Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dcera odmítá stěhování s přítelem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.9.20 20:39
A co nějaký kompromis, přes týden v bytě a na víkend a volna za přítelem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.20 20:42
1,5 roku je nic. Počkala bych, až bude mít dcera 15 a půjde na střední, pak bude častěji mimo domov (možno i internát). To je necelé dva roky, to je jak nic.
Takhle se z bytu odstěhuje do nějaké „díry“, kde nikoho nezná, bude měnit školu atd. jen aby jste třeba po pár měsících zjistili, že vám bydlení s přítelem nevyhovuje, rozejdete se a další stěhování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.20 20:43
Těžké rozhodování. Většinou si tady z lidí dělám prdel, ale toto nezávidím.
Já bych se řídil podle toho, co chcete vy. Dcera jednou vyroste a bude mít vlastní rodinu a co vy potom? Pokud je to větší dům, tak bude jen ráda, že tam bude mít zázemí. Ohledně peněz to taky bude o něčem jiným, přeci jenom dva dospělí jsou lepší než jeden samotnej. Spíš je to u ní zvyk a ano, změna může být problém, ale taky nemusí. Nemůže vědět, jestli si to tam nezamiluje mnohem víc než teďka ten byt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.20 20:44
@terien píše:
A co nějaký kompromis, přes týden v bytě a na víkend a volna za přítelem?
Pochybuju, že bude kupovat borec barák, aby tam byl přes týden sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.20 20:46
Jestli se pro ni objetujes a nebudes se stehovat jsi pro me super mama 
je to asi tezky ale rozhodla bych se stejne, ona ma hlavne tebe…pritel to bude snad respektovat a dcera treba casem povoli sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mackA159
29.9.20 20:46
@Cenarius píše:
Těžké rozhodování. Většinou si tady z lidí dělám prdel, ale toto nezávidím.Já bych se řídil podle toho, co chcete vy. Dcera jednou vyroste a bude mít vlastní rodinu a co vy potom? Pokud je to větší dům, tak bude jen ráda, že tam bude mít zázemí. Ohledně peněz to taky bude o něčem jiným, přeci jenom dva dospělí jsou lepší než jeden samotnej. Spíš je to u ní zvyk a ano, změna může být problém, ale taky nemusí. Nemůže vědět, jestli si to tam nezamiluje mnohem víc než teďka ten byt.
Vidím to stejně. Já bych o tom moc nediskutovala.
- Citovat
- Upravit
29.9.20 20:47
@Anonymní píše:
Jsem už spoustu let rozvedená, dceři je 13. Mám cca 1,5 roku přítele. S dcerou mají poměrně dobrý vztah (když vezmu v úvahu probíhající pubertu). Zatím s přítelem nebydlíme, máme s dcerou byt na sídlišti a teď má právě přítel možnost pořídit dům, který je v podstatě domem mých snů a i v oblasti, kterou mám hrozně ráda. Nikdy mě nenapadlo, že bych tady mohla někdy bydlet. Dcera ale bohužel o stěhování nechce ani slyšet - nejen, že nechce bydlet s nikým dalším (přece jen jsme zvyklé už dlouhou dobu být jen samy dvě spolu), ale taky má ten náš jednoduchý byteček v šedivém sídlišti prostě ráda, je to pro ni domov. Rozhodla jsem se tedy, že se stěhovat nemůžu, ale moc mě to trápí. Nevím, jak se v tomto případě zachovat, celý život se podřizuji dceři, která mě stejně dřív nebo později opustí a půjde přirozeně svou cestou, ale na druhou stranu si nemůžu splnit svůj sen na její úkor…
Těžký rozhodování mezi motherfuckerem a rezidenční lokalitou a dcerou 
A co když se za 2 roky rozejdete, dcera se zas postehuje zpátky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.20 20:47
A dceři vadí ten přítel nebo stěhování? Je to daleko, musela by změnit školu?
Moje děti se stěhovaly celkem rády, do nového a každé si mohlo vybrat svůj pokoj. Dceru to neláká? terasa, nový pokoj?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.20 20:49
@Cenarius píše:
Pochybuju, že bude kupovat borec barák, aby tam byl přes týden sám.
Tak kupuje ho hlavně pro sebe, však nikde není psáno, že zrovna s touhle ženskou zůstane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.9.20 20:54
@KimL Školu měnit rozhodně nemusí, to bych jí neudělala. Je to stále stejný pražský obvod, jen by do školy musela dojíždět cca 25 minut busem, ale jsem ochotná ji každý den vozit. Jsem právě už 10 let sama kvůli ní, protože mi vlastně nikdy „nedovolila“ žádný posun v jakémkoliv vztahu. Samozřejmě ji také chápu a je pro mě na prvním místě, ale taky bych chtěla už tak nějak normálně žít… Všechny moje rozvedené kamarádky už mají dávno nové partnery, jsou přestěhované, sestěhované, mají další děti, jen já jsem pořád sama kvůli dceři…
- Citovat
- Upravit
29.9.20 21:01
Tak to bych šla do domku. Dcera by si měla zvyknout, že se zeměkoule netočí jen kvůli ní. A za rok nebo dva už bude na střední a začnou ji zajímat kluci. Pak půjde matka stranou.
Příspěvek upraven 29.09.20 v 21:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.20 21:02
@Meleys píše:
Jestli se pro ni objetujes a nebudes se stehovat jsi pro me super mama
Vzhledem k tomu, co zakladatelka píše, tak už se pro dítě obětuje 10let. Nevím jestli je správný přístup celý život jen obětovat svému dítěti a zahodit vlastní život. Znám pár takových a jak děti vyletí z hnízda, tak jsou z nich trosky bez rodin, koníčku, smyslů dalšího života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jsem už spoustu let rozvedená, dceři je 13. Mám cca 1,5 roku přítele. S dcerou mají poměrně dobrý vztah (když vezmu v úvahu probíhající pubertu). Zatím s přítelem nebydlíme, máme s dcerou byt na sídlišti a teď má právě přítel možnost pořídit dům, který je v podstatě domem mých snů a i v oblasti, kterou mám hrozně ráda. Nikdy mě nenapadlo, že bych tady mohla někdy bydlet. Dcera ale bohužel o stěhování nechce ani slyšet - nejen, že nechce bydlet s nikým dalším (přece jen jsme zvyklé už dlouhou dobu být jen samy dvě spolu), ale taky má ten náš jednoduchý byteček v šedivém sídlišti prostě ráda, je to pro ni domov. Rozhodla jsem se tedy, že se stěhovat nemůžu, ale moc mě to trápí. Nevím, jak se v tomto případě zachovat, celý život se podřizuji dceři, která mě stejně dřív nebo později opustí a půjde přirozeně svou cestou, ale na druhou stranu si nemůžu splnit svůj sen na její úkor…