Dávají rodiče přednost neúspěšnému dítěti?

6665
22.1.20 13:18

dávají rodiče přednost neúspěšnému dítěti?

Ahoj holky, pardon za bulvární název diskuze, nenapadlo mě jak to líp pojmenovat :D po rozhovoru s kamarádkou mě napadlo vytáhnout toto téma tady. Kamarádka má sourozence a je to učebnicový případ, kdy rodiče od malička těžce protěžovali její sestru, která by ve zkratce bez pomoci rodičů pravděpodobně dávno byla na ulici. Zatímco jedna dostala vše, druhá prakticky nic. Situace se vyhrotila tím, že nečekaně zazvonil exekutor. Kamarádka to nevydržela a po letech rodičům vmetla, že nechápe, čím si zasloužila, že je neustále ta druhá a sestra je jejich milované číslo jedna. Její máma se rozbrečela a přiznala, že už prakticky od mala si uvědomovala, že sestra je lehce opožděná a že každý rodič automaticky brání své neúspěšné dítě, a to i na úkor toho druhého dítěte, když vidí, že se o sebe zvládne postarat samo. Docela mě to přimělo k zamyšlení, jestli je to relativně obecný fakt. Ve svém užším okolí si teď vybavím hned několik stejných modelů: jedno dítě si vše vydřelo samo a od rodičů nedostalo nikdy nic, druhé je věčný neúspěšný student/nezaměstnaný a od rodičů má minimálně auto a malý byt. Téma mi je o to bližší, že se mezi takové řadím i já. Nevlastní nezaměstnané sestře by se táta vyloženě rozdal a zařizuje vše od nákupů po opravy, když jsem potřebovala ojedinělou a velmi malou výpomoc já, bylo mi řečeno, že si mohu dovolit někoho najmout a že je unavený. A vlastně to byl jeden z mnoha důvodů našeho odcizení. Zajímalo by mě, jestli by se tu dokonce nenašel někdo, kdo by to řekl z pozice rodiče takového dítěte?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

22.1.20 13:23

Myslím, že mají větší zodpovědnost za to méně úspěšné dítě. Samozřejmě to není nic příjemného pro toho úspěšného, má pocit, že i přesto, že uspěl ve svém životě, tak je pro rodiče tím méně milovaným. A ano, většinou to tak funguje… Rodiče se snaží pomáhat, tam kde mají pocit, že je to důležité.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.1.20 13:26

Segru cely zivot tahaji rodice z pruseru. V jejich komplikovanych vztazich se uz utopilo rodinnych penez… Ale neprotezuji ji, to nemyslim, spis se to tak seslo… Uprimne - vubec ji to nezavidim a jsem opravdu rada, ze me zatim nikdo z zadneho pruseru tahat nemusel :think:.

  • Nahlásit
  • Citovat
26164
22.1.20 13:27

@Lalelale Taky to vidím v okolí. Ale co naděláš. To druhé dítě taky miluješ, přemýšlíš, jestli jsi ve výchově neudělal chybu, pokud má mentální handicap, byť ne v papírech, je ti ho líto…

Ono se říká, že každá dobrá matka je tak šťastná, jako její nejméně šťastné dítě.

I tohůe je jeden z důvodů, proč je fajn mít jedináčka. Nemusíš čelit výčitkám „úspěšnějšího“ dítěte, protože milovat toho problémového, není třeba úplně snadné.

