Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ou píše:Že za to můžu já. Ale teď se mnou už vůbec nekomunikuje. Nikdo z rodiny.
No a když se jí na to zeptáš, tak co ti řekne?
@Oriseka píše:
Zeptej se ji. My nevime.
Opravdu myslíš, že raději píšu tento příspěvek místo toho, abych se jí zeptala? Nikdy mi nebyla schopná odpovědět. Tahle diskuze je čistě zoufalý krok z mé strany.
@Anonymní píše:
Strašně mi chybí máma. Moc. Potřebuji ji obejmout. Mít zase takovou tu naši konverzaci, jakou máma s dcerou mají. Chci, aby viděla svého vnuka vyrůstat.Já vlastně nechápu, proč tohle všechno není. Proč to skončilo? Vždyť jsem nic neudělala.
Otěhotněla jsem v posledním ročníku na výšce. Udělala jsem všechny zkoušky, rozdělila si státnice na několik částí a s půlročním miminem jsem zvládla odstátnicovat v podstatě levou zadní. Partner má stálou práci, máme kde bydlet, auto, jsme zajištění, můžeme si dovolit i dovolenou… Nejsem nijak finančně závislá na rodičích.
Tak proč tohle všechno?
Proč mi vlastní máma nepřišla na promoce?
Proč mi nepopřála k svátku a ani k narozeninám?
Proč si mě beze slova odstranila ze sociálních sítí?
Proč?
Proč?
Mám tolik otázek…Jako máma to nedokážu pochopit. Pro své dítě bych vraždila.
Omlouvám se za emotivní výlev, ale muselo to ven.
(A věřím, že pochopíte i anonym.)
Musíš se zeptat jí, proč tomu tak je.
A nebavíte se proč? Jak dlouho? Prostě tě jen tak odstřihla z ničeho nic? Jinak chápu, že to může být hodně traumatizující, zvlášť v období, kdy se člověk potřebuje svěřit, podpořit. Radu úplně nemám, na druhou stranu, opravdu bys chtěla ve svém životě člověka, který tě jen tak z ničeho nic odstřihne? Je spoustu lidí, kteří se z různých důvodů nebaví se svými toxickými rodiči.
@topazio píše:
Musíš se zeptat jí, proč tomu tak je.
Viz mé předchozí komentáře. Tak nějak doufám, že se v diskuzi objeví někdo, kdo si zažil něco podobného a dá mi třeba tip, co by mohlo být důvodem… já prostě už nevím, co mám dělat.
Ty jsi ta, která má vyučeného partnera a matce vadí, že má nižší vzdělání jak ty?
S rodici se nebavim. Mam manzela o 26 let starsiho a neprijmuli to. Nikdy s nim ani nepromluvili, nebyli na svatbe, deti nikdy nevideli. Uplne me odstrihli a nedali mi jedinou sanci nic rict. Po par pokusech o kontakt jsem to vzdala. Uz je to 17 let, tenkrat jsem to obrecela, ale ted uz se ve me misi jen lhostejnost a i vztek, protoze jsem taky mama. Nechapu to, nikdy to nepochopim, ale tak to proste je. Nejsi v tom sama, uzivej si rodinu a bud za ne vdecna🫶 Klidne mi muzes napsat, jestli si o tom potrebujes promluvit🫶
@Anonymní píše:
Viz mé předchozí komentáře. Tak nějak doufám, že se v diskuzi objeví někdo, kdo si zažil něco podobného a dá mi třeba tip, co by mohlo být důvodem… já prostě už nevím, co mám dělat.
Ale těch důvodů může být milión.
@babeandbae píše:
A nebavíte se proč? Jak dlouho? Prostě tě jen tak odstřihla z ničeho nic? Jinak chápu, že to může být hodně traumatizující, zvlášť v období, kdy se člověk potřebuje svěřit, podpořit. Radu úplně nemám, na druhou stranu, opravdu bys chtěla ve svém životě člověka, který tě jen tak z ničeho nic odstřihne? Je spoustu lidí, kteří se z různých důvodů nebaví se svými toxickými rodiči.
Důvody jsou v úvodním příspěvku. Jsou to tři roky. Snažím se to celou dobu tak brát, že to tak prostě je.
@topazio píše:
Ty jsi ta, která má vyučeného partnera a matce vadí, že má nižší vzdělání jak ty?
To si mě asi pleteš, partner má stejné vzdělání jak já, seznámili jsme se na výšce.
@alynch píše:
S rodici se nebavim. Mam manzela o 26 let starsiho a neprijmuli to. Nikdy s nim ani nepromluvili, nebyli na svatbe, deti nikdy nevideli. Uplne me odstrihli a nedali mi jedinou sanci nic rict. Po par pokusech o kontakt jsem to vzdala. Uz je to 17 let, tenkrat jsem to obrecela, ale ted uz se ve me misi jen lhostejnost a i vztek, protoze jsem taky mama. Nechapu to, nikdy to nepochopim, ale tak to proste je. Nejsi v tom sama, uzivej si rodinu a bud za ne vdecna🫶 Klidne mi muzes napsat, jestli si o tom potrebujes promluvit🫶
Moc děkuji. Zvážím to. Potřebuji si pokecat s někým, kdo mě pochopí.
@Anonymní píše: Že za to můžu já. Ale teď se mnou už vůbec nekomunikuje. Nikdo z rodiny.
Proc s Tebou nekomunikuje ani nikdo jiny z rodiny? Kdo tvori zbytek rodiny? Otec, sourozenci, tety, strycove, prarodice? Se zbytkem rodiny jsi mluvila?
Byt na Tvem miste, zkusim psychoterapii a zpracovat to. Nema cenu se trapit kvuli toxickym lidem.
Strašně mi chybí máma. Moc. Potřebuji ji obejmout. Mít zase takovou tu naši konverzaci, jakou máma s dcerou mají. Chci, aby viděla svého vnuka vyrůstat.
Já vlastně nechápu, proč tohle všechno není. Proč to skončilo? Vždyť jsem nic neudělala.
Otěhotněla jsem v posledním ročníku na výšce. Udělala jsem všechny zkoušky, rozdělila si státnice na několik částí a s půlročním miminem jsem zvládla odstátnicovat v podstatě levou zadní. Partner má stálou práci, máme kde bydlet, auto, jsme zajištění, můžeme si dovolit i dovolenou… Nejsem nijak finančně závislá na rodičích.
Tak proč tohle všechno?
Proč mi vlastní máma nepřišla na promoce?
Proč mi nepopřála k svátku a ani k narozeninám?
Proč si mě beze slova odstranila ze sociálních sítí?
Proč?
Proč?
Mám tolik otázek…
Jako máma to nedokážu pochopit. Pro své dítě bych vraždila.
Omlouvám se za emotivní výlev, ale muselo to ven.
(A věřím, že pochopíte i anonym.)