Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dcera mě vychovává
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
17.4.18 14:35
- Citovat
- Upravit
17.4.18 14:38
@Anonymní píše:
@cecetka A to je právě ono. U nás liberální výchova neprobíhá. Tedy v porovnání s jinými rodinami. A dcera pár facek dostala. Bylo a je to houby platné.
Já jako pětimatka můžu říct, že jsou to především vrozené vlastnosti. Výchova je značně omezená záležitost.
Myslis, ze by mohlo jit o jistou formu agresivity (jako geneticke dedictvi po otci)?
Se svym otcem se styka? Jaky ma k nemu vztah? Treba by zabralo, jestli chce byt v zivote stejna jako on 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 14:40
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 Brigádu si našla. A pokoře jí to nenaučilo. Není to tak dávno, co mi řekla, že ona, na rozdíl ode mě, chodí do práce.
a tys jí za to koupila drahý kabát? 
Řekla bych jí na to, že jsem na MD s mladším dítětem (předpokládám 
) a nyní je tvou prací starat se o její mladší sourozence.
Ono fakt, spousta těhle blbin, co dcera dělá, jen naprosto, ale fakt naprosto normální, puberťáci jsou napěst, snaží se prostě vymezit, cítí se dospělí, nadřezení, chytřejší než předchozí generace. Nebýt to tak, dodnes lezeme po stromech…ale prostě SLUŠNĚ! SLUŠNĚ! a nebo ať drží hubu (s prominutím 
)
A takhle nějak bych jí to asi i řekla 
ALe vařim z vody, mě to teprve čeká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 14:45
A mluvíte spolu aspoň někdy v pohodě?
Pokecáte?
Ono to může být i tím, jestli jsi na ní už nějakou dobu jen samý, udělej, ukliď, namaž chleba, tak možná ani ona nemá potřebu se chovat mile. Taková akce a reakce. Já neříkám se mazlit jako s pětiletým prckem, ale zasmát se spolu třeba…
Nebo už je to v takovým stádiu, že po sobě jen štěkáte? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 14:52
Ahoj, určitě bych to nenechávala jen tak a vůbec bych se nebála i takhle velké dceři vlepit výchovnou facku pokud by to přehnala. Nevím jaká je u vás doma situace a kdo dceři platí volnočasové aktivity nebo oblečení, každopádně bych ji zastavila přísun peněz, dárků, nákupů… do školy ať si jezdí autobusem, když je taková chytrá, jistě to zvládne.
Víš nic o tobě nevíme, nevíme jestli jsi ji moc nerozmazlila a nebo jestli si v jejích očích neklesla na samé dno v případě že by se o tobě něco dozvěděla( nevěru, podvod, křivárnu).
Každopádně se to asi zhoršuje a trápí tě to tak zakroč. Každá jsme asi úplně jiná, mě by si zkusila povýšeně poučovat jednou a seřvala bych ji na dvě doby. Něco jiného je dobře míněná rada, tu bezproblému příjmu ale něco jiného je povýšené poučování bez kapky respektu.
S rodičem přece nikdo nemusí souhlasit ale měl by se chovat v rámci slušnosti a respektu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 14:54
Co takhle ji odchytit až zas něco drsného vypustí z pusy, posadit se s ní až bude třeba večer trochu času a zeptat se jí, ZA CO se na tebe tak zlobí, PROČ je na tebe už tolik let hnusná? Kvůli něčemu se zlobí a vyžívá se ve tvém ponižování bych řekla. Asi to nevybalí do minuty, ale tipla bych, že když ji dáš prostor, že si nenechá ujít příležitost naplivat na tebe jed a třeba trochu odhalíš příčinu - moc dětí, rozvod, tvoje role před muži nebo kdo ví co…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 14:58
Já osobně hodně věřím na vrozené rysy povahy. Za mě osobně si myslím, zakladatelko, že jsi opravdu dělala ve výchově dcery (i ostatních dětí) všechno podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Každý rád poradí na základě svých zkušenosti, ale kdyby měl podobný „materiál“ doma, nebyl by o nic úspěšnější. Znám pěstounku, která své pěstounské dceři dávala opravdu všechno, co mohla a v dospělosti od ní dcera utekla s tím, že se prostě v blízkosti pěstounky dusí a nemůže dýchat. Pohybuje se teď na hranici zákona i společnosti a vypadá šťastně. Domů by se vrátit nikdy nechtěla. Znám slečnu, jejíž maminka na ni byla velmi spravedlivá a přísná a tatínek nesmírně liberální, až své dceři téměř otročil. Všichni říkali, ať je na ní otec tvrdší. Skončilo to tak, že jediný, s kým dcera komunikuje a na koho teď v dospělosti dá, je její táta. My rodiče jsme ve výchově dětí vždycky nováčci. Vždycky všechen svůj um aplikujeme na dítě, do kterého ale nevidíme. Jsme na něj hodní nebo přísní, ovládáme se nebo jsme impulsivní a teprve po letech se ukáže, jestli to bylo pro dítě dobře nebo špatně. Takže já bych být v tvé kůži svojí dceru oslovila s tím, že vidíš, že v tvé společnosti trpí a že ty trpíš také. A ať si promyslí, jestli by jí nebylo lépe na internátě. Bezpochyby se dozvíš, že se jí chceš zbavit. Ale takhle to prostě nejde. Už toho máš dost. Buď se začne v komunikaci s tebou kontrolovat a nebo může jít bydlet jinam. A až jí bude osmnáct - „Tak vidím, že jsi samostatná, schopná, chytrá a šikovná. Ve světě se neztratíš. Nabízím takovou a takovou pomoc a běž. Na návštěvě tě tu moc ráda uvidím. Držím palce. Nazdar.!“ Může to dopadnout tak, že na tebe do konce života bude nadávat. Ale třeba - až bude dospělá, najdete společnou řeč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.18 15:10
@Mar__tanka1983 Někdy snad ano. Ona se mi s lecčím i svěřila, často mi vypráví, jak hrozně se chovají její spolužáci k rodičům, že to je tedy hrozné… Vynadá mladšímu bratrovi, že je drzej. SKoro mi to přijde až srandovní.
