Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dávat ročnímu dítěti na zadek?!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.7.19 09:37
Děkuju vám všem moc za komentáře, je zajímavý si to číst a zamýšlet se nad tím, jak někteří lidé uvažují. Jsem ráda za všechno co jste napsali a že se najde i někdo, kdo se mnou souhlasí, samozřejmě i opačný pohled na věc je pro mě námět k zamyšlení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
5.7.19 10:03
@jkra píše:
ono na trestu neni nic spatneho. Tohle chozeni po spickach.
Tak třeba v knížce Aha rodičovství k trestům píší:
- trest je model řešení problému za použití síly
- trestem dítěti sdělujeme, že je špatné
- trest brání dětem převzít odpovědnost, jelikož kontrolu přebírá vnější autorita
- trest v dítěti vyvolá zlost, protože mu záměrně ubližujeme, takže není schopno vnímat, že chování, ke kterému se ho snažíme přinutit, má pro něj nějakou hodnotu. Místo toho začne vzodorovat, vztekat se, bude agresivní a pravděpodobně začně zlobit a převádět se ještě víc.
- pokud dítě trestáme, učíme ho soustředit se více na to, jak nebýt přistižen a vyhnout se trestu, než na negativní důsledky jeho chování. To v zásadě brzdí morální vývoj dítěte.
- trest narušuje láskyplný vztah mezi námi a dítětem, který je pro dítě motivací k tomu, aby se rozhodlo dodržovat námi stanovená pravidla
I kdyby byla jen polovina z toho pravda, tak pro mě to znamená, že trest je špatná výchovná metoda a nebudu ho používat.
(je to tam rozepsáno podrobněji a rozebráno, ale napsala jsem jen zjednodušeně ty body)
- Citovat
- Upravit
5.7.19 10:07
@pet p píše:
@LydiaD Mám osobní zkušenost, kdy jsem zkejsla kdesi a vlak jel až v 10 večer, takže doma bych byla někdy po 11. Tak jsem sebrala odvahu a zavolala domů, jestli by pro mě nemohli naši přijet. Bylo mi tehdy asi 17. Máma mi řekla, že nikam nejede a ať si poradím sama. Byla to pro mě jako ledová sprcha a můj vztah se k ní tehdy trochu změnil. Kdyby mi řekla - podívej, táta není doma, já sama řídit nechci, tak se nezlob, ale počkej na ten vlak. Bylo by to pro mě úplně jiné, cítila bych aspoň podporu. Takhle jsem cítila jenom odstrčení. Ale aspoň jsem byla podle tebe dobře připravená na tu životní realitu…?
Ne, to ne. Myslím, že dítě nežije mimo realitu a když se zaměstnavatelé, spolužáci, učitelky či ostatní lidé budou chovat nějak, tak to přece neznamená, že to dítě „střet s realitou“ nezvládne. Dítě přece snadno pochopí, že rodič je rodič a má s ním blízký láskyplný vztah, ale jiní jsou jiní a chovají se jinak.
Ale možná máš pravdu, že za 10-20 let bude dnešní generace kroutit očima, jak to dělali ty dnešní maminky blbě
doporučila bych kouknout na epizodu..arkangel.. ze seriálu black mirror (4.serie)…kam až to může zajít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.19 10:29
@LydiaD píše:
@pet p
Tak tohle je přesně ten případ, kdy bych sedla a jela pro ně.
Protože bych se bála, aby se jim něco nestalo.
Tohle se se svačinou absolutně srovnávat nedá.
A celá ta situace je z mého hlediska úplně jinde.
Za svačinu, by si mohli sami.
Měli ji připravenou a nevzali si ji.
Pokud ne svoji vinou někde zůstaneš na nádraží, tak je to něco jinýho.
Já bych viděla ty opilý povaleče a 17-ti letou holku mezi nima, ve 22h večer.
To jsou naprosto odlišný případy a promiň, motáš hrušky s jabkama
A vlastně bych pro Tebe přijela, i kdyby sis tuhle situaci zavinila sama.
Bála bych se o Tebe
V těhle situcích bych dětem vždycky pomohla a vždycky volali, když se něco dělo.
No nic, jedeme na akcičku… třeba se tu potom ještě objevím
Je pravda, že hodně lidí označuje dnes tchyně a i maminky za „manipulativní“. Není to právě tedy toto? Drama queen, ježiš já bych pro tebe tak hned jela, jo ale víš no… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.19 10:33
@Venetia píše:
doporučila bych kouknout na epizodu..arkangel.. ze seriálu black mirror (4.serie)…kam až to může zajít
Jako čekání má zastávce? Výchova dle knihy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.19 10:41
@Bubla Bůčková píše:
Jako čekání má zastávce? Výchova dle knihy?
ne, taková vize budoucnosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.19 10:42
@pet p píše:
Tak třeba v knížce Aha rodičovství k trestům píší:
- trest je model řešení problému za použití síly
- trestem dítěti sdělujeme, že je špatné
- trest brání dětem převzít odpovědnost, jelikož kontrolu přebírá vnější autorita
- trest v dítěti vyvolá zlost, protože mu záměrně ubližujeme, takže není schopno vnímat, že chování, ke kterému se ho snažíme přinutit, má pro něj nějakou hodnotu. Místo toho začne vzodorovat, vztekat se, bude agresivní a pravděpodobně začně zlobit a převádět se ještě víc.
- pokud dítě trestáme, učíme ho soustředit se více na to, jak nebýt přistižen a vyhnout se trestu, než na negativní důsledky jeho chování. To v zásadě brzdí morální vývoj dítěte.
- trest narušuje láskyplný vztah mezi námi a dítětem, který je pro dítě motivací k tomu, aby se rozhodlo dodržovat námi stanovená pravidla
I kdyby byla jen polovina z toho pravda, tak pro mě to znamená, že trest je špatná výchovná metoda a nebudu ho používat.
(je to tam rozepsáno podrobněji a rozebráno, ale napsala jsem jen zjednodušeně ty body)
to jsou presne takovy ty pseudo-psycho- reci, ktere me drazdi az na pudu.
Kdyz dite dela neco spatne, tak ano, rada mu to takto budu i komunikovat. Delas neco spatne.
Ze se mu trest nelibi a vyvolava to v nem negativni reakce, tak se tak priste chovat nemusi a hotovo. Ne kazde dite reaguje na trest tak, ze se chova jeste hur. Vetsina deti se z trestu dokaze poucit. Samozrejme by vychova nemela spolehat jenom na tresty, mela by byt primarne pozitivne orientovana, formou pochval a odmen, nicemene tresty k tomu taky patri.
Ale hlavne, vychova by mela byt intuitivni a ne to analyzovat uplne k smrti. Vychova zase neni takova veda, nemusi to byt uplne perfektni. Pokud delas veci alespon ze 70% dobre, tak se nejaka ta 30% chybovost vsakne. A hodne lidi, kteri obcas treba v detstvi dostali na zadek pak v dospelosti rika, ze tech par vyprasku, ktere dostali, si zcela zaslouzili a rodicum to za zle nemaji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.19 10:50
@warita v tomhle s tebou musím souhlasit. Mě ty body z oné knihy prijdou strašně překombinované. Takové jako výchova na sílu. Nevim jakto jinak popsat.
Třeba situace se svačinou. Nikam bych nejela a dítě by se holt doma pořádně naobědvalo. Prostě důsledek zapomenuté svačiny a ne nějaký vykonstruovaný trest či co.
Ad dítě na zastávce, dojela bych pro něj, protože bych se o něj bála. To je celé. Nijak bych nepřemýšlela o trestu či vině, to se může stát každému.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.19 11:02
@Anna766 dekuju, jsem rada, ze to nekdo taky tak vidi.
Jinak rekla bych, ze to je znak doby. Cetla jsem uz par clanku na tema, proc jsou deprese tak na vzestupu v dnesni dobe. V podstate odbornici mluvi o uplne explozi depresi. A mimo jine to prititaji tomu, ze jednak je stale vetsi tlak na to, aby cely nas zivot byl perfektni… a zaroven lidi vsechno silene analyzuji, o vsem premysli a premysli, rozebiraji to do silenych detailu, az se v tom ztrati a protoze se jim nedari mit vsechno pod kontrolou a delat veci tak perfektne, jak maji pocit, ze by delat meli, tak propadaji depresim.
Osobne si myslim, ze pokud nekdo musi cist knihy o vychove, tak vlastne sam sobe neveri, ze to dite dokaze vychovat poradne a tato nejistota se pak promita i do vychovy a dite to citi a myslim, ze neni nic horsiho, nez nejisty rodic, ktery pri kazde vychovne akci premysli, zda to dela dobre???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.19 11:23
@Fiškuska Nečetla jsem všech 14 stránek diskuse, takže reaguji jen na úvodní dotaz.
Chválím, že podporuješ přirozenou zvídavost dětí a nepatříš k těm, které doma mají vše srovnané podle pravítka a nedejbože, když se s tím hne. Děti rády kramaří a není nad to, když doma tuhle možnost mají - tam, kde to nevadí. Ostré předměty jsme v šupletech zajistili dětskými pojistkami, tam, kde mám oblečení, hračky apod. mi nevadí, když se dítě pohrabe a věci vyháže, ale snažím se zároveň ho vést k tomu, aby je pak i dávalo zpátky.
Druhá věc je, že to dítě dělá i na návštěvě. Souhlasím s tím, že pokud si prarodiče berou dítě do bytu, měli by se dětské návštěvě trochu uzpůsobit. Třeba tchán s tchyní mají všude poměrně nízké stolečky a na nich všelijaké skleněné serepetičky, zarámované obrázky apod. Nechodíme k nim tak často, aby byl problém dát ty věci na pár hodin někam nahoru, aby po nich děcko nešlo. Ale asi bych dítěti nedovolila, aby cíleně kramařilo, pokud to prarodičům vadí, aby jim otevíralo šuplíky apod. Ano, je sice přirozeně zvědavé, ale současně se musí učit, že v jiných domácnostech existují i jiné normy. A ideálně začít s tím už takhle brzy, děti fakt nejsou hloupé a brzy to pochopí (i když budou stále toužit po tom, dělat to zakázané 
).
Pokud tatínek tvrdí, že celé hodiny seděl s kostkami na dece a v klidu si hrál, tak byl buď mimořádně hodné dítě, anebo zkrátka zapomněl, jak to bylo. Spíše tipuji to druhé 
. I já často poslouchám, že my jako děti jsme takhle neřvaly, nebyly tak rozcapené, dali nás do postýlky a ihned jsme spali apod. Já si to tedy pamatuji trochu jinak 
.
Zkusila bych proto najít s tátou kompromis. dítě na návštěvě ohlídat, nenechat ho dělat si, co chce, a pokud třeba něco zničí, nesvádět to na to, že je malé, ale omluvit se a věc nahradit. Současně mu ale umožnit i nějakou míru prostoru, vyčlenit třeba jeden šuplík, kam může chodit, aby na každé návštěvě (pokud tam chodíte často) nebylo pod přísným dozorem a nesmělo se hnout z podlahy.
Co se plácání přes ručičku týče, osobně nemám pocit, že by to u našich dětí mělo nějaký efekt 
. Cíleně nám například lezly na žaluzie, takže už je máme polámané a jedna šňůrka je urvaná, takže jsou žaluzie nefunkční. Plácání nezabíralo, pomohla jen prevence - žaluzie vytáhnout a šňůrky zajistit tak, aby na ně nedosáhli. A když byli starší, tak jsem je zapojila do vyhrnování či stahování, pomáhala jim to ovládat, aby si přišli na princip a už na to nešli hrubou silou. V domácnosti je dobré si stanovit, co je pro mne nepřípustné a kde mi dětská zvídavost nevadí, dětem to kolikrát stačí a pokud něco nemohou, a je jim v tom zabráněno, tak to obvykle přijmou a neřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
5.7.19 15:29
@warita @Anna766 Myslím, že to berete moc doslova a moc tomu věříte. Je potřeba všechny ty věci, které člověk různě čte a slyší, brát trochu s rezervou a vybrat si z nich to, co ho oslovuje a nebrat to jako dogma. Dokonalost neexistuje, což si možná ale řada lidí odmítá připustit - a pak je tu třeba tolik depresářů.
@warita No vidíš, a já si zase myslím, že přečíst pár knížek o výchově by prospělo každému, protože ne každý ví všechno a má patent na výchovu. Proč se nepoučit, neinspirovat, neuvědomit si díky knížce souvislosti, které nevidím? Nejsem vševěd. Zpětně musím říct, že mi ty knížky v některých věcech pomohly, např. mě vztek dítěte už vůbec nevytáčí, vyzkoušela jsem různé přístupy chování ke vztekajícímu se dítěti a našla to optimální pro nás, našla jsem v těch knížkách pár tipů na bezva hry, u kterých se dítě naučí ventilovat emoce, zjistila jsem, že čím méně budu zakazovat, tím více spolupracující budu mít dítě atd. atd. Nikdy jsem to info nebrala jako 100% pravdu, ale přebírala si to podle svého a něco třeba vyhodnotila i tak, že s tím nesouhlasím a nesedí mi to. Výchova je v mém případě kombinace intuice, zkušeností z toho jak vychovávali rodiče mě a informací „zvenčí“ (knížky, kámošky, net).
