Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
reaguji od konces těmi bonbóny, kdyby nedojedla ani jedna, nedostala by bonbón žádná, nebo nakonec obě, to zase tak ne. Ale stalo se několikrát, že ten kdo dojí celé, dostane zmrzlinu. Dcera snědla všechno, nevl. dcera ne. Dostaly obě. Za pár týdnů naopak. Moje dcera nedojedla, přítelova ano - tak dostala jen ona. Ještě jak jsi psala, že musí aspoň ochutnat, tak dcera polívky už nechutná, doma je jí, ale tam má prostě blok, který jí vypěstovali tím, jak jí to nutili. Takže se bavíme o druhém. To tam z 90% sní všechno. Maximálně z toho nesní, co nejí. Ale pokud je to např. rizoto, kde je cibule a další zelenina, tak to se blbě vytahuje, to by asi nejedla vůbec. Naštěstí ty jejich nedělní obědy jsou - řízek, svíčková, guláš, pečené kuře atd, takže s druhým problém nebývá.
Ne ne. To jsi ted nepochopila otazku. Spis mw slo o to jestli za tebou nekdy nevlastni dcera prisla s tim- proc teto zas ta babicka na anicku (tvoje dcera) kricela, kdyz nic neudelala? Vis jestli to vnima…
Co se tyka jidla tak jsi se me ptala jestli povazuju nuceni za normalni. Nepivazuju a napsala jsem jak bych postupovala ja. Nicmene tak bych to delala na zacatku. Jasne ze ne ted kdy u vas uz jsou polivky passe, vyresene tim ze dcera je odmitla uplne. Ale treba na pripade se zmrzlinou- bych v pripade ze nevl. dostala i kdyz nedojedla pronesla neco jako- je ja myslela ze zmrzlina je kdyz se doji. To je fajn ze uz nemusim a dostanu taky… dozvis se beztak neco jako- no to jsme rekli jen tak a to pouzit priste. Dcera nedoji- pojd taky na zmrzku. To se jen tak rika ze to musis snist vsechno…
@terezahlavackova píše:
Ted je potreba definovat pojem SVA rodina. Presto ze se chlapi ozeni a zalozi svou rodinu, vetsinou chovaji silne vazby ke sve puvodni rodine - zejmena matce. O to vic v pripade ze natka byla general ktereho museli cca 20 let poslouchat jinak bylo zle…
Jenže žije se zakladatelkou a ne s matkou. Nikdo taky neříká že má být na mámu hnusný, říct jí že takhle tedy ne jde i slušně.
@Anonymní píše:
Potřebovala bych si tady aspoň postěžovat, nemám takovou kamarádku, kterou bych obtěžovala mými problémy… S přítelem jsme 7 let, moje dcera má 9 let(není jeho), spolu máme roční dítě. Přítel má dceru téměř 9 let. Holky si spolu ze začátku nerozuměly, byli malé, ale nakonec bych řekla, že jsou velké kamarádky, těší se na sebe, až se uvidí, volají si. Tchýně bezmezně miluje samozřejmě svoje pravá vnoučata, ale není ochotná přijmout cizí krev. Kdyby aspoň byla ticho, jako její manžel, ten sice moji dceru taky nemusí, ale aspoň to nedává najevo, takže mi to nevadí, beru to, je to logické, že nevlastní se nedá milovat jako vlastní. Ale tchýně moji dceru vyloženě nesnáší. Dává to najevo opravdu trapně, ta nespravedlivá „výchova“ k vlastní versus k nevlastní vnučce mě stála za ty roky už hodně slz. Pár příkladů, které doslova řekla:
Na moji dceru - to jídlo sníš, na to si holčičko počkám, jinak tě seřežu!
Na vlastní vnučku (u stejného oběda) ty už miláčku nemůžeš? To nevadí, tak to odnes.