A asi to není o tom, že by mě neměla ráda. Já jsem kdysi nakoupila hrnečky, které jsem nikdy nějak nepoužila a asi ani nebudu potřebovat. Má přesně pro každé dítě sadu. Každé jsou jiné. A já jí jednou řekla, že budou mít na mě jednou památku, až tu nebudu. Ona se strašně rozbulela a skočila mi do náruče…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.4.18 15:13
Zakladatelko musíš mít doma naše dítě! Ani netušíš, jak ti rozumím. Té naší je teda teprve 16, ale chová se velice podobně, dokonce mnohem hůř. Ve zkratce za sebou máme neskutečně hororové období, kdy na nás zkoušela sebepoškozování, sebevražedné vyhrožování, anorektické aktivity a podobně, to vše jednoduše s cílem jen nás vydeptat a dostat na kolena. Teď nemám čas, rozepíšu se později večer, máme tři děti, ona je nejstarší, podle několika psychologů i reakcí všech z okolí je u nás vše v nejlepším pořádku, jen ona nám dělá doslova ze života peklo. Prošli jsme si toho s ní už tolik, že bych tu psala týden a pokračuje to pořád dál. Psycholožka vyslovila podezření na poruchu osobnosti ve smyslu psychopatie, což teda nemáme potvrzené, ale když si o tom něco čtu, až mi vstávají vlasy na hlavě, jak moc to na ni sedí.
Jak říkám, napíšu víc třeba večer, teď musím letět na rodičák, ale velmi, VELMI ti rozumím. Drž se! 
Poprvé v životě tu používám anonymitu a prosím ponechat, mám na profilu fotky dětí, nemusí si to tu někdo spojit.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.4.18 15:15
@Masina Víš, mně připadá, že jsem zkusila ladasco, ale nějak se to všechno míjelo účinkem. Jako bych nikdy nedokázala přijít na to, co na ni platí… Jako bychom se furt míjely a jedna druhou nedokázaly pochopit.
Ona byla ale od malička velice vzpurná a komplikovaná povaha. Pokud si zpětně vzpomínám, tak po narození strašně nahlas křičela a dávala o sobě znát. To už jsem pak nikdy neslyšela. No a na třech letech už musela mít poslední slova. Když ji člověk poslal vedle a zavřel za ni dveře, tak ještě aspoň vystrčila hlavu, něco zašišlala a bouchla dveřmi. Strašná povaha.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.4.18 15:16
@Anonymní píše:
Zakladatelko musíš mít doma naše dítě! Ani netušíš, jak ti rozumím. Té naší je teda teprve 16, ale chová se velice podobně, dokonce mnohem hůř. Ve zkratce za sebou máme neskutečně hororové období, kdy na nás zkoušela sebepoškozování, sebevražedné vyhrožování, anorektické aktivity a podobně, to vše jednoduše s cílem jen nás vydeptat a dostat na kolena. Teď nemám čas, rozepíšu se později večer, máme tři děti, ona je nejstarší, podle několika psychologů i reakcí všech z okolí je u nás vše v nejlepším pořádku, jen ona nám dělá doslova ze života peklo. Prošli jsme si toho s ní už tolik, že bych tu psala týden a pokračuje to pořád dál. Psycholožka vyslovila podezření na poruchu osobnosti ve smyslu psychopatie, což teda nemáme potvrzené, ale když si o tom něco čtu, až mi vstávají vlasy na hlavě, jak moc to na ni sedí.
Jak říkám, napíšu víc třeba večer, teď musím letět na rodičák, ale velmi, VELMI ti rozumím. Drž se!
Poprvé v životě tu používám anonymitu a prosím ponechat, mám na profilu fotky dětí, nemusí si to tu někdo spojit.
Tak to je tedy opravdu extrém, to až takhle to u nás není. Koukám, že jsou tedy i horší případy.( Drž se a určitě napiš.