A ještě mě překvapilo, že píšeš „pseudo psycho řeči, které mě dráždí až na půdu“ - to mě zaujalo, že tě to tolik dráždí. Proč? Protože máš strach, že si to někdo neumí přebrat a chudáka dítě doma bude podrobovat 100% postupům z nějaké knížky? Nebo pro něco jiného?
- Citovat
- Upravit
Dana112
5.7.19 18:43
@LydiaD píše:
Dlouholetá drzost?
Tak to udržel nervy na uzdě několik let?
A Tobě to teda nevadilo, že je na něj několik let drzá a její chování Ti přišlo cajk?
Všude jsem spíš četla jak je holka milá, hodná, tak to nějak moc nechápu
Jak máte úžasnej vztah.
A když teda dostala po několika letech drzosti pohlavek, tak se jí ještě omluvil?
Tak to asi moc nechápu
Ja bych nevydržela nervy na uzdě ani pul hodiny, ja bych sama jako matka teda zakrocila hned .
- Citovat
- Upravit
6.7.19 00:32
@pet p píše:
@warita @Anna766 Myslím, že to berete moc doslova a moc tomu věříte. Je potřeba všechny ty věci, které člověk různě čte a slyší, brát trochu s rezervou a vybrat si z nich to, co ho oslovuje a nebrat to jako dogma. Dokonalost neexistuje, což si možná ale řada lidí odmítá připustit - a pak je tu třeba tolik depresářů.
@warita No vidíš, a já si zase myslím, že přečíst pár knížek o výchově by prospělo každému, protože ne každý ví všechno a má patent na výchovu. Proč se nepoučit, neinspirovat, neuvědomit si díky knížce souvislosti, které nevidím? Nejsem vševěd. Zpětně musím říct, že mi ty knížky v některých věcech pomohly, např. mě vztek dítěte už vůbec nevytáčí, vyzkoušela jsem různé přístupy chování ke vztekajícímu se dítěti a našla to optimální pro nás, našla jsem v těch knížkách pár tipů na bezva hry, u kterých se dítě naučí ventilovat emoce, zjistila jsem, že čím méně budu zakazovat, tím více spolupracující budu mít dítě atd. atd. Nikdy jsem to info nebrala jako 100% pravdu, ale přebírala si to podle svého a něco třeba vyhodnotila i tak, že s tím nesouhlasím a nesedí mi to. Výchova je v mém případě kombinace intuice, zkušeností z toho jak vychovávali rodiče mě a informací „zvenčí“ (knížky, kámošky, net).
A ještě mě překvapilo, že píšeš „pseudo psycho řeči, které mě dráždí až na půdu“ - to mě zaujalo, že tě to tolik dráždí. Proč? Protože máš strach, že si to někdo neumí přebrat a chudáka dítě doma bude podrobovat 100% postupům z nějaké knížky? Nebo pro něco jiného?
Spíš to bereš moc vážně a doslova ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
6.7.19 06:07
@pet p píše:
Tak třeba v knížce Aha rodičovství k trestům píší:
- trest je model řešení problému za použití síly
- trestem dítěti sdělujeme, že je špatné
- trest brání dětem převzít odpovědnost, jelikož kontrolu přebírá vnější autorita
- trest v dítěti vyvolá zlost, protože mu záměrně ubližujeme, takže není schopno vnímat, že chování, ke kterému se ho snažíme přinutit, má pro něj nějakou hodnotu. Místo toho začne vzodorovat, vztekat se, bude agresivní a pravděpodobně začně zlobit a převádět se ještě víc.
- pokud dítě trestáme, učíme ho soustředit se více na to, jak nebýt přistižen a vyhnout se trestu, než na negativní důsledky jeho chování. To v zásadě brzdí morální vývoj dítěte.
- trest narušuje láskyplný vztah mezi námi a dítětem, který je pro dítě motivací k tomu, aby se rozhodlo dodržovat námi stanovená pravidla
I kdyby byla jen polovina z toho pravda, tak pro mě to znamená, že trest je špatná výchovná metoda a nebudu ho používat.
(je to tam rozepsáno podrobněji a rozebráno, ale napsala jsem jen zjednodušeně ty body)
Neřiď se tolik knížkami o výchově děti jsou různé a nedají se vychovávat podle jednotného manuálu.
- Citovat
- Upravit
6.7.19 06:58
@Fiškuska samozřejmě, že „mimo“ je Tvůj otec. Placat dítě pres ruku promyšlene a plánovaně je mimo. Roční dítě, které by dokázalo sedět na jednom miste delsi dobu, by mě vyděsilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
