Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dávají rodiče přednost neúspěšnému dítěti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.1.20 14:23
@Lalelale Skonci stara a sama, bohuzel. Ale litovat ji nebudu. Ona je velice chytra a intrikanka, musi ji byt jasne, ze tento stav neni vecny, ze jednou ty rodice nebudou. A presto sveho bratra pred rodici tak pomlouvala, ze se s ni ted nebavi. Takze bude sama. Ale toto vlastne take dovolili rodice. Jenze v tomto veku a s jejim IQ by mela umet odhadnout dusledky sveho pocinani 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.1.20 14:30
Já raději anonymně.
Mám takto staršího bratra. I když někdy si říkám, že je to jen syndrom druhého dítěte. Bratr byl protěžován od našich rodičů i od prarodičů (ti jej protěžovali protože to byl KLUK a já jen holka). Bratr vždy dostal vše, co chtěl. I když pracuje, tak je neustále ve finančních potížích a bere to tak, že všichni jsou povinni mu pomáhat a dávat mu peníze. On přece šetřit nebude, nemá to smysl. O dalších věcech psát ani nebudu, byl by to román.
Mám svoje děti. Snažím se k nim chovat stejně. Ale také jsem si všimla, že to tak nedělám. 
Ale snažím se to napravit. Starší je šikovný a mladší trochu pomalejší a má nižší sebevědomí. Proto mi bylo doporučeno, že mám mladšího chválit i když mu to nepůjde tak dobře, jak by mělo. Tak jsem to začala dělat. Pak se objevily potíže se starším dítětem ve škole. Nicméně po zlepšení jsem chválila i toho staršího až se hory zelenaly. Viděla jsem na něm, že mu to udělalo radost. V tu chvíli mi to tak nějak docvaklo a snažím se chválit stejně. Mít i stejný přístup. Byť více času na školní přípravu věnuji mladšímu, který má potíže s českým jazykem a vzhledem k tomu, že řadí šnek jedna a šnek dva, tak to trvá hrozně dlouho. 
Tak to asi bude - slabší kus rodiče vycítí a snaží se jej podporovat více. 
- Citovat
- Upravit
22.1.20 14:31
@Lalelale píše:
@biancaa mě by hrozně zajímalo, co tihle lidi pak dělají, když rodiče jednoho dne už nejsou. Člověk má chuť tyhle lidi šmahem odsoudit jako líné neschopy, ale nejsmutnější na třeba tomhle konkrétním případu je, že tu ženu úplně podělali její vlastní rodiče, vyloženě z ní vychovali pomalu nesvéprávnou osobu.
Tohle by mě taky zajímalo. V mužově rodině zas máme případ jisté čtyřicetileté ženy, která se extra nehrne do práce (i když teda pracuje) a s prachama zachází jak s nevyčerpatelným zdrojem. Počítá s tím, že zbytek jejího nákladného života zadotuje tatínek, v jejích očích bohatý (v očích ostatních pracující důchodce s dříve lehce nadprůměrným, dnes strmě klesajícím výdělkem). On je úplně zničený, věk na něj hodně doléhá a bojí se, co bude po jeho smrti. Ví, že tímhle způsobem ji nikdo dotovat nebude. Ale kohoutek s prachama stejně neutáhne 
Bude to pro ni myslím hodně tvrdý pád, až se to jednou stane…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
22.1.20 14:31
@PHV píše:
@Lalelale Těším se, až se do toho bodu dopracuji taky. Momentálně kvůli tomu docházím k psycholožce, protože už sama v sobě prostě nemůžu.
Ta morální část ve mně, že je to máma, moje jediná máma, ať je jaká je.. a ta druhá část, že by se mi bez ní žilo líp, neměla bych takový nervy a stresy a nemusela poslouchat blbý kecy.. šíleně se to ve mně tluče.
Podle komentářů zde koukám, že je to takhle hodně časté, to upřednostňování slabšího dítěte.