- Citovat
- Upravit
17.4.18 15:18
@Anonymní píše:
@Masina Víš, mně připadá, že jsem zkusila ladasco, ale nějak se to všechno míjelo účinkem. Jako bych nikdy nedokázala přijít na to, co na ni platí… Jako bychom se furt míjely a jedna druhou nedokázaly pochopit.
Ona byla ale od malička velice vzpurná a komplikovaná povaha. Pokud si zpětně vzpomínám, tak po narození strašně nahlas křičela a dávala o sobě znát. To už jsem pak nikdy neslyšela. No a na třech letech už musela mít poslední slova. Když ji člověk poslal vedle a zavřel za ni dveře, tak ještě aspoň vystrčila hlavu, něco zašišlala a bouchla dveřmi. Strašná povaha.
A nemá stejnou povahu její otec? Komu je fyzicky podobná?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 15:28
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 Někdy snad ano. Ona se mi s lecčím i svěřila, často mi vypráví, jak hrozně se chovají její spolužáci k rodičům, že to je tedy hrozné… Vynadá mladšímu bratrovi, že je drzej. SKoro mi to přijde až srandovní.
A asi to není o tom, že by mě neměla ráda. Já jsem kdysi nakoupila hrnečky, které jsem nikdy nějak nepoužila a asi ani nebudu potřebovat. Má přesně pro každé dítě sadu. Každé jsou jiné. A já jí jednou řekla, že budou mít na mě jednou památku, až tu nebudu. Ona se strašně rozbulela a skočila mi do náruče…
Zakladatelko, v některých rysech mi to připomíná mou dceru, ale zatím je jí jen 7 let. Ale už v této době se k synovi (svému mladšímu bráchovi) chová jako „máma“, ne jako ségra. Když to vidíme, okamžitě zakročíme, dokonce jí vysvětluji, že já jsem máma, ne ona. Ona je moje dcerka a že chápu, že se jí lecos nelíbí, ale já mám poslední právo veta.
Jednu dobu jsem se chovala k mamce taky jako její mamka, ne jako dcera. Ale přiznám se, že vzdy slušná mluva. Dodnes mám tendence mamku mentorovat, když vidím jak se chová, ale snažím se vědomě dávat zpátečku.
Takže dceřino chování je částečně odkoukané z okolí a částečně její povahou. Tato kombinace může být občas dost vražedná.
Nevím, jak budu reagovat za 10 let (to čas ukáže 
), ale snažila bych si s ní promluvit. Vypíchla bych, co mě těší (jako v jejím chování - třeba ta dochvilnost, dodržení dohody apod.), na co jsem na ni pyšná, ale také bych ji řekla, že se mi nelíbí její slovní chování (mluva a její styl) a že to nebudu dále tolerovat. Proto bych ráda viděla jak ona sama si představuje svou budoucnost. Dále dle její reakce apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 16:01
Chyba byla, že jsi nedala na varovné signály, když byla malá. Tam bylo potřeba přitvrdit. Ty jsi máma, a ty jsi autorita, ty určuješ pravidla. Pokud dítě nemá respekt, tak si ho musíš zjednat.Ona měla už dávno vědět, kde jsou hranice, a jak se mluví s mámou. Za ty drzosti by si na drahý kabát musela leda tak sama vydělat. A babička ji taky neměla podporovat, když viděla, co z ní roste.
Příspěvek upraven 29.03.19 v 17:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.18 16:02
Nechci malovat čerta ne zeď, ale v mnohém mi to připomíná mojí sestru (dvojče), takže o nějakém nadržování starší/mladší nemůže být řeč. Vždycky byla jiná, všem poroučela, muselo být podle ní, přesně tyhle věci dokázala říct mamce i tátovi, oba jí krotili, usměrňovali, vysvětlovali, nebylo to nic platné. Už v patnácti uměla neuvěřitelně ublížit jen slovem, hodně jsem tím vším trpěla. Ve 20 letech diagnóza Bipolární porucha s ještě poruchou osbnosti 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já upřímně nemám svoji mámu ráda tak, jak by si asi zasloužila. Moc si ji nevážím a mrzí mě, že to tak je. Ale přesto, mam vychování a NIKDY bych si nedovolila to, co Vaše dcera. Je to asi Vaše vina. Měla jste to zarazit (vysvětlovat a trestat -ne fyzicky) už na začátku. Teď si už asi respekt jen tak nezískáte, to ale rozhodně neznamená, že byste po sobě měla nechat šlapat. Musíte si s dcerou sama vážně promluvit. Sdělit jí, že přetekl pohár Vaší trpělivosti a že musí změnit svoje chování. Že Vás nemusí ctít, ale musí se k Vam chovat slušně. Pustila bych ji do světa. Tam se možná naučí chovat s máma jí ještě bude dobrá. Až bude peskovat přítele a ten jí dá sbohem, protože nikdo se nenechá buzerovat dlouho. Alexa anonym