Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já ho chápu, když by mi dítě v 19 přišlo těhotný, tak mě klepne.
Třeba se to spraví po porodu. A třeba taky ne. Je to blbý, ale jestli to tak má nastavený a prostě si přál někoho světlejšího pro svoji dceru, tak s tím nic nezmůžeš.
Vis rodice maj casto takovej rys, ze chtej pro deti to nejlepsi. Z jejich pohledu. A odmitaj pobrat ze dite je dospely a voli si samo. A nebo se otec treba se boji, ze budou decka jednou ve skole to vase trapit. Dej mu cas, on se s tim vyrovna.
Já ho také chápu. Je Ti 19, ještě nemáš ani školu hotovou, nemáš odpracováno a vůbec netušíš, do čeho se ženeš. Hold mu budeš muset dopřát čas, aby to vstřebal. Pokud uvidí, že vše zvládáš, tak třeba časem svůj názor přehodnotí.
Tak mohl ho mít rád jako tvého kluka. Nepočítal s tím, že tě ještě před maturitou oplodní a bude si nárokovat místo v rodině po zbytek života. Vážně jsi čekala, že budou rodiče šťastní, jak nakládáš se životem? Místo školy, práce… mimino bez zázemí?
Dej tomu čas. Taky bych nebyla nadšená. Ještě nemáš ani dodelanou střední. V 19 o životě nevíš nic a že jste s pritelem dva roky to taky neni rekord.
Az prcka uvidi tak děda vymekne. Ja mam taky deti smíšené - manžel je cizinec. Muj děda nechtěl malou vubev vidět. Když ji poprvé ve čtyřech měsících viděl tak byl úplně namekko. Je totiž moc krásná. A teď u druhého už se zajímal i o těhotenství a fotky chtěl vidět a pořad se pta jak se nam daří.
Spíš si budoucí děda představuje, nebo raději nepředstavuje, ty geny, jak se případně namichají a těch problémů, co dceru do budoucna čeká.
Jsi hodně mladá, nedostudovaná, málo toho o životě víš a nejspíš tě čekají problémy, které jsi mít nemusela.
Táta tě má rád a zlobí se, jak jsi si zkomplikovala život.
Devcata, nechte ji. Co obnasi pece o dite zjisti v lete. No a pritel je asi normalni a pracuje, kdyz dostal hyposku. Holt holka dal studovat nebude, ackoliv kdo vi, ja delala statnice s pupkem - druhy dite. No a pracovat pujde po rodicaku…
Navic bude jeste mlada az ditko odroste, to je super. Ne jako ja stara uschla vetev ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím všechny maminky i tatínky je mi 19,pritelovi 24 a mám jeden problém s kterým bych se vám všem ráda svěřila. Nemám to moc komu říct, protože nechci, aby se to dozvěděl můj partner. Chci ho předtím ochránit i když bohužel byl sám svědkem toho, když si můj táta neodpustil nemístné poznámky. A samozřejmě ví, že naši, hlavně tedy táta nesdílí naše nadšení. Jde o to, že s přítelem s kterým jsem více jak dva roky čekáme miminko. Moji rodiče neměli pro naší lásku ze začátku pochopení, dost mě mrzelo, že z prvního přítele, kterého jsem měla v 15 byli unešení, mohli jsme u sebe i přespávat a nebyl z jejich strany žádný problém. Přesto, on zdaleka nebyl takový, jaký je můj současný přítel. Když jsme spolu v mých 17 začali chodit, bylo doma dusno, hlavně táta s tím nesouhlasil a pořád básnil o ex příteli. Že je z dobrý rodiny. Zatím co můj současný přítel je Rom a dětství strávil v dětském domově. No za pár měsíců si naši zvykli, přestali nám bránit a vypadalo, že mají dokonce přítele rádi. On nemá svou rodinu a byl velmi rád, když ho naši přijmuli. Často k nám chodil, jezdili jsme na společné výlety a poslední dobou trávil přítel čas jen s mým otcem tím, že třeba chodili sportovat. My jsme tři holky a táta si syna vždy přál, chtěl s někým hrát fotbal a my na to moc nebyly. Teď co já i jedna ze sester máme přítele, má konečně táta nějaké chlapy v rodině a přes první nesouhlas si mého přítele oblíbil. Proto mě ani ve snu nenapadlo, co bude následovat po tom, co jim oznámíme, že čekáme miminko. Táta úplně otočil. Nemluví a když ano, tak říká, že žádnou polomáčenku v kočárku vozit nebude. Vyčítá si, že přítele hned ze začátku nevyhodil a ptá se mámy, kde udělali chybu. Je doma fakt dusno a nejvíce mě to mrzí k našemu děťátku, jak se o něm děda vyjadřuje a i kvůli příteli, který tátovi nic neudělal. Nechápu, co jako čekal. Miluji ho a jsem si jistá, že bude správný otec. Když mu to řeknu, řekne, že respektoval to, že s ním chodím, ale, že ho nenapadlo, že budu tak blbá, že si s ním udělám dítě. Nechápu proč a jak to myslí, já to od začátku s přítelem myslím vážně a nemůžu se vzpamatovat z toho, že jak to tak vypadá celé dva roky doufal, že se s ním rozejdu. Potom ale nechápu, proč byl tak falešný a dělal, že ho má rád. Už nemůžu z toho. Teď kvůli koronavirusu jsme doma všichni téměř 24 hodin a tátovo chování mě moc bolí. Bohužel momentálně není možnost se odstěhovat. Přítel koupil na hypotéku byt, ale v hrozném stavu a postupně to opravujeme, pomáhal nám i táta, teď odmítá. Já budu maturovat, žiji ještě u rodičů a přítel ve spolubydlení s kamarády. Stěhování máme v plánu v létě(Červen), miminko přijde na svět v srpnu a ráda bych, aby mělo alespoň jedny fungující prarodiče. Jak to zařídit, jak tátovi říct, že mě jeho chování velmi trápí a nepřeji si poslouchat jeho řeči? Když ho o to slušně požádám, stejně se chová pořád stejně a to už to ví měsíc.Tátovy řeči bych moc neposlouchala, seš u nich v bytě, moc na výběr teď nemáš, tak to nějak to vydrž a co nejdříve se odstěhuje. Přítel je dost starý na to, aby se o vás postaral. Co na to máma? Nemohla by tátovy domluvit, aby se trochu krotil? Řekni tátovy, že tě jeho chovaní mrzí, že to s přítelem myslíš vážně, seš s ním štastná a co nejdřív se osamostatníte.
Jinak já rodila v čerstvých 19 a nikdy jsem toho nelitovala![]()
Ale jemu nejde o to, že čekám dítě, ale s kým ho čekám. Moje sestra také maturovala a břichem, teď má dvouletého chlapečka, manžela a je šťastná. A když přišla těhotná ona vystrojila se svatba a bylo. Když jsem přišla já, je oheň na střeše. Tady vůbec nejde o to, kolik mi je. Máma v mém věku čekala už mě a to v pořadí druhou. A tátovi nebylo 24, ale 22,když jsem se já narodila. Tady jde právě jen o etnikum.
@Anonymní píše:
Ale jemu nejde o to, že čekám dítě, ale s kým ho čekám. Moje sestra také maturovala a břichem, teď má dvouletého chlapečka, manžela a je šťastná. A když přišla těhotná ona vystrojila se svatba a bylo. Když jsem přišla já, je oheň na střeše. Tady vůbec nejde o to, kolik mi je. Máma v mém věku čekala už mě a to v pořadí druhou. A tátovi nebylo 24, ale 22,když jsem se já narodila. Tady jde právě jen o etnikum.
Nedivím se ani tomu, geny nezměníš. Když jeho rodina je nefunkční, což asi je, když byl v děcáku, tak prostě je šance, že se na Vás vybodne.
Prostě se o tebe táta bojí.
Mentalita je jiná. Ja bych to měla stejně třeba, kdyby to byl někdo někdo opravdu z nějakého zcela odlišného hodnotového prostředí.
Pardón, že to píšu dvakrát, ale bude to prehlednější.
Tátovy řeči bych moc neposlouchala, seš u nich v bytě, moc na výběr teď nemáš, tak to nějak to vydrž a co nejdříve se odstěhuje. Přítel je dost starý na to, aby se o vás postaral. Co na to máma? Nemohla by tátovy domluvit, aby se trochu krotil? Řekni tátovy, že tě jeho chovaní mrzí, že to s přítelem myslíš vážně, seš s ním štastná a co nejdřív se osamostatníte. Jinak já rodila v čerstvých 19 a nikdy jsem toho nelitovala
![]()
Jinak starší „holky“ proč se do ní většina naváží, že je mladá a nic o životě neví?
Není jedno kolik kdo má let, ale spíš zkušenosti a kdo si čím prošel? A o jejím zázemí taky nic nevíte..
@Čičorečka píše:
Tak mohl ho mít rád jako tvého kluka. Nepočítal s tím, že tě ještě před maturitou oplodní a bude si nárokovat místo v rodině po zbytek života. Vážně jsi čekala, že budou rodiče šťastní, jak nakládáš se životem? Místo školy, práce… mimino bez zázemí?
Nejsme bez zázemí, přítel koupil byt. Má slušnou práci a určitě nebudeme strádat. Na VŠ bych nešla ani tak, nejsem moc studijní typ. To našem nevadilo, sami nemají vysoké školy a my měli vždy všechno. A ano čekala jsem to, protože tak to bylo i u sestry.
Zdravím všechny maminky i tatínky je mi 19,pritelovi 24 a mám jeden problém s kterým bych se vám všem ráda svěřila. Nemám to moc komu říct, protože nechci, aby se to dozvěděl můj partner. Chci ho předtím ochránit i když bohužel byl sám svědkem toho, když si můj táta neodpustil nemístné poznámky. A samozřejmě ví, že naši, hlavně tedy táta nesdílí naše nadšení. Jde o to, že s přítelem s kterým jsem více jak dva roky čekáme miminko. Moji rodiče neměli pro naší lásku ze začátku pochopení, dost mě mrzelo, že z prvního přítele, kterého jsem měla v 15 byli unešení, mohli jsme u sebe i přespávat a nebyl z jejich strany žádný problém. Přesto, on zdaleka nebyl takový, jaký je můj současný přítel. Když jsme spolu v mých 17 začali chodit, bylo doma dusno, hlavně táta s tím nesouhlasil a pořád básnil o ex příteli. Že je z dobrý rodiny. Zatím co můj současný přítel je Rom a dětství strávil v dětském domově. No za pár měsíců si naši zvykli, přestali nám bránit a vypadalo, že mají dokonce přítele rádi. On nemá svou rodinu a byl velmi rád, když ho naši přijmuli. Často k nám chodil, jezdili jsme na společné výlety a poslední dobou trávil přítel čas jen s mým otcem tím, že třeba chodili sportovat. My jsme tři holky a táta si syna vždy přál, chtěl s někým hrát fotbal a my na to moc nebyly. Teď co já i jedna ze sester máme přítele, má konečně táta nějaké chlapy v rodině a přes první nesouhlas si mého přítele oblíbil. Proto mě ani ve snu nenapadlo, co bude následovat po tom, co jim oznámíme, že čekáme miminko. Táta úplně otočil. Nemluví a když ano, tak říká, že žádnou polomáčenku v kočárku vozit nebude. Vyčítá si, že přítele hned ze začátku nevyhodil a ptá se mámy, kde udělali chybu. Je doma fakt dusno a nejvíce mě to mrzí k našemu děťátku, jak se o něm děda vyjadřuje a i kvůli příteli, který tátovi nic neudělal. Nechápu, co jako čekal. Miluji ho a jsem si jistá, že bude správný otec. Když mu to řeknu, řekne, že respektoval to, že s ním chodím, ale, že ho nenapadlo, že budu tak blbá, že si s ním udělám dítě. Nechápu proč a jak to myslí, já to od začátku s přítelem myslím vážně a nemůžu se vzpamatovat z toho, že jak to tak vypadá celé dva roky doufal, že se s ním rozejdu. Potom ale nechápu, proč byl tak falešný a dělal, že ho má rád. Už nemůžu z toho. Teď kvůli koronavirusu jsme doma všichni téměř 24 hodin a tátovo chování mě moc bolí. Bohužel momentálně není možnost se odstěhovat. Přítel koupil na hypotéku byt, ale v hrozném stavu a postupně to opravujeme, pomáhal nám i táta, teď odmítá. Já budu maturovat, žiji ještě u rodičů a přítel ve spolubydlení s kamarády. Stěhování máme v plánu v létě(Červen), miminko přijde na svět v srpnu a ráda bych, aby mělo alespoň jedny fungující prarodiče. Jak to zařídit, jak tátovi říct, že mě jeho chování velmi trápí a nepřeji si poslouchat jeho řeči? Když ho o to slušně požádám, stejně se chová pořád stejně a to už to ví měsíc.