Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Andromeda81 píše:
@Maria37
No otázkou je, zda je lepší se ne narodit vůbec. A jde taky o druh toho nesnaseni. Někdy lze časem dospět k závěru, že přijmeme druhého jaký je a nebudem zneprijemnovat život ani sobě, ani tomu druhému. Já k tomu rozhodnutí bohužel dospěla dost pozde (jakkoliv si myslím, že jsem v právu, ale přestala jsem to řešit). Prostě jsem dozrala k tomu, že se nad některé věci povznesu. Tak snad se ještě zadari a budu nejšťastnější žena na světě. Alternativně jo, mohla jsem v těch 30 manžela poslat k šipku, ale měla jsem to udělat, ne se jen odstěhovat z ložnice.
Prostě se rozhodnout buď pro vztah a jít do toho naplno, nebo ho opustit. Polovicate řešení je nejhorší.
Držím ti palce. Mám v okolí dost maminek 40+, tak ať to dopadne.
No… Omrzel… Třeba se taky nechává dost živit(ale i na to jsem se mohla vykašlat, finance mě zas tolik nepálí - tedy teď, dřív jsem jim prikladala větší význam, hlavně tedy své nezávislosti na rodicich), a za mlada to taky bylo dost takový divoký… Ale buď jsem měla jít (jednou už jsem to skoro udělala, ale moji rodiče se ho zastal a já to nedotahla
), anebo se smířit. Pokud je násilník, tak ať jde od něj, ale rychle. Neodkladat to. Z jednoho, dvou let je najednou let 10