Oni by ti rodiče taky chtěli mít obě děti úspěšné a spokojené, nemysli si.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
138
22.1.20 13:27

Nejsem rodič takoveho ditete, ale mam v rodine hned 2 tyto pripady, kdy dite ktere se o nic nikdy samo nesnazilo, dostalo zadarmo vse, co mu mohli rodice nabidnout-chata, byt, auto atd. Shodli jsme se s manželem na tom, ze je to proste tak, ze rodice se snazi neuspesnemu diteti vse kompenzovat, ale tim padem se to dite uz vubec nema o co snazit, stava se linejsim a jeste vice neuspesnym a je to zacarovany kruh. Zase dobre, ze takoveto priklady kolem sebe mame, je to vystraha, jak urcite nechceme vychovavat vlastni deti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31
22.1.20 13:27

Taky mám pocit, že to tak je… :think: moje teta má 3 dcery a ta poslední je svým způsobem opožděná a ještě k tomu je udělaná s jiným mužem (ale o tom nikdo nemá vědět - ale je to vidět, je uplně jiná..) a taky má nesmírné výhody oproti těm dvoum, ty jsou chytré a studované a ona je prostě ňouma, ale její matka je z ní úplně hotová a udělala by pro ní víc než pro ostatní… :think: divné, asi nějaký pud…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.1.20 13:27
@Lalelale píše:
Ahoj holky, pardon za bulvární název diskuze, nenapadlo mě jak to líp pojmenovat :D po rozhovoru s kamarádkou mě napadlo vytáhnout toto téma tady. Kamarádka má sourozence a je to učebnicový případ, kdy rodiče od malička těžce protěžovali její sestru, která by ve zkratce bez pomoci rodičů pravděpodobně dávno byla na ulici. Zatímco jedna dostala vše, druhá prakticky nic. Situace se vyhrotila tím, že nečekaně zazvonil exekutor. Kamarádka to nevydržela a po letech rodičům vmetla, že nechápe, čím si zasloužila, že je neustále ta druhá a sestra je jejich milované číslo jedna. Její máma se rozbrečela a přiznala, že už prakticky od mala si uvědomovala, že sestra je lehce opožděná a že každý rodič automaticky brání své neúspěšné dítě, a to i na úkor toho druhého dítěte, když vidí, že se o sebe zvládne postarat samo. Docela mě to přimělo k zamyšlení, jestli je to relativně obecný fakt. Ve svém užším okolí si teď vybavím hned několik stejných modelů: jedno dítě si vše vydřelo samo a od rodičů nedostalo nikdy nic, druhé je věčný neúspěšný student/nezaměstnaný a od rodičů má minimálně auto a malý byt. Téma mi je o to bližší, že se mezi takové řadím i já. Nevlastní nezaměstnané sestře by se táta vyloženě rozdal a zařizuje vše od nákupů po opravy, když jsem potřebovala ojedinělou a velmi malou výpomoc já, bylo mi řečeno, že si mohu dovolit někoho najmout a že je unavený. A vlastně to byl jeden z mnoha důvodů našeho odcizení. Zajímalo by mě, jestli by se tu dokonce nenašel někdo, kdo by to řekl z pozice rodiče takového dítěte?

u nás to mají rozdělené, ano mě rodiče pomohli finančně v době rozvodu udržet byt, od té doby zvládám sama a ségře, která je za vodou pomáhají jinak..takže tu pomoc spravedlivě dělí..

  • Nahlásit
  • Citovat
PHV
1197
22.1.20 13:28

Můj bratr - smažka, napůl bezďák, bez práce, jen se základkou. Máma mu stejně pořád leze do zadku. Zato na mě pořád něco kritizuje, přitom žiju úplně spořádaný život s manželem a dvěma dětmi. Doufám, že jednou nastane den, kdy mi to bude jedno. Zatím bohužel, cítím nespravedlnost.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.1.20 13:29

U nás doma to bylo naopak. Já byla ta (v očích rodičů) úspěšnější a protěžovanější. Sourozenec to dostával sežrat, neustálé srovnávání a tak :roll: nese si tu křivdu v sobě dodnes. A to nikdy nebyl žádný „případ“, jen prostě mu věci, které já zvládala bez problémů, nešli. V té době jsem to tolik nevnímala, ale dneska tohle beru jako velký selhání našich rodičů.
U manžela je to naopak, jeho sourozenec je těžký nemakačenko, od malička protěžovaný od rodičů. Myslím, že na tom, jak na tom on teď je se velkou mírou podíleli a dodnes podílí svým přístupem. Všechno za něj řeší, dávají mu peníze :nevim: Jsem zvědavá, jak to dopadne, až tady nebudou :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
22.1.20 13:32