Já ti rozumím. Mně teda pomohlo omezit kontakt na minimum. Viděly jsme se jednou ročně a i když jsem obecně strašně klidný člověk, máma mě během hodinové schůzky většinou dokázala buď vytočit, urazit, zkritizovat nebo zahanbit svým chováním. Došlo mi, že je mi bez ní mnohem líp a že není jediný aspekt mého života, kde by mi chyběla. A že když se blíží naše roční schůzka, tak já bych snad místo toho radši šla nakupovat konzervy nebo třídit knoflíky. Pokud máma není vyloženě tvoje sousedka, radila bych ti postupně nenápadně prodlužovat intervaly, ve kterých ji vidíš, a naopak pomalu zkracovat délku schůzek. Vyhneš se tím tomu radikálnímu a pro psychiku těžkému řezu ve formě toho jí do očí říct, že ji v životě nechceš. A ten čas bez ní ti uklidní nervy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.1.20 14:34
@Lalelale píše:
To je strašně smutný. Na tvém místě bych se zachovala úplně stejně, vůbec bych nechtěla, aby děti přišly s někým takovým do styku. A asi by mě i fakt pálilo vidět, jaký tam má hotel.
A to jsem za našima jezdila s dětmi denně. Strašně mi to chybí. Ale po tom, co mě bratr začal vulgárně urážet a házet po mě věci, když jsem se zastala otce, tak jsem řekla dost a zařekla se, že tam s mou rodinou nevkročím, dokud se nezačne léčit, nebo neodstěhuje. Všichni to chápou ( nejvíc samozřejmě ti, co ho znají, nebo chápou životní podmínky) a zachovali by se stejně, jen v očích matky jsem já ta špatná… Protože chráním bezpečí rodiny, to nemůže pochopit. Dostala jsem se do takové fáze, že kdyby bratr umřel, bylo by všem líp 
.
- Citovat
- Upravit
22.1.20 14:37
Tak já se obávám, že budu taková matka.
Snažím se, ale už teď vidím jak tíhnu k jedné dceři víc, víc ji projde. Snažím se to hlídat, ale kolikrát mi to ujede
Doufám, že časem mě to přejde.
A u nás je nejprotěžovanější bratr. Ale naštěstí jen u mamky. Táta se to zas snaží dohánět, ale sestra si stěžuje, že protěžuje víc mě.
Ale co se tak s každým bavím, tak je prostě vždycky oblíbenější dítě.
Ale dost často se to pořadí mění
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.20 14:41
Taky to z okolí znám.
Můj kamarád, hodně vydělá, spokojená rodina. Jeho bratr se do práce moc nehrne, rozvedený, dvě děti. Jejich matka cpe peníze vnukům svého rozvedeného syna, protože jsou „chudáčci“, synovi chodí domů uklízet a prát… Druhý syn a jeho rodina „se mají dobře a nic nepotřebují“…
Ale pokud matka potřebuje s něčím pomoci, za kým myslíte jde?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.20 14:43
@Lalelale Teď měly obě děti neštovice, tak skvělé mi snad ještě nikdy nebylo 
celý měsíc jsme nemuseli na návštěvu
Myslím, že to máš hodně podobně jako já. Tohle je mi tak líto, že vůbec může existovat, aby se máma takhle chovala ke svým dětem, a ještě se cítila jako matka roku.. když už nic, tak alespoň jako odstrašující příklad dobrý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.1.20 14:56
@Anonymní píše:
Já raději anonymně.Mám takto staršího bratra. I když někdy si říkám, že je to jen syndrom druhého dítěte. Bratr byl protěžován od našich rodičů i od prarodičů (ti jej protěžovali protože to byl KLUK a já jen holka). Bratr vždy dostal vše, co chtěl. I když pracuje, tak je neustále ve finančních potížích a bere to tak, že všichni jsou povinni mu pomáhat a dávat mu peníze. On přece šetřit nebude, nemá to smysl. O dalších věcech psát ani nebudu, byl by to román.
Mám svoje děti. Snažím se k nim chovat stejně. Ale také jsem si všimla, že to tak nedělám.
Tak to asi bude - slabší kus rodiče vycítí a snaží se jej podporovat více.
Já otevřeně říkám dceři, že syn má problémy a tudíž se k tomu musím tak postavit. ale mezi nimi není rok, jako mezi mnou a ségrou a já ho neprotěžuju.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.1.20 15:37
Jo, manžel to má stejně. On vzdělaný a úspěšný člověk, jeho bratr problémový, okradl rodinu, má exekuce…A přesto je ten milovaný, on má chudáček jen smůlu a za nic nemůže. Bylo to tak prej od dětství, na muži jde vidět, že ho to mrzí, že ho nemají rádi. Upřímně, jde to na nich dost vidět, že ho rádi nemají, třeba zatímco o nás a naše dítě nejeví zájem, o švagrovo dítě se můžou přetrhnout. Je to smutné chovat se tak k vlastním dětem
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.1.20 15:54
@Anonymní píše:
Já otevřeně říkám dceři, že syn má problémy a tudíž se k tomu musím tak postavit. ale mezi nimi není rok, jako mezi mnou a ségrou a já ho neprotěžuju.
