Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co to se mnou je 2
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
7.6.15 08:49
Co to se mnou je 2
Ahoj holky, před pár dny, jsem zde psala, že jsem se přestěhovala za přítelem do cizího města ( 200 km) od rodného. Psala jsem zde, že mi dělá problém si zvyknout na cizí město, novou práci, na novou životní etapu s přítelem. Je mi smutno od rodiny, od toho že nejsem u sebe doma. Příjde mi všechno divné…nevím, přítel se ke mě chová hezky, nemůžu mu nic vytknout, i když, našlo by se 
třeba všechno přepočítává na peníze, ale myslím, že to není hlavní důvod toho, proč se cítím, jak s cítím. 
Chybí mi přátelé, nebo spíš takové to jisté, co jsem měla doma. Jenže mám tady novou práci, přítele. Nevím, asi jsem divná…ale nejsem tady spokojená.:( Chtěla bych se vrátit. Ale to bych asi brala jako osobní selhání. Všichni mi fandí, přejí mi vše nej. Ale ta potupa, kdybych se vrátila k našim…:( 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.6.15 09:01
Asi bych řešila to, že nejsem spokojená, než že si okolí bude myslet, že jsem jak malé děcko…
Možná řeš spíš sebe a ne okolí… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.15 09:02
@xavierka jak dlouho jsi odstěhovaná? Taky jsem to měla podobně, nestěhovala jsem se teda daleko, ale i tak jsem kamarády měla o kus dál, rodinu taktéž, najednou jsem byla jen já s manželem, musela jsem se postarat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.6.15 09:16
Ahoj, neboj, to se podá, jsi tam asi moc krátce, musíš se tam zabydlet a hlavně seznámit, až v práci budeš déle, taky se to zlepší. Já jsem pracovala rok v zahraničí, od domova jsem byla 900km, první dny byly hrozné, i když jsem bydlela v krásném bytě a měla luxusní práci ( skvělá pozice i plat - málo práce - prostě ideál ), ale první týden jsem denně bulela do polštářů, s mámou jsem si nemohla ani skypovat, protože se mi chtělo hrozně brečet. 
Ale v tu dobu jsme se s mamkou hrozně sblížily, já jsem se osamostatnila a mamka mě už neměla za tu malou nepořádnou atd. A dneska máme úplně jiný vztah. Jsem za to hrozně ráda a možná bych to chtěla zažít znova, vypadnout někam jinam, nebýt pod dohledem ( naši od nás bydlí ani né 300m a navíc bydlím s tchánovcema pod střechou ( ale s nima vycházím naprosto skvěle, mám je ráda, navíc máme každý svůj byt ), ale prostě jít někam jinam a vypustit z tohohle stereotypu, tak moc bych si to přála, ale už to jen tak nepůjde, chlap má tady práci, já jsem na mateřské, čekáme druhé a tak už jsme asi uhnízdili na vždy… Tak trochu mi je to líto, protože i když je tohle město můj domov, určitě to není město, ve kterém bych chtěla žít… 
- Citovat
- Upravit
7.6.15 09:16
@atominnka píše:
@xavierka jak dlouho jsi odstěhovaná? Taky jsem to měla podobně, nestěhovala jsem se teda daleko, ale i tak jsem kamarády měla o kus dál, rodinu taktéž, najednou jsem byla jen já s manželem, musela jsem se postarat
Bydlím s ním jen pár měsíců, vlastně doslova 2 měsíce…vím, že je to krátká doba dělat závěry… ale vůbec nevím, co mám dělat. Vím, že když se vrátím domů příjdu o partnera a zahodím tu šanci být s ním, mít práci…vím, že bych litovala. Ale ted mám úplně pocit, že kdybych bydlela sama v mém rodném městě, bylo by to pro mě lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.15 09:18
@Anonymní píše:
Ahoj, neboj, to se podá, jsi tam asi moc krátce, musíš se tam zabydlet a hlavně seznámit, až v práci budeš déle, taky se to zlepší. Já jsem pracovala rok v zahraničí, od domova jsem byla 900km, první dny byly hrozné, i když jsem bydlela v krásném bytě a měla luxusní práci ( skvělá pozice i plat - málo práce - prostě ideál ), ale první týden jsem denně bulela do polštářů, s mámou jsem si nemohla ani skypovat, protože se mi chtělo hrozně brečet.
Takže tyto pocity, co mám, jsou normální?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.15 09:18
@xavierka píše:
Bydlím s ním jen pár měsíců, vlastně doslova 2 měsíce…vím, že je to krátká doba dělat závěry…
já tě chápu. ale neboj, ono si to sedne. 2měsíce jsou opravdu krátká doba, já se adaptovala až po cca půl roce 
Vrátit se zpět můžeš kdykoli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.15 09:18
@Malaga píše:
Asi bych řešila to, že nejsem spokojená, než že si okolí bude myslet, že jsem jak malé děcko…
Možná řeš spíš sebe a ne okolí…
asi jo ale i tak bych se styděla, každý by se ptal proč jsem zpátky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.6.15 09:27
@xavierka Určitě! Já jsem z toho byla hrozně na dně, že nevidim mámu, ségru a babi, ale když jsem potom dostala dovču a přijela domu, hrozně jsem si to užila, s mámou pokecala jako nikdy, zašly jsme si na kafčo, viděla jsem, že na mě kouká už jinak a hlavně jsme si fakt měly co říct, než když jsme se vídaly denně, hrozně nám to zlepšilo vztah a vůbec bych se nebránila tomu, vídat členy rodiny třeba jen 1× za dva týdny, protože pak si člověk tich druhých víc užije a víc se na ně těší. Jaký máš vztah s rodinou?
- Citovat
- Upravit
7.6.15 09:28
@xavierka tak by se zeptal a ty bys řekla, protože mi to nevyhovovalo…
Tvé obavy chápu, ale možná jsou zbytečné a nakonec - ono to těm ostatním je stejně jedno.
jak píše @atominnka dej tomu ještě chvíli čas, ono ti to možná půjde i líp, když budeš vědět, že to nemusí být napořád
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.15 09:43
@Anonymní píše:
@xavierka Určitě! Já jsem z toho byla hrozně na dně, že nevidim mámu, ségru a babi, ale když jsem potom dostala dovču a přijela domu, hrozně jsem si to užila, s mámou pokecala jako nikdy, zašly jsme si na kafčo, viděla jsem, že na mě kouká už jinak a hlavně jsme si fakt měly co říct, než když jsme se vídaly denně, hrozně nám to zlepšilo vztah a vůbec bych se nebránila tomu, vídat členy rodiny třeba jen 1× za dva týdny, protože pak si člověk tich druhých víc užije a víc se na ně těší. Jaký máš vztah s rodinou?
to souhlasím, taky mi to zlepšilo vztah s rodiči i sourozenci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Meha
7.6.15 09:49
@xavierka píše:
Takže tyto pocity, co mám, jsou normální?
Je to normální, já se kvůli práci přestěhovala 400 km, a to jsem v tom novém místě neměla přítele, nikoho jsem neznala. Práce skvělá, ale nebyla jsem tam šťastná. Ale asi po půl roce jsem se aklimatizovala a teď si zas neumím představit návrat zpět.
Zkus to ještě vydržet a uvidíš. Pokud se to nebude lepšit, tak se holt vrátíš, ber hlavně ohledy na sebe, ne na to, co budou říkat ostatní.
- Citovat
- Upravit
7.6.15 09:56
Já jsem se kvůli manželovi přestěhovala do jiného státu, takže ti rozumím. Zvykala jsem si několik let, ale teď už vše o. k.Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
