Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje vybrané jména jsem řekla mýmu otci, ten měl ku každému nějakou prupovidku, co měli oni u nich za semráky co se tak jmenovali. má sestra řekla že jsou to jména pro starýho dědu, manželuv bratr si dělá srandu.
@Anonymní píše:
@Lussye
To zní tay hrozně. Ale jsi statečná, že se pořád snažíš být schovívavá a vyjít s nimi. Mně taky poznámka ohledně mého těhotenství „no tak snad to zvládnete“ vykolejila. Miminko bylo plánované, s partnerem se znám x let, vztah bez problémů, zázemí máme, nechápala jsem, proč bychom to jako nezvládli. Jsou to jenom jedy. Vím určitě, že jakékoli jméno, které bychom vybrali, by jim přišlo „hrozné“.
Mě spíš kolikrát mrzí to, že mám 4 sestry a s ani jednou to prostě není takový jaký by to mělo být. Ani jedné se člověk nemůže svěřit bez toho, aby ti to nevrátili, nebo to pak nepoužili proti tobě.
Nebo spolu vyrazit do města a jen tak si to užít…nemyslitelné. ![]()
A tak snad by vam mohli pomoct tyhle stranky. .. Ja si tam sem tam poctu…
@Black Cat píše:
A tak snad by vam mohli pomoct tyhle stranky. .. Ja si tam sem tam poctu…
Ten je dobrý
umí i pěkně mluvit ![]()
@zun píše:
Moje vybrané jména jsem řekla mýmu otci, ten měl ku každému nějakou prupovidku, co měli oni u nich za semráky co se tak jmenovali. má sestra řekla že jsou to jména pro starýho dědu, manželuv bratr si dělá srandu.
To bohužel znám. Já jsem řekla asi 5 jmen a všechny zněly směšně a šíleně pak se mě zeptali, jestli máme další jména pro zasmání. Přitom ta jména byla zcela normální. A i kdyby nebyla, co je to za reakci?
@Lussye píše:
Mě spíš kolikrát mrzí to, že mám 4 sestry a s ani jednou to prostě není takový jaký by to mělo být. Ani jedné se člověk nemůže svěřit bez toho, aby ti to nevrátili, nebo to pak nepoužili proti tobě.Nebo spolu vyrazit do města a jen tak si to užít…nemyslitelné.
Smutný, u mě je to v podstatě taky tak, nerada s nimi trávím čas a už jenom čekám, co zase padne za perlu nebo jedovatost.
@Anonymní píše:
To bohužel znám. Já jsem řekla asi 5 jmen a všechny zněly směšně a šíleně pak se mě zeptali, jestli máme další jména pro zasmání. Přitom ta jména byla zcela normální. A i kdyby nebyla, co je to za reakci?
O čem ten vztah je, když už člověk nemůže ani říct jméno dítěte? Fakt jsem zdeptaná.
Jak už tu zaznělo, tyhle rýpavé a zraňující věty pronášejí lidé, kteří mají problém v sobě (závist, agresivitu, zlobu). Problém není v Tobě zakladatelko, ale v nich. Bohužel je smutné zjistit, že takoví jsou právě ti nejbližší.
Ze zkušenosti vím, že když omezíš kontakt, tak si pomůžeš jen částečně. Začne se pro změnu rozebírat proč už tolik nevoláš, nejezdíš, neinformuješ a zase je důvod ke kritice.
Spíš bych se obrnila vnitřně tak, aby mě to nezasahovalo. A nechala bych příbuzným jejich boj.
@Špageta
Děkuju, Špageto, napsala jsi to hezky a výstižně. Budu se snažit to tak brát. Vidím, že opravdu nejsem jediná, kdo si vyslechne spoustů keců za nic.
Já bych se asi nenechala zatáhnout do toho, že se začnu obhajovat, to jsi zahnaná do kouta a v sebeobraně. Nejlepší obrana je útok, tak jedině oplácet podobně, pokud to zvládneš.
Nejlepší by bylo naučit se být nad věcí, jsou nepřejícní a asi se užírají, když musí rýt a závidět vlastnímu dítěti, litovala bych je, že mají asi mizerný život, když musí být zlí.
Takže to vzít z té druhé strany, pokud jsi sebevědomá a víš, že jsi dobrá, daří se ti, jsi se sebou i svým životem spokojená, tak tě nějaké rýpavé poznámky nezraní v té podstatě. Jediné, co nepřekonáš a co je an tom smutný je to, že tohle dělají tví nejbližší, ale to co říkají, to přece víš, že je nesmysl.
Takže já ybch asi použila ironii a zesměšnění, udělat si z toho jejich rýpání legraci. Rýpavce to často přestane uspokojovat, pokud vidí, že to s tebou nic nedělá a ještě si z nich střílíš. popř ironické přitakání - jo máš pravdu, jsem úplně hrozná, jak jsme vůbec byla schopná vystudovat vysokou školu, asi jsme si měla líp vybrat rodiče atd…
A nebo požadovat respekt, budu se svámi bavit, ale bez kritiky a rýpání, pokud to překročí mez, odcházím. Nemám zapotření trávit čas s lidmi, kteří mě zraňují, i když jste má rodina. A takhle si je vychovat, pokud o tebe stojí, třeba se naučí se krotit.
No a můžeš zkusit i nějakého psychologa, třeba ti poradí nějakou strategii
naučit se asertivitě a sebevědomému postoji.
@ospalámyš píše:
Já bych se asi nenechala zatáhnout do toho, že se začnu obhajovat, to jsi zahnaná do kouta a v sebeobraně. Nejlepší obrana je útok, tak jedině oplácet podobně, pokud to zvládneš.
Není to primo „utok“, ale muj manzel skvele zvlada jednu věc - na všechny ty podivne rypave a nesmyslne otázky naprosto v klidu a trpelive odpovida. To byste neverili, co to s tim dotycnym kolikrat udela, je pak uplne vykolejeny
.
Jak jsem tu psala - dotazy typu „proc nedelate tohle takhle“, proc nejedete tamhle na dovolenou, proc není tohle takhle, kde jste byli, proc jste tam byli (jeden strejda se dokaze klidne zeptat „kolik mas premie“ - to teda manzel zamluvil) - proste trpelive odpovedi na jejich otázky, a ty lidi jsou z toho pak uplne vykolejeny, uz pak vůbec nevedi, proc se na to vlastne ptali. Polozili otázky, dostali odpovedi - hadka nevznikla (mozna o to jim slo) - tak prestanou. Teda pro tu chvili alespoň
.
Stalo se to uz mnohokrat ![]()
Ale vyžaduje to klidnou povahu, trpelivost, nenechat se rozhodit
@nakukovatelka píše:
Není to primo „utok“, ale muj manzel skvele zvlada jednu věc - na všechny ty podivne rypave a nesmyslne otázky naprosto v klidu a trpelive odpovida. To byste neverili, co to s tim dotycnym kolikrat udela, je pak uplne vykolejeny.
Jak jsem tu psala - dotazy typu „proc nedelate tohle takhle“, proc nejedete tamhle na dovolenou, proc není tohle takhle, kde jste byli, proc jste tam byli (jeden strejda se dokaze klidne zeptat „kolik mas premie“ - to teda manzel zamluvil) - proste trpelive odpovedi na jejich otázky, a ty lidi jsou z toho pak uplne vykolejeny, uz pak vůbec nevedi, proc se na to vlastne ptali. Polozili otázky, dostali odpovedi - hadka nevznikla (mozna o to jim slo) - tak prestanou. Teda pro tu chvili alespoň.
Stalo se to uz mnohokrat
Ale vyžaduje to klidnou povahu, trpelivost, nenechat se rozhodit
přesně tak, tím, že člověk začne taky útočit, dá najevo, že se ho zo dotýká, což je přesně to, co druhá strana chce. Z toho je pak začarovanej kruh, ze kterýho se nedá vystoupit.
@nakukovatelka píše:
Není to primo „utok“, ale muj manzel skvele zvlada jednu věc - na všechny ty podivne rypave a nesmyslne otázky naprosto v klidu a trpelive odpovida. To byste neverili, co to s tim dotycnym kolikrat udela, je pak uplne vykolejeny.
Jak jsem tu psala - dotazy typu „proc nedelate tohle takhle“, proc nejedete tamhle na dovolenou, proc není tohle takhle, kde jste byli, proc jste tam byli (jeden strejda se dokaze klidne zeptat „kolik mas premie“ - to teda manzel zamluvil) - proste trpelive odpovedi na jejich otázky, a ty lidi jsou z toho pak uplne vykolejeny, uz pak vůbec nevedi, proc se na to vlastne ptali. Polozili otázky, dostali odpovedi - hadka nevznikla (mozna o to jim slo) - tak prestanou. Teda pro tu chvili alespoň.
Stalo se to uz mnohokrat
Ale vyžaduje to klidnou povahu, trpelivost, nenechat se rozhodit
Ja jsem se zas naucila na tyhle typy otazek odpovidat otazkou: „A proc te to zajima?“ Obzvlast na tu otazku o premiich bych si docela vychutnala ten vyraz dotycneho… ![]()
@Lussye
To zní tay hrozně. Ale jsi statečná, že se pořád snažíš být schovívavá a vyjít s nimi. Mně taky poznámka ohledně mého těhotenství „no tak snad to zvládnete“ vykolejila. Miminko bylo plánované, s partnerem se znám x let, vztah bez problémů, zázemí máme, nechápala jsem, proč bychom to jako nezvládli. Jsou to jenom jedy. Vím určitě, že jakékoli jméno, které bychom vybrali, by jim přišlo „hrozné“.