Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
píšeš, že se možná ta maminka bojí, když by se zjistilo, že dítě není úplně OK, aby nezůstala v izolaci od ostatních, ale máš pocit, že pokud se její dítě chová takto, že v ní stejně nakonec nezůstane? Pokud by podle mě zjistila, že je potřeba k dítěti jiný přístup a také by ten přístup zvolila, právě proto by se možná vyhla izolaci a naopak pochopení u ostatních maminek našla, ale je to můj názor.
Napadá mě autismus, zašla bych s ním k psycholožce na vyšetření.
Moje kamarádka má syna s poruchou autistického spektra. Maximálně se mu věnuje, bylo třeba věnovat spoustu času tomu, aby pochopil, že ostatní to bolí, i když jeho ne. Oční kontakt naváže jen s lidmi, které dobře zná, neexistuje ho obejmout a spoustu dalších věcí. Je mu teď už 11 a nedávno mi poprvé řekl ahoj teto a dotkl se mojí ruky. A to jsem ho hlídala celkem často. Má ještě tři sourozence, naprosto zdravé, všechny mladší. Pro kamarádku byl začátek hrozně těžký, hodně lidí se k ní otočilo zády, včetně manžela a její mámy - jako by za to mohla. Já bych se poradila s psychologem - kvůli ubližování ostatním dětem. Může z toho vyrůst, ale když ne - čím dřív bude mít speciální péči, tím líp pro něj.
@pepina12 píše:
To je pravda, jenomže od psychiky jsou to jiné „diagnozy“, spíš dítě nálepkují, vada očí, sluchu apod. to se dá řešit, ale to že dítě je „nestandardní“ v projevech je hooooodně citlivé. Právě u dětí, které se vyvíjí a každý půl rok jsou jiní.
Jak rikam, navstevuju s nim uz 2 roky skoro neurologii, jednak kvuli epilepsii' jednak, kdyby byl zaostaly, aby se to vcas resilo
@veri3110 píše:
je trochu rozdíl k tomu „nutit“ rodiče jiného dítěte a rozhodnout se u svého dítěte. Ta její kamarádka u lékaře byla.
Ano, byla u obvodni, ta nemusi poznat nic. U myho syna ani na pohotovosti nezjistili zanet mozkovych blan jen ja jsem se nedala. Kdybych poslechla doktory, tak syn tu nejspis davno neni ![]()
Ono to je diskutabilni, v urcitem smeru je vlastne uplne jedno, jestli ma dite nejakou nalepku nebo ne. Kamaradka se muze do izolace dostat tak ci tak. Bud se jedna o velice zlobive a zive dite bez poruchy a rodice by meli nastavit jasna pravidla byt ve vychove/kousne, bouchne, ublizi=vyjmu ditko z hrani, odchazime pryc/, a nebo se jedna o dite s nalepkou ADHD, poruchy pozornosti, vyvojove disfazie nebo autismu a pak se musi rodice naucit s ditkem pracovat jinak a bezne denni situace jim mohou prinest mnoho prekazek. Nikdo nedokaze predpovedet, co jim prinese budoucnost…Je hrozne tezke to akceptovat, hlavne na zacatku.
Zduraznila jsem v urcitem, protoze v jinem smeru, je naopak dulezite zacit pracovat s ditetem velice brzy a situaci nepodcenit. Osobne si myslim, ze kazdy rodic zna sve ditko nejlepe sam a vnitrne vytusi, kdyz veci nejsou v poradku. Nekdo psal, ze je lekar poslal na usni a tam to kolecko v podstate zacina…
Příspěvek upraven 09.03.14 v 17:50
@Moňas.p píše:
Ano, byla u obvodni, ta nemusi poznat nic. U myho syna ani na pohotovosti nezjistili zanet mozkovych blan jen ja jsem se nedala. Kdybych poslechla doktory, tak syn tu nejspis davno neni
ano máš negativní zkušenosti s lékaři, tady jde o něco jiného. Ty jsi se nespokojila s názorem lékaře, je dost rozdíl pokud se to děje někomu jinému, to rozhodnutí nepatří kamarádce, ale rodičům. My zase v rodině odmítli lékařský zásah a dítěti zachránili život, ale to je naše zkušenost nikoliv obecný návod, který budu „cpát“ všem kamarádkám, když se mě zeptají, ano podělím se.
Nevim chyba ve vychove to take muze byt ale on vubec nekomunikuje nerekne ani mama. Nedokaze treba jit po chidniku vedld ni, v obchode dostava zachvaty vzteku kdy kezi na zemi a ona ho musi nasilim odnest. Treba minule neli jet na ockovani ale nejelu protoze ho nezvladla oblect a obout. Ublizuje i ji minule ji prokousl prst. Ona pak prijde s placem a rika ze je magor ze uz nemuze. Zaroven to nechce resit. Nase peditrucka he dobra ale myslim ze vycjava na 3letou prohlidku
@kočička Evička píše:
@tiffanypodle čeho soudíš, že si myslím, že mám patent na rozum?
tak primárně nejde o žádnou diagnostiku po netu, prostě se zakladatelka zeptala na názor ostatních na celou situaci, popsala projevy dítěte, popsala že se snaží i s další kamarádkou mamince naznačit, že chování dítěte je přinejmenším nestandardní a také to, že se díky tomu všemu (agresi dítěte) bude muset či už tomu takto je, vyhýbat takovému kontaktu.
Podle toho, že si usurpuješ právo rozhodovat o tom, co je a co není blbost. ![]()
@veri3110 píše:
ano máš negativní zkušenosti s lékaři, tady jde o něco jiného. Ty jsi se nespokojila s názorem lékaře, je dost rozdíl pokud se to děje někomu jinému, to rozhodnutí nepatří kamarádce, ale rodičům. My zase v rodině odmítli lékařský zásah a dítěti zachránili život, ale to je naše zkušenost nikoliv obecný návod, který budu „cpát“ všem kamarádkám, když se mě zeptají, ano podělím se.
Ale tady nejde o zadny zasah ve forme operace, nebo tak, ta matka muze jedine ziskat, ztratit nema co a rpto je rozdil. Jako kdyz se rozhodnu dite ockovat a bude mit reakci, tak nebudu vsechny pdrazpvat od ockovani, protoze jim to pomoci muze, ale tady se nejedna o zadny zasah, jen o setkani se s odbornikem
@Gabrielaaa malej taky kouše ale jen když se bojí, nezvládá jakékoliv cestování jedině v golfkách když jdeme pěšky jinak šílenej řev až do pozvracení. A tohle výchovou neni, tam bude vážnější problém, ale dětská to možná bde řešit na tříleté, ale kdybych si sama neřekla o doporučení tak dětská nic jen řekla at přijdeme až bude spolupracovat
a jako první jsme šli na foniatrii jestli slyší ![]()
@Markéta80 jí taky zatím doporučila na ušní, ale Kámoška tvrdí že dá ruku do ohně za to že slyší, takže ai tam se nejspíš nechystá.. jako víš co, u doktorky se nejspíš chová tak nějak ormálně, a kámoška jí jako prý už říkala že se jí zdá agresivní a tak, ale taky jí tvrdí že třeba chodí na očník, což víme že není pravda, nebo jde když ho a něj posadí a drží ho tam tak se třeba vyčurá ale pak jde a vyčurá se kudy zrovna jde nebo kam přijde, nijak si to podle mmě neuvědomí, tu potřebu.. což na to má ještě čas ale taklový ty projevy jen zvukama, jako že vrčí když se mu něco nnelíbí, vlastně se mu nelíbí všechno, nikdy jsem ho neviděla smát se, a znám ho fakt od 3měsíčního mimika, nikdy jí eřekl mami…už to je znak že něco se děje.. a já vím že třteba autistické ddítě je prostě dítě a emám problém s tím to přijmout, ale ona ano, a to je to co je brzdí, když ještě říkáš jakdlouhý jsou čekačky…pak si třeba něco sama může nastudovat jak se zachovat když má záchvat.. a to o n umí, minule jsme šli společně do obchodu jen pro pití, on chtěl za prodavačkou za kasu, ona mu vysvětlila že tam nesmí, dokonce mu to i hezky vysvětlila sama prodavačka, ale to neměla dělat, sházel vše co bylo okolo, pak sebou švihl o zem točil se dokola a řval a kopal, a on je fakt hubenej a my jsme ho nemohly zvednout a odnest!!! nakonec nám pomohl nějaký pá a před obchodem volala svýho přítele ať pro ně dojede autem..to si myslím taky neí zrovna v nějakých mezích
Jo a zapomněla jsem napsat jednu důležitou věc, kterou jí teda s kámoškou říkáme pořád že s ním něco je protože se pořád klepe, jakoby byl v nervu, pro něco sahá aklepe se mu ruka, rychle si to strhne pro sebe a uteče.. nebo i to že nahromazuje věci, prostě pořád musí mít v ruce hodně věcí, třeba sesbírá lopatky na písku, a uteče, a když pak ostatní děti po něm třeba jedu chtějí tak je zbije
@Gabrielaaa manžel s nim byl na foniatrii a prý šílený co tam dělal, museli přestat vyšetřovat ostatní
ale pak zase nechtěl odejít ale i tam doktorka do zprávy napsala podezření na autismus a taky víme že slyší výborně
. malej taky nočník nechápe, vůbec si nevšimne že čůrá
. doma je zlatej pokud mu malá něco nebere ale celkově je to ok ale jak vidí že půjde ven tak je vzteklej, dostat do kočáru nadlidský úkol, venku je prostě neštastnej
. řešit by to měla ale pokud enchce tak nebude, ale čím bude kluk starší tím víc bude rozdílu a donutí jí to řešit, tohle už neni o výchově. Já si taky říkala že vše dožene ale od 2,5 let nám bylo jasné že je něco špatně, že je ve svym světě ale asi i žárlí na aou tak často ke mě přijde a sedne si na mě, to dřív nesnesl
, ym to taky řešili na tříletý, pak i měnili dětskou, u původní řev už v čekárně, fakt šílený, u nový si vše proběhnul, vyndal hračky a tam se mu líbí pak nechtěl ani odejít. hraje si sám, nejraději je sám v pokoji, malá mu tam prostě vadí, se mu směje, už mu něco vysvětluje, bere hračky a pak ječí, občas jí i kousne
ale neni aby jen tak šel a ublížil, to spíš malá k němu přijde a bouchne ho
ale taky nemluví ![]()