Tak u nas 100%, moje sestra byla problémová a do teď ve 40 bydlí u rodičů, využívá je, podle mě nikdy nedospěla a je šílený sobec. Naše rodina to odnesla celkově, já s rodiči mám poničené vztahy navždycky i když teď se trochu snaží, protože ode mě mají jediné dvě vnoučata. Nečekám od nich ale nic a dlouho mi trvalo se s tím srovnat. Spíš mě překvapí, když se snaží, než zklame, že ne. Doufám, že tohle svým dětem neudělám a snažím se na sobě pořad pracovat, ať nepřenáším ty vzory z původní rodiny na ně, ale je to boj.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
22.1.20 13:36

Radši anonym…Mám podobnou zkušenost, svojí vlastní, i když ne nějak extra nespravedlivou, tak přesto vnímám, že já jsem považovaná za ten „silnej kus“, kterej prostě nějak přežije sám a obstará se, a můj sourozenec přece potřebuje tu výpomoc rodičů. Stejně to má i můj muž, on vše zvládne sám, ale jeho sourozenec je ten hájený. Můj táta to tak taky měl. A i z okolí si všímám, že to tak leckde je. Taky mi to přijde někdy líto.
Na druhou stranu, jako matka vnímám, že člověk ty děti nebere tím objektivním pohledem, ale prostě chce, aby se jim dařilo. Je rád, že vychoval někoho, kdo dokáže ten život vybojovat sám. Ale když vidí, že to to dítě nedokáže, asi je těžký na to koukat a nepomáhat mu.

  • Nahlásit
  • Citovat
6479
22.1.20 13:39

Zatim mam deti fakt male, ale muzu rict, ze mam mnohem radsi to, co spi celou noc a je bezproblemove, nez to, co se furt budi a furt neco chce. :mrgreen: ale to je off topic. Ve svem okoli tohle nepozoruju, asi mam stesti na spravedlive rodice a nebo vyrovnane sourozence.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6665
22.1.20 13:39

@biancaa tak přesně tohle si myslím taky, pokud ten člověk nemá vyloženě nějakou diagnózu. Že těmi ústupky a protěžováním to rodiče ještě zhoršují a dostávají se do kruhu, kdy ten člověk už nemá žádnou motivaci cokoliv dělat či měnit, protože chování neumím nechci umět neznám nosí ovoce. Ale těžko říct, co by bylo, kdyby…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1139
22.1.20 13:40

Maminka zustala po urazu v jeslich slepa a lehce zaostala, babicka vzdy vice protezovala jejiho bratra :nevim: jen nahlas by to nikdy nepriznala :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.1.20 13:40

Moje mamka velmi pečlivě delila péči tak, abychom se necítili jeden nebo druhý protežován. Doufám, že se mi to povede i u mých děti. Otec na všechny své děti svorně kaslal. Jeho máma, babička, preferovala kluky a dávala to znát ve výchově nejen děti ale i náš vnoučat… Včetně toho, že třeba bráchovi přepsala byt a tak. V dětství mě to velmi velmi trápilo, zarekla jsem se, že taková být nechci…

Teď už je bohužel vše jinak, bráška je po smrti, babičce se vetrel do života její syn (můj otec) a odrizl nás od ní, takže svá pravnoucata skoro rok neviděla…

Mám dva syny, zatím malinké, prvnímu budou dva, druhý má necelé dva měsíce.

Chtela bych být jako moje máma. Oba jsme se na ni mohli vždy spolehnout, nedělala rozdíly. Byla jsem v dětství problemovejsi, v dospělosti naopak sporadana a docela úspěšná, ale měla nás ráda vždy stejně. Bráška u nich pak po rozchodu bydlel, vím, že kdyby něco, tak pomůžou stejně i mě. Chtěla bych to umět jako ona a snad se mi to povede

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama