Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@lafelay píše:
Tyto, zakladatelko, píšeš ze ten tvůj Rom je úplně jiný, než ostatní a přitom tě už stihl přetáhnout na svou stranuBez školy, bez praxe s děckem na krku, jaké etnikum mi to jen připomíná
No jeji sestra mela dite ve stejnem veku, jeji matka ve stejnem veku mela deti uz 2. Nevim, kdo nekam nekoho pretahl…
@terien píše:ty si mysli, co chceš, realita je bohužel pro tebe jiná, než se tady mě i sobě snažíš namluvit
jo, mám super práci a hodného muže, se kterým jsme se loni vzali a co jako? Třeba jednou taky takového potkáš.
O tom, co se tady kdo komu snaží namluvit, by se dalo úspěšně polemizovat. A navážet se hrubým, neomaleným způsobem obohaceným rasistickými urážkami do těhotné, na to člověk opravdu musí být formát- spokojená, šťastná a vyrovnaná žena s úžasně fungující rodinou a super prací ![]()
@prokr Ano máte pravdu, chce to snad jen čas, musíme tátu přesvědčit činy, ne slovy. Snad časem sám uzná, jak moc se pletl. To je na nás, máte pravdu, že teď to zřejmě nemá cenu řešit, teď jen vydržet do přestěhování. I s tou svatbou souhlasím a přiznávám, že mě to mrzí, chtěla bych mít stejné právo jako ségra, jsem přeci dítě stejných rodičů jako ona. A svatba je jednou za život, ráda bych si jí užila i s rodinou, ale máte pravdu, je čas udělat ústupky a myslet na to důležité. Jen mě vše prostě mrzí. My nikoho nezabili, ani jsme nikomu nijak neublížili, aby jsme si zasloužili toto. Mě nejde ani o sebe, ale spíše o partnera a miminko, já stále doufám, že to tak nemyslí to všechno ošklivé co říká. Děkuji vám
.
@prokr píše:
O tom, co se tady kdo komu snaží namluvit, by se dalo úspěšně polemizovat. A navážet se hrubým, neomaleným způsobem obohaceným rasistickými urážkami do těhotné, na to člověk opravdu musí být formát- spokojená, šťastná a vyrovnaná žena s úžasně fungující rodinou a super prací
aspon si z toho zakladatelka může něco vzít, někdo by to vstřebal časem někdo ne. Že by z vnoučátka byli nějak pokakaní se asi očekávat nedá.
@Anonymní píše:
Já už jsem skvělého muže potkala a také se budu vdávat, čekáme miminko, na které se těšíme a už teď ho oba milujeme. Takže jsem šťastná. Trápí mě jen přístup mého táty, ale uživatelky mají pravdu, že s tím nic neudělám. Těm děkuji za názory a vám přeji, aby jste se trošku srovnala sama se sebou, evidentně máte problém, který si nehodláte připustit. Mějte se hezky.
Přeju ti, aby střet s realitou nebyl moc krutý
@prokr píše:
O tom, co se tady kdo komu snaží namluvit, by se dalo úspěšně polemizovat. A navážet se hrubým, neomaleným způsobem obohaceným rasistickými urážkami do těhotné, na to člověk opravdu musí být formát- spokojená, šťastná a vyrovnaná žena s úžasně fungující rodinou a super prací
Asi pochopíš, proč tuto i všechny tvé ostatní reakce nechám bez komentáře ![]()
@terien píše:
Asi pochopíš, proč tuto i všechny tvé ostatní reakce nechám bez komentáře
Tomu rozumím naprosto dokonale
Já vím, že statistiku lze na jednotlivce těžko uplatňovat. Být ale na místě Tvého otce, musel bych se asi velmi přemáhat, abych se choval jinak. Jinak je mi líto těch Romů, kteří se chovají bezproblémově a většinová populace je nepřijímá.
Vztah k Tvé rodině bych jinak nešponoval, protože pravděpodobně (a tady se už statistika použít dá) je budeš hodně potřebovat.
Příspěvek upraven 27.03.20 v 21:52
Uplna rodina jste. Ma milujici mamku, ma (podle toho, co pises) sikovneho tatku. Hlavne vy dva budte pri sobe, nas ber s rezervou, ono se to pise strasne lehce. Dneska jsem nad nekterymi komentari jen kroutila hkavou.
Tatinek se s tim srovna, potrebuje cas. Preju ti, aby ta vysnena svatba jednou byla, ikdyz to neni to nejdulezitejsi.
Uzivej si tehotenstvi, vim, ze to ted s ohledem na situaci moc nejde. Dej si dobry cajik, nohy nahoru a pohlad malicke. ![]()
@Anonymní píše:
@prokr Ano máte pravdu, chce to snad jen čas, musíme tátu přesvědčit činy, ne slovy. Snad časem sám uzná, jak moc se pletl. To je na nás, máte pravdu, že teď to zřejmě nemá cenu řešit, teď jen vydržet do přestěhování. I s tou svatbou souhlasím a přiznávám, že mě to mrzí, chtěla bych mít stejné právo jako ségra, jsem přeci dítě stejných rodičů jako ona. A svatba je jednou za život, ráda bych si jí užila i s rodinou, ale máte pravdu, je čas udělat ústupky a myslet na to důležité. Jen mě vše prostě mrzí. My nikoho nezabili, ani jsme nikomu nijak neublížili, aby jsme si zasloužili toto. Mě nejde ani o sebe, ale spíše o partnera a miminko, já stále doufám, že to tak nemyslí to všechno ošklivé co říká. Děkuji vám.
Tak trochu tě chápu, to zklamání a srovnávání se se sestrou. Já mám přítele, kterého moji rodiče, obzvláště táta, nemají rádi a nepřejí si ho vedle mě. Sice z úplně jiných důvodů, než je etnikum, ale je to tak. Byť mě nemístně rozčilují řeči typu že jsem blbá atd, už jsem si zvykla. Co mě tedy neskutečně vytáčí, je vztah k mému o 2 roky staršímu bratrovi a jeho přítelkyni. Mohou k nám jezdit na návštěvy, dávají ji dárky, mohou jim posílat fotky.. Ja nemohu nic z toho, protože naší prostě o MÉHO přítele nestojí a to o něm neví téměř nic. Já už se vzdala nějaké šance na zlepšení a mezi námi se začínají objevovat problémy, o kterých bych předtím nepřemýšlela, ale stejně to mám rodičům pořád za zlé. I kdybychom se rozešli, což se nejspíše stane, ale kdo ví, že? Žádní rodiče by neměli řídit život svých dětí, pokud jsou dospělé. Nabít si můžeme i tak že? Když se ti vztah nepovede, pochybuju, že jim najednou budeš vďečná za to, co ti předtím říkali. Na to mysli. S pritelem doporučuji sestěhovat se co nejdříve, ať máte možnost ukázat světu, že už nejste děti a že to zvládnete. To je jediná cesta k tvým rodičům. ![]()
Alespoň buď ráda, že tvůj otec mi dal na začátku nějakou šanci. Mohlo to být také horší. Teď už alespoň ví, že to není nemakačenko a nespolehlivý člověk.
@Anonymní píše:
Tak trochu tě chápu, to zklamání a srovnávání se se sestrou. Já mám přítele, kterého moji rodiče, obzvláště táta, nemají rádi a nepřejí si ho vedle mě. Sice z úplně jiných důvodů, než je etnikum, ale je to tak. Byť mě nemístně rozčilují řeči typu že jsem blbá atd, už jsem si zvykla. Co mě tedy neskutečně vytáčí, je vztah k mému o 2 roky staršímu bratrovi a jeho přítelkyni. Mohou k nám jezdit na návštěvy, dávají ji dárky, mohou jim posílat fotky.. Ja nemohu nic z toho, protože naší prostě o MÉHO přítele nestojí a to o něm neví téměř nic. Já už se vzdala nějaké šance na zlepšení a mezi námi se začínají objevovat problémy, o kterých bych předtím nepřemýšlela, ale stejně to mám rodičům pořád za zlé. I kdybychom se rozešli, což se nejspíše stane, ale kdo ví, že? Žádní rodiče by neměli řídit život svých dětí, pokud jsou dospělé. Nabít si můžeme i tak že? Když se ti vztah nepovede, pochybuju, že jim najednou budeš vďečná za to, co ti předtím říkali. Na to mysli. S pritelem doporučuji sestěhovat se co nejdříve, ať máte možnost ukázat světu, že už nejste děti a že to zvládnete. To je jediná cesta k tvým rodičům.
Rodiče by sice neměli řídit život dospělým dětem, ale nemají ani povinnost skákat do stropu z každého, koho děti přitáhnou domů.
Povedená rodinka, všecky nabuchané ještě na střední.
Se nedivím, že z toho tatovi hrabe. ![]()
@terien píše:
Rodiče by sice neměli řídit život dospělým dětem, ale nemají ani povinnost skákat do stropu z každého, koho děti přitáhnou domů.
Nemusí skákat do stropu i když jsem to po pravdě trochu čekala, ale nadávat a urážet mého muže a nenarozené dítě taky nemá nikdo právo. Kdyby k tomu měl táta důvod, neřeknu, ale on k tomu žádný nemá. A myslím, že ho zná na tolik dobře, že by to měl vědět. Vlastně to není tak dlouho, co to sám i říkal a ještě mu bylo blbé, že s našim vztahem na úplném začátku nesouhlasil. Od doby co zjistil, že čekáme miminko otočil a chová se ještě hůře než na začátku, jak kdyby na všechno hezké zapomněl. Můj partner je slušný člověk, který nikdy nikomu nic špatného neudělal. Naopak je velmi hodný a ochotný, když může tak pomůže bez rozdílu všem. Miluje mě a chová se ke mě moc hezky, stejně tak k mé rodině a vlastně ke všem lidem. To, že neměl štěstí na rodiče, za to on nemůže a já ho naopak obdivuji i pro toto, protože si nejsem jistá, zda bych já tohle dokázala. Asi ne. Všechno si musel vybojovat sám a tím, že je Rom to měl všude těžší. Kdekoliv, všude musel ukázat, že není takový jako někteří jiní. Dnes má slušné a vzdělané kamarády, sám má bakalářský titul, dobrou práci, ve které roste a dokáže vydělat slušné peníze. Na druhou stranu není namyšlený, nikoho neodsuzuje a já vím, že je pro mě ten pravý. A pro naše děťátko ten nejlepší táta
, on totiž nikdy nedovolí, aby naše dítě mělo takové dětství jako měl on. Ale to vy nemůžete pochopit, tak daleko vy nedohlédnete, to mi je jasný. Spíše nechápu, proč to stále nechce vidět táta, když to předtím sám říkal, když ho měl možnost poznat, že nechce černé vnouče je jeho boj. My naše miminko milujeme už teď, je chtěné a vzniklo z naší společné lásky a pro nás to bude to největší štěstí. Už se po diskuzi tady ani tolik netrápím, to je tátovo smůla, ne naše.
@Anonymní píše:
@Petule030 Ano těhotenství bylo plánované, přítel chtěl počkat, ale já ho přemluvila, že to zkusíme a vyšlo to hned. Přijde mi to dobře naplánované, já nemohla vědět, že se maturity odloží, takže jsem jí měla mít v květnu hotovou a v srpnu porodit. Přítel se opravdu snaží, aby byl byt nejpozději do toho června hotový, aby jsme se nestěhovali těsně před porodem. Peníze na výbavu také máme, já chodím od šestnácti na brigády a mám dost našetřeno, nejsem bez peněz. Od našich nic nechceme, jen klid a pochopení. Je pravda, že jsme mohli ještě počkat, ale poté, co táta občas nahodil, jestli nechce ségra s manželem ještě jedno dítě, jsem si řekla, že bude rád, když mu tentokrát vnouče dám já. Ségra sice druhý teď nechce, v září nastupuje do práce a chce s druhým počkat, ale já prostě chtěla, aby druhé vnouče měli ode mě a nebudu se spoléhat, že oni teď druhé nechtějí. Mám ségru ráda a malého také, je úžasný, ale nevím proč by měli mít ségry děti přednost. Jde totiž o to, že ještě předtím, než propukl ten vir, tak měli naši s mladší ségrou domluvenou dovolenou u moře a měli brát poprvé i synovce. Táta by byl nejraději, aby jsme jeli celá rodina, jako, když jsme byly malé. Pořád s mamkou řeší, jak to uteklo, že mi dvě jsme dospělé a ještě, že mají tu nejmladší, ale, že stejně jet ve třech je nuda a proto pořád na ségru, ať jim dá s sebou malého. Jak už jsem psala, oba jsou z něho vedle, hlavně teda táta, vždycky se těší, když u nás malý spí, pořád ségru se švagrem někam posílá, ať se jdou bavit, že malého s mamkou pohlídají a je hezký vidět, jaký mají naši k malému vztah. Na tu dovču s malým se těšili. Přeci jen ségra už je v pubertě a tolik už je nepotřebuje, tak mají toho prcka. Jenže, když jsem řekla, ještě předtím, než jsem byla těhotná, jestli budou brát k moři i naše dítě, tak táta řekl, že ségra bude mít určitě ještě jedno a že dvě jim stačí. No tak jsem si řekla, to teda ne, aby měli dvě děti od ségry přednost než zbylá potencionální vnoučata a řekla jsem si, že to druhé vnouče do rodiny privedu já. To jsem ještě ale netušila, co se stane. Přijde mi to nespravedlivé prostě. Ségra za to nemůže, ten malý také ne, ale opravdu se bojím soboty až zase u nás bude malý přes noc, táta kolem něho bude skákat, dělat s ním kraviny, zatím co o mém dítěti se vyjadřuje, tak jak se vyjadřuje.
takže jsi si pořídila dítko ze závisti, aby náhodou dřív neměla sestra dítko dřív
bohužel jsi nedomyslela fakt, že tatínek má vnoučka rád i proto, že má rád svého zeťáka a že pokud si pořídíš dítko s někým, kdo mu nesedí, tak tam ta láska být nemusí. A stejně tak, si může tatínek oblíbit druhé dítko od sestry a tvoje k moři nevzít, protože prostě nemusí chtít. Nedospělé chování motivované závistí, které může rozkmotřit celou rodinu, a přítel k tomu přišel jak slepej k houslím, bohužel.