Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Melody 4 píše:škoda, že tu není smajlík, který si klepe na čelo
Ne já se ráda nehádám a vlastně se nehádám ani s tebou. Jen tě upozornuji, že tvoje chování není fér, není hezké a bud si jistá, že se ti to jednou vrátí.
Taky mij nepripada tohle jako pomlouvani, ale jako snaha pomoci. Je ale jasne, ze kamaradka by se urait mohla, i kdyz dle me k tomu neni duvod
A ze nekdo nekomu leze na profil… to je fakt jak ve skolce… no a co ze tam leze? Klidne kliknite i na ten muj, me je to jedno ![]()
@Moňas.p asi nikdo by nebyl rád kdyby se jeho soukr. probíralo na netu, ale člověk někdy potřebuje náhled/názor někoho nezůčastněného
Tak já myslím že nioc extra soukromého jsem zde neprobírala, myslím že jsem napsala vzhled sitauce tak nějak hlavně z mého pohledu jak se to jeví, myslím že by se možná urazila, a le spíš by třeba něco pochopila, něco co si třeba nechce připustit.. ono je to těžký, mám je oba ráda, ale při každém setkání je jen řev, hysterie, zase řev, scény, prostě není chvilka kdybysme se mohly jako kamarádky posadit a nechat si děti hrát společně a v klidu, jakoto naše děti dělají když tam její syn není, prostě to ení o klidu, není to o pohodě ato mi prostě nějak vadí, a myslím že by to asi nebylo příjemný nikomu. Tím jnechci říkat že byy pro mě dě+ti s autismem ebo jinou poruchou byl problém, nikdy nevíme co se stane nebo stává s našimi dětmi, myslím že mám i pochopení, aleprostě někde vzadu je ten strach že bude konflikt, že zase někomu ublíží apod.. tady nejde o postrkování nebo plácání jako to děti dělají, ale o agresivní a hodně ásilné ubližování třeba rvaní vllasů z hlavy, kousání do krve kopání do zad a pod…
@tetma Odpovim takto, pokud bych videla ze strany dané matky snahu skutečně problém řešit, snažila bych se i nadále stýkat s ni i dítětem… I za cenu neustaleho dohledu, nespusteni očí z dětí. Snad je ma odpověď srozumitelna.
Twe a s těmi neustalymi komentáři o tom, kdo a proč vám vlezl na profil, jste už fakt lehce pitome. No zkrátka tu je možnost nahlédnout do profilu, tak vám tam občas někdo nahledne, děláte, jak kdyby vám cumel do vaginy.
Cetla jsem celou diskusi. Kamaradka by urcite mela zacit resit situaci, neni pravda, ze ve trech letech je prilis brzy. Naopak, cim driv zacne a nauci se s malym spravne pracovat, tim ma vetsi sanci, ze dojde ke zlepseni. Snaha vas kamaradek by mela byt ji presvedcit, ze otalenim prichazi o drahoceny cas. Nejvetsi sance na „zotaveni“ maji deti s vhodnou terapii pokud zacnou s ditetem pracovat do cca 5ti let veku, pak uz jdou veci vice ztuha. Samozrejme chlapecek jen muze byt vice svuj, coz ale nemeni nic na faktu, ze by se s nim meli naucit konkretni nestandardni situace resit tak, aby si vsichni ulehcili zivot. Existuji na to pomerne jednoduche principy reseni chovani v tomto veku.
@St. Estephe píše:
@tetma Odpovim takto, pokud bych videla ze strany dané matky snahu skutečně problém řešit, snažila bych se i nadále stýkat s ni i dítětem… I za cenu neustaleho dohledu, nespusteni očí z dětí. Snad je ma odpověď srozumitelna.
Souhlasim naprosto.
@St. Estephe píše:
Twe a s těmi neustalymi komentáři o tom, kdo a proč vám vlezl na profil, jste už fakt lehce pitome. No zkrátka tu je možnost nahlédnout do profilu, tak vám tam občas někdo nahledne, děláte, jak kdyby vám cumel do vaginy.
Zase nemuzu jinak,' nez souhlasit ![]()
A taky si myslim, ze cim driv, tim lip, dokud se mozek vyviji a je dite trochu pruzne
@Gabrielaaa píše:
@brumdinka hele kočičko, já a nejen já se jí pomoct snažíme, ona to odmítá s tím e její sy je jen živější, a tak jsem se přišlka zeptat a ázory druhých „překvapivě“ sem do diskuzí, k tomu určených, jestli tě to tak pobuřuje tak pápá
No jasně, ty se jí snažíš pomoci. Snažíš se jí akorát tak vnutit svůj názor, což ona odmítá, takže podle mě jí nepomáháš. Pomoc vypadá tak, že tě někdo osloví, požádá a ty pomůžeš.
Je vidět, že se tu vztekáš, protože jsi v téhle diskusi dostala to, co dáváš té své kamarádce, tak aspoň máš jakousi takovou představu, jak se po té tvé „pomoci“ cítí. ![]()
@tiffany píše:
No jasně, ty se jí snažíš pomoci. Snažíš se jí akorát tak vnutit svůj názor, což ona odmítá, takže podle mě jí nepomáháš. Pomoc vypadá tak, že tě někdo osloví, požádá a ty pomůžeš.Je vidět, že se tu vztekáš, protože jsi v téhle diskusi dostala to, co dáváš té své kamarádce, tak aspoň máš jakousi takovou představu, jak se po té tvé „pomoci“ cítí.
Takze kdyz ja nekomu nabídnu pomoc, tak je to vnucovani meho nazoru? Co je to za blbost? ![]()
@S.maya píše:
Takze kdyz ja nekomu nabídnu pomoc, tak je to vnucovani meho nazoru? Co je to za blbost?
Tak podle popisu zakladatelky, kamarádka o pomoc tipu - opakovaně do tebe hučím svůj názor nestojí. Nevím, co je za blbost na tom, když budu respektovat druhého. ![]()
Až půjde do školky, budou muset toto rodiče stejně někde řešit s odborníky, nemyslím si, že by takové chování nechaly učitelky jen tak. ![]()
Zakladatelko, chápu tě. Já mám dobrou kamarádku, stejně staré dcery máme. Když jim byla asi mezi 1 a 2 rokem bylo to nepříjemné období. Její dcera byla hodně tichá, „seděla v koutku“, co jí dali do ruky, to tam měla. Moje dcera byla ďáblík, připadalo mi, že ji prostě pořád „ubližuje“, kamarádka se mi začala trochu vyhýbat, napsala jsem jí dlouhý email, pochopila. Je to vystudovaná holka v oboru a stejně to, že jí mé dítě stále „ubližuje“ nepochopila. Dlouho jsme se nestýkaly, teď jsou holky velké a všechno je v pohodě. Chápu tě, že tě to štve, protože ti to hlavně vezme klídek, a tak, nemyslím to vůbec zle. Prožila jsem to z té opačné strany. Mě to bolelo taky, ale kdo to nezažil, tak nepochopí.