Na moji dceru - přestaň tady lítat (plesk po zadku), u oběda se nemluví, nekřič, sedni si pořádně, chovej se slušně, omluv se…
Na vlastní vnučku (je okřiknuta za to stejné tátou) - nech ji, nekřič na ní, akorát ji stresuješ a nebude sem chtít jezdit. Těch příkladů bych vlastně mohla psát hodně, jde prostě jen o to, že svoji krev miluje a cizí nesnáší. Co se nám narodil syn, je to ještě horší. Dcera brášku miluje, chová si ho, mazlí se sním, to ale nemůže před tchýní. Vzali jsme je na dovolenou na týden a to byla asi poslední kapka. Týden řvaní po dceři za to, že se ho byť jen dotkla, přitom přítelova dcera (vlastní vnučka) s ním chodila po strmých schodech a ještě ji chválila, že je šikulka, že s ním nespadla. Dceru by asi zabila. Dcera dovolenou probrečela, že si na brášku nemůže sáhnout a já brečela s ní. Nikdy více. Už jednou jsme s nimi byli na dovolené, ale to ještě nebyl syn na světě a taky to bylo strašné, nevím, že jsem se nechala zase přesvědčit a brali jsme je. Přítele tím moc neobtěžuji, párkrát jsem mu to řekla, ale vždy mě odbyl, že se mi to jen zdá, ať z ní nedělám chudinku (z mojí dcery), že jí rázná výchova neublíží. Po této dovolené uznal, že jeho matka moji dceru opravdu ráda nemá. Hurá, aspoň to přiznal. Sice jí nic říkat nebude, protože svoji maminku miluje, mají spolu hezký vztah a kvůli mě/dceři to nebude měnit, ale už to, že to řekl, mi pomohlo. A já? Stále mlčím, tchýni jsem nic neřekla. Ale je to tak, že já už se s ní ani moc nebavím, když k nim jedeme na návštěvu, jsme nešťastné obě dvě. Jezdit tam musíme, přítel to tak chce a já nechci dělat zle. Je mi jasné, že tchýně nás tam nepotřebuje, chce tam jen svého syna a vlastní vnoučata, ono to tak asi časem dopadne, že tam přítel bude jezdit jen se svojí dcerou a naším synem. Z našeho syna je tchýně úplně vy. raná, za jiných okolností bych byla ráda, ale teď je mi z toho na blití. Je mi líto mojí dcery, já za ní plně stojím, ví, že to není její chyba, že je nenáviděná, jen nějak nevím, co s tím. Dá se to vůbec nějak řešit? Jednou jsem s ní o tom mluvila, mile a se snahou to změnit, absolutně mi vyvrátila, že by mojí dceru neměla ráda, takže to dopadlo tak, že si vymýšlím a dělám zbytečně zle. Já prostě neumím mít ráda někoho, kdo nenávidí moje dítě, nejde mi to. A že syna budu muset k nim dávat na prázdniny mi momentálně taky vadí (chtěli už letos, ale kojím), dcera k nim na prázdniny nikdy jet nemohla, teď po té dovolené tedy už ani nechce.
Diskuzi jsem nečetla.
Zakladatelko, těžklá věc je v tom, že kdo tohle dělá, ten to většinou nevidí. ![]()
Přečti si tady diskuze macech. Nevlastní je vždycky - líné, chamtivé, hlučné, strhává na sebe pozornost, nevychované svou rozmazlující matkou… ale macecha naštěstí ví, m jak na to a U NÁS PLATÍ NAŠE PRAVIDLA, takže já ho srovnám.
Zkrátka být přísná na cizí je snadné, na vlastní těžké.
Myslíš, že to fakt tak reálně je? Že všechny ty nevlastní děti jsou tak hrozné? Sotva.. prostě je tak macechy vidí.
Na tvém místě bych striktně bránila tomu, co je jasně prokazatelná „diskriminace“. (zmrzlina, chování miminka "teď ho chovala Manka, tak teď může Anka). Ale lásku nevynutíš ![]()
@arinecka píše:
Jenže žije se zakladatelkou a ne s matkou. Nikdo taky neříká že má být na mámu hnusný, říct jí že takhle tedy ne jde i slušně.
Hele to ze by to primarne mel vyresit chlap vime vsichni. Ale nedela to a podle toho co pise zakladatelka asi ani neudela. Takze bude muset sama. Nebo najit nejakou fintu na partnera aby ho presvedcila. Kazdopadne z dlouhodobeho hlediska je to situace neudrzitelna a bude eskalovat do potizi. A byla by skoda kdyby se tchyni podarilo rozbit dalsi vztah…
@Ellusa píše:
A hlavně bych fakt přítelovi nedovolila, aby si tam jezdil každý víkend s malým. Jednou za čas sami, proč ne, ale každý víkend, to fakt ne, to by nedělalo dobrotu. Zkus si přečíst tu knížku o manipulacích, taky nastudovat něco o asertivitě, hrozně moc to potřebuješ a pomůže ti to i v jiných situacích. Ono když z tebe bude jasně cítit, že si věříš, tak ona si na tebe taky tolik vyskakovat nebude, tím jsem si jistá. Jsi pro ni snadná oběť teď, takže toto musíš změnit hlavně ty u sebe.
Souhlas. Kazdy tyden je nesmysl. Obcas at si jedou ale pokazde urcite ne.ona tedy pro tchyni neni ani tak obet zakladatelka jako spise jeji dcera. A jelikoz je dcera mala tak si to necha libit. Za dva tri roky ji posle onamo sama…
@terezahlavackova píše:
Hele to ze by to primarne mel vyresit chlap vime vsichni. Ale nedela to a podle toho co pise zakladatelka asi ani neudela. Takze bude muset sama. Nebo najit nejakou fintu na partnera aby ho presvedcila. Kazdopadne z dlouhodobeho hlediska je to situace neudrzitelna a bude eskalovat do potizi. A byla by skoda kdyby se tchyni podarilo rozbit dalsi vztah…
Jo, to máš pravdu.
@Bábrdl píše:
Diskuzi jsem nečetla.Zakladatelko, těžklá věc je v tom, že kdo tohle dělá, ten to většinou nevidí.
Přečti si tady diskuze macech. Nevlastní je vždycky - líné, chamtivé, hlučné, strhává na sebe pozornost, nevychované svou rozmazlující matkou… ale macecha naštěstí ví, m jak na to a U NÁS PLATÍ NAŠE PRAVIDLA, takže já ho srovnám.
Zkrátka být přísná na cizí je snadné, na vlastní těžké.
Myslíš, že to fakt tak reálně je? Že všechny ty nevlastní děti jsou tak hrozné? Sotva.. prostě je tak macechy vidí.
Na tvém místě bych striktně bránila tomu, co je jasně prokazatelná „diskriminace“. (zmrzlina, chování miminka "teď ho chovala Manka, tak teď může Anka). Ale lásku nevynutíš
Není to tak všude znám jeden krásný případ kdy z předchozích manželství měli každý jedno dítě a spolu poté taky jedno. Paní syna ve své peči Pan dceru ve své peči ( biologicka maminka už není) a paní nevlastní dítě přijala jako svoje, dítě ji říkalo a říka mami. To stejne i pan přijal dítě jako své vlastní to mu říkalo tati. Příbuzný je brali jako vlastní na prázdniny a na navštěvy jezdivali všichni spolu. K rodičum od paní a k tetům a strejdum jezdívali vždy 3 dětí jak biologické od paní tak i holčička, která jeji vlastní nebyla a přesto všichni brali že nemají 2 vnoučata a dejme tomu ještě jednu nevlastní vnučku, ale prostě mají 3 vnoučata. To stejne i rodiče od pana přijali syna od paní jako vlastní nechali ho aby jim říkal babi dědo oni ho brali jako vlastního. A to ještě k tomu pan jezdival k rodičum i k sourozencům od své zesnulé manželky aby taky viděli vnučku jak roste. Poté když si našel tuto paní a měl s ní další dítě tak k ním jezdivali všichni oni si brali na prázdniny všechny 3 dětí i přesto že jediné biologické vnouče byla ta holčička. Prostě udělali to nejlepší pro dětí aby se dětí citíli v novém prostředí jak nejlíp by mohli a navštěvují se doposud všichni dohromady
Raději anonym přeci jen informace z cizí rodiny
@terezahlavackova píše:
A tak to je taky normalni. Kdyz dojedou babicky a rozplyvaji se co vsechno junior umi tsk se deti ozvou trojhlasem- vzdyt je prece nasObraz s ex uz tolik ne. Moje tchyne ma vsude obrazky vnoucat. Nasi svatebni fotografii nikoliv…
tak moje mamka tohle teda nedělá, že by říkala, že je šikovný po nás, nebo cokoliv, co se nového naučí, tak hned hlásila, že to umí proto, že je náš. Ale tchýně nemyslí náš, jako nás všech, ale jak už jsem zmínila „Hrubas“, čili jejich. Ale jinak se s tím dá žít
jsou to detaily, kdyby to bylo to jediné, čím mě bude s. rát, tak jí budu milovat ![]()
@terezahlavackova píše:
Ha ha. Kdyz se nam narodil prvni tak z neho byl pripo.rany. Kluka by si nechal. Chtel by ho do pece a tak… kdyby neco. Pak se narodila dcera - to uz moc nevedel koho.by si nechal pac holka ho mela omotaneho kolem prstu. A u dalsich uz jsme to ani neresili…deti maji jasno- zustaly by s maminkou a ja mam jasno- deti by se nedelili…Jinak souhlasim. Zacit se pomalu slusne ozyvat jak ty by sis to predstavovala- nenutte ji do jidla maminko, at si nabere sama, nekricte mi na ni prosim. Dekuji ale deti si zasadne mlatim sama atd…pokud tchyne bude eskalovat konflikt a melo by dojit na vybirani mezi vami tak holt bude muset pritel zakrocit…ale to se snad nestane.
@Ellusa píše:
A hlavně bych fakt přítelovi nedovolila, aby si tam jezdil každý víkend s malým. Jednou za čas sami, proč ne, ale každý víkend, to fakt ne, to by nedělalo dobrotu. Zkus si přečíst tu knížku o manipulacích, taky nastudovat něco o asertivitě, hrozně moc to potřebuješ a pomůže ti to i v jiných situacích. Ono když z tebe bude jasně cítit, že si věříš, tak ona si na tebe taky tolik vyskakovat nebude, tím jsem si jistá. Jsi pro ni snadná oběť teď, takže toto musíš změnit hlavně ty u sebe.
děkuji, přečtu si jí. A on tam jezdit každý víkend nebude, tedy doufám
To bych nepřipustila.
@terezahlavackova píše:
Ne ne. To jsi ted nepochopila otazku. Spis mw slo o to jestli za tebou nekdy nevlastni dcera prisla s tim- proc teto zas ta babicka na anicku (tvoje dcera) kricela, kdyz nic neudelala? Vis jestli to vnima…Co se tyka jidla tak jsi se me ptala jestli povazuju nuceni za normalni. Nepivazuju a napsala jsem jak bych postupovala ja. Nicmene tak bych to delala na zacatku. Jasne ze ne ted kdy u vas uz jsou polivky passe, vyresene tim ze dcera je odmitla uplne. Ale treba na pripade se zmrzlinou- bych v pripade ze nevl. dostala i kdyz nedojedla pronesla neco jako- je ja myslela ze zmrzlina je kdyz se doji. To je fajn ze uz nemusim a dostanu taky… dozvis se beztak neco jako- no to jsme rekli jen tak a to pouzit priste. Dcera nedoji- pojd taky na zmrzku. To se jen tak rika ze to musis snist vsechno…
přítelova dcera to příliš nevnímá. Nebo možná ano, ale neříká nic. Ale když bábi začne ječet na moji dceru, tak je v pozoru i přítelova, přesto, že jí nikdo nic neřekne. My se o tom s přítelovou dcerou nebavíme, jen když jí moje řekla, že babička na ní pořád křičí, tak řekla „já vím“. Jak popisuješ s tou zmrzkou, že bych měla říct „já myslela, že zmrzlina je jen, když se dojí“, tak to bych šla proti přítelové dceři, která by byla akorát naštvaná na mě, že kvůli mě ji nedostane (tedy v případě, že by mě někdo poslechl, což asi ne), to spíš naopak, jak píšeš, říct mojí dceři „už nemusíš, zmrzku stejně dostaneš, jako posledně Terka“, akorát teda, když to není moje zmrzka, tak co rozdávám že, o tom stejně nerozhoduji.
@Bábrdl píše:
Diskuzi jsem nečetla.Zakladatelko, těžklá věc je v tom, že kdo tohle dělá, ten to většinou nevidí.
Přečti si tady diskuze macech. Nevlastní je vždycky - líné, chamtivé, hlučné, strhává na sebe pozornost, nevychované svou rozmazlující matkou… ale macecha naštěstí ví, m jak na to a U NÁS PLATÍ NAŠE PRAVIDLA, takže já ho srovnám.
Zkrátka být přísná na cizí je snadné, na vlastní těžké.
Myslíš, že to fakt tak reálně je? Že všechny ty nevlastní děti jsou tak hrozné? Sotva.. prostě je tak macechy vidí.
Na tvém místě bych striktně bránila tomu, co je jasně prokazatelná „diskriminace“. (zmrzlina, chování miminka "teď ho chovala Manka, tak teď může Anka). Ale lásku nevynutíš
To u nás tak není, já mám s přítelovou dcerou hezký vztah si myslím. Usuzuji to z toho, že k nám jezdí ráda, domů se jí nechce, pomazlit se jde raději za mnou, než za svým tátou. Ale zase z pozice její mámy… taky nic moc. Asi pro ní rozhodně lepší, než kdybychom jí tady šikanovali, ale zase je to v té pozici, že ona je ta přísnější, kdo jí více vychovává a tady má volnost. Já ji nevychovávám, nepletu se do jejich výchovy, jako když dostane od mámy přikázáno např. číst, tak s ní čtu, ale nenutím ji do ničeho. Ale když se vcítím do kůže její mámy, tak asi jí to taky není úplně příjemné, když se mnou se loučí, pusinkuje a mámě řekne otráveně „ahoj“ a to můžu říct, že jí promlouvám, že je to její mamince určitě líto, jednu dobu u ní nechtěla být fakt vůbec, její máma to volala jejímu tátovi (mému příteli), že neví co s ní, že chce jet k nám. Nebo teď už si to Terka řeší sama s mámou, má tady být např. do středy a v úterý volá mamce, jestli může zůstat do neděle (o prázdninách). Takže to máš taky těžké. Když si představím moji dceru, že by za mnou nechtěla, je mi z toho ouzko. zakl.
@Ellusa píše:
A co to říct jinak, spíš ve smyslu, už nemusíš, babička bude určitě tak hodná, že ti zmrzku dá, i když si to všechno nedojedla, stejně jako dá Terce.
nebo tak ![]()
@Ellusa píše:
Ony jsou obě v roli oběti, jen zakladatelka je narozdíl od té malé v pozici té, která by měla mít sílu to nějak řešit, ta malá je na to zatím ještě malá. A až doroste do fáze, že se ozve, tak to taky může znamenat začátek konce vztahu s přítelem.
Jo proto rikam ze do budoucna je to problem. Holky tam treba za chvili nebudou chtit ani jedna. Zacnou se rozevirat nuzky mezi dcerou a synem a je to v pytli.
@Anonymní píše:
tak moje mamka tohle teda nedělá, že by říkala, že je šikovný po nás, nebo cokoliv, co se nového naučí, tak hned hlásila, že to umí proto, že je náš. Ale tchýně nemyslí náš, jako nás všech, ale jak už jsem zmínila „Hrubas“, čili jejich. Ale jinak se s tím dá žítjsou to detaily, kdyby to bylo to jediné, čím mě bude s. rát, tak jí budu milovat
Jo to uz jsou takove detaily. Ono v tech patchworkovych rodinach jsou malokdy ty vztahy tak idealni jak tu popisuje jeden prispevek. Opravdu tam vetsinou rozdily mezi vlastni a nevlastni jsou a dari se je lepe ci hure zvladat. Alespon co vidim v okoli.