Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co byste dělali na mém místě - tchýně nesnáší mé dítě.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.10.17 14:07
Ze stejné diskuze: „Sorry, ale pro rodiče jeho ex je cizi jejich syn a pro rodiče zakladatelky je cizi zase ta holka. Ja bych o to taky nestala. Deti mam rada vsechny, pokud ma clovek partnera s deckem, tak je přijme oba, ale proc by ji proboha museli cpát jejim rodičům atd.?“
Normálně bych příteli slušně řekla, že se mi nelíbí, že tam holku vozí tak často. Že je mi to trapné vůči rodičům, že jsou z ní unavení a že je nechci takto zatěžovat. Ať počká, až ji pozvou.
atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 14:09
@Lama Lama píše:
no, samo že nemusim. Ale tak asi se tu napíšou názory jen proto, aby si ho ostatní nevšímali. Od toho je to diskuze. Jesti nechceš, aby na to nikdo nereagoval, tak to můžeš v klidu psát doma do wordu.
Já reagovat chci.
Myslela jsem to ve smyslu koulení očima jenom proto, že něco cítím jinak než ty. To je prostě nemístné a v tomto případě naprosto zbytečné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 14:11
@kontramatka píše:
Myslela jsem to ve smyslu koulení očima jenom proto, že něco cítím jinak než ty. To je prostě nemístné a v tomto případě naprosto zbytečné.
to není koulení očima ) to by bylo toto 
). to jsou vytřeštěné oči, zastupný smajlík za pocit překvapení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 14:11
@Lama Lama píše:
al e to přeci nění pravda. Je to nevědomé. Myslíš, že většina žen jsou mrchy a řeknou si - haj. zlici malí, nejsou moji, tak jim zatopim?
Prd. Myslí si, že specielně jsou tidle fakt nevychovaní, páč otec je rozmazluje, protože je s nima málo, exka je navádí, navíc ty její výchovné metody…
Kdežto v té samé situaci si žena řekne, že jsou to chudáci malí, ve stresu z rozvodu a je třeba mít pro ně pochopení.
Když macecha porodí a nevlastní dítě není z mimina 110% nadšené, už je sobecké, rozmazlené a mělo by se s tím něco dělat.
Když porodí maminka a starší dítě žárlí, zaobírá se jeho pocity, snaží se mu vysvětlovat, věnovat mu čas, pěstovat vztah s miminkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 14:15
@Bábrdl píše:
Když macecha porodí a nevlastní dítě není z mimina 110% nadšené, už je sobecké, rozmazlené a mělo by se s tím něco dělat.Když porodí maminka a starší dítě žárlí, zaobírá se jeho pocity, snaží se mu vysvětlovat, věnovat mu čas, pěstovat vztah s miminkem.
no, přesně. Že je člověk více empatický ke svým blízkým než uplně k cizím je prostě fakt. Nelze spasi a porozumět všem. Na nabroušenou prodavačku taky vyjedu snáz, protože je to pipina, než na sestru, u které více přemýšlím nad tím, že to asi bude tím, že… Fakt to není jen o vlastních nevlastních dětech. Ale o obecném fungování světa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 14:35
@Lama Lama píše:
no, přesně. Že je člověk více empatický ke svým blízkým než uplně k cizím je prostě fakt. Nelze spasi a porozumět všem. Na nabroušenou prodavačku taky vyjedu snáz, protože je to pipina, než na sestru, u které více přemýšlím nad tím, že to asi bude tím, že… Fakt to není jen o vlastních nevlastních dětech. Ale o obecném fungování světa.
Dětem ano. Při troše dobré vůle a s dobrým srdcem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 14:56
@kontramatka píše:
Dětem ano. Při troše dobré vůle a s dobrým srdcem.
Ale my se ti jen snaží říct, že vlastní a cizí děti člověk nehodnotí vždycky realisticky.
Jednoduchý příklad.
Matka/macecha se snaží být spravedlivá.
(Ne)vlastní dítě se na oslavě dobře baví a výská. Macecha/matka zasáhne v okamžiku, dítě už „moc křičí“. Ale vzhledem k tomu, že nemá žádný měřič, musí hodnotu odhadnout. A je velmi pravděpodobné, že výskot nel. dítěte jí bude připadat jako nepříjemný křik i při nižší objektivně měřitelné hladině dB, než by tomu bylo u vlastního dítěte.
ona má pocit, že je spravedlivá. Když dítě „už moc křičí“, okřikne ho. Obě. nevl. i vl.
Ale otec dítěte, který je vlastní otec obou, bude v tomhle směru spravedlivější a může mít pocit, že jeho okřikává, zatímco společné nechá řvát dýl. Takže bude na ni naštvaný, protože „křivdit musí schválně“.. A ona bude naštvaná, protože „ona je spravedlivá“ a on to přehání.
Chápeš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 15:03
@Bábrdl píše:
Ale my se ti jen snaží říct, že vlastní a cizí děti člověk nehodnotí vždycky realisticky.Jednoduchý příklad.
Matka/macecha se snaží být spravedlivá.
(Ne)vlastní dítě se na oslavě dobře baví a výská. Macecha/matka zasáhne v okamžiku, dítě už „moc křičí“. Ale vzhledem k tomu, že nemá žádný měřič, musí hodnotu odhadnout. A je velmi pravděpodobné, že výskot nel. dítěte jí bude připadat jako nepříjemný křik i při nižší objektivně měřitelné hladině dB, než by tomu bylo u vlastního dítěte.
ona má pocit, že je spravedlivá. Když dítě „už moc křičí“, okřikne ho. Obě. nevl. i vl.
Ale otec dítěte, který je vlastní otec obou, bude v tomhle směru spravedlivější a může mít pocit, že jeho okřikává, zatímco společné nechá řvát dýl. Takže bude na ni naštvaný, protože „křivdit musí schválně“.. A ona bude naštvaná, protože „ona je spravedlivá“ a on to přehání.
Chápeš?
Já to chápu. Ale já to tak nemám. Pochovám si synovce i neteřinky, okřiknu moje i švagrů, utiším sousedovic, dám bonbón synovu kamarádovi, O rodičích si můžu myslet ledasco, ale děti jsou všechny miláčkové. Když mě zrovna neserou. A jedno jestli moje nebo kamarádčino. 
Jsem snad natvrdlá? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 15:03
@Bábrdl píše:
Ale to se točíme v kruhu, protože já ti stále píšu, že lidé, kteří to dělají to NEVIDÍ. Oni si myslí, že rozdíly nedělají. Takže mají pocit, že to vybalancovali rozumem.
S tim bohuzel musim souhlasit. Vlastni zkzsenist nemam. Vsechny deti jsoz nase a nikdy jsem nemela partnera co uz by svojr deti mel. Ale z okoli co jsem videla tak nikdy nikdo neprijal nevk.deti jako. vlastni. Ale zas musim priznat ze to neni statisticky distacujici vzorek…
A jak tu nekdo psal tak to asi jde. Ale za cenu ze si to ten clovek vedome hlida…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 15:03
@kontramatka píše:
Dětem ano. Při troše dobré vůle a s dobrým srdcem.
Hele máš osobní zkušenost s nevlastními dětmi? Protože tady nemluvíme jenom o situaci, kdy se všechno vyvíjí růžově. Buď mají vlastní rodiče výborný vztah a tím pádem nejsou problémy často a ani mezi dětmi a novými partnery nebo naopak biologický rodič nefunguje vůbec a dítě přijme nového partnera za vlastní. tam věřím, že to za určitých okolností fungovat může a parametricky se to blíží vztahu k vlastním dětem. ale pak si vezmi situaci, kdy třeba ty děti nevlastní rodič vidí jednou za 14 dní. děti z různých důvodů ty nové partnery nepřijímají, nemají rádi. mají úplně jinou výchovu, jinak nastavená pravidla. a teď nemluvím o tom jestli líp nebo hůř, ale prostě jinak a pak to chce opravdu vysokou dávku empatie jen proto, aby se člověk přenesl přes tyto úskalí. a opravdu v této situaci odsuzuji když se to všechno hodí na dítě, že to je parchant nevychovaný nevděčný a já nevím co všechno
ale naopak velmi obdivuji, Pokud takové situace dokáže nevlastní dítě ten rodič tolerovat, velmi respektovat a udržet s ním minimálně velmi korektní vztahy. ale přijde mi naprosto nereálné v takové situaci dítěti přistupovat jako k vlastnímu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 15:10
@Lama Lama píše:
Hele máš osobní zkušenost s nevlastními dětmi? Protože tady nemluvíme jenom o situaci, kdy se všechno vyvíjí růžově. Buď mají vlastní rodiče výborný vztah a tím pádem nejsou problémy často a ani mezi dětmi a novými partnery nebo naopak biologický rodič nefunguje vůbec a dítě přijme nového partnera za vlastní. tam věřím, že to za určitých okolností fungovat může a parametricky se to blíží vztahu k vlastním dětem. ale pak si vezmi situaci, kdy třeba ty děti nevlastní rodič vidí jednou za 14 dní. děti z různých důvodů ty nové partnery nepřijímají, nemají rádi. mají úplně jinou výchovu, jinak nastavená pravidla. a teď nemluvím o tom jestli líp nebo hůř, ale prostě jinak a pak to chce opravdu vysokou dávku empatie jen proto, aby se člověk přenesl přes tyto úskalí. a opravdu v této situaci odsuzuji když se to všechno hodí na dítě, že to je parchant nevychovaný nevděčný a já nevím co všechno
ale naopak velmi obdivuji, Pokud takové situace dokáže nevlastní dítě ten rodič tolerovat, velmi respektovat a udržet s ním minimálně velmi korektní vztahy. ale přijde mi naprosto nereálné v takové situaci dítěti přistupovat jako k vlastnímu
Osobní zkušenosti nebudu zmiňovat, je to skutečně příliš osobní.
Zde teda beru v potaz zakladatelku, kdy její přítel vychovává dítě, které není jeho a nechá s ním zacházet jeho matkou jako z onucí…prostě kde to jsme. Mě to přijde jako nějaká mozková disfunkce. vezmu si cizí děcko ale nedokážu ho mít natolik rád, abych se ho zastal a stál při něm? Ubohé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 15:18
@kontramatka píše:
Osobní zkušenosti nebudu zmiňovat, je to skutečně příliš osobní.
Zde teda beru v potaz zakladatelku, kdy její přítel vychovává dítě, které není jeho a nechá s ním zacházet jeho matkou jako z onucí…prostě kde to jsme. Mě to přijde jako nějaká mozková disfunkce. vezmu si cizí děcko ale nedokážu ho mít natolik rád, abych se ho zastal a stál při něm? Ubohé.
No to souhlasím, ale pořád to není buď a nebo -takže se bude chovat takto anebo jako k vlastnímu. Já jen polemizuji s tou myšlenkou, že se musím nebo je vhodné se chovat stejně jako k vlastním. od partnera bych to ani nechtěla. Jako k vlastním se k mým dětem chová jejich vlastní otec. Přítel má s mými dětmi skvělý vztah, který se ale diametrálně liší od vztahu dítěte k vlastnímu rodiči
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 15:20
Jako to co tady řešíme se zakladatelkou je že očekáváme že se bude chovat k nevlastnímu dítěti korektně Ale nezaměňovat to s pojmem k jako k vlastnímu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 15:23
Mě je úplně jedno jak si to kdo nazve. Dítěti se nesmějí dít prostě křivdy jenom kvůli nějakým postojům dospělých lidí. Od jsou dospělí, aby se dokázali k dítěti chovat láskyplně a spravedlivě. A kldině i jako k vlastním. Nemám s tím problém. Právě díky mojí zkušenosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.17 15:26
@Ellusa píše:
Myslím, že to, co jsi popsala výše, hraje velkou roli, hlavně jestli funguje ten druhý rodič a jestli se s ním dítě stýká, jak často a jaké tam má podmínky. Bohužel u zakladatelky je to ale, pokud se nepletu, ta situace, kdy její partner je s nimi v podstatě od miminka a vlastní rodič tam není, takže ona nikoho jiného v pozici „otce“, než přítele zakladatelky", nezná. A je docela smutné, že i přesto ji její partner zřejmě stále nevnímá jako „svou“
Přesně tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
