)
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chybí mi kamarádka :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.6.14 22:47
Jsem na tom stejne :-/. Pred 2mi lety jsem prisla o nej kamarádku. Chybi mi to.. kamaradky mam ale neni to takove. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.14 22:52
Jsem z Prahy.
No pro me je jednodussi najit chlapa nez kamosku, na chlapy mam stesti.
Co se tyce krouzku, mam problem, ze mam deti velmi blizko sebe a obe je neukociruju na nejakem krouzku. Chtela jsem chodit do MC, jenze program je dopoledne a my do pul 10 spime 
chodime na hriste, ale tam nic.
Mela jsem schuzku s par maminkama z netu, ale kamaradim trvale jen s jednou a to spis, ze si napiseme, kdyz nemame do ceho pichnout.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.6.14 22:57
Jeste tu mam kamosku, se kterou jsme si blizke, je vtipne, jak nas osud svedl k sobe, pochazi ze stejneho mesta a sesly jsme se v Praze ve stejne casti, dokonce mame stejne stare deti. Problem je, ze je to nej kamoska moji sestry a moji duveru ztratila, kdyz se sestra prorekla, jak me spolu drbou a ta kamoska mi zas vyklada o sestre, tak je z toho neprijemny trojuhelnik 
- Citovat
- Upravit
23.6.14 23:17
Tak ja nikdy zadnou poradnou kamaradku nemela, vzdycky to byl muz. Pro me je mou nejvetsi „kamaradkou“ muj manzel, predtim to byl byvaly pritel. Vzdy byli moji oporou, clovekem, kteremu jsem mohla cokoliv rict, postezovat si…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.14 23:37
Narození dítěte s přátelstvím zacloumá, i s tím velkým. Novopečená maminka se hodně změní a to často přebije to společné něco, co dřív spojovalo. Mohu-li tedy soudit jen ze své zkušenosti, tvoje dopisovací kamarádka asi zjistila, že od té doby, co máš děti, jsi už jiný člověk.
Hledání mezi maminkami na rodičáku se mi taky neosvědčilo. Scházela jsem se s řadou maminek, ale takové to opravdové přátelství to nikdy nebylo.
Pokud se plánuješ vracet časem zase do práce, máš podle mě dobrou šanci, že přátelství opět přijde. Doporučuju hledat mezi ženami s dětmi. 
Přeju hodně štěstí, ať brzy najdeš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.14 00:09
Ja taky nikdy zadnou poradnou kamaradku nemela 
Mozna na stredni jsem jednu kamaradku mela ale jelikoz me pak tak trochu podrazila tak jsem ji uz nikdy poradne neverila. Otehotnela jsem na nastavbe.Uz jsme s pritelem chtely miminko. A s tehdejsi kamaradkou uz komunikace slabla.Ted jsem tehulka a kamaradka se mi uplne sprotivila. I pritelovy. Vedela ze ze me bude maminka ale stale se predemnou chovala jak maly parchant. A o takovou kamaradku ja nestojim, ktera nema ani spetku pochopeni nebo slusnosti.Uz nekolikrat jsem ji zadala at predemnou a maly prckem v brisku nemluvi tak vulgarne. A co? Dalsi den to same.Kdyz jsem odesla ze skoly kvuli tehu tak jsme si psaly i hodne sms.No katastrofa skoro za kazdym slovem sproste slovo.Uz mi to fakt lezlo na nervy.Uz ani moc neodepisuji a stykat se s takovym clovekem? To by opravdu nikdy nic dobreho neprineslo. Takze take ted sice nemam kamaradky.Ale pritel je ten kteremu verim a muzu se mu sverit s cimkoliv nebo si postezovat.Ted hlavne zdilime tu radost ocekavaneho mimiska Samozrejme moje rodina je take to nejvic na svete.Ted jsem casto s mamkou a tetou a vyhovuje mi to.Jsou to vlastne takove moje kamaradky kterym take muzu verit popripade si postezovat nebo vykladat o babskych problemech. Nikdo uz semnou nemluvi vulgarne nebo se nechova jak pako. A to mi vyhovuje. Samozrejme me mrzi ze okolo me nejsou take nejake mladsi budouci maminky na pokec nebo aspon holky ktere by zajimalo to co me.Ale jeste porad tu mam rodinu a pritele a s temi je mi opravdu ze vseho nejlip. A to je to hlavni. 