To staršímu říkám taky. Mladší má potíže… Ale starší to asi vnímal jinak nebo jsem měla pocit, že to tak je. Když i toho staršího jsem chválila za věci, které by mě nenapadlo chválit, bylo to hnedle lepší. Někdy si říkám, že on rozdíl vnímá a já zkrátka ne.
- Citovat
- Upravit
22.1.20 16:27
@Pimperelle píše: Řekla bych, že ano. Vždycky si vzpomenu na slova sousedky, velmi zkušené ženy z velké rodiny a ta tvrdí, že jeden sourozenec je „ten na práci“, který vše zařídí, pomůže, nikdy neodmítá pomáhat, ale „hodný“ z pohledu rodičů je ten druhý, který nehne prstem a který je po všech stránkách protežován.
Jo. Jsou deti chovný a deti tažný. Mne nevadi bejt tazna, mam docela rada pocit, ze jsem schopna a umim se postarat, ale jsou situace, kdy se mi tahat moc nehodi a rada bych to prehodila na nekoho jinyho, ale na ty chovny to jde hrozne spatne. Prijemny to neni.
Jedno z mych deti mozna bude trochu hendikepovany, teprve se uvidi, jestli a jak moc. Dost mozna budu mit tendenci mu v dospelosti pomahat trochu vic, pokud to bude potrebovat. A myslim, ze jestli to tak dopadne, tak jeho bracha to ponese velmi spatne. Ale tomu se mi moc pomahat nechce, protoze je silene, ale silene linej. Nejradsi bych takovy veci vubec neresila, nevidim zadny reseni, ve kterym by byli vsichni spokojeny. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.20 18:19
@Lalelale Myslim, ze je prirozene pomahat slabsimu. A je velkym rodicovskym umenim delat to zpusobem, aby se to sikovnejsi dite necitilo nedocenene a odstrcene ci mene milovane a to mene sikovne dostalo adekvatni pomoci, ale nebylo protezovano ci dokonce neziskalo pocit, ze vsechno dostane zadarmo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.20 20:55
Cely zivot s timto bojuji, starsi bratr, ja AZ druhorozena a jeste k tomu JEN dcera. Cela rodina od mala protezovala bratra a ve mne to zpusobilo celizivotni krivdu. Kdyz jsem jako mala mela narozeniny, dar dostal i bratr, aby mu to nebylo lito a kdyz mel narozeniny on, tak ja nic, protoze uz jsem narozeniny mela. Jeste pred narozenim syna jsem mela nutkani bojovat o sve misto v rodine, dokazovat, ze jsem taky dobra…vyustilo to ve 2 vysoke, vlastni bydleni na hypo sama na sebe hned po skole, manazerska pozice s peknym platem, fajn manzel…a po letech syndrom vyhoreni, pocit kompletniho selhani, ze nikdy nebudu dobra dost, aby to nekdo v rodine ocenil. Tak jsem se hnala za uznanim od rodiny, az jsem se uhnala. Nastalo smireni, klidnejsi prace, narodil se syn a rodinu zvladnu videt parkrat do roka. Obcas nejake slusnostni telefony a tim to hasne. Bratr rozvedeny, bridil, ale furt je v rodine ten nej. Mam svoji stastnou rodinu, ale i tak mam z toho celozivotni stigma. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.20 21:59
U nás to tak je. Já starší, jako děcko hodně nemocná, tak se mnou bylo víc práce a se ségrou asi víc radosti. Jinak si ty rozdíly, co naši mezi námi dělají, nedovedu vysvětlit.
Mám školu, ona je vyučená, asi 15 let byla bez práce.
Obě jsme rozvedené, obě máme 3 děti, ale ona si umí říct o pomoc a ona je ten chudák, kterému je třeba pomáhat. Naší jí doteď sponzorují bydlení u nich v domě, který na ni komplet přepsali. A jaksi mi o tom zapomněli říct. O nějakém vyrovnání či vyplacení nemůže být řeč. Zrovna hezky se jim neodvděčuje
Já si za své koupila byt. Jsem na sebe hrdá, že jsem to dala. A že to vůbec nebylo jednoduché.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
