Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mně je 28 a taky se cítím stará. Ale teda nemám děti no, to mě teprve čeká
U tebe to vypadá jako syndrom vyhoření. Chce to nový impulz v životě.
Jo a nedávno jsem potkala spolužáka, neviděla jsem ho od ZŠ a nepobírala sem, jaktože to je takový chlap. Jako Alenka v říši divů… ![]()
@Anonymní píše:
Je mi teprve 30, nikdy jsem tenhle věk nevnímala jako nějaký životní milník a přesto se od narozenin cítím stará.Číslo začínající trojkou je najednou divně vysoké, ale není to jen tím. Cítím se bez energie, neustále řeším drobné starosti, radostí je pomálu, rozbolelo mě koleno, v zrcadle si prohlížím vrásky a celkově pleť není, co to bývalo. Taky si uvědomuju, že už se neusmívám jen tak, když není vyloženě důvod. Máme děti a víc jich nebude, v tomhle mám splněno a nedokážu si představit, kdybych teprve měla být prvorodička, jak je to dnes běžné. Ostatní jsem nikdy nevnímala staře, ale já se tak cítím. Nelákají mě pařby, stejně bych seděla v koutě a s klidem sledovala okolní dění. S dětmi nedělám blbiny, nehoním je, nelezu po stromech a prolézačkách, jen je při tom sleduji. Můžu si stokrát říkat, že jsem pořád mladá, stejná jako před rokem, že se nic nezměnilo, ale stejně se nemůžu zbavit toho pocitu. Jak to máte vy? Jsem jediný magor?
Možná by bylo dobré zajít k psychologovi jako opravdu není normální se v tomhle věku cítit a chovat jako důchodkyně. Si představ že budeš muset fungovat ještě dalších třeba 50let
…Ono také záleží jaké to máš doma s manželem. Jestli máte čas pro sebe atd
@Anonymní píše:
Je mi teprve 30, nikdy jsem tenhle věk nevnímala jako nějaký životní milník a přesto se od narozenin cítím stará.Číslo začínající trojkou je najednou divně vysoké, ale není to jen tím. Cítím se bez energie, neustále řeším drobné starosti, radostí je pomálu, rozbolelo mě koleno, v zrcadle si prohlížím vrásky a celkově pleť není, co to bývalo. Taky si uvědomuju, že už se neusmívám jen tak, když není vyloženě důvod. Máme děti a víc jich nebude, v tomhle mám splněno a nedokážu si představit, kdybych teprve měla být prvorodička, jak je to dnes běžné. Ostatní jsem nikdy nevnímala staře, ale já se tak cítím. Nelákají mě pařby, stejně bych seděla v koutě a s klidem sledovala okolní dění. S dětmi nedělám blbiny, nehoním je, nelezu po stromech a prolézačkách, jen je při tom sleduji. Můžu si stokrát říkat, že jsem pořád mladá, stejná jako před rokem, že se nic nezměnilo, ale stejně se nemůžu zbavit toho pocitu. Jak to máte vy? Jsem jediný magor?
Já si třeba přišla stará v 25, jakože už jsem 10 let víceméně samostatná a nic moc z toho. Ta třicítka už šla mimo mě.
Ale jako, no, každý rok je člověk starší, tak to prostě je. Nejsi stejná jako loni.
Taky si člověk přijde starý, jak má kolem sebe ty děti, to prostě tak je, ono to i vyčerpává fyzicky, to je dokázáný. ![]()
Mě bude za rok 40 a stará si teda nepřipadam. Máš to v hlavě. Když se budeš na svět dívat negativně tak se budeš cítit blbě.
Otázka je proč to tak máš?
Ahoj zakladatelko,
myslím, že ty myšlenky co máš dřív nebo později dostihnou každého. A vlastně jsou pravdivé - stárneme. Časem se to i začne projevovat na těle, ještě později budou asi opravdu spíš vyjímečné dny, kdy své tělo ani nevnímáme, protože vše funguje, jak má, než naopak. To je prostě příroda, životní cyklus…
A přesto, že to tak je, stále jsou v životě hezké věci, radost (třeba už také jiná, než,,zamlada") a někomu se líbíme a někdo se líbí nám. A jak říká jeden můj známý, má to i výhody, protože tvrdí: Hele já jak stárnu, tak už se mi nelíbí jen dvacetileté, ale líbí se mi i třicetileté, čtyřicetileté, takže v podstatě každá druhá baba se mi líbí.
Zkrátka, takhle život jde a podstatné je, abys celkově měla z bytí radost. Pak je vše v pořádku.
Tak to já mám naopak
. S přibývajícím věkem se cítím jako puberťačka. Je mi 35 a cítím se bez prd.ele na 18 let
. Mám tolik síly a jsem tak moc akční.
Včera se mě prodavačka v Kauflandu zeptala, zda mám 18, když jsem kupovala láhev vína.
Já byla ve 30 teprve těhotná, teď se mi nebezpečně blíží na začátku 5 a stará se stále necítím.
Jen ta blížící se 5 mě rozčiluje, to nemůže být ještě pravda ![]()
Holky, já vám tedy závidím. ![]()
Já si tedy stará taky připadám. A vždycky, když potkám někoho ze ZŠ, tak nestačím koukat, jak jde čas.
![]()
A když ze střední řeším se spolužáky jejich strasti a radosti, tak už si na svůj věk připadám no ![]()
Ale asi nejhorší je pro mě to, když děti co jsem hlídala, tak už mají své děti.
To už si fakt připadám jako senior. ![]()
A to mi je 33. ![]()
Snažím se na to dívat nějak pozitivně, ale nejak mi to nejde.
Si pamatuji jak v 15 pro mě byl 30 lety člověk už starší.
Neříkám starý, to ne, ale starší.
A manžel blížící 40 taky nenese dobře ![]()
@Bytsamsebou píše:
Tak to já mám naopak. S přibývajícím věkem se cítím jako puberťačka. Je mi 35 a cítím se bez prd.ele na 18 let
. Mám tolik síly a jsem tak moc akční.
Včera se mě prodavačka v Kauflandu zeptala, zda mám 18, když jsem kupovala láhev vína.
To je tady na emiminu takový folklór, že tady každá vypadá minimálně o 10 let mladší. Mně se blíží 40 a připadám si na 17, dokud se nepodívám do zrcadla. Vypadám +- na svůj věk.
V Lidlu a Kauflandu se údajně ptají na plnoletost často a někdy chtějí vidět občánku, když zákazník kupuje alkohol, cca před půl rokem se na plnoletost ptali mojí tety, je jí 63 let. ![]()
@Bytsamsebou píše:
Tak to já mám naopak. S přibývajícím věkem se cítím jako puberťačka. Je mi 35 a cítím se bez prd.ele na 18 let
. Mám tolik síly a jsem tak moc akční.
Včera se mě prodavačka v Kauflandu zeptala, zda mám 18, když jsem kupovala láhev vína.
V Kauflandu se ptají všech. ![]()
Tak to je hodně brzy. Podle popisu to není o věku, ale nějaké životní energii. Nepřipusť čekat na smrt už od 30, proboha. Potřebuješ nějaký nový impulz v životě, něco zažít, někam vycestovat, dělat nové věci. Víš, že vlastně se od tebe tohle nežití učí aj děti? Nauč je ne přežít, ale žít, užít si život. Proč se nesměješ, proč nejdeš pařit, proč už předem si říkáš, že budeš sedět v koutě? Tyhle leklé ryby, co se nezasmějí se srdce, nepoběhnou za dětmi, na pařbě akorát sledují ostatní, časem všechny kolem otráví. Dost často i chlapa, co mají doma a pak jim uteče.
Možná to píšu hnusně, ale je to tak.
Je mi 43, mám malý děti a stará se fakt necítím. Teda, musím říct, že je rozpor mezi tím, jak se cítím a co vidím v zrcadle ![]()
Někdy se v životě stane, že přijde splín. Nech si udělat krevní obraz a vyšetřit štítnou žlázu, aby se vyloučilo onemocnění. A neboj, ona druhá míza přijde…. ![]()
Je mi teprve 30, nikdy jsem tenhle věk nevnímala jako nějaký životní milník a přesto se od narozenin cítím stará.
Číslo začínající trojkou je najednou divně vysoké, ale není to jen tím. Cítím se bez energie, neustále řeším drobné starosti, radostí je pomálu, rozbolelo mě koleno, v zrcadle si prohlížím vrásky a celkově pleť není, co to bývalo. Taky si uvědomuju, že už se neusmívám jen tak, když není vyloženě důvod. Máme děti a víc jich nebude, v tomhle mám splněno a nedokážu si představit, kdybych teprve měla být prvorodička, jak je to dnes běžné. Ostatní jsem nikdy nevnímala staře, ale já se tak cítím. Nelákají mě pařby, stejně bych seděla v koutě a s klidem sledovala okolní dění. S dětmi nedělám blbiny, nehoním je, nelezu po stromech a prolézačkách, jen je při tom sleduji. Můžu si stokrát říkat, že jsem pořád mladá, stejná jako před rokem, že se nic nezměnilo, ale stejně se nemůžu zbavit toho pocitu. Jak to máte vy? Jsem jediný magor?