliklinice (proto se omlouvám za anonym, nechci tu pod nickem uvádět místo mého působiště) a zcela upřímně…nemocná mám v práci větší klid, než kdybych byla doma. Teplá kancelář, práce v sedě, namáhavá jedině psychicky, čaj si tu můžu vařit po kýblech a co chvíli nakoukne nějaký lékař. Zůstat doma v posteli je komfort, který si nemohu dovolit. Takže akutní stav bych řešila bohužel dovolenou. A ta by mi zase chyběla při péči o děti o prázdninách a jiných nutných záležitostech.