Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, nečetla jsem všechny příspěvky, jen chci říct, že mám s rodinou taky problém. Přesněji s mámou a ségrou, tátu nepočítám, nezajímá se o nás od mládí. Problémy se opravdu najdou všude a u všech.
je to smutné, že ani rodina nedrží pohromadě. Já třeba mám problém hlavně s mámou, cokoliv řeknu, že máme něco nového nebo co jsme dělali, tak mě hned začne schazovat a poučovat, pak volá sestře a pomlouvají mě. Už jsem omezila veškerou komunikaci na minimum, sestra se mi sama neozve a s mámou mluvím jen 1týdně, bydlím od nich 200km a sejdeme se párkrát do roka a vždycky to končí mým brečením
nevím co všechno mám ještě omezit, leda odstřihnout uplně komunikaci, ale to by mě zas oatatní z rodiny neodpustili. Nevím, asi potřebuji jen od někoho podpořit a poradit, došlo to tak daleko, že když k nám mají jet na návštěvu nebo já k nim, tak je mi týden zle a nervově se hroutim strachem z toho, co si zase najdou a jak mě budou pomlouvat ![]()
Jestli máte nějaké rady či zkušenosti, budu ráda za cokoliv.
Děkuji ![]()
@Anonymní píše:
K radě „nebrat je vážně“. - je to skvělá rada, ale velmi těžko realizovatelná.Když vám o víkendu v neděli ráno volá mamka s pozváním na oběd. Vy s díky odmítnete (zaprvé se chci vyhnout tátovo chování a zadruhé už táta kolikrát zpětně vyčetl i ten oběd). mamka po obědě zavolá znovu, ať si přijdete pro koláč (stejný situace). Za dvě hodiny mamka zavolá znovu, ať se stavíte. A tak dále.
Mamka to myslí dobře, jde jí o srovnání vztahů. Párkrát jsem tedy takhle k našim přišla, a když jsem viděla, jak mě hned ode dveří táta ignoruje a ješět se tváří nasupeně, tak jsem se sama sebe ptala, proč tam vlastně jsem.
A kolikrát je slušné pozvání s díky odmítnout?
A jak docílit toho, aby táta přestal vyhrožovat, že malé řekne, že jsem nechtěla, aby jí vídali? (Přitom mamka ji vídá, problém je jen u něj)
Mamka je tak ovlivněná tátou, že kolikrát řekla, že se takhle chováme schválně, přitom se máme rádi. Prostě komedie na entou.
Například na Štědrý den nás zvali na večeři. Chtěla jsem být s malou sama.No a celkem příjemné pozvání opakované za půlhodiny tak dvacetkrát, se po mém slušném odmítnutí proměnilo pomalu v tátovo vyhrožování. No a skončilo to větou - No tak si buď sama.
Prostě vám ten den dokáže v mžiku otrávit.
Například v březnu naši slavili narozeniny. Přišla jsem s malou. Sedla jsem si na gauč u našich. Ani ne za 5minut (táta byl mírně přiopilý) se do mě začal navážet - že se křivě směju. A hned dodal, že mám debilní úsměv.
A stále dokola
Tohle přece není normální chování..V klidu jsme hned s malou odešli..Jenže táta se oklepe, a za den o ničem neví…Neomluví se a mamka mi pak vyčte, že jsem se urazila…
Zdá se mi, že ti víc záleží na tom co s prominutím plácá tvůj otec než na tvém vlastním životě.
A také že tvá maminka tě do toho svým způsobem zatahuje. Snad aby měla sama od otcových řečí klid? Slyší několikrát slušné odmítnutí a přesto ti stále volá abys přišla i když ví, že tě otec bude dusit.
Moc souhlasím s tím co tu psala @Kobliha51 .
Nemám tu jednoduchou větu ráda, ale neumím to napsat jinak - zapracuj víc na svém sebevědomí a nezůstávej tolik připoutaná k rodičům. Pomysli taky na to jaká by to byla ve skutečnosti pomoc (myslím hlídání) až budeš chodit do práce.
Maminka je ovlivňovaná otcem a bude jednat podle něj. A otec ten tě bude mít na lopatě. Budeš přesně tam, kde být nechceš.
2. Anonymní z 25.05
To hlídání malé mě nenapadá, jak vyřešit jinak.
Chůvu si pořád nebudu moct brát. Jde mi „jen“ o dobu nemoci malé. Půjde první rok d školk, takže bude nemocná často.
Nevím, jak to vyřešit. Mám možnost práce s více než hodinovým dojížděním, ve které jsem byla před rd, ale to bych byla denně od 6 do 19h pryř. A to je neúnosné. Tam je někdy možnost práce z domova při (dcery) nemoci.
Nebo mám slíbenou práci v místě, kde bych byla od půl 8 do 3. Ale bez možnosti práce z domova.
Nejde mi hlavně o to, co říká otec. Ale prostě mě to tíží a trápí a to hodně.
Bude to ještě boj.
Proč s některými lidmi není slušná domluva, to nevím. Rodina se opravdu chová hůř než cizí lidí. Je to hodně smutné.
Odstřihla bych je úplně. Vzhledem ke vzdálenosti by to neměl být problém.
@Anonymní píše:
@QuidyOdstřihla bych je úplně. Vzhledem ke vzdálenosti by to neměl být problém.
To mi radí i přítel, má toho už taky dost.. Nejhorší je, že mám strašně ráda babičku s dědou a s nimi kontakt udržuji pravidelně, ale bydlí s mámou pod jednou střechou a nesmí se o našich hovorech dozvědět, byl by hned oheň na střeše. Je to opravdu směšné, komunikujeme spolu na tajňačku.
Ahoj holky,
psala jsem sem už o pár příspěvků výše.
Co se u nás událo - otec moje pozdravení nadále ignoroval. Dělal jako že jsem vzduch. Když jsem s ním zkoušela promluvit, začal na mě řvát, že se mnou skončil, že vím dobře proč.
Rozhodla jsem se s rodičům s malou už nechodit za jeho přítomnosti.
Jak už někdo napsal, pokud chce vidět vnučku, ať za ní přijde. Má to 5 minut pěšky.
Vím, že hrdost mu přijít nedovolí. To je ale na něm.
No a za týden jde na lokální operaci, bude potřeba ho odvézt z nemocnice. POžádal ségru, ta ale zrovna nemůže.
Ségře řekl, že mně říkat nebude, že ode mě nic nechce, prý si radši zavolá taxi…Respektive řekl…když se ho zeptala, proč neřekně mně, tak na ni začal řvát, že ode mě nic nechce. (Asi má pocit, že by musel být vděčný, což ale není pravda)
Ráda bych ho z nemocnice odvezla, ale vnucovat se nebudu.
Už jsem ho neviděla 2 týdny. A je mi líp.
Smutné, ale pravdivé.
Musí se snažit obě strany, jinak to nejde.
Ahoj, jsem mladá holka a potřebuji pomoct, svěřit se. V poslední době si moc nerozumím s vlastní rodinou hlavně s rodiči. V poslední době jsem často smutná. Rodina si že mě různě dělá legraci a poukazují na mě jako na tu špatnou.
1. táta mi řekl že smrdím ( jakto však hygienu dodrzuji a deodorant a různé parfémy používám)
2. máma mi řekla ty máš ale divný zuby (nemůžu za to že mám rovnátka)
3. můj bratr mi pořád nadává jak jsem blbá atd. furt mi nadává, že jsem nějaký bezdomovec nebo co
4. moje rodina si ze mě dělá pořád legraci jenže ono to už pro mě moc vtipný není
a dost to bolí
5. když se snažím říct že mi nerozumí a nechápou mě tak mě jen seřvou a jsou na mě naštvaní
6. každý den mám kroužky a když se zmíním, že mě to už nebaví, že nemám žádný den soukromí čas tak o tom nechtěj ani slyšet (každý den mám dva kroužky)
nevím co dělat jak jim říct co mě trápí když mě za to jen seřvou a řeknou, že vše jen přeháním a že je to moje chyba… ![]()
prosím nemá někdo nějakou radu??? ![]()
@stel514 radu? prestan dnes uz tady trollit, kolik temat jeste zalozis?
@stel514 píše: Více
A nějaký lepší text, který by zněl věrohodněji, by si nedokázala naškrábat? Tak použij AI, když ti to nejde ![]()