Jsem za ne moc stastna…A tady na emiminu je taky spousty fajn lidi.
Příspěvek upraven 24.06.14 v 00:16
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.14 00:10
Ahoj. Já také nemám štěstí na kamarádky a to už od dětství. Když jsem myslela, že jsem ji našla, tak jsem pokaždé dostala ránu do zad. Bydlím v Praze už 5 let a jedine co znám byla cesta do práce a domu. Po porodu jsem doma a povídám si akorát s mojí holčičkou a pejskem manžel pracuje celý dny, tak jsem ráda, že se vidíme aspoň večer.
Ale dost litování a smutku, musíme začít hledat světlo na konci tunelu 
Stačí naplánovat kde a kdy se dá sejít a možná přijde více maminek a každý si někoho najde
Je to aspoň trochu dobrý nápad?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.14 04:19
Ja jsem taky porad sama, protoze ziji v cizine. Chodim s detmi hodne do parku, herny, kolo, ted pres to leto je toho hodne, co se da podnikat venku. Vecer vetsinou jsem s knihou. Jinak vse delam vetsinou sama a jen tak nekdy pokecam s nekym koho potkam, ale jinak s nekym delat poradne kamaradske veci, tak to taky moc lidi na to nemam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.14 05:49
Take mi chybi kamaradka. Drive jsem mela spousta kamaradek ale stacilo se prestehovat o par km dal a najednou mi ze vsech zbyla jedna s kterou si obcas napiseme ale moc se nevidame. A kamaradku z prace mam jednu ale neni to ono predtim sme se vidali v praci obcas nejaka ta akce ale ted sme kazda jinde a skoro si ani nepisem ja jsem treti tyden na neschopence a zacinam mit obavu ze mi z toho hrabe =( =D kamaradku ted nejak potrebuju vic nez kdy jindy ale po celim usti ocividne neni zadna moje spriznena duse…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.14 09:45
@Anonymní píše:
Ahoj holky,prosím o zachování anonymity, je to pro mě citlivé téma.
Ani pořádně nevím, jak začít, ale potřebuju se trochu vykecat, přečíst si, že třeba někdo zažívá něco podobného.
Odjakživa nemám moc štěstí na kamarádky. Vždycky mám v určitém období nějakou blízkou kamarádku a když to období (studium, práce…) vyšumí, tak se kamarádka vypaří. Nevím, co dělám špatně, nebo jestli je to normální. Ale strašně mi chybí někdo blízký.
Než jsem se odstěhovala za manželem a prací přes celou republiku, potkala jsem skvělou holku skrz náš společný zájem - zvířata. V tu dobu jsme každá studovala daleko od domova, takže naše přátelství fungovalo hlavně přes posílání dopisů a pohledů, posílaly jsme si dárečky a když bylo nějaké delší volno, tak jsem jela k ní a chodily jsme po lesích s našimi hafany, plkaly dlouho do noci, hrály hry. Moc jsme si padli do noty i s našimi rodinami (rodiče, sourozenci). Za pár let jsem se odstěhovala, ale bylo to mezi námi stále fajn, těšila jsem se každý týden na její dopis. Potom mi byla za svědka na svatbě a krátce na to se mi narodilo dítě. Na malé se přijela podívat jednou a potom už to šlo nějak do kopru. Tehda se toho událo moc, můj porod, ona si našla partnera, když byla naposled u nás, tak jsme zrovna byli s manželem rozhádaní, tak to bylo napjaté, začala studovat těžkou školu… Nevím, kde konkrétně nastal ten zlom, my dvě jsme si nic neudělaly. Postupně ochladlo dopisování, přestala posílat přání k narozeninám, když jsem jela k rodičům a psala jí, zda se uvidíme, tak pokud odepsala, tak jen že je nemocná apod, přestala na mě reagovat na facebooku. Postupně jsem pochopila, že už o mě nestojí.
Přiznám se, že jsem z toho na dně. Jednou jsem tady v diskuzích četla, že je dětinské toužit po nejlepší kamarádce, tak jsem asi duší ještě dítě, ale strašně mi chybí nějaká opora, ty drobnosti, na které jsem se těšívala. Jsem odstěhovaná daleko od rodiny, manžel pracuje od pondělí do neděle a já jsem s dětmi na rodičáku už dva roky sama. Sice tu mám pár kamarádek, se kterými zajdu na kafe, na hřiště, ale v podstatě se pořád dokola jen řeší kdo s kým, přebalování, krmení, zlobení…
našla se ve vašem životě spřízněná duše, když už jste to třeba ani nečekali/y? já už jsem někdy jak „úchyl“, ale venku si prohlížím kolemjdoucí a představuju si, jaké by s nimi bylo přátelství
Úplně vím, o čem mluvíš. Já jsem na tom podobně. Taky jsem se odstěhovala kvůli manželovi a jeho práci. Tady jsem měla (aspoň jsem si to myslela) kamarádku. Chodily jsme si posedět do hospůdky, navštěvovaly se, psali si SMSky nebo zprávy na FB. Pak se mi narodilo dítě. Začalo to skřípat už v těhotenství, kdy jsem přestala chodit do hospody. A po porodu? Myslela jsem si, že se zastaví, aby se podívala na malou, abychom mohli pořádně probrat novinky. ALE už je to 8 měsíců a nebyla u mě ani jednou. Za celou dobu mi jednou napsala přes FB přání k narozeninám, SMSku žádnou, volání žádné. K fotkám naší dcerky dala pár lajků a tím to končí. Už ani nedoufám, že by přišla. A co víc… už snad ani nechci
V současné době mám vlastně jen jednu kamarádku a ta bydlí 200 km daleko. Je to kamarádka z dětství. Sice se skoro nevídáme, ale skoro každý den si voláme, nebo si píšem přes FB. Ale není to ono, když si nemůžeme pokecat přímo, zajít s dětmi na hřiště nebo večer na vínko. I tak jsem ale hrozně ráda, že ji mám. Jinak bych za celý den, kdy je manžel v práci, nepromluvila s dospělou osobou (vyjma prodavaček, doktorky apod.) Teď se snad rýsuje kamarádství s holkou, která má stejně starou dcerku jako já.
A co bych ti poradila? Asi co nejvíc chodit na hřiště a mezi děti. Až si tvoje dítě najde kamarády, bude jednodušší se spřátelit s jejich maminkama. Držím pěsti, ať máš zase brzy nějakou spřízněnou duši 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 21:42
Ahoj,
tak je připojuju… chybí mi kamarádka. Mám skvělého chlapa, dvě děti, ale ta kámoška prostě chybí. Sice se okolo vyskytuje pár žen, jenže buď je vidím jednou za půl roku, nebo sem tam s dětma, ale nic „vážnějšího“. Není nikdo, kdo by se mnou zašel večer na pivo, zafilozofoval nad životem. Pak mě spousta věcí žere, aniž by musela, kdyby tady byl někdo, s kým bych o tom mohla mluvit . Je fakt nejsem úplně seznamovací typ a asi mi taky nesedne každý, tím se výběr docela zužuje…
Příspěvek upraven 24.10.14 v 21:51
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 21:44
@statecna.oslice mam to dost podobne U me je problem, ze nejsem prave ten seznamovaci typ a nerada se nekomu vnucuju…odkud jsi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 21:58
@Pajule22
Jižní Čechy… seznámit mi jde, ale ne zrovna moc se ženskýma 
. Pár pokusů proběhlo, ale to mě fakt vytáčí domluvim se se holkou na osmou večer, ona mi ve 3/4 na osm napíše, že se jí nechce a pak už se neozve… Někdy se mi to chce úplně vzdát… odkud jsi